Śrīmad-bhāgavatam 7.6.10
Verš
prāṇebhyo ’pi ya īpsitaḥ
yaṁ krīṇāty asubhiḥ preṣṭhais
taskaraḥ sevako vaṇik
Synonyma
kaḥ — kdo; nu — zajisté; artha-tṛṣṇām — velké touhy získat peníze; visṛjet — může se zříci; prāṇebhyaḥ — než život; api — skutečně; yaḥ — které; īpsitaḥ — více žádané; yam — které; krīṇāti — snaží se získat; asubhiḥ — vlastním životem; preṣṭhaiḥ — velmi drahým; taskaraḥ — zloděj; sevakaḥ — profesionální služebník; vaṇik — obchodník.
Překlad
Peníze jsou člověku tak drahé, že je považuje za sladší než med. Kdo by se dokázal vzdát touhy je hromadit, zvláště jako hospodář? Zloději, profesionální služebníci (vojáci) a obchodníci se snaží získat peníze i s nasazením vlastních, nesmírně drahých životů.
Význam
Tento verš popisuje, jak mohou být peníze dražší než vlastní život. Zloději se vkrádají do domu boháče, aby s nasazením vlastního života ukradli peníze. Jakožto vetřelci mohou být zastřeleni nebo napadeni hlídacími psy, ale přesto se pokoušejí o vloupání. Proč dávají v sázku své životy? Jen aby získali peníze. Profesionální voják je naverbován do armády a přijímá tuto službu i s rizikem smrti na bojišti také jen kvůli penězům. Obchodníci zase riskují životy, když cestují z jedné země do druhé na lodích nebo se potápějí v moři, aby vylovili perly a drahé kameny. Prakticky je tedy dokázáno — a každý to přizná — že peníze jsou sladší než med. Člověk je schopen pro peníze riskovat vše, a zvláště to platí o boháčích, kteří příliš lpí na rodinném životě. Dříve se ovšem členové vyšších tříd — brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové (všichni kromě śūdrů) — v gurukule učili odříkání a ovládání smyslů pomocí brahmacaryi a mystické yogy. Pak se mohli stát hospodáři. Mnozí velcí králové a vládci se následně zřekli rodinného života. Přestože byli nesmírně bohatí a vládli celým královstvím, dokázali se veškerého vlastnictví vzdát, neboť byli v mládí vychováni jako brahmacārīni. Prahlādova rada je proto velmi příhodná:
dharmān bhāgavatān iha
durlabhaṁ mānuṣaṁ janma
tad apy adhruvam arthadam
“Ten, kdo je dostatečně inteligentní, by měl od samotného začátku života, tedy od útlého dětství, používat lidské tělo k oddané službě a zříci se veškerého jiného zaměstnání. Získat lidské tělo je velmi vzácné, a přestože je dočasné jako jiná těla, má svůj význam, neboť v lidském životě lze vykonávat oddanou službu. Dokonce i malé množství upřímné oddané služby může zajistit živé bytosti naprostou dokonalost.” Lidská společnost by měla tohoto pokynu využít.