Skip to main content

Text 33

Sloka 33

Texto

Verš

śrī-rudra uvāca
jitaṁ ta ātma-vid-varya-
svastaye svastir astu me
bhavatārādhasā rāddhaṁ
sarvasmā ātmane namaḥ
śrī-rudra uvāca
jitaṁ ta ātma-vid-varya-
svastaye svastir astu me
bhavatārādhasā rāddhaṁ
sarvasmā ātmane namaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

śrī-rudraḥ uvāca — el Señor Śiva comenzó a hablar; jitam — ¡toda gloria!; te — a Ti; ātma-vit — autorrealizado; varya — el mejor; svastaye — al auspicioso; svastiḥ — lo auspicioso; astu — que haya; me — de mí; bhavatā — por Ti; ārādhasā — por el completamente perfecto; rāddham — digno de adoración; sarvasmai — el Alma Suprema; ātmane — al Alma Suprema; namaḥ — reverencias.

śrī-rudraḥ uvāca — Pán Śiva promluvil; jitam — sláva; te — Tobě; ātma-vit — seberealizovaný; varya — nejlepší; svastaye — příznivému; svastiḥ — přízeň; astu — nechť je; me — moje; bhavatā — Tebou; ārādhasā — zcela dokonalým; rāddham — hodný uctívání; sarvasmai — Nejvyšší Duše; ātmane — Nejvyšší Duši; namaḥ — poklony.

Traducción

Překlad

El Señor Śiva se dirigió a la Suprema Personalidad de Dios con la siguiente oración: ¡Oh, Suprema Personalidad de Dios, toda gloria a Ti! Tú eres la más excelsa de las almas autorrealizadas. Siempre eres auspicioso para las almas autorrealizadas, y por eso Te pido que seas auspicioso para mí. Por las perfectas enseñanzas que transmites, eres digno de adoración. Eres la Superalma; por eso Te ofrezco mis reverencias, pues eres el ser viviente supremo.

Pán Śiva se obrátil na Nejvyšší Osobnost Božství s následující modlitbou: Sláva Tobě, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, nejvznešenější ze všech seberealizovaných duší. Jelikož jsi vždy příznivě nakloněný seberealizovaným osobám, přeji si, abys mi věnoval Svou přízeň. Jsi hoden uctívání na základě Svých naprosto dokonalých pokynů. Jsi Nadduše, a proto se Ti klaním jako nejvyšší živé bytosti.

Significado

Význam

Tan pronto como recibe del Señor la inspiración para ofrecerle oraciones, el devoto comienza a glorificarle diciendo: «¡Toda gloria a Ti, mi Señor!». Al Señor se Le glorifica porque se Le considera la principal de todas las almas autorrealizadas. Como se dice en los Vedas (Kaṭha Upaniṣad 2.2.13): nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām: El Ser Supremo, la Personalidad de Dios, es el ser viviente principal entre todos los seres vivientes. Hay varias clases de seres individuales; unos se encuentran en el mundo material, y otros en el mundo espiritual. De los que están en el mundo espiritual se sabe que están completamente autorrealizados, pues en el plano espiritual la entidad viviente no olvida su servicio al Señor. Por consiguiente, todos aquellos que se ocupan en el servicio devocional del Señor en el mundo espiritual están eternamente fijos, pues a la vez que comprenden la posición del Ser Supremo, comprenden también su propia constitución individual. De este modo, entre las almas autorrealizadas, al Señor se Le considera el alma perfectamente autorrealizada. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. El alma individual que está fija en el conocimiento de que el Señor es el Ser Supremo queda verdaderamente establecida en una posición completamente auspiciosa. En este verso, el Señor Śiva ora pidiendo al Señor que le dé Su misericordia para poder seguir eternamente en su posición auspiciosa.

Jakmile Pán inspiruje oddaného, aby Mu složil modlitbu, oddaný Ho ihned začne velebit slovy: “Sláva Tobě, můj Pane!” Pán je oslavovaný, protože je považován za hlavní ze všech seberealizovaných duší. Ve Vedách (Kaṭha Upaniṣad 2.2.13) je řečeno: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām — Nejvyšší Bytost, Osobnost Božství, je hlavní živou bytostí mezi všemi živými bytostmi. Existují různé druhy individuálních živých bytostí — některé z nich žijí v tomto hmotném světě a jiné v duchovním. Ty, které jsou v duchovním světě, se nazývají “zcela seberealizované”, neboť na duchovní úrovni živá bytost nezapomíná na svou službu Pánu. Proto jsou všichni obyvatelé duchovního světa, kteří oddaně slouží Pánu, věčně neochvějní, neboť chápou postavení Nejvyšší Bytosti a také své přirozené individuální postavení. Pán je tedy známý jako nejdokonalejší seberealizovaná duše mezi seberealizovanými dušemi. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Když je individuální duše upevněná ve svém poznání Pána jakožto Nejvyšší Bytosti, nachází se v dokonale příznivém postavení. Pán Śiva se zde modlí, aby milostí Pána mohl v tomto postavení zůstat věčně.

