Text 29
Text 29
Verš
Texto
anya aiche haya, āmāya nāhi aiche śakti”
anya aiche haya, āmāya nāhi aiche śakti”
Synonyma
Palabra por palabra
Překlad
Traducción
„V takovém postavení se možná nacházejí druzí, já však takovou duchovní sílu nemám. Patřím do nižší kasty a oddanosti Kṛṣṇovi nemám, ani co by se za nehet vešlo.“
«Puede que otros hayan alcanzado esa posición, pero yo no poseo ese poder espiritual. Pertenezco a una clase baja y no tengo ni una pizca de devoción por Kṛṣṇa.»
Význam
Significado
Tímto prohlášením se Jhaḍu Ṭhākura staví do role člověka narozeného v rodině nízké třídy, který nemá vlastnosti pravého oddaného Pána Kṛṣṇy. Výroky, jež prohlašují člověka nízkého původu za vznešeného, pokud je vaiṣṇavou, sice uznává, ale osobně si myslí, že tyto výroky ze Śrīmad-Bhāgavatamu se dobře hodí na druhé, ale ne na něho. Jeho postoj přesně odpovídá pravému vaiṣṇavovi, protože vaiṣṇava se nikdy nepovažuje za vznešeného, i když takový skutečně je. Je vždy pokorný a nikdy se nepovažuje za pokročilého oddaného. Spíše si připisuje nižší postavení, což ovšem neznamená, že je opravdu nízký. Sanātana Gosvāmī jednou řekl, že náleží k rodině nízké kasty, protože se při své službě vládního ministra sdružoval s mlecchy a yavany, přestože pocházel z brāhmaṇské rodiny. Podobně se i Jhaḍu Ṭhākura považoval za člověka nižší kasty, ale ve skutečnosti byl vznešenější než mnoho těch, kteří se narodili v brāhmaṇských rodinách. To je dokázáno nejen ve Śrīmad-Bhāgavatamu, ze kterého ve verších 26 a 27 citoval Kālidāsa, ale i jiné śāstry obsahují mnoho důkazů potvrzujících tento závěr. Například v Mahābhāratě (Vana-parvě, 177.20) se uvádí:
Con estas palabras, Jhaḍu Ṭhākura se presenta como alguien que ha nacido en una familia de casta baja y que no posee las cualidades de un auténtico devoto del Señor Kṛṣṇa. Acepta las afirmaciones que declaran que una persona de bajo nacimiento es muy elevada si es un vaiṣṇava, pero su sentimiento es que esas descripciones del Śrīmad-Bhāgavatam son apropiadas para otros, no para él. La actitud de Jhaḍu Ṭhākura es muy propia de un auténtico vaiṣṇava, pues el vaiṣṇava nunca se considera elevado, ni siquiera si realmente lo es. Es siempre manso y humilde, y nunca se considera un devoto avanzado. Aunque se identifica con una posición baja, eso no significa que realmente sea bajo. En cierta ocasión, Sanātana Gosvāmī dijo que pertenecía a una familia de casta baja, pues, aunque había nacido en una familia brāhmaṇa, en su servicio como ministro del gobierno se había relacionado con mlecchas y yavanas. De forma similar, Jhaḍu Ṭhākura se presentó como alguien que pertenecía a una casta baja, pero en realidad era más elevado que muchas personas nacidas en familias brāhmaṇas. Esto se demuestra, no sólo en el Śrīmad-Bhāgavatam, de donde toma Kālidāsa sus citas de los Versos 26 y 27, sino que es una conclusión ampliamente respaldada en otros śāstras. En el Mahābhārata (Vana-parva, 177.20), por ejemplo, se afirma:
dvije tac ca na vidyate
na vai śūdro bhavec chūdro
brāhmaṇo na ca brāhmaṇaḥ
na vai śūdro bhavec chūdro brāhmaṇo na ca brāhmaṇaḥ
„Pokud má někdo narozený jako śūdra vlastnosti brāhmaṇy, a brāhmaṇa rodem je nemá, neměl by být takový śūdra považován za śūdru a takový brāhmaṇa za brāhmaṇu.“
«Un śūdra de nacimiento puede poseer las cualidades de un brāhmaṇa, y un brāhmaṇa de nacimiento puede no poseerlas. En ese caso, ni el śūdra debe ser considerado śūdra, ni el brāhmaṇa debe ser considerado brāhmaṇa».
