Sloka 26

Text 26

Verš

Text

kartṛtvaṁ karaṇatvaṁ ca
kāryatvaṁ ceti lakṣaṇam
śānta-ghora-vimūḍhatvam
iti vā syād ahaṅkṛteḥ

Synonyma

Synonyms

kartṛtvam — jako konatel; karaṇatvam — jako nástroj; ca — a; kāryatvam — jako důsledek; ca — také; iti — takto; lakṣaṇam — charakteristika; śānta — klidné; ghora — aktivní; vimūḍhatvam — otupělé; iti — takto; vā — nebo; syāt — může být; ahaṅkṛteḥ — falešného ega.

kartṛtvam — being the doer; karaṇatvam — being the instrument; ca — and; kāryatvam — being the effect; ca — also; iti — thus; lakṣaṇam — characteristic; śānta — serene; ghora — active; vimūḍhatvam — being dull; iti — thus; vā — or; syāt — may be; ahaṅkṛteḥ — of the false ego.

Překlad

Translation

Toto falešné ego je charakterizováno jako konatel, nástroj a důsledek. Dále je charakterizováno jako klidné, aktivní nebo otupělé — podle toho, nakolik je ovlivněno kvalitami dobra, vášně a nevědomosti.

This false ego is characterized as the doer, as an instrument and as an effect. It is further characterized as serene, active or dull according to how it is influenced by the modes of goodness, passion and ignorance.

Význam

Purport

Ahaṅkāra neboli falešné ego se mění na polobohy, vládce hmotného dění. Jako nástroj je falešné ego zastoupené různými smysly a smyslovými orgány a výsledkem spojení polobohů a smyslů je vznik hmotných předmětů. V hmotném světě vytváříme mnoho věcí a nazýváme to “rozvoj civilizace”, ale tento rozvoj civilizace je ve skutečnosti projevem falešného ega. Všechny hmotné věci jsou vytvářeny jako předměty požitku působením falešného ega. Člověk musí skončit se zvyšováním umělých potřeb v podobě hmotných předmětů. Narottama dāsa Ṭhākura, velký ācārya, naříkal, že když se člověk odchýlí od čistého vědomí Vāsudeva neboli vědomí Kṛṣṇy, zaplete se do hmotných činností. Použil přesně tato slova: sat-saṅga chāḍi' kainu asate vilāsa / te-kāraṇe lāgila ye karma-bandha-phāṅsa — “Opustil jsem čistý stav vědomí, protože jsem si chtěl užívat v dočasném hmotném světě, a tak jsem se zapletl do sítě akcí a reakcí.”

Ahaṅkāra, or false ego, is transformed into the demigods, the controlling directors of material affairs. As an instrument, the false ego is represented as different senses and sense organs, and as the result of the combination of the demigods and the senses, material objects are produced. In the material world we are producing so many things, and this is called advancement of civilization, but factually the advancement of civilization is a manifestation of the false ego. By false ego all material things are produced as objects of enjoyment. One has to cease increasing artificial necessities in the form of material objects. One great ācārya, Narottama dāsa Ṭhākura, has lamented that when one deviates from pure consciousness of Vāsudeva, or Kṛṣṇa consciousness, he becomes entangled in material activities. The exact words he uses are, sat-saṅga chāḍi’ kainu asate vilāsa, te-kāraṇe lāgila ye karma-bandha-phāṅsa: “I have given up the pure status of consciousness because I wanted to enjoy in the temporary, material manifestation; therefore I have been entangled in the network of actions and reactions.”