Skip to main content

Sloka 26

Text 26

Verš

Texto

kā tvaṁ kañja-palāśākṣi
kasyāsīha kutaḥ sati
imām upa purīṁ bhīru
kiṁ cikīrṣasi śaṁsa me
kā tvaṁ kañja-palāśākṣi
kasyāsīha kutaḥ sati
imām upa purīṁ bhīru
kiṁ cikīrṣasi śaṁsa me

Synonyma

Palabra por palabra

— kdo; tvam — ty; kañja-palāśa — jako okvětní lístky lotosu; akṣi — oči; kasya — čí; asi — jsi; iha — zde; kutaḥ — odkud; sati — ó ctnostná dívko; imām — toto; upa — blízko; purīm — města; bhīru — ó nesmělá; kim — co; cikīrṣasi — snažíš se dělat; śaṁsa — laskavě vysvětli; me — mně.

— quién; tvam — tú; kañja-palāśa — como los pétalos del loto; akṣi — ojos; kasya — cuyos; asi — tú eres; iha — aquí; kutaḥ — de dónde; sati — ¡oh, casta muchacha!; imām — esta; upa — cerca; purīm — ciudad; bhīru — ¡oh, tímida muchacha!; kim — qué; cikīrṣasi — estás tratando de hacer; śaṁsa — por favor, explica; me — a mí.

Překlad

Traducción

Má drahá dívko s lotosovýma očima, objasni mi laskavě, odkud přicházíš, kdo jsi a čí jsi dcera. Vypadáš velice počestně. Proč jsi sem přišla a co je tvým cílem? Prosím, vysvětli mi vše.

Mi querida muchacha de ojos de loto, por favor, explícame de dónde vienes, quién eres y de quién eres hija. Pareces muy casta. ¿Por qué has venido aquí? ¿Cuáles son tus intenciones? Por favor, explícame todo esto.

Význam

Significado

První aforismus Vedānta-sūtry zní athāto brahma-jijñāsā. Bytost v lidské životní podobě má sama sobě a své inteligenci položit mnoho otázek. V různých nižších životních podobách inteligence nepřesahuje hranici prvořadých životních potřeb — jídla, spánku, sexu a obrany. Psi, kočky a tygři jsou neustále zaneprázdněni sháněním potravy, místa na spaní, zajišťováním obrany a pohlavního styku. V lidské životní podobě bychom však měli být natolik inteligentní, abychom se ptali, kdo jsme, proč jsme přišli na svět, jaká je naše povinnost, kdo je nejvyšší vládce, jaký je rozdíl mezi neživou hmotou a živou bytostí a podobně. Je mnoho otázek a ten, kdo je skutečně inteligentní, by se měl ptát na nejvyšší zdroj všeho — athāto brahma-jijñāsā. Živá bytost je vždy obdařená určitou inteligencí, ale v lidské podobě se musí tázat na svoji duchovní totožnost. To je skutečná lidská inteligence. Je řečeno, že ten, kdo si je vědom pouze těla, není o nic lepší než zvíře, přestože má lidskou podobu. V Bhagavad-gītě (15.15) Śrī Kṛṣṇa říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění.” Ve zvířecí podobě živá bytost zcela zapomíná na svůj vztah s Bohem. To se nazývá apohanam, zapomnění. V lidské životní podobě je však vědomí vyvinutější, a člověk má proto příležitost svůj vztah s Bohem pochopit. V lidské podobě bychom měli využít své inteligence k tomu, abychom kladli takové otázky, stejně jako se Purañjana, živá bytost, ptá neznámé dívky, odkud přichází, o co se snaží, proč je tam a podobně. Tyto otázky se týkají ātma-tattvy, seberealizace. Závěr je, že pokud se živá bytost nezajímá o seberealizaci, není nic jiného než zvíře.

El primer aforismo del Vedānta-sūtra es athāto brahma-jijñāsā. En la forma humana de vida hay que plantearse muchas preguntas, dirigidas a uno mismo y a la propia inteligencia. En las formas de vida inferiores a la vida humana, la inteligencia no cubre más que el ámbito de las necesidades primarias de la vida: comer, dormir, aparearse y defenderse. Los perros, los gatos y los tigres están siempre ocupados tratando de encontrar algo de comer o un lugar donde dormir, tratando de defenderse y de tener éxito en sus relaciones sexuales. Sin embargo, en la forma humana de vida uno debe ser lo bastante inteligente como para preguntarse quién es, por qué ha venido al mundo, cuál es su deber, quién es el controlador supremo, qué diferencia hay entre la materia inerte y la entidad viviente, etc. Hay muchas preguntas, y la persona de verdad inteligente debe preguntar acerca de la fuente suprema de todo: athāto brahma-jijñāsā. La entidad viviente siempre está en contacto con una determinada cantidad de inteligencia; pero en la forma humana de vida, la entidad viviente debe preguntar por su identidad espiritual. Esa es la auténtica inteligencia humana. Se dice que la persona cuya conciencia se limita al cuerpo no es mejor que un animal, aunque esté en una forma humana. En el Bhagavad-gītā (15.15), Śrī Kṛṣṇa dice: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: «Yo estoy situado en el corazón de todos, y de Mí vienen el recuerdo, el conocimiento y el olvido». En la forma animal, la entidad viviente olvida por completo su relación con Dios. Eso se denomina apohanam, olvido. Sin embargo, en la forma humana de vida, la conciencia está más evolucionada; por consiguiente, el ser humano tiene la posibilidad de entender su relación con Dios. En la forma humana hay que utilizar la inteligencia haciendo todas esas preguntas, tal como Purañjana, la entidad viviente, que está preguntando a la desconocida muchacha de dónde ha venido, a qué se dedica, por qué está allí, etc. Son preguntas acerca de ātma-tattva, la autorrealización. La conclusión es que la entidad viviente que no es inquisitiva con respecto a la autorrealización, no es más que un animal.