Ve Vana-parvě, kapitole 203, verších 11–12, je také řečeno:
De forma similar, Vana-parva 203.11-12 se dice:
sad-guṇānupatiṣṭhataḥ
ārjave vartamānasya
brāhmaṇyam abhijāyate
ārjave vartamānasya brāhmaṇyam abhijāyate
„Pokud člověk narozený v rodině śūdrů rozvinul vlastnosti brāhmaṇy, jako je satya (pravdomluvnost), śama (mírumilovnost), dama (sebeovládání) a ārjava (upřímnost), dosáhne vznešeného postavení brāhmaṇy.“
«Cuando una persona nacida en familia śūdra ha adquirido las cualidades de un brāhmaṇa, como satya [veracidad], śama [carácter pacífico], dama [dominio de sí mismo] y ārjava [sencillez], esa persona alcanza la elevada posición del brāhmaṇa».
V Anuśāsana-parvě, kapitole 163, se uvádí:
Y en el Capítulo 163 del Anuśāsana-parva, se añade:
brāhmaṇyam upajīvati
kṣatriyo vātha vaiśyo vā
brahma-bhūyaḥ sa gacchati
kṣatriyo vātha vaiśyo vā brahma-bhūyaḥ sa gacchati
śūdro brāhmaṇatāṁ yāti vaiśyaḥ kṣatriyatāṁ vrajet
śūdro brāhmaṇatāṁ yāti vaiśyaḥ kṣatriyatāṁ vrajet
kāraṇāni dvijatvasya vṛttam eva tu kāraṇam
kāraṇāni dvijatvasya vṛttam eva tu kāraṇam
„Pokud někdo skutečně jedná jako brāhmaṇa, musí být považován za brāhmaṇu, i kdyby pocházel z rodiny kṣatriyů či vaiśyů. Ó Devī, dokonce i kdyby pocházel z rodiny śūdrů, stane se brāhmaṇou, pokud je opravdu zaměstnaný brāhmaṇskými činnostmi a má čisté chování brāhmaṇy. Vaiśya se navíc může stát kṣatriyou. Kvalifikací brāhmaṇy tedy není ani jeho původ, ani očistné obřady, které podstoupil, ani jeho vzdělání. Skutečným měřítkem k rozpoznání brāhmaṇy je vṛtta neboli zaměstnání.“
«Quien realmente está establecido en las ocupaciones brahmínicas debe ser considerado brāhmaṇa, aunque haya nacido en familia kṣatriya o vaiśya. ¡Oh, Devī!, incluso quien ha nacido śūdra, si realmente se empeña en las ocupaciones del brāhmaṇa y manifiesta su comportamiento puro, se eleva al nivel de brāhmaṇa. También un vaiśya puede llegar a kṣatriya. Por lo tanto, ni el origen del nacimiento, ni el rito purificatorio, ni la educación son el criterio que define al brāhmaṇa. Vṛtta, la ocupación, es el auténtico criterio para que alguien pueda ser considerado brāhmaṇa».
Viděli jsme, že člověk, který není synem lékaře ani nestudoval medicínu, je někdy schopný léčit. Když se prakticky naučí, jak operovat, jak míchat léky a jak předepisovat určité léky na určité nemoci, může získat osvědčení a být registrován jako praktikující lékař. Může i pracovat jako lékař a být známý jako lékař. I když ho může kvalifikovaný lékař považovat za šarlatána, vláda jeho práci uzná. Zvláště v Indii je mnoho takových lékařů, kteří své lékařské služby odvádějí výborně. Jsou uznáni dokonce i vládou. Podobně musí být za brāhmaṇu uznán ten, kdo je zaměstnaný brāhmaṇskými službami či povinnostmi, bez ohledu na jeho rodinný původ. To je výrok všech śāster.
