CC Madhya 23.106-107
Bengálština
সন্তুষ্টঃ সততং যোগী যতাত্মা দৃঢ়নিশ্চয়ঃ ।
ময্যর্পিতমনোবুদ্ধির্যো মদ্ভক্তঃ স মে প্রিয়ঃ ॥ ১০৭ ॥
ময্যর্পিতমনোবুদ্ধির্যো মদ্ভক্তঃ স মে প্রিয়ঃ ॥ ১০৭ ॥
অদ্বেষ্টা সর্বভূতানাং মৈত্রঃ করুণ এব চ ।
নির্মমো নিরহঙ্কারঃ সমদুঃখসুখঃ ক্ষমী ॥ ১০৬ ॥
নির্মমো নিরহঙ্কারঃ সমদুঃখসুখঃ ক্ষমী ॥ ১০৬ ॥
Verš
adveṣṭā sarva-bhūtānāṁ
maitraḥ karuṇa eva ca
nirmamo nirahaṅkāraḥ
sama-duḥkha-sukhaḥ kṣamī
maitraḥ karuṇa eva ca
nirmamo nirahaṅkāraḥ
sama-duḥkha-sukhaḥ kṣamī
santuṣṭaḥ satataṁ yogī
yatātmā dṛḍha-niścayaḥ
mayy arpita-mano-buddhir
yo mad-bhaktaḥ sa me priyaḥ
yatātmā dṛḍha-niścayaḥ
mayy arpita-mano-buddhir
yo mad-bhaktaḥ sa me priyaḥ
Synonyma
adveṣṭā — prostý zášti; sarva-bhūtānām — vůči všem živým bytostem ve všech částech světa; maitraḥ — přátelský; karuṇaḥ — soucitný; eva — zajisté; ca — a; nirmamaḥ — nepovažující se za vlastníka; nirahaṅkāraḥ — kdo není pyšný (a nepovažuje se za velkého kazatele); sama-duḥkha-sukhaḥ — kdo je vyrovnaný ve štěstí i neštěstí (klidný); kṣamī — kdo snáší urážky; santuṣṭaḥ — spokojený; satatam — neustále; yogī — zaměstnaný bhakti-yogou; yata-ātmā — ovládající smysly a mysl; dṛḍha-niścayaḥ — mající pevnou důvěru a odhodlání; mayi — Mně; arpita — odevzdaná; manaḥ-buddhiḥ — mysl a inteligence; yaḥ — jenž; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; saḥ — ten; me — Mně; priyaḥ — drahý.
Překlad
„ ,Ten, kdo v sobě nechová zášť a je naopak laskavým přítelem všech živých bytostí, nepovažuje se za vlastníka a je prostý falešného ega, je vyrovnaný ve štěstí i neštěstí, vždy spokojený, odpouští, ovládá se a s odhodlaností vykonává oddanou službu s myslí a inteligencí upřenou na Mě – takový Můj oddaný je Mi velmi drahý.̀ “
Význam
Nikdo by neměl být závistivý vůči příslušníkům jiných kast či národností. Není pravda, že jen Indové nebo brāhmaṇové se mohou stát vaiṣṇavy. Vaiṣṇavou se může stát každý. Učení bhakti se proto musí šířit po celém světě, to je opravdové adveṣṭā. Slovo maitra, „přátelský“, navíc vyjadřuje, že ten, kdo káže učení bhakti po celém světě, by měl být stejně přátelský vůči všem. Tyto dva a následujících šest veršů vyslovil Śrī Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (12.13–20).