ŚB 5.8.26
Dévanágarí
एवमघटमानमनोरथाकुलहृदयो मृगदारकाभासेन स्वारब्धकर्मणा योगारम्भणतो विभ्रंशित: स योगतापसो भगवदाराधनलक्षणाच्च कथमितरथा जात्यन्तर एणकुणक आसङ्ग: साक्षान्नि:श्रेयसप्रतिपक्षतया प्राक्परित्यक्तदुस्त्यजहृदयाभिजातस्य तस्यैवमन्तरायविहत योगारम्भणस्य राजर्षेर्भरतस्य तावन्मृगार्भकपोषणपालनप्रीणनलालनानुषङ्गेणाविगणयत आत्मानमहिरिवाखुबिलं दुरतिक्रम: काल: करालरभस आपद्यत ॥ २६ ॥
Verš
evam aghaṭamāna-manorathākula-hṛdayo mṛga-dārakābhāsena svārabdha-karmaṇā yogārambhaṇato vibhraṁśitaḥ sa yoga-tāpaso bhagavad-ārādhana-lakṣaṇāc ca katham itarathā jāty-antara eṇa-kuṇaka āsaṅgaḥ sākṣān niḥśreyasa-pratipakṣatayā prāk-parityakta-dustyaja-hṛdayābhijātasya tasyaivam antarāya-vihata-yogārambhaṇasya rājarṣer bharatasya tāvan mṛgārbhaka-poṣaṇa-pālana-prīṇana-lālanānuṣaṅgeṇāvigaṇayata ātmānam ahir ivākhu-bilaṁ duratikramaḥ kālaḥ karāla-rabhasa āpadyata.
Synonyma
evam — takto; aghaṭamāna — nemožné dosáhnout; manaḥ-ratha — touhami, které jsou jako vozy mysli; ākula — zarmoucené; hṛdayaḥ — jehož srdce; mṛga-dāraka-ābhāsena — připomínající potomka jelena; sva-ārabdha-karmaṇā — špatnými výsledky jeho neviditelných plodonosných činností; yoga-ārambhaṇataḥ — z praktikování yogy; vibhraṁśitaḥ — poklesl; saḥ — on (Mahārāja Bharata); yoga-tāpasaḥ — praktikování mystické yogy a askeze; bhagavat-ārādhana-lakṣaṇāt — z činností oddané služby Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství; ca — a; katham — jak; itarathā — jinak; jāti-antare — jež patří k jinému životnímu druhu; eṇa-kuṇake — k tělu kolouška; āsaṅgaḥ — tolik láskyplné připoutanosti; sākṣāt — přímo; niḥśreyasa — pro dosažení konečného životního cíle; pratipakṣatayā — jsoucí překážkou; prāk — kdo dříve; parityakta — vzdal se; dustyaja — ačkoliv je velice těžké opustit; hṛdaya-abhijātasya — synů, zrozených z vlastního srdce; tasya — jeho; evam — takto; antarāya — touto překážkou; vihata — zahrazená; yoga-ārambhaṇasya — jehož cesta praktikování mystické yogy; rāja-ṛṣeḥ — velkého svatého krále; bharatasya — Mahārāje Bharaty; tāvat — takto; mṛga-arbhaka — potomek jelena; poṣaṇa — na udržování; pālana — na ochranu; prīṇana — na uspokojování; lālana — na mazlení se; anuṣaṅgeṇa — neustálým soustředěním; avigaṇayataḥ — zanedbával; ātmānam — vlastní duši; ahiḥ iva — jako had; ākhu-bilam — myší díra; duratikramaḥ — nepřekonatelná; kālaḥ — smrt, která přijde nakonec; karāla — hrozná; rabhasaḥ — s rychlostí; āpadyata — dospěla.
Překlad
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, takto byl Bharata Mahārāja přemožen neovladatelnou touhou, která se projevila v podobě jelínka. Kvůli plodům svých minulých činů poklesl z úrovně praktikování mystické yogy, askeze a uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jinak než kvůli svému dřívějšímu plodonosnému jednání by mohl ulpět na jelínkovi poté, co opustil společnost vlastního syna a rodiny, jež považoval za překážky na cestě duchovního života? Jak mohl projevovat tolik nekontrolovatelné lásky k jelínkovi? To bylo nepochybně způsobeno jeho minulou karmou. Král byl tak pohroužený do péče o jelínka, že poklesl z úrovně vykonávání svých duchovních činností. Po čase se před ním zjevila nepřekonatelná smrt, jež je přirovnávána k jedovatému hadu plazícímu se do díry, kterou si vyhrabala myš.
Význam
V dalších verších uvidíme, že Bharata Mahārāja byl kvůli své připoutanosti k jelínkovi donucen v okamžiku smrti přijmout jelení tělo. V této souvislosti lze položit otázku: Jak může být oddaný ovlivněn svým minulým špatným jednáním? V Brahma-saṁhitě (5.54) je řečeno: karmāṇi nirdahati kintu ca bhakti-bhājām — “Ti, kdo vykonávají oddanou službu (bhakti-bhajana