Sloka 26

Text 26

Verš

Text

kā tvaṁ kañja-palāśākṣi
kasyāsīha kutaḥ sati
imām upa purīṁ bhīru
kiṁ cikīrṣasi śaṁsa me

Synonyma

Synonyms

kā — kdo; tvam — ty; kañja-palāśa — jako okvětní lístky lotosu; akṣi — oči; kasya — čí; asi — jsi; iha — zde; kutaḥ — odkud; sati — ó ctnostná dívko; imām — toto; upa — blízko; purīm — města; bhīru — ó nesmělá; kim — co; cikīrṣasi — snažíš se dělat; śaṁsa — laskavě vysvětli; me — mně.

kā — who; tvam — you; kañja-palāśa — like the petals of the lotus; akṣi — eyes; kasya — whose; asi — you are; iha — here; kutaḥ — wherefrom; sati — O chaste one; imām — this; upa — near; purīm — city; bhīru — O timid one; kim — what; cikīrṣasi — you are trying to do; śaṁsa — kindly explain; me — unto me.

Překlad

Translation

Má drahá dívko s lotosovýma očima, objasni mi laskavě, odkud přicházíš, kdo jsi a čí jsi dcera. Vypadáš velice počestně. Proč jsi sem přišla a co je tvým cílem? Prosím, vysvětli mi vše.

My dear lotus-eyed, kindly explain to me where you are coming from, who you are, and whose daughter you are. You appear very chaste. What is the purpose of your coming here? What are you trying to do? Please explain all these things to me.

Význam

Purport

První aforismus Vedānta-sūtry zní athāto brahma-jijñāsā. Bytost v lidské životní podobě má sama sobě a své inteligenci položit mnoho otázek. V různých nižších životních podobách inteligence nepřesahuje hranici prvořadých životních potřeb — jídla, spánku, sexu a obrany. Psi, kočky a tygři jsou neustále zaneprázdněni sháněním potravy, místa na spaní, zajišťováním obrany a pohlavního styku. V lidské životní podobě bychom však měli být natolik inteligentní, abychom se ptali, kdo jsme, proč jsme přišli na svět, jaká je naše povinnost, kdo je nejvyšší vládce, jaký je rozdíl mezi neživou hmotou a živou bytostí a podobně. Je mnoho otázek a ten, kdo je skutečně inteligentní, by se měl ptát na nejvyšší zdroj všeho — athāto brahma-jijñāsā. Živá bytost je vždy obdařená určitou inteligencí, ale v lidské podobě se musí tázat na svoji duchovní totožnost. To je skutečná lidská inteligence. Je řečeno, že ten, kdo si je vědom pouze těla, není o nic lepší než zvíře, přestože má lidskou podobu. V Bhagavad-gītě (15.15) Śrī Kṛṣṇa říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.” Ve zvířecí podobě živá bytost zcela zapomíná na svůj vztah s Bohem. To se nazývá apohanam, zapomnění. V lidské životní podobě je však vědomí vyvinutější, a člověk má proto příležitost svůj vztah s Bohem pochopit. V lidské podobě bychom měli využít své inteligence k tomu, abychom kladli takové otázky, stejně jako se Purañjana, živá bytost, ptá neznámé dívky, odkud přichází, o co se snaží, proč je tam a podobně. Tyto otázky se týkají ātma-tattvy, seberealizace. Závěr je, že pokud se živá bytost nezajímá o seberealizaci, není nic jiného než zvíře.

The first aphorism in the Vedānta-sūtra is athāto brahma-jijñāsā. In the human form of life one should put many questions to himself and to his intelligence. In the various forms of life lower than human life, the intelligence does not go beyond the range of life’s primary necessities, namely eating, sleeping, mating and defending. Dogs, cats and tigers are always busy trying to find something to eat or a place to sleep, or trying to defend and have sexual intercourse successfully. In the human form of life, however, one should be intelligent enough to ask what he is, why he has come into the world, what his duty is, who is the supreme controller, what is the difference between dull matter and the living entity, etc. There are so many questions, and the person who is actually intelligent should simply inquire about the supreme source of everything: athāto brahma-jijñāsā. A living entity is always connected with a certain amount of intelligence, but in the human form of life the living entity must inquire about his spiritual identity. This is real human intelligence. It is said that one who is simply conscious of the body is no better than an animal, even though he be in the human form. In Bhagavad-gītā (15.15) Śrī Kṛṣṇa says, sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: “I am seated in everyone’s heart, and from Me come remembrance, knowledge and forgetfulness.” In the animal form the living entity is completely forgetful of his relationship with God. This is called apohanam, or forgetfulness. In the human form of life, however, consciousness is more greatly developed, and consequently the human being has a chance to understand his relationship with God. In the human form one should utilize his intelligence by asking all these questions, just as Purañjana, the living entity, is asking the unknown girl where she has come from, what her business is, why she is present, etc. These are inquiries about ātma-tattva, self-realization. The conclusion is that unless a living entity is inquisitive about self-realization he is nothing but an animal.