El Señor Supremo es completamente perfecto, y enseña que quien Le adora también se vuelve perfecto. Como se afirma en el Bhagavad-gītā (15.15): mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: El Señor está en el corazón de todos en forma de Superalma, pero es tan bondadoso con Sus devotos que les da instrucciones para que puedan continuar progresando. Cuando los devotos reciben las instrucciones del sumo perfecto, no hay posibilidad alguna de que se descarríen. Esto se confirma también en el Bhagavad-gītā (10.10): dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te: El Señor siempre está dispuesto a dar instrucciones al devoto puro, para que de este modo pueda avanzar más y más en el servicio devocional. Como el Señor da instrucciones en la forma de sarvātmā, la Superalma, el Señor Śiva Le manifiesta su respeto con las palabras sarvasmā ātmane namaḥ. El alma individual se denomina ātmā, y el Señor también recibe el nombre de ātmā, así como el de Paramātmā. Como está situado en el corazón de todos, se dice que el Señor es el ātmā suprema. Por consiguiente, a Él se Le ofrece toda reverencia. Con respecto a esto, podemos citar la oración de la reina Kuntī en el Primer Canto del Śrīmad-Bhāgavatam (1.8.20):

Nejvyšší Pán je naprosto dokonalý a Sám učí, že kdo Ho uctívá, dosáhne také dokonalosti. Bhagavad-gītā (15.15) uvádí: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Pán sídlí jako Nadduše v srdci každého, ale ke Svým oddaným je tak laskavý, že jim udílí pokyny, jak mohou dále pokročit. Když přijímají pokyny z naprosto dokonalého zdroje, nemohou se dostat na scestí. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (10.10): dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te. Pán je neustále připraven dát čistému oddanému pokyny, které mu pomohou k dalšímu pokroku v oddané službě. Protože Pán dává pokyny jako sarvātmā, Nadduše, Śiva se Mu klaní se slovy sarvātmā ātmane namaḥ. Individuální duše se nazývá ātmā a Pán se nazývá také ātmā či Paramātmā. Jelikož sídlí v srdci každého, je známý jako nejvyšší ātmā, a proto Mu oddaní vzdávají veškeré poklony. V této souvislosti si můžeme připomenout modlitbu královny Kuntī v prvním zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.8.20):

tathā paramahaṁsānāṁ
munīnām amalātmanām
bhakti-yoga-vidhānārthaṁ
kathaṁ paśyema hi striyaḥ
tathā paramahaṁsānāṁ
munīnām amalātmanām
bhakti-yoga-vidhānārthaṁ
kathaṁ paśyema hi striyaḥ

El Señor siempre está dispuesto a dar instrucciones a los paramahaṁsas, que son los devotos más elevados del Señor, completamente liberados de todas las contaminaciones del mundo material. A esos devotos excelsos, el Señor siempre les da instrucciones para informarles acerca de cómo pueden permanecer fijos en el servicio devocional. De manera similar, en el verso ātmārāma (Bhāg. 1.7.10) se afirma:

Pro paramahaṁsy, nejpokročilejší oddané, kteří jsou zcela prosti veškerého znečištění hmotného světa, má Pán neustále připravené pokyny. Takové vznešené oddané vždy poučuje, jak mohou zůstat pevní v oddané službě. O podobném námětu pojednává verš ātmārāma (Bhāg. 1.7.10):

ātmārāmāś ca munayo
nirgranthā apy urukrame
kurvanty ahaitukīṁ bhaktim
ittham-bhūta-guṇo hariḥ
ātmārāmāś ca munayo
nirgranthā apy urukrame
kurvanty ahaitukīṁ bhaktim
ittham-bhūta-guṇo hariḥ

La palabra ātmārāma se refiere a aquellos que no tienen interés en el mundo material, sino que simplemente están dedicados a la iluminación espiritual. Entre esas personas autorrealizadas, por lo general se consideran dos categorías: la impersonal y la personal. Sin embargo, los impersonalistas también se vuelven devotos cuando se ven atraídos por las cualidades trascendentales del Señor. La conclusión es que el Señor Śiva quería seguir siendo un devoto fijo de la Suprema Personalidad de Dios, Vāsudeva. Como se explica en los siguientes versos, el Señor Śiva nunca desea fundirse en la existencia del Señor Supremo, como los impersonalistas. Por el contrario, piensa que sería muy afortunado si pudiera seguir fijo en la comprensión de que el Señor es el Ser Supremo. Cuando se entiende eso, se puede comprender que todas las entidades vivientes, y entre ellas el Señor Śiva, el Señor Brahmā y los semidioses, son sirvientes del Señor Supremo.

Slovo ātmārāma označuje ty, kdo se nezajímají o hmotný svět a usilují pouze o duchovní realizaci. Tyto seberealizované osoby se obvykle dělí do dvou kategorií — na impersonalisty a personalisty. I impersonalisté se však stanou oddanými, když je upoutají transcendentální osobní vlastnosti Pána. Pán Śiva chtěl tedy zůstat neochvějným oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudeva. Jak vysvětlí následující verše, Pán Śiva si nikdy nepřeje splynout s Nejvyšším Pánem jako impersonalisté. Naopak — považuje za štěstí, zůstane-li neochvějný v pochopení Pána jako Nejvyšší Bytosti. S tímto pochopením lze realizovat, že všechny živé bytosti včetně Pána Śivy, Pána Brahmy a dalších polobohů jsou služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství.