Text 12

Sloka 12

Devanagari

Dévanágarí

अपश्यन्निति होवाच मयान्विष्टमिदं जगत् ।
भ्रातृहा मे गतो नूनं यतो नावर्तते पुमान् ॥ १२ ॥

Text

Verš

apaśyann iti hovāca
mayānviṣṭam idaṁ jagat
bhrātṛ-hā me gato nūnaṁ
yato nāvartate pumān

Synonyms

Synonyma

apaśyan — not seeing Him; iti — in this way; ha uvāca — uttered; mayā — by me; anviṣṭam — has been sought; idam — the whole; jagat — universe; bhrātṛ-hā — Lord Viṣṇu, who killed the brother; me — my; gataḥ — must have gone; nūnam — indeed; yataḥ — from where; na — not; āvartate — comes back; pumān — a person.

apaśyan — neschopný Ho spatřit; iti — takto; ha uvāca — řekl; mayā — mnou; anviṣṭam — byl prohledán; idam — veškerý; jagat — vesmír; bhrātṛ- hā — Pán Viṣṇu, který zabil bratra; me — mého; gataḥ — musel odejít; nūnam — jistě; yataḥ — odkud; na — ne; āvartate — vrací se; pumān — osoba.

Translation

Překlad

Unable to see Him, Hiraṇyakaśipu said, “I have searched the entire universe, but I could not find Viṣṇu, who has killed my brother. Therefore, He must certainly have gone to that place from which no one returns. [In other words, He must now be dead.]”

Když Hiraṇyakaśipu Pána nikde neviděl, řekl: “Prohledal jsem celý vesmír, ale Viṣṇua, který zabil mého bratra, jsem nenašel. Musel tedy jistě odejít na místo, odkud se nikdo nevrací. (Jinými slovy — je nyní určitě mrtvý.)”

Purport

Význam

Atheists generally follow the Bauddha philosophical conclusion that at death everything is finished. Hiraṇyakaśipu, being an atheist, thought this way. Because Lord Viṣṇu was not visible to him, he thought that the Lord was dead. Even today, many people follow the philosophy that God is dead. But God is never dead. Even the living entity, who is part of God, never dies. Na jāyate mriyate vā kadācit: “For the soul there is never birth or death.” This is the statement of Bhagavad-gītā (2.20). Even the ordinary living entity never takes birth or dies. What then is to be said of the Supreme Personality of Godhead, who is the chief of all living entities? He certainly never takes birth or dies. Ajo ’pi sann avyayātmā (Bg. 4.6). Both the Lord and the living entity exist as unborn and inexhaustible personalities. Thus Hiraṇyakaśipu’s conclusion that Viṣṇu was dead was wrong.

Ateisté se obvykle drží buddhistického filozofického závěru, že po smrti je se vším konec. Hiraṇyakaśipu jakožto ateista uvažoval také tímto způsobem. Jelikož Pána Viṣṇua neviděl, myslel si, že je mrtvý. I dnes vyznává mnoho lidí filozofii, že Bůh je mrtvý. Ale Bůh není nikdy mrtvý. Dokonce ani živá bytost, která je částí Boha, nikdy neumírá. Na jāyate mriyate vā kadācit — “Pro duši neexistuje zrození či smrt.” To je výrok Bhagavad-gīty (2.20). Ani obyčejná živá bytost se nikdy nerodí a neumírá. Co tedy říci o Nejvyšší Osobnosti Božství, hlavní ze všech živých bytostí? Ajo 'pi sann avyayātmā (Bg. 4.6). Pán i živá bytost jsou nezrozené a nezanikající osoby. Hiraṇyakaśipu se tedy ve svém závěru, že Viṣṇu je mrtvý, mýlil.

As indicated by the words yato nāvartate pumān, there is certainly a spiritual kingdom, and if the living entity goes there, he never returns to this material world. This is also confirmed in Bhagavad-gītā (4.9): tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so ’rjuna. Materially speaking, every living entity dies; death is inevitable. But those who are karmīs, jñānīs and yogīs return to this material world after death, whereas bhaktas do not. Of course, if a bhakta is not completely perfect he takes birth in the material world again, but in a very exalted position, either in a rich family or a family of the purest brāhmaṇas (śucīnām śrīmatāṁ gehe), just to finish his development in spiritual consciousness. Those who have completed the course of Kṛṣṇa consciousness and are free from material desire return to the abode of the Supreme Personality of Godhead (yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama). Here the same fact is stated: yato nāvartate pumān. Any person who goes back home, back to Godhead, does not return to this material world.

Slova yato nāvartate pumān poukazují na existenci duchovního království, ze kterého se — pokud tam živá bytost odejde — již nikdy nevrátí do hmotného světa. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (4.9): tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna. Po hmotné stránce každá živá bytost zemře; smrt je nevyhnutelná. Ale zatímco karmī, jñānī a yogīni se po smrti vracejí do hmotného světa, pro bhakty to neplatí. Není-li ovšem bhakta úplně dokonalý, i on se znovu narodí v hmotném světě, ale ve velmi vznešeném postavení — buď v bohaté rodině, nebo v rodině těch nejčistších brāhmaṇů (śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe), jen aby dokončil svůj rozvoj duchovního vědomí. Ti, kdo plně rozvinuli vědomí Kṛṣṇy a jsou prosti hmotných tužeb, se vracejí do sídla Nejvyšší Osobnosti Božství (yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama). Zde je uvedena stejná skutečnost: yato nāvartate pumān. Ten, kdo odejde zpátky domů, zpátky k Bohu, se do hmotného světa nevrátí.