Skip to main content

KAPITOLA ŠESTÁ

Prahlāda učí své démonské spolužáky

Tato kapitola líčí, jak Prahlāda Mahārāja poučoval své spolužáky. Když promlouval ke svým přátelům, kteří byli všichni syny démonů, zdůraznil, že každá živá bytost — a zvláště člověk — se musí od samého začátku života zajímat o duchovní realizaci. Lidi je třeba v jejich dětství učit, že Nejvyšší Osobnost Božství je Božstvem, které by měli uctívat všichni. Člověk by se neměl příliš zajímat o hmotný požitek; měl by být naopak spokojený s jakýmkoliv hmotným ziskem, který přijde bez velkého úsilí, a jelikož je život velice krátký, využívat každého okamžiku k duchovnímu rozvoji. Někdo může uvažovat: “Na začátku života užívejme hmotných radostí a ve stáří můžeme rozvinout vědomí Kṛṣṇy.” Tyto materialistické myšlenky jsou k ničemu — ve stáří nelze nikoho učit duchovnímu způsobu života. Od samého začátku života by se měl každý věnovat oddané službě (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ); to je povinnost všech živých bytostí. Hmotné vzdělání je znečištěné třemi kvalitami přírody, ale duchovní vzdělání, jehož je ve společnosti opravdu zapotřebí, je transcendentální. Prahlāda Mahārāja vyjevil tajemství toho, jak nabyl poznání od Nārady Muniho. Prahlāda patří k učednické posloupnosti (parampaře), a ten, kdo se uchýlí k jeho lotosovým nohám, bude schopen poznat charakter duchovního života. K tomu nejsou zapotřebí žádné hmotné předpoklady.

Když Prahlādovi spolužáci vyslechli jeho slova, ptali se ho, jak je možné, že je tak učený a pokročilý. Tím tato kapitola končí.