A veces hemos visto personas que, sin ser hijos de doctores ni haber ido a la facultad de medicina, pueden ejercer de médicos. Con el conocimiento práctico de cómo hacer una operación quirúrgica, de cómo preparar las mezclas medicinales y de cómo recetar las medicinas adecuadas para determinadas enfermedades, es posible recibir un título que capacita en la práctica para el ejercicio colegiado de la medicina. Esa persona puede hacer las funciones de un médico y ser conocido como tal. Aunque los médicos con credenciales le consideren un curandero, el gobierno reconocerá su labor. En la India abundan esa clase de médicos, que cumplen a la perfección con sus funciones. De forma similar, quien se encuentre ocupado en el servicio o los deberes prescritos del brāhmaṇa debe ser considerado brāhmaṇa, cualquiera que sea la familia en que haya nacido. Ése es el veredicto de todos los śāstras.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.11.35) je řečeno:
El Śrīmad-Bhāgavatam (7.11.35) dice:
puṁso varṇābhivyañjakam
yad anyatrāpi dṛśyeta
tat tenaiva vinirdiśet
yad anyatrāpi dṛśyeta tat tenaiva vinirdiśet
Nārada Muni zde Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi sděluje, že znaky brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi a śūdry jsou popsány v śāstrách. Člověk by proto měl být považován za brāhmaṇu, kṣatriyu, vaiśyu či śūdru, pokud projevuje jejich znaky a kvalifikace a pokud v těchto pozicích slouží, i když se jako brāhmaṇa, kṣatriya nebo vaiśya nenarodil.
Se trata de una afirmación hecha por Nārada Muni ante Mahārāja Yudhiṣṭhira. Nārada dice que las características de los brāhmaṇas, kṣatriyas y vaiśyas se explican en el śāstra. Por lo tanto, si se ve que alguien manifiesta las características y cualidades de un brāhmaṇa, kṣatriya o vaiśya, y desempeña una ocupación brahmínica, de kṣatriya o de vaiśya, aunque no haya nacido brāhmaṇa, kṣatriya o vaiśya, se le debe considerar como tal, en función de sus cualidades y su ocupación.
V Padma Purāṇě se uvádí:
De forma similar, el Padma Purāṇa afirma:
te tu bhāgavatā matāḥ
sarva-varṇeṣu te śūdrā
ye na bhaktā janārdane
sarva-varṇeṣu te śūdrā ye na bhaktā janārdane
„Oddaný by nikdy neměl být považován za śūdru. Všichni oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství by měli být uznáni jako bhāgavatové. Pokud však někdo není oddaným Pána Kṛṣṇy, měl by být považován za śūdru, i kdyby se narodil v rodině brāhmaṇů, kṣatriyů nebo vaiśyů.“
«Un devoto nunca debe ser considerado śūdra. Todos los devotos de la Suprema Personalidad de Dios deben ser considerados bhāgavatas. Sin embargo, quien no sea devoto del Señor Kṛṣṇa, aunque haya nacido en familia brāhmaṇa, kṣatriya o vaiśya, debe ser considerado un śūdra».
V Padma Purāṇě je dále uvedeno:
En el Padma Purāṇa se afirma también:
loke vipram avaiṣṇavam
vaiṣṇavo varṇo-bāhyo 'pi
punāti bhuvana-trayam
vaiṣṇavo varṇo-bāhyo ’pi punāti bhuvana-trayam
„Pokud je člověk narozený v brāhmaṇské rodině avaiṣṇava neboli neoddaný, neměli bychom se mu ani podívat do tváře, stejně jako caṇḍālovi neboli pojídači psů. Vaiṣṇava však může očistit všechny tři světy, i kdyby se nacházel v jiné varṇě než brāhmaṇské.“
«Si una persona nacida en familia brāhmaṇa es un avaiṣṇava, un no devoto, no se le debe mirar a la cara, del mismo modo que no se debe mirar a la cara a un caṇḍāla que come perros. En cambio, un vaiṣṇava miembro de un varṇa distinto del brahmínico puede purificar los tres mundos».
