Sloka 4
Text 4
Verš
Texto
saṁsṛtir na nivartate
dhyāyato viṣayān asya
svapne ’narthāgamo yathā
saṁsṛtir na nivartate
dhyāyato viṣayān asya
svapne ’narthāgamo yathā
Synonyma
Palabra por palabra
arthe — causa real; hi — ciertamente; avidyamāne — no existiendo; api — aunque; saṁsṛtiḥ — la condición material de existencia; na — no; nivartate — cesa; dhyāyataḥ — contemplando; viṣayān — objetos de los sentidos; asya — de la entidad viviente; svapne — en un sueño; anartha — de inconvenientes; āgamaḥ — llegada; yathā — como.
Překlad
Traducción
Živá bytost je ve skutečnosti transcendentální hmotné existenci, ale jelikož si neustále myslí, že bude panovat hmotné přírodě, její hmotný život nemá konce a stejně jako ve snu se dostává do různých nepříznivých situací.
En realidad, la entidad viviente es trascendental a la existencia material, pero debido a su mentalidad de dominio sobre la naturaleza material, sigue en su condición material de existencia, y, como en un sueño, se ve afectada por todo tipo de inconvenientes.
Význam
Significado
Příklad snu je velice výstižný. Kvůli svým různým mentálním stavům se ve snu dostáváme do mnoha příznivých a nepříznivých situací. Stejně tak duše nemá nic společného s touto hmotnou přírodou, ale jakmile myslí na to, že se chce stát pánem, dostává se do stavu podmíněné existence.
El ejemplo del sueño es muy adecuado. En razón de distintas condiciones mentales, en los sueños nos vemos expuestos a situaciones ventajosas o desventajosas. Algo parecido ocurre con el alma espiritual: no tiene nada que ver con la naturaleza material, pero por su mentalidad de dominarla, se ve sometido a la posición condicionada de existencia.
Podmíněná existence je zde popsána slovy dhyāyato viṣayān asya. Viṣaya znamená “předmět požitku”. Dokud si živá bytost myslí, že si může užívat hmotných výhod, žije podmíněným životem, ale jakmile přijde k rozumu, získá poznání, že není poživatelem, protože jediným poživatelem je Nejvyšší Osobnost Božství. Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (5.29), Pán je příjemcem všech výsledků obětí a odříkání (bhoktāraṁ yajña-tapasām) a je vlastníkem všech tří světů (sarva-loka-maheśvaram). Je skutečným přítelem všech živých bytostí. My však namísto toho, abychom vlastnictví, požitek a postavení skutečného přítele všech živých bytostí přenechali Nejvyšší Osobnosti Božství, prohlašujeme, že sami jsme vlastníci, poživatelé a přátelé. Vykonáváme lidumilné činnosti a považujeme se za přátele lidské společnosti. Člověk o sobě může tvrdit, že je velký vlastenec a nejlepší přítel lidu a své země, ale ve skutečnosti nemůže být největším přítelem každého. Jediný přítel je Kṛṣṇa. Je třeba snažit se pozdvihnout vědomí podmíněné duše na úroveň porozumění, že Kṛṣṇa je její skutečný přítel. Ten, kdo naváže přátelství s Kṛṣṇou, nebude nikdy podveden a dostane veškerou potřebnou pomoc. Největší službou je probudit v podmíněné duši toto vědomí, a nikoliv vydávat se za velkého přítele jiné živé bytosti. Síla přátelství je omezená. I když se někdo prohlašuje za přítele, nemůže být přítelem neomezeně. Existuje neomezeně mnoho živých bytostí a naše schopnosti jsou omezené, takže nemůžeme přinést skutečný prospěch všem lidem. Nejlepší službou lidem je probudit v nich vědomí Kṛṣṇy, aby věděli, že nejvyšším poživatelem, nejvyšším vlastníkem a nejvyšším přítelem je Kṛṣṇa. Tehdy skončí jejich iluzorní sen o panování hmotné přírodě.
En este verso se explica la existencia condicionada como dhyāyato viṣayān asya. Viṣaya significa «objeto de disfrute». Mientras siga pensando que puede disfrutar de las cosas materiales, el alma continuará en la vida condicionada, pero tan pronto como recupere la cordura, comprenderá que no es el disfrutador, pues el único disfrutador es la Suprema Personalidad de Dios. Como se confirma en el Bhagavad-gītā (5.29), Él es el beneficiario de los resultados de todos los sacrificios y penitencias (bhoktāraṁ yajña-tapasām), y el propietario de los tres mundos (sarva-loka-maheśvaram). Él es el verdadero amigo de todas las entidades vivientes. Pero nosotros, en vez de dejar en manos de la Suprema Personalidad de Dios la propiedad, el disfrute y la posición de verdadero amigo de las entidades vivientes, pretendemos ser los propietarios, los disfrutadores y los amigos. Ejecutamos obras filantrópicas, considerándonos los amigos de la sociedad humana. Puede que alguien se proclame como un gran activista en pro de la nación, el mejor amigo del pueblo y del país, pero en realidad, no puede ser el mejor amigo de todos. El único amigo es Kṛṣṇa. Uno debe tratar de elevar la conciencia del alma condicionada para que pueda entender que el verdadero amigo es Kṛṣṇa. Kṛṣṇa nunca engañará a aquel que se haya hecho amigo Suyo, y le dará toda la ayuda que necesite. Despertar esa conciencia en el alma condicionada es el servicio más grande, y no el dárselas uno mismo de «el mejor amigo» de otra entidad viviente. El poder de la amistad es limitado. Aunque alguien pretenda ser amigo, no puede serlo ilimitadamente. Hay una cantidad ilimitada de entidades vivientes, y nuestros recursos son limitados; por lo tanto, no podemos ofrecer ningún provecho verdadero a la generalidad de la gente. El mejor servicio que podemos brindarles es despertar su conciencia de Kṛṣṇa, de manera que puedan saber que el disfrutador supremo, el propietario supremo y el amigo supremo es Kṛṣṇa. Entonces, el sueño ilusorio de enseñorearse de la naturaleza material se desvanecerá.