Sloka 1:
Prahlāda Mahārāja řekl: Ten, kdo je dostatečně inteligentní, by měl od samého začátku života, tedy od útlého dětství, používat lidské tělo k oddané službě a zříci se veškerého jiného zaměstnání. Získat lidské tělo je velmi vzácné, a přestože je dočasné jako jiná těla, má svůj význam, neboť v lidském životě lze vykonávat oddanou službu. Dokonce i malé množství upřímné oddané služby může zajistit živé bytosti naprostou dokonalost.
Sloka 2:
Lidské tělo skýtá příležitost vrátit se domů, zpátky k Bohu. Každá živá bytost — a zvláště člověk — se proto musí věnovat oddané službě lotosovým nohám Pána Viṣṇua. Tato oddaná služba je přirozená, protože Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je tou nejmilovanější osobou, vládcem duše a příznivcem všech ostatních živých bytostí.
Sloka 3:
Prahlāda Mahārāja pokračoval: Moji milí přátelé narození v démonských rodinách, štěstí prožívané při styku smyslových objektů s tělem lze obdržet v jakékoliv formě života, podle našich dřívějších plodonosných činností. Přichází samo, stejně jako neštěstí, aniž bychom o ně usilovali.
Sloka 4:
Nikdo by se neměl snažit o pouhé dosažení smyslového požitku či hmotného štěstí pomocí hospodářského rozvoje, neboť výsledkem není nic jiného než ztráta času a energie, žádný skutečný zisk. Zaměří-li člověk své úsilí k vědomí Kṛṣṇy, zaručeně může dosáhnout duchovní úrovně seberealizace. Hospodářský rozvoj takový prospěch nepřinese.
Sloka 5:
Ten, kdo je plně schopen rozlišit, co je špatné a co dobré, se proto musí po dobu svého hmotného života (bhavam āśritaḥ) snažit dosáhnout nejvyššího životního cíle, dokud je tělo zdatné a silné a nezačalo chřadnout.
Sloka 6:
Každý člověk žije nanejvýš sto let, ale pro toho, kdo nedokáže ovládat své smysly, je polovina těchto let zcela ztracena, neboť v noci dvanáct hodin spí, zahalený nevědomostí. Délka jeho života je tedy pouze padesát let.
Sloka 7:
V útlém dětství, kdy je každý zmatený, uplyne člověku deset let. V mládí stráví dalších deset let sportováním a hraním. Takto promarní dvacet let. A ve stáří prožije planě dalších dvacet let, kdy je invalidní a není schopný ani hmotných činností.
Sloka 8:
Ten, jehož mysl a smysly nejsou ovládnuté, je kvůli neukojitelným chtivým touhám a velice silné iluzi stále více poután k rodinnému životu. V životě takového blázna přijdou vniveč i zbývající roky, protože ani během nich se nedokáže věnovat oddané službě.
Sloka 9:
Který člověk, jenž nedokáže ovládat své smysly a kvůli tomu příliš lpí na životě v domácnosti, se dokáže osvobodit? Takový hospodář je pevně svázán provazy náklonnosti ke své rodině (manželce, dětem a ostatním příbuzným).
Sloka 10:
Peníze jsou člověku tak drahé, že je považuje za sladší než med. Kdo by se dokázal vzdát touhy je hromadit, zvláště jako hospodář? Zloději, profesionální služebníci (vojáci) a obchodníci se snaží získat peníze i s nasazením vlastních, nesmírně drahých životů.
Sloka 11-13:
Jak se může člověk, který miluje členy své rodiny a neustále chová jejich podoby v srdci, vzdát jejich společnosti? Zvláště manželka je velmi laskavá a soucitná a vždy v ústraní těší svého manžela. Kdo by se dokázal zříci tak drahé a milující ženy? Žvatlání malých dětí je velice příjemné naslouchat a milující otec neustále myslí na jejich sladká slova. Jak by je mohl opustit? Staří rodiče, synové a dcery jsou mu také nesmírně drazí. Dcera je otci zvláště drahá, a když žije v domě svého manžela, otec na ni neustále myslí. Kdo by se zřekl této společnosti? K domácnosti kromě toho patří množství zdobeného nábytku a rovněž zvířata a služebníci. Kdo by se mohl vzdát takového pohodlí? Ulpívající hospodář je jako housenka bource morušového, která upřede kuklu, v níž je pak uvězněná a nemůže se z ní dostat ven. Jen kvůli uspokojení dvou důležitých smyslů — genitálií a jazyka — je člověk spoután hmotným podmíněním. Jak může uniknout?
Sloka 14:
Ten, kdo příliš ulpívá, nechápe, že zaopatřováním rodiny promarňuje svůj cenný život. Nechápe také, že se nepostřehnutelně znehodnocuje smysl jeho lidského života, vhodného k poznání Absolutní Pravdy. Velmi důmyslně však dbá na to, aby nepřišel ani o jedinou minci špatným hospodařením. Ulpívající člověk vždy pociťuje utrpení trojího druhu, ale přesto k hmotnému životu nevyvine nechuť.
Sloka 15:
Pokud člověk, který příliš lpí na zaopatřování rodiny, nedokáže ovládat své smysly, jeho srdce se topí v plánech na hromadění peněz. I když ví, že ten, kdo si přisvojuje majetek druhých, bude potrestán podle zákona stanoveného vládou a po smrti podle zákonů Yamarāje, nadále kvůli penězům podvádí druhé.
Sloka 16:
