Bg. 6.32

Ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, je dokonalý jógí, protože si je vědomý štěstí i neštěstí každého na základě vlastní zkušenosti. Příčinou neštěstí živé bytosti je to, že zapomněla na svůj vztah s Bohem. A příčinou štěstí je vědět, že Kṛṣṇa je svrchovaný příjemce požitku ze všech lidských činností, vlastník všech zemí a planet a nejupřímnější přítel všech živých bytostí. Člověk vědomý si Kṛṣṇy ví, že živá bytost podmíněná kvalitami hmotné přírody podléhá trojímu hmotnému utrpení, protože zapomněla na svůj vztah s Kṛṣṇou. Sám je šťastný, a tak se snaží všude rozdávat poznání o Kṛṣṇovi. A jelikož se snaží hlásat, jak důležité je být si vědomý Kṛṣṇy, je tím nejlepším lidumilem na světě a Pánovým nejdražším služebníkem. Na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ (Bg. 18.69). Pánův oddaný se vždy stará o blaho všech živých bytostí, a tímto způsobem je skutečným přítelem každého. Je nejlepší jógí, protože netouží po dokonalosti v józe jen pro svůj vlastní prospěch, ale snaží se i kvůli druhým. Nechová nepřátelství vůči svým bližním živým bytostem. Tím se čistý oddaný Pána liší od jógího, který se stará jen o své vlastní povznesení. Jógí, který odešel do ústraní, aby mohl dokonale meditovat, nemusí být tak dokonalý jako oddaný, který se různými způsoby snaží, jak nejlépe umí, přivést každého člověka k vědomí Kṛṣṇy.