Bg. 6.31

Jógí, který medituje o Nadduši, vidí ve svém nitru tuto Kṛṣṇovu úplnou část – Viṣṇua se čtyřma rukama, které drží lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Jógí by měl vědět, že Viṣṇu se neliší od Kṛṣṇy. Kṛṣṇa v této podobě Nadduše sídlí v srdci každého. Kromě toho není žádný rozdíl mezi všemi nespočetně mnoha Naddušemi přítomnými v nespočetně mnoha srdcích živých bytostí. A rozdíl není ani mezi člověkem vědomým si Kṛṣṇy, který se ustavičně zaměstnává transcendentální láskyplnou službou Kṛṣṇovi, a dokonalým jógím, který medituje o Nadduši. Jógí vědomý si Kṛṣṇy ovšem zůstává v Kṛṣṇovi pořád, i když se během pobytu v hmotné existenci může věnovat různým činnostem. To potvrzuje Śrīla Rūpa Gosvāmī v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.187): nikhilāsv apy avasthāsu jīvan-muktaḥ sa ucyate. Oddaný Pána, který dělá všechno s vědomím Kṛṣṇy, je automaticky osvobozený. V Nārada-pañcarātře je to potvrzeno:

„Soustředěním pozornosti na transcendentální podobu Kṛṣṇy, která je všeprostupující a mimo čas a prostor, se člověk pohrouží do myšlenek na Kṛṣṇu a tak dosáhne blaženého stavu v Jeho transcendentální společnosti.“

Vědomí Kṛṣṇy je nejvyšším stádiem transu, jakého může jógí dosáhnout. Samotné poznání, že Kṛṣṇa dlí v podobě Paramātmy v srdci každého, odstraňuje všechny jógího nedostatky. Védy (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.21) potvrzují tuto nepředstavitelnou schopnost Pána slovy: eko ’pi san bahudhā yo ’vabhāti – „I když je Pán jediný, přesto pobývá v nesčetných srdcích, jako by byl mnohý.“ Také smṛti-śāstra (Matsya Purāṇa) uvádí:

„Viṣṇu je jediný, a přesto není pochyb o tom, že prostupuje vším. I když má jednu podobu, je působením své nepochopitelné energie přítomný všude, tak jako se slunce objevuje na mnoha místech zároveň.“