Moji přátelé, ó synové démonů! V hmotném světě mají i ti, kdo jsou zdánlivě velmi vzdělaní, sklon si myslet: “To je moje a tamto je pro ostatní.” Spoutáni omezeným pojetím rodinného života tak neustále jen zaopatřují své rodiny, přesně jako nevzdělané kočky a psi. Nedokáží přijmout duchovní poznání; místo toho jsou zmateni a přemoženi nevědomostí.
Sloka 17-18:
Moji drazí přátelé, ó synové démonů, nikdo z těch, kdo postrádají poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství, se v žádné době a v žádné zemi nedokázal vysvobodit z pout hmoty. Ti, jimž chybí poznání o Pánu, jsou naopak spoutáni hmotnými zákony. Propadli smyslovému požitku a jejich cílem je žena. Stávají se hračkami v rukách přitažlivých žen. Toto pojetí života je oklamalo a postupně je obklopují děti, vnoučata a pravnoučata. Tak jsou spoutáni hmotnými okovy. Těm, kdo tomuto pojetí života příliš propadli, se říká démoni. I když jste syny démonů, straňte se těchto lidí a přijměte útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství jménem Nārāyaṇa, původu všech polobohů, neboť konečným cílem Nārāyaṇových oddaných je vysvobodit se z pout hmotné existence.
Sloka 19:
Moji milí synové démonů! Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, je původní Nadduší, otcem všech živých bytostí. Žádnému člověku — dítěti ani starci — tedy za žádných okolností nic nebrání v Jeho uspokojení či uctívání. Vztah mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství je vždy skutečností, a proto není obtížné Pána potěšit.
Sloka 20-23:
Svrchovaný Pán, Osobnost Božství, nejvyšší vládce, který nikdy nepoklesne a nepodléhá změnám, je přítomný v různých formách života, od nehybných živých bytostí (sthāvara), jako jsou například rostliny, až po Brahmu, nejpřednější stvořenou bytost. Je i v rozmanitých hmotných výtvorech a v hmotných prvcích, celkové hmotné energii a kvalitách hmotné přírody (sattva-guṇě, rajo-guṇě a tamo-guṇě), jakož i v neprojevené hmotné přírodě a falešném egu. Přestože je jeden, je přítomný všude. Je také transcendentální Nadduší, příčinou všech příčin, přítomnou jako pozorovatel v srdci každé živé bytosti. Je popisován jako to, co je prostoupené, a jako všeprostupující Nadduše, ale ve skutečnosti Ho popsat nelze. Nemění se a není rozrůzněný a je vnímán jako svrchovaná sac-cid-ānanda (věčnost, poznání a blaženost). Jelikož je zahalený závojem z vnější energie, ateistům se zdá, že neexistuje.
Sloka 24:
Proto vás prosím, moji drazí přátelé z rodin démonů, počínejte si tak, aby Nejvyšší Pán, který přesahuje meze hmotného poznání, byl spokojen. Zřekněte se démonské povahy a při svém jednání se nenechte ovlivnit nepřátelstvím či dualitou. Prokazujte milost všem živým bytostem tím, že je budete učit oddané službě. Tak se stanete jejich přejícími přáteli.
Sloka 25:
Pro oddané, kteří uspokojili Nejvyšší Osobnost Božství — příčinu všech příčin a původní zdroj všeho — neexistuje nic nedosažitelného. Pán je studnicí neomezených duchovních vlastností. Jaký má tedy význam, aby se oddaní, kteří jsou transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, řídili principy náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, což jsou výdobytky, kterých lze automaticky dosáhnout pod vlivem hmotných kvalit? My oddaní vždy opěvujeme lotosové nohy Pána, a proto nemusíme žádat o nic z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi.
Sloka 26:
Náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek jsou ve Védách označeny jako tri-varga, tři cesty k osvobození. Do těchto tří kategorií patří vzdělání a seberealizace, obřady konané podle védských pokynů, logika, věda o zákonu a řádu a různé způsoby zaopatřování živobytí. To jsou vnější oblasti studia Véd, a proto je považuji za hmotné. Odevzdání se lotosovým nohám Pána Viṣṇua však považuji za transcendentální.
Sloka 27:
Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, jenž je přejícím přítelem všech živých bytostí, v minulosti vyložil toto transcendentální poznání velkému světci Nāradovi. Bez milosti světce, jako je Nārada, je do tak důvěrného poznání nesmírně obtížné proniknout, ale každý, kdo přijal útočiště u Nāradovy učednické posloupnosti, to může dokázat.
Sloka 28:
Prahlāda Mahārāja pokračoval: Toto poznání, které se nazývá bhāgavata-dharma, je veskrze vědecké. Zakládá se na logice a filozofii a je prosté veškerého hmotného znečištění. Obdržel jsem ho od velkého světce Nārady Muniho, který se neustále věnuje oddané službě.
Sloka 29-30:
Synové démonů odpověděli: Milý Prahlāde, ani ty, ani my neznáme žádného jiného učitele či duchovního mistra než Ṣaṇḍu a Amarku, Śukrācāryovy syny. Jsme koneckonců děti a oni na nás dohlížejí. Zvláště ty se můžeš stěží stýkat s nějakou velkou osobností, když nikdy neopouštíš palác. Vznešený příteli, vysvětlil bys nám, jak jsi mohl naslouchat Nāradovi? Rozptyl prosím naše pochyby.