Skip to main content

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Dynastie Mahārāje Nimiho

Tato kapitola popisuje dynastii, v níž se narodil velký a učený král Janaka. Jde o rod Mahārāje Nimiho, jenž je pokládán za Ikṣvākuova syna.

Když začal Mahārāja Nimi pořádat velké oběti, jmenoval Vasiṣṭhu hlavním knězem, ale ten odmítl, neboť již přijal místo kněze na yajñi Pána Indry. Požádal Mahārāje Nimiho, aby počkal do skončení Indrovy oběti, ale Mahārāja Nimi nečekal. Myslel si: “Život je příliš krátký a není třeba čekat.” Určil tedy pro yajñu jiného kněze. Vasiṣṭha se na krále Nimiho velmi rozhněval a proklel ho slovy: “Ať tvé tělo ihned padne!” Mahārāje Nimiho toto prokletí také rozčililo a kletbu mu vrátil: “Ať se tvé tělo také zhroutí!” Následkem vzájemného prokletí tedy oba zemřeli. Vasiṣṭha se poté narodil znovu ze semene Mitry a Varuṇy, vzrušených Urvaśī.

Kněží provádějící oběť pro krále Nimiho uchovali jeho tělo ve vonných chemikáliích. Když yajña skončila, modlili se ke všem polobohům, kteří přišli do obětní arény, aby mohl žít, ale Mahārāja Nimi odmítl narodit se znovu v hmotném těle, protože se mu to protivilo. Velcí mudrci pak stloukali Nimiho tělo a z tohoto stloukání se narodil Janaka.

Synem Janaky byl Udāvasu a jeho syn se jmenoval Nandivardhana. Jeho synem byl Suketu a dále následovali tito potomci: Devarāta, Bṛhadratha, Mahāvīrya, Sudhṛti, Dhṛṣṭaketu, Haryaśva, Maru, Pratīpaka, Kṛtaratha, Devamīḍha, Viśruta, Mahādhṛti, Kṛtirāta, Mahāromā, Svarṇaromā, Hrasvaromā a Śīradhvaja. Ti všichni se zrodili v dynastii jeden po druhém. Śīradhvajovi se narodila matka Sītādevī. Synem Śīradhvaji byl Kuśadhvaja a jeho synem pak Dharmadhvaja. Synové Dharmadhvaji se jmenovali Kṛtadhvaja a Mitadhvaja. Synem Kṛtadhvaji byl Keśidhvaja a synem Mitadhvaji byl Khāṇḍikya. Keśidhvaja byl osvobozenou duší. Jeho syn se jmenoval Bhānumān a jeho potomky byli: Śatadyumna, Śuci, Sanadvāja, Ūrjaketu, Aja, Purujit, Ariṣṭanemi, Śrutāyu, Supārśvaka, Citraratha, Kṣemādhi, Samaratha, Satyaratha, Upaguru, Upagupta, Vasvananta, Yuyudha, Subhāṣaṇa, Śruta, Jaya, Vijaya, Ṛta, Śunaka, Vītahavya, Dhṛti, Bahulāśva, Kṛti a Mahāvaśī. Všichni tito synové byli velkými sebeovládnutými osobnostmi. Tím se seznam celé dynastie uzavírá.

