Sloka 42
VERSO 42
Verš
Texto
tantyāṁ baddhāś ca dāmabhiḥ
vāk-tantyāṁ nāmabhir baddhā
vahanti balim īśituḥ
tantyāṁ baddhāś ca dāmabhiḥ
vāk-tantyāṁ nāmabhir baddhā
vahanti balim īśituḥ
Synonyma
Sinônimos
yathā — assim como; gāvaḥ — vaca; nasi — pelo nariz; protāḥ — amarrada; tantyām — pela corda; baddhāḥ — atados por; ca — também; dāmabhiḥ — pelas cordas; vāk-tantyām — na rede dos hinos védicos; nāmabhiḥ — pelas nomenclaturas; baddhāḥ — condicionados; vahanti — executam; balim — ordens; īśituḥ — por serem controlados pelo Senhor Supremo.
Překlad
Tradução
Jako kráva, přivázaná za nos k dlouhému provazu, je podmíněná, tak i lidské bytosti jsou svázány různými védskými příkazy a jsou nuceny poslouchat nařízení Nejvyššího.
Assim como uma vaca, amarrada pelo nariz com uma longa corda, está condicionada, da mesma forma, os seres humanos estão atados pelos diferentes preceitos védicos e são condicionados a obedecer às ordens do Supremo.
Význam
Comentário
Každá živá bytost — ať už člověk, zvíře nebo pták — si myslí, že je svobodná, ale ve skutečnosti nikdo není osvobozený od přísných zákonů Pána. Zákony Pána jsou velice přísné, protože jich za žádných okolností nelze neuposlechnout. Zákony vytvořené člověkem mohou chytří podvodníci obejít, ale zákoníky nejvyššího zákonodárce nedávají ani tu nejmenší možnost přestupovat zákony. Nepatrná úchylka od stanoveného Božího zákona může tomu, kdo se jí dopustil, přinést obrovské nebezpečí. Tyto zákony Nejvyššího se obvykle nazývají náboženské zásady stanovené podle různých podmínek, ale hlavní zásada náboženství je všude jedna a tatáž — být poslušný příkazů Nejvyššího Boha, náboženských zákonů. To je podmínka hmotné existence. Všechny živé bytosti v hmotném světě si z vlastního rozhodnutí vybraly nebezpečí podmíněného života a jsou proto v zajetí zákonů hmotné přírody. Jediným způsobem, jak se dostat ven z tohoto zapletení, je souhlasit s tím, že se podřídíme Nejvyššímu. Pošetilí lidé jsou však namísto osvobození ze spárů māyi neboli iluze spoutáni různými názvy a označují se jako brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové, hinduisté, muslimové, Indové, Evropané, Američané, Číňané a mnoha jinými způsoby, a tak plní nařízení Nejvyššího Pána pod vlivem příkazů příslušných písem nebo právních norem. Státem dané zákony jsou nedokonalou napodobeninou náboženských zásad. V sekulárním, bezbožném státě se občanům dovoluje porušovat zákony Boha, ale zakazuje se porušovat zákony státu; výsledek je pak takový, že lidé celkově trpí porušováním Božích zákonů více než tím, že poslouchají nedokonalé zákony, které vytvořili lidé. Každý člověk podmíněný hmotnou existencí je přirozeně nedokonalý, a ani ten hmotně nejpokročilejší nemá žádnou možnost zavést dokonalé zákonodárství. Naproti tomu v Božích zákonech žádnou takovou nedokonalost nenajdeme. Jestliže jsou vůdčí představitelé společnosti seznámeni se zákony Boha, je zbytečné vytvářet náhražkové zákonodárné výbory z nevědomých, bezcílných lidí. Náhražkové zákony vytvořené lidmi je nutné měnit, ale zákony vytvořené Bohem se nemění, protože jako dílo naprosto dokonalé Osobnosti Božství jsou také dokonalé. Příkazy písem, náboženské zásady, jsou sestaveny osvobozenými představiteli Boha s ohledem na různé životní podmínky, a když se těmito příkazy Pána budou podmíněné živé bytosti řídit, postupně se osvobodí ze spárů hmotné existence. Skutečným postavením živé bytosti je však to, že je věčným služebníkem Nejvyššího Pána. Ve svém osvobozeném stavu prokazuje Pánovi službu s transcendentální láskou a užívá tak života plné svobody, která je někdy dokonce na stejné úrovni s Pánem a někdy i větší než Pánova. V podmíněném hmotném světě však chce každá živá bytost být Pánem druhých živých bytostí, a iluze māyā proto způsobí, že se tato panovačná mentalita stává příčinou dalšího prodloužení podmíněného života. V hmotném světě je tedy živá bytost stále podmíněnější, dokud se neodevzdá Pánu a neobnoví svůj původní stav věčného služebníka. To je poslední pokyn Bhagavad-gīty a všech ostatních uznávaných světových písem.
