Sloka 4

Text 4

Verš

Text

arthe hy avidyamāne ’pi
saṁsṛtir na nivartate
dhyāyato viṣayān asya
svapne ’narthāgamo yathā

Synonyma

Synonyms

arthe — skutečná příčina; hi — jistě; avidyamāne — neexistující; api — ačkoliv; saṁsṛtiḥ — hmotné podmínky existence; na — ne; nivartate — končí; dhyāyataḥ — rozjímá; viṣayān — smyslové předměty; asya — živé bytosti; svapne — ve snu; anartha — nepříznivých situací; āgamaḥ — příchod; yathā — jako.

arthe — real cause; hi — certainly; avidyamāne — not existing; api — although; saṁsṛtiḥ — the material existential condition; na — not; nivartate — does cease; dhyāyataḥ — contemplating; viṣayān — objects of the senses; asya — of the living entity; svapne — in a dream; anartha — of disadvantages; āgamaḥ — arrival; yathā — like.

Překlad

Translation

Živá bytost je ve skutečnosti transcendentální hmotné existenci, ale jelikož si neustále myslí, že bude panovat hmotné přírodě, její hmotný život nemá konce a stejně jako ve snu se dostává do různých nepříznivých situací.

Actually a living entity is transcendental to material existence, but because of his mentality of lording it over material nature, his material existential condition does not cease, and just as in a dream, he is affected by all sorts of disadvantages.

Význam

Purport

Příklad snu je velice výstižný. Kvůli svým různým mentálním stavům se ve snu dostáváme do mnoha příznivých a nepříznivých situací. Stejně tak duše nemá nic společného s touto hmotnou přírodou, ale jakmile myslí na to, že se chce stát pánem, dostává se do stavu podmíněné existence.

The example of a dream is very appropriate. Due to different mental conditions, in dreams we are put into advantageous and disadvantageous positions. Similarly, the spirit soul has nothing to do with this material nature, but because of his mentality of lording it over, he is put into the position of conditional existence.

Podmíněná existence je zde popsána slovy dhyāyato viṣayān asya. Viṣaya znamená “předmět požitku”. Dokud si živá bytost myslí, že si může užívat hmotných výhod, žije podmíněným životem, ale jakmile přijde k rozumu, získá poznání, že není poživatelem, protože jediným poživatelem je Nejvyšší Osobnost Božství. Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (5.29), Pán je příjemcem všech výsledků obětí a odříkání (bhoktāraṁ yajña-tapasām) a je vlastníkem všech tří světů (sarva-loka-maheśvaram). Je skutečným přítelem všech živých bytostí. My však namísto toho, abychom vlastnictví, požitek a postavení skutečného přítele všech živých bytostí přenechali Nejvyšší Osobnosti Božství, prohlašujeme, že sami jsme vlastníci, poživatelé a přátelé. Vykonáváme lidumilné činnosti a považujeme se za přátele lidské společnosti. Člověk o sobě může tvrdit, že je velký vlastenec a nejlepší přítel lidu a své země, ale ve skutečnosti nemůže být největším přítelem každého. Jediný přítel je Kṛṣṇa. Je třeba snažit se pozdvihnout vědomí podmíněné duše na úroveň porozumění, že Kṛṣṇa je její skutečný přítel. Ten, kdo naváže přátelství s Kṛṣṇou, nebude nikdy podveden a dostane veškerou potřebnou pomoc. Největší službou je probudit v podmíněné duši toto vědomí, a nikoliv vydávat se za velkého přítele jiné živé bytosti. Síla přátelství je omezená. I když se někdo prohlašuje za přítele, nemůže být přítelem neomezeně. Existuje neomezeně mnoho živých bytostí a naše schopnosti jsou omezené, takže nemůžeme přinést skutečný prospěch všem lidem. Nejlepší službou lidem je probudit v nich vědomí Kṛṣṇy, aby věděli, že nejvyšším poživatelem, nejvyšším vlastníkem a nejvyšším přítelem je Kṛṣṇa. Tehdy skončí jejich iluzorní sen o panování hmotné přírodě.

Conditional existence is described here as dhyāyato viṣayān asya. Viṣaya means “an object of enjoyment.” As long as one continues to think that he can enjoy material advantages, he is in conditioned life, but as soon as he comes to his senses, he develops the knowledge that he is not the enjoyer, for the only enjoyer is the Supreme Personality of Godhead. As confirmed in Bhagavad-gītā (5.29), He is the beneficiary for all the results of sacrifices and penances (bhoktāraṁ yajña-tapasām), and He is the proprietor of all the three worlds (sarva-loka-maheśvaram). He is the actual friend of all living entities. But instead of leaving proprietorship, enjoyment and the actual position as the friend of all living entities to the Supreme Personality of Godhead, we claim that we are the proprietors, the enjoyers and the friends. We perform philanthropic work, thinking that we are the friends of human society. Someone may proclaim himself to be a very good national worker, the best friend of the people and of the country, but actually he cannot be the greatest friend of everyone. The only friend is Kṛṣṇa. One should try to raise the consciousness of the conditioned soul to the platform of understanding that Kṛṣṇa is his actual friend. If one makes friendship with Kṛṣṇa, one will never be cheated, and he will get all help needed. Arousing this consciousness of the conditioned soul is the greatest service, not posing oneself as a great friend of another living entity. The power of friendship is limited. Although one claims to be a friend, he cannot be a friend unlimitedly. There are an unlimited number of living entities, and our resources are limited; therefore we cannot be of any real benefit to the people in general. The best service to the people in general is to awaken them to Kṛṣṇa consciousness so that they may know that the supreme enjoyer, the supreme proprietor and the supreme friend is Kṛṣṇa. Then this illusory dream of lording it over material nature will vanish.