Bg. 6.30

Člověk vědomý si Kṛṣṇy rozhodně vidí Pána Kṛṣṇu všude a všechno vidí v Kṛṣṇovi. I když se může zdát, že vidí různé projevy hmotné přírody, v každém případě díky svému vědomí Kṛṣṇy ví, že všechno je projevem Kṛṣṇovy energie. Nic nemůže existovat bez Kṛṣṇy a Kṛṣṇa je Pánem všeho – to je základní princip vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy je stav, kdy se rozvíjí láska ke Kṛṣṇovi, a ta překonává dokonce i vysvobození z hmotného světa. Tato úroveň vědomí Kṛṣṇy je stádiem následujícím po seberealizaci. Tehdy oddaný pociťuje jednotu s Kṛṣṇou v tom smyslu, že Kṛṣṇa se pro něho stává vším a oddaného naplňuje láska ke Kṛṣṇovi. Mezi Pánem a oddaným panuje důvěrný vztah. Živá bytost v tomto stádiu nepodléhá žádnému zničení a nikdy také nepřestává vidět Osobnost Božství. Splynutí s Kṛṣṇou je duchovní zničení. Takovému nebezpečí se oddaný nevystavuje. V Brahma-saṁhitě (5.38) stojí:

„Uctívám původního Pána, Govindu, jehož neustále vidí oddaní, kteří mají oči potřené balzámem lásky, v Jeho věčné podobě Śyāmasundary, jak sídlí v srdci oddaného.“

V tomto stádiu Pán Kṛṣṇa nikdy nemizí oddanému z očí a také oddaný Pána nikdy z očí neztrácí. Totéž platí pro jógího, který vidí Paramātmu v srdci. Takový jógí se mění v čistého oddaného a nemůže žít ani okamžik, aniž by viděl Pána ve svém nitru.