Sloka 26

VERSO 26

Verš

Texto

kā tvaṁ kañja-palāśākṣi
kasyāsīha kutaḥ sati
imām upa purīṁ bhīru
kiṁ cikīrṣasi śaṁsa me

Synonyma

Sinônimos

kā — kdo; tvam — ty; kañja-palāśa — jako okvětní lístky lotosu; akṣi — oči; kasya — čí; asi — jsi; iha — zde; kutaḥ — odkud; sati — ó ctnostná dívko; imām — toto; upa — blízko; purīm — města; bhīru — ó nesmělá; kim — co; cikīrṣasi — snažíš se dělat; śaṁsa — laskavě vysvětli; me — mně.

kā — quem; tvam — tu; kañja-palāśa — como as pétalas do lótus; akṣi — olhos; kasya — cujos; asi — tu és; iha — aqui; kutaḥ — de onde; sati — ó casta; imām — isto; upa — perto; purīm — cidade; bhīru — ó tímida; kim — o que; cikīrṣasi — estás tentando fazer; śaṁsa — por favor, explica; me — a mim.

Překlad

Tradução

Má drahá dívko s lotosovýma očima, objasni mi laskavě, odkud přicházíš, kdo jsi a čí jsi dcera. Vypadáš velice počestně. Proč jsi sem přišla a co je tvým cílem? Prosím, vysvětli mi vše.

Minha querida donzela de olhos de lótus, por favor, explica-me de onde vens, quem és e de quem és filha. Pareces muito casta. Com que propósito vieste aqui? O que estás tentando fazer? Por favor, explica-me tudo isso.

Význam

Comentário

První aforismus Vedānta-sūtry zní athāto brahma-jijñāsā. Bytost v lidské životní podobě má sama sobě a své inteligenci položit mnoho otázek. V různých nižších životních podobách inteligence nepřesahuje hranici prvořadých životních potřeb — jídla, spánku, sexu a obrany. Psi, kočky a tygři jsou neustále zaneprázdněni sháněním potravy, místa na spaní, zajišťováním obrany a pohlavního styku. V lidské životní podobě bychom však měli být natolik inteligentní, abychom se ptali, kdo jsme, proč jsme přišli na svět, jaká je naše povinnost, kdo je nejvyšší vládce, jaký je rozdíl mezi neživou hmotou a živou bytostí a podobně. Je mnoho otázek a ten, kdo je skutečně inteligentní, by se měl ptát na nejvyšší zdroj všeho — athāto brahma-jijñāsā. Živá bytost je vždy obdařená určitou inteligencí, ale v lidské podobě se musí tázat na svoji duchovní totožnost. To je skutečná lidská inteligence. Je řečeno, že ten, kdo si je vědom pouze těla, není o nic lepší než zvíře, přestože má lidskou podobu. V Bhagavad-gītě (15.15) Śrī Kṛṣṇa říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.” Ve zvířecí podobě živá bytost zcela zapomíná na svůj vztah s Bohem. To se nazývá apohanam, zapomnění. V lidské životní podobě je však vědomí vyvinutější, a člověk má proto příležitost svůj vztah s Bohem pochopit. V lidské podobě bychom měli využít své inteligence k tomu, abychom kladli takové otázky, stejně jako se Purañjana, živá bytost, ptá neznámé dívky, odkud přichází, o co se snaží, proč je tam a podobně. Tyto otázky se týkají ātma-tattvy, seberealizace. Závěr je, že pokud se živá bytost nezajímá o seberealizaci, není nic jiného než zvíře.

SIGNIFICADO––O primeiro aforismo do Vedānta-sūtra é athāto brahma-jijñāsā. Na forma humana de vida, todos devem apresentar muitos questionamentos a si mesmos e à sua inteligência. Nas diversas formas de vida inferiores à vida humana, a inteligência não vai além do âmbito das necessidades primárias da vida – a saber, comer, dormir, acasalar-se e defender-se. Os cães, gatos e tigres estão sempre atarefados tentando encontrar algo para comer ou um lugar para dormir, tentando defender-se e ter intercursos sexuais exitosamente. Na forma humana de vida, entretanto, todos devem ter inteligência para indagar o que são eles, por que vieram a este mundo, qual é seu dever, quem é o controlador supremo, qual é a diferença entre a matéria inerte e a entidade viva etc. São muitas as perguntas, e a pessoa que é realmente inteligente deve simplesmente indagar acerca da fonte suprema de tudo: athāto brahma-jijñāsā. As entidades vivas estão sempre relacionadas com determinada quantidade de inteligência, mas, sob a forma humana de vida, a entidade viva deve indagar acerca de sua identidade espiritual. Isso é a inteligência humana verdadeira. Afirma-se que alguém consciente apenas do corpo é meramente um animal, muito embora possua uma forma humana. Na Bhagavad-gītā (15.15), Śrī Kṛṣṇa diz que sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: “Eu Me encontro no coração de todos, e de Mim vêm a lembrança, o conhecimento e o esquecimento.” Em sua forma animal, a entidade viva cai em esquecimento completo de sua relação com Deus. Isso se chama apohanam, ou esquecimento. Sob a forma humana de vida, contudo, a consciência se desenvolve em um grau maior, em consequência do que o ser humano tem a oportunidade de compreender sua relação com Deus. Sob a forma humana, deve-se utilizar a inteligência, fazendo todas essas perguntas, assim como Purañjana, a entidade viva, perguntou à mocinha desconhecida de onde ela vinha, qual era sua missão, por que estava ali etc. Essas são as perguntas sobre ātma-tattva – autorrealização. Concluindo, a não ser que a entidade viva seja inquisitiva acerca da autorrealização, ela é simplesmente um animal.