Sloka 1:
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pravil: Mahārāja Nimi, syn Ikṣvākua, požádal po zahájení obětí velkého mudrce Vasiṣṭhu, aby se ujal místa hlavního kněze, ale Vasiṣṭha mu odpověděl: “Můj drahý Mahārāji Nimi, již jsem přijal totéž místo u oběti, kterou zahájil Pán Indra.”
Sloka 2:
“Vrátím se, až dokončím yajñu pro Indru. Do té doby na mě prosím počkej.” Mahārāja Nimi mlčel a Vasiṣṭha začal provádět oběť pro Pána Indru.
Sloka 3:
Mahārāja Nimi byl seberealizovaná duše a uvědomoval si, že je tento život pomíjivý. Místo dlouhého čekání na Vasiṣṭhu proto začal provádět oběť za pomoci jiných kněží.
Sloka 4:
Po dokončení obětních obřadů pro krále Indru se duchovní mistr Vasiṣṭha vrátil a zjistil, že jeho žák, Mahārāja Nimi, neuposlechl jeho pokynů. Proklel ho proto následovně: “Nechť hmotné tělo Nimiho, který se považuje za tak učeného, ihned padne k zemi!”
Sloka 5:
Mahārāja Nimi svému duchovnímu učiteli kletbu vrátil, neboť Vasiṣṭha ho proklel, i když neučinil nic špatného. Řekl mu: “Kvůli darům nebeského krále jsi ztratil veškerou inteligenci týkající se náboženského jednání. Proto tě proklínám: Tvé tělo ať také padne k zemi!”
Sloka 6:
Když to Mahārāja Nimi, který byl velkým znalcem duchovní vědy, řekl, opustil tělo. Praotec Vasiṣṭha rovněž opustil tělo, ale narodil se znovu ze semene, jež vypustili Mitra a Varuṇa, když spatřili Urvaśī.
Sloka 7:
Během provádění yajñi bylo tělo, které po sobě zanechal Mahārāja Nimi, uchováno ve vonných látkách a na konci Satra-yāgy se velcí světci a brāhmaṇové obrátili na všechny shromážděné polobohy s následující žádostí.
Sloka 8:
“Jste-li s obětí spokojeni a je-li to ve vašich silách, přiveďte prosím Mahārāje Nimiho zpátky k životu v tomto těle.” Polobozi odpověděli na žádost mudrců kladně, ale Mahārāja Nimi řekl: “Neuvrhujte mě prosím znovu do vězení hmotného těla.”
Sloka 9:
Mahārāja Nimi pokračoval: “Māyāvādīni se obvykle chtějí vyhnout přijetí dalšího hmotného těla, protože se bojí, že ho budou muset opustit. Oddaní, jejichž inteligence je vždy vytížena službou Pánu, se však nebojí, protože své tělo využívají k transcendentální láskyplné službě.”
Sloka 10:
“Nechci vlastnit hmotné tělo, protože v celém vesmíru je zdrojem všeho neštěstí, bědování a strachu právě tak, jako je tomu i u ryby ve vodě, která žije v neustálé úzkosti vyvolané strachem ze smrti.”
Sloka 11:
Polobozi řekli: “Nechť Mahārāja Nimi žije bez hmotného těla. Nechť žije v duchovním těle jako osobní společník Nejvyšší Osobnosti Božství a je pro obyčejné lidi v hmotných tělech viditelný či neviditelný, jak si bude přát.”
Sloka 12:
Potom chtěli mudrci zachránit lid před nebezpečím bezvládí, a proto stloukali hmotné tělo Mahārāje Nimiho, následkem čehož se zrodil syn.
Sloka 13:
Syn dostal jméno Janaka, protože se narodil neobvyklým způsobem, a jelikož vzešel z mrtvého těla svého otce, byl rovněž známý jako Vaideha. Jelikož se narodil stloukáním otcova hmotného těla, říkalo se mu Mithila, a proto i město, které jako král Mithila postavil, bylo nazváno Mithilā.
Sloka 14:
Ó králi Parīkṣite, Mithilovi se narodil syn jménem Udāvasu, Udāvasuovi Nandivardhana, jemu Suketu a tomu zase Devarāta.
Sloka 15:
Devarātovi se narodil syn jménem Bṛhadratha a jemu Mahāvīrya, který se stal otcem Sudhṛtiho. Sudhṛti měl syna zvaného Dhṛṣṭaketu, a tomu se narodil Haryaśva. Haryaśvův syn se jmenoval Maru.
Sloka 16:
Synem Marua byl Pratīpaka a jeho synem byl Kṛtaratha. Kṛtarathovi se narodil Devamīḍha, Devamīḍhovi Viśruta a jemu Mahādhṛti.
Sloka 17:
Mahādhṛtimu se narodil Kṛtirāta, Kṛtirātovi Mahāromā, Mahāromovi syn jménem Svarṇaromā a jemu Hrasvaromā.
Sloka 18:
Hrasvaromā měl syna jménem Śīradhvaja (zvaného též Janaka). Když král Śīradhvaja oral pole, z přední části pluhu (śīra) se zjevila dcera, která dostala jméno Sītā a později se stala manželkou Pána Rāmacandry. Proto byl znám jako Śīradhvaja.
Sloka 19:
Synem Śīradhvaji byl Kuśadhvaja a jeho synem král Dharmadhvaja, který měl dva syny-Kṛtadhvaju a Mitadhvaju.
Sloka 20-21:
Ó Mahārāji Parīkṣite, synem Kṛtadhvaji byl Keśidhvaja a synem Mitadhvaji byl Khāṇḍikya. Kṛtadhvajův syn ovládal duchovní vědu a Mitadhvajův syn zase védské obřady. Khāṇḍikya ze strachu před Keśidhvajou utekl. Synem Keśidhvaji byl Bhānumān a jeho synem byl Śatadyumna.
Sloka 22:
Syn Śatadyumny dostal jméno Śuci. Śucimu se narodil Sanadvāja a jemu zase Ūrjaketu. Jeho synem byl Aja a synem Aji byl Purujit.
Sloka 23:
Purujitův syn se jmenoval Ariṣṭanemi a jeho synem byl Śrutāyu. Ten zplodil syna jménem Supārśvaka a ten zase Citrarathu. Synem Citrarathy byl Kṣemādhi, který se stal králem Mithily.
Sloka 24:
Kṣemādhi měl syna Samarathu a jeho synem byl Satyaratha. Synem Satyarathy byl Upaguru, jehož synem byl Upagupta, částečná expanze boha ohně.
Sloka 25:
Syn Upagupty se jmenoval Vasvananta, syn Vasvananty se jmenoval Yuyudha, jeho synem byl Subhāṣaṇa a synem Subhāṣaṇy se stal Śruta. Śrutovi se narodil Jaya a jemu zase Vijaya. Vijayův syn nesl jméno Ṛta.
Sloka 26:
Ṛtovi se narodil Śunaka, Śunakovi Vītahavya, Vītahavyovi Dhṛti a Dhṛtimu Bahulāśva. Synem Bahulāśvy byl Kṛti a jeho syn měl jméno Mahāvaśī.
Sloka 27:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Můj milý králi Parīkṣite, všichni králové mithilské dynastie dokonale znali svou duchovní totožnost. Byli tedy vysvobozeni z duality hmotné existence, i když neopustili domov.