SIGNIFICADO—Todo ser vivo, seja homem, animal ou pássaro, pensa que é livre por si mesmo, mas, na verdade, ninguém está livre das rigorosas leis do Senhor. As leis do Senhor são rigorosas porque não podem ser desobedecidas em nenhuma circunstância. As leis feitas pelo homem podem ser burladas por astuciosos fora-da-lei, mas, nos códigos do legislador supremo, não existe a menor possibilidade de negligenciar as leis. Uma leve mudança no curso da lei feita por Deus pode dar origem a um grave perigo a ser defrontado pelo violador da lei. Essas leis do Supremo são geralmente conhecidas como os códigos da religião, sob diferentes condições, mas o princípio da religião é o mesmo em toda parte, ou seja, obedecer às ordens do Deus Supremo, aos códigos da religião. Essa é a condição da existência material. Todos os seres vivos no mundo material têm aceitado o risco da vida condicionada por sua própria escolha e estão, deste modo, apanhados na armadilha das leis da natureza material. O único caminho para sair do enredamento é concordar em obedecer ao Supremo. Porém, em vez de se livrarem das garras de māyā, ou ilusão, os seres humanos tolos se deixam atar por diferentes nomenclaturas, sendo designados como brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas, śūdras, hindus, maometanos, indianos, europeus, americanos, chineses e muitas outras, e, assim, eles executam as ordens do Senhor Supremo sob a influência dos respectivos preceitos legislativos ou escriturais. As leis estatutárias do estado são imperfeitas imitações e réplicas dos códigos religiosos. O estado secular, ou o estado sem Deus, permite aos cidadãos romperem as leis de Deus, mas os pune por desobedecerem às leis do estado; o resultado é que as pessoas em geral sofrem mais por romperem as leis de Deus que por obedecerem às leis imperfeitas fabricadas pelo homem. Todo homem é imperfeito por constituição, sob condições de existência material, e não existe a menor possibilidade de que até o homem mais avançado materialmente possa promulgar uma legislação perfeita. Por outro lado, não há tal imperfeição nas leis de Deus. Se os líderes são educados nas leis de Deus, não há necessidade de transitórias câmaras legislativas de homens sem objetivo. Há necessidade de mudanças nas leis transitórias do homem, mas não há mudanças nas leis feitas por Deus porque a todo-perfeita Personalidade de Deus as faz perfeitas. Os códigos da religião, ou preceitos escriturais, são feitos por representantes liberados de Deus, considerando diferentes condições de vida, e, por cumprirem as ordens do Senhor, os seres vivos condicionados gradualmente se livram das garras da existência material. A posição verdadeira do ser vivo é, contudo, a de servo eterno do Senhor Supremo. Em seu estado liberado, ele presta serviço ao Senhor com amor transcendental e, assim, desfruta de uma vida de plena liberdade, às vezes mesmo em nível de igualdade com o Senhor, ou às vezes mais que o Senhor. Todavia, no mundo material condicionado, todo ser vivo quer ser o Senhor de outros seres vivos, e assim, pela ilusão de māyā, essa mentalidade de assenhorear-se passa a ser a causa da extensão da vida condicional no futuro. Desse modo, no mundo material, o ser vivo fica ainda mais condicionado, até que se renda ao Senhor, revivendo seu estado original de servidão eterna. Essa é a instrução final da Bhagavad-gītā e de todas as outras escrituras reconhecidas do mundo.