Śrīmad-bhāgavatam 7.6.8
Verš
mohena ca balīyasā
śeṣaṁ gṛheṣu saktasya
pramattasyāpayāti hi
Synonyma
durāpūreṇa — která se nikdy nevyplní; kāmena — silnou touhou užívat si hmotného světa; mohena — zmateností; ca — také; balīyasā — která je silná a hrozivá; śeṣam — zbývající roky života; gṛheṣu — k rodinnému životu; saktasya — toho, kdo je příliš poután; pramattasya — šíleného; apayāti — bez užitku ubíhají; hi — zajisté.
Překlad
Ten, jehož mysl a smysly nejsou ovládnuté, je kvůli neukojitelným chtivým touhám a velice silné iluzi stále více poután k rodinnému životu. V životě takového blázna přijdou vniveč i zbývající roky, protože ani během nich se nedokáže věnovat oddané službě.
Význam
Tak vypadá sto let života. V tomto věku Kali se obvykle nelze sta let dožít, ale i když někdo žije tak dlouho, padesát let promarní spánkem, dvacet let v dětství a mládí a dvacet let invaliditou (jarā-vyādhi). Po jejich odečtení mu zbývá již jen několik roků, ale kvůli přehnané připoutanosti k rodinnému životu stráví i je bez jakéhokoliv smyslu, bez vědomí Boha. Člověk by měl proto být na začátku života vychován jako dokonalý brahmacārī a poté dodržovat usměrňující zásady a dokonale ovládat smysly, pokud se stane hospodářem. Po gṛhastha-āśramu je předepsáno přijmout život vānaprasthy a odejít do lesa, a poté přijmout sannyās. To je dokonalost života. Ti, kdo nedokáží ovládat své smysly (ajitendriya), jsou od samotného začátku života vychováváni pouze ke smyslovému požitku, jak to vidíme v západních zemích. Člověk tak celý svůj život—třeba i sto let dlouhý — promarní a zneužije, a po smrti je přemístěn do dalšího těla, jež nemusí být lidské. Ten, kdo nejednal jako lidská bytost a nežil životem tapasyi (askeze), musí po uplynutí sta let přijmout tělo, jaké mají kočky, psi a prasata. Život plný chtivých tužeb a smyslového požitku je tedy nesmírně nebezpečný.