Padma Purāṇa pokračuje:
El Padma Purāṇa añade:
niṣādaṁ śva-pacaṁ tathā
vīkṣate jāti-sāmānyāt
sa yāti narakaṁ dhruvam
vīkṣate jāti-sāmānyāt sa yāti narakaṁ dhruvam
„Ten, kdo si myslí, že oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství narozený v rodině śūdrů, niṣādů nebo caṇḍālů patří k takové kastě, jde zajisté do pekla.“
«Quien considera que un devoto de la Suprema Personalidad de Dios nacido en familia de śūdras, niṣādas o caṇḍālas pertenece a esa casta en particular, ciertamente va al infierno».
Brāhmaṇa musí být vaiṣṇava a učenec. V Indii je proto zvykem oslovovat brāhmaṇu jako paṇḍita. Bez poznání o Brahmanu nelze poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Vaiṣṇava proto už je brāhmaṇou, kdežto brāhmaṇa se může vaiṣṇavou teprve stát. V Garuḍa Purāṇě se píše:
El brāhmaṇa debe ser un vaiṣṇava y un sabio erudito. Por esa razón, en la India los brāhmaṇas suelen recibir el tratamiento de paṇḍita. Sin conocimiento del Brahman, no es posible entender a la Suprema Personalidad de Dios. Por lo tanto, el vaiṣṇava es ya un brāhmaṇa, mientras que el brāhmaṇa tiene la posibilidad de llegar a ser vaiṣṇava. El Garuda Purāṇa dice:
yasmin mlecche 'pi vartate
sa viprendro muni-śreṣṭhaḥ
sa jñānī sa ca paṇḍitaḥ
sa viprendro muni-śreṣṭhaḥ sa jñānī sa ca paṇḍitaḥ
„Pokud se někdo narodí jako mleccha, ale stane se oddaným, musí být považován za nejlepšího z brāhmaṇů a za učeného paṇḍitu.“
«Una persona puede haber nacido mleccha, pero, si llega a ser devoto, se le debe considerar el mejor de los brāhmaṇas y un sabio paṇḍita».
Tattva-sāgara se vyjadřuje podobně:
De forma similar, el Tattva-sāgara dice:
kāṁsyaṁ rasa-vidhānataḥ
tathā dīkṣā-vidhānena
dvijatvaṁ jāyate nṛṇām
tathā dīkṣā-vidhānena dvijatvaṁ jāyate nṛṇām
„Stejně jako se zvonovina alchymickým postupem promění ve styku se rtutí ve zlato, tak se i ten, kdo je náležitě vytrénován a zasvěcen od pravého duchovního mistra, stane okamžitě brāhmaṇou.“ Veškeré tyto důkazy ze zjevených písem potvrzují, že podle mínění Véd vaiṣṇava nikdy není abrāhmaṇa neboli ne-brāhmaṇa. O vaiṣṇavovi bychom si nikdy neměli myslet, že patří k nižší kastě, i kdyby se narodil v rodině mlecchů či yavanů. Protože se stal oddaným Pána Kṛṣṇy, tak se očistil a dosáhl úrovně brāhmaṇy (dvijatvaṁ jāyate nṛṇām).
«Así como el bronce se vuelve oro cuando se mezcla con mercurio en un proceso de alquimia, a aquél que es debidamente adiestrado e iniciado por un maestro espiritual genuino llega a ser brāhmaṇa inmediatamente». Todos estos testimonios de las Escrituras reveladas demuestran que, según las conclusiones védicas, un vaiṣṇava nunca debe ser considerado abrāhmaṇa, no-brāhmaṇa. No se debe pensar que el vaiṣṇava pertenece a una casta inferior, aunque haya nacido en una familia mleccha o yavana. Por haberse vuelto devoto del Señor Kṛṣṇa, se ha purificado y ha alcanzado la etapa de brāhmaṇa (dvijatvaṁ jāyate nṛṇām).