Sloka 17
VERSO 17
Verš
Texto
manasvino mantra-vidaḥ sumaṅgalāḥ
kṣemaṁ na vindanti vinā yad-arpaṇaṁ
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ
manasvino mantra-vidaḥ sumaṅgalāḥ
kṣemaṁ na vindanti vinā yad-arpaṇaṁ
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ
Synonyma
Sinônimos
tapasvinaḥ — velcí mudrci; dāna-parāḥ — velcí dárci milodarů; yaśasvinaḥ — slavné osobnosti; manasvinaḥ — velcí filozofové nebo mystici; mantra-vidaḥ — velcí recitátoři védských hymnů; su-maṅgalāḥ — přísní následovníci védských zásad; kṣemam — dobrých výsledků; na — nikdy; vindanti — dosáhnou; vinā — bez; yat-arpaṇam — odevzdání se; tasmai — Jemu; subhadra — příznivému; śravase — naslouchající o Něm; namaḥ — klaním se; namaḥ — znovu a znovu.
tapasvinaḥ — os grandes sábios eruditos; dāna-parāḥ — o grande praticante de caridade; yaśasvinaḥ — a pessoa grandiosa que se distingue pelo seu trabalho; manasvinaḥ — os grandes filósofos ou místicos; mantra-vidaḥ — o grande recitador dos hinos védicos; su — maṅgalāḥ – estritos seguidores dos princípios védicos; kṣeman — resultado frutífero; na — nunca; vindanti — alcançam; vinā — sem; yat — arpaṇam – dedicação; tasmai — a Ele; subhadra — auspicioso; śravase — ouvindo sobre ele; namaḥ — minhas reverências; namaḥ — repetidas vezes.
Překlad
Tradução
Znovu a znovu se hluboce klaním dokonale příznivému Pánu Śrī Kṛṣṇovi, protože velcí mudrci, velcí dárci milodarů, slavné osobnosti, velcí filozofové a mystici, velcí recitátoři védských hymnů a přísní následovníci védských zásad nemohou dosáhnout žádných dobrých výsledků, pokud své vyjímečné vlastnosti nepoužijí ve službě Pánu.
Ofereço repetidas vezes minhas respeitosas reverências ao auspiciosíssimo Senhor Śrī Kṛṣṇa, pois os grandes sábios eruditos, os grandes praticantes de caridade, as pessoas grandiosas que se distinguem pelo seu trabalho, os grandes filósofos e místicos, os grandes recitadores dos hinos védicos e os grandes seguidores dos princípios védicos não podem alcançar nenhum resultado frutífero sem dedicarem essas grandes qualidades ao serviço devocional ao Senhor.
Význam
Comentário
Velká učenost, sklon k dobročinnosti, politické, společenské či náboženské vůdčí postavení v lidské společnosti, filozofická spekulace, provádění yogy, znalost védských rituálů a všechny ostatní dobré vlastnosti člověku slouží k dosažení dokonalosti jedině tehdy, když jsou zaměstnány ve službě Pánu. V opačném případě se všechny tyto vlastnosti stávají jen zdrojem těžkostí. Všeho lze využít buď k uspokojování vlastních smyslů nebo ve službě někomu jinému, než jsme my sami. Existují dva druhy sobectví, sobectví osobní a rozšířené, ale není mezi nimi žádný kvalitativní rozdíl. Krádež pro svůj osobní zájem nebo pro zájem rodiny je stejné kvality — v obou případech se jedná o zločin. Žádný zákon v žádné zemi nezprostí viny zloděje, který prohlašuje, že je nevinen, protože nekradl pro svůj osobní zájem, ale pro zájem své společnosti nebo země. Lidé nevědí, že vlastní zájem živé bytosti je dokonalý jedině tehdy, když se shoduje se zájmem Pána. Proč je například důležité udržovat tělo a duši pohromadě? Vyděláváme peníze pro udržování těla (sebe nebo celé společnosti), ale dokud nemáme vědomí Boha, dokud neudržujeme toto tělo proto, abychom realizovali svůj vztah s Bohem, veškeré naše úsilí pro udržení duše a těla pohromadě se podobá úsilí zvířat. Smysl udržování lidského těla je jiný než smysl udržování zvířecího těla. Podobně rozvoj vzdělanosti, hospodářský pokrok, filozofický výzkum, studium védské literatury nebo i vykonávání zbožných činností (jako je dobročinnost, otevírání nemocnic a rozdávání potravin) se musí pojit s Pánem. Cílem všech těchto činností a snah musí být, abychom potěšili Pána a ne abychom uspokojili nějakou jinou oddělenou osobu nebo skupinu lidí (saṁsiddhir hari toṣaṇam). Tatáž zásada je potvrzena v Bhagavad-gītě (9.27), kde se říká, že vše, co dáváme jako milodar, a vše, co činíme jako odříkání, musíme dávat Pánovi nebo činit jen kvůli Němu. Zkušení vůdci bezbožné lidské civilizace nedosáhnou svými pokusy o rozvoj vzdělání či hospodářský pokrok žádného dobrého výsledku, dokud nebudou mít vědomí Boha. A získat vědomí Boha je možné jedině nasloucháním o dokonale příznivém Pánovi, Jehož popisují písma jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam.
SIGNIFICADO—O avanço em erudição, uma índole caridosa, a liderança política, social ou religiosa da sociedade humana, especulações filosóficas, a prática do sistema de yoga, competência nos rituais védicos e todas as qualidades superiores semelhantes que alguém possa ter só servem para ajudá-lo a alcançar a perfeição quando são empregadas no serviço devocional ao Senhor. Sem essa função, todas essas qualidades se tornam fontes de problemas para a população em geral. Tudo pode ser utilizado para o próprio gozo dos sentidos ou para o serviço a outrem. Também há duas classes de interesse próprio, a saber, o egoísmo pessoal e o egoísmo grupal. Contudo, não há diferença qualitativa entre o egoísmo pessoal e o egoísmo grupal. O roubo por interesse pessoal ou por interesse familiar tem a mesma qualidade – a saber, é criminoso. O ladrão que se diz inocente porque não roubou por interesse pessoal, mas por interesse da sociedade ou da nação, jamais é perdoado pela lei vigente de algum país. As pessoas em geral não têm conhecimento de que o interesse próprio do ser vivo torna-se perfeito apenas quando esse interesse coincide com o interesse do Senhor. Por exemplo, que interesse há em manter-se vivo? A pessoa ganha dinheiro para manter o corpo (pessoal ou social), mas enquanto não houver consciência de Deus, enquanto a pessoa não cuidar da manutenção do corpo para compreender sua relação com Deus, todos os incansáveis esforços para sobreviver se parecem com o empenho feito pelos animais para se manterem vivos. Na manutenção do corpo humano e animal, o propósito é diferente. De modo semelhante, o avanço em erudição, o desenvolvimento econômico, a pesquisa filosófica, o estudo da literatura védica ou mesmo a realização das atividades piedosas (como caridade, abertura de hospitais e distribuição de grãos alimentícios) devem ser atividades relacionadas com o Senhor. A meta de todos esses atos e empreendimentos deve ser a satisfação do Senhor, e não o contentamento de alguma outra entidade, individual ou coletiva, (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). Na Bhagavad-gītā (9.27), confirma-se o mesmo princípio, onde há uma passagem que afirma que toda a caridade que possamos dar e toda a austeridade que acaso observemos devem ser dedicados ao Senhor e feitos apenas em Seu benefício. Os hábeis líderes de uma civilização humana ímpia não poderão conseguir um resultado frutífero em todas as suas tentativas de avanço educacional ou desenvolvimento econômico enquanto não forem conscientes de Deus. E, para tornar-se consciente de Deus, a pessoa precisa ouvir sobre o auspiciosíssimo Senhor, conforme Ele é descrito em textos como a Bhagavad-gītā e o Śrīmad-Bhāgavatam.