VERSO 20
Sloka 20
Texto
Verš
parasya mṛtyor viśataḥ samaṁ prajāḥ
taṁ dhāvamānam anudhāvanty anīśā
yathā rajāṁsy anilaṁ bhūta-saṅghāḥ
parasya mṛtyor viśataḥ samaṁ prajāḥ
taṁ dhāvamānam anudhāvanty anīśā
yathā rajāṁsy anilaṁ bhūta-saṅghāḥ
Sinônimos
Synonyma
na — não; vai — entretanto; sva-pakṣaḥ — aliado; asya — da Suprema Personalidade de Deus; vipakṣaḥ — inimigo; eva — certamente; vā — ou; parasya — do Supremo; mṛtyoḥ — sob a forma do tempo; viśataḥ — entrando; samam — igualmente; prajāḥ — entidades vivas; tam — a Ele; dhāvamānam — movendo; anudhāvanti — seguem; anīśāḥ — entidades vivas dependentes; yathā — assim como; rajāṁsi — partículas de poeira; anilam — o vento; bhūta-saṅghāḥ — outros elementos materiais.
na — ne; vai — ovšem; sva-pakṣaḥ — spojenec; asya — Nejvyšší Osobnosti Božství; vipakṣaḥ — nepřítel; eva — jistě; vā — nebo; parasya — Nejvyššího; mṛtyoḥ — v podobě času; viśataḥ — vstupuje; samam — stejně; prajāḥ — živé bytosti; tam — Jeho; dhāvamānam — pohyb; anudhāvanti — následují; anīśāḥ — závislé živé bytosti; yathā — jako; rajāṁsi — částečky prachu; anilam — vítr; bhūta-saṅghāḥ — jiné hmotné prvky.
Tradução
Překlad
A Suprema Personalidade de Deus, sob Seu aspecto do tempo eterno, está presente no mundo material e é neutro em relação a todos. Ninguém é Seu aliado, e ninguém é Seu inimigo. Dentro da jurisdição do elemento tempo, todos desfrutam ou sofrem o resultado de seu próprio karma, ou atividades fruitivas. Assim como, quando o vento sopra, pequenas partículas de poeira voam no ar, do mesmo modo, segundo nosso karma específico, sofremos ou gozamos da vida material.
V hmotném světě je Nejvyšší Pán přítomný jako věčný čas a ke každému se chová neutrálně. Nikdo není Jeho spojenec a nikdo není Jeho nepřítel. Pod vládou času si každý užívá nebo trpí výsledky své vlastní karmy, plodonosných činností. Tak jako se částečky prachu vznášejí ve větru, podobně každý podle své příslušné karmy trpí nebo si užívá hmotné existence.
Comentário
Význam
SIGNIFICADO—Embora a Suprema Personalidade de Deus seja a causa original de todas as causas, Ele não é responsável pelos sofrimentos ou gozos materiais de ninguém. Não existe tal parcialidade da parte do Senhor Supremo. Os menos inteligentes acusam o Senhor Supremo de ser parcial e proclamam que esse é o motivo pelo qual uma pessoa desfruta neste mundo material e outra sofre. Mas esse verso diz especificamente que não existe tal parcialidade da parte do Senhor Supremo. As entidades vivas, entretanto, nunca são independentes. Logo que declaram sua independência do controlador supremo, elas são imediatamente postas neste mundo material para tentar a sorte livremente, na medida do possível. Quando o mundo material é criado para tais entidades vivas desorientadas, elas criam seu próprio karma, atividades fruitivas, e se aproveitam do elemento tempo, criando, desse modo, sua própria fortuna ou infortúnio. Todos são criados, todos são mantidos e todos são mortos por fim. Quanto a essas três coisas, o Senhor é igual para com todos; é de acordo com nosso karma que sofremos e desfrutamos. A posição superior ou inferior da entidade viva, seu sofrimento e desfrute, devem-se a seu próprio karma. A palavra exata usada a esse respeito é anīśāḥ, que significa “dependente de seu próprio karma”. É costume dar-se o exemplo de que o governo oferece a todos as oportunidades para ação e administração governamental, porém, por nossa própria escolha, criamos uma situação que nos obriga a existir sob diferentes tipos de consciência. O exemplo dado neste verso é que, ao soprar, o vento faz partículas de poeira flutuarem no ar. Ocasionalmente ocorre o relâmpago e, depois, seguem-se torrentes de chuva, e assim a estação chuvosa cria uma situação de variedades na floresta. Deus é muito bondoso – Ele dá a todos a mesma oportunidade –, mas, pelas ações resultantes de nosso próprio karma, sofremos ou gozamos deste mundo material.
I když je Nejvyšší Pán původní příčinou všech příčin, není zodpovědný za utrpení a požitek živých bytostí v hmotném světě. Je naprosto nestranný. Méně inteligentní lidé Mu někdy vyčítají zaujatost a prohlašují, že to je důvod, proč si někdo v tomto světě užívá a jiný trpí. Tento verš ale jasně říká, že Pán nikomu nestraní. Živé bytosti však nejsou nikdy nezávislé. Jakmile vyhlásí svou nezávislost na svrchovaném vládci, jsou okamžitě poslány do hmotného světa, kde mohou hledat štěstí podle libosti. Hmotný svět je stvořen pro tyto pomatené živé bytosti, které si za pomoci času vytvářejí svou karmu, plodonosné činnosti, a z nich vyplývající štěstí nebo neštěstí. Každá bytost je stvořena, udržována a nakonec zničena — v tomto směru je Pán ke všem stejný. Živé bytosti si užívají nebo trpí na základě své vlastní karmy. Vyšší či nižší postavení, utrpení a požitek — to vše jsou výsledky jejich vlastní karmy. Slovo anīśāḥ znamená “závislé na své vlastní karmě”. Stát dává každému stejné možnosti, ale závisí na nás, jakým způsobem chceme žít. Také je zde příklad větru, který unáší částečky prachu. K větru se postupně připojí blýskání a následuje vydatný déšť. Období dešťů tak v džungli způsobuje růst nejrozmanitější vegetace. Bůh je velice laskavý — každý má stejné možnosti, ale výsledky vlastní karmy způsobují, že se někdo v hmotném světě raduje, zatímco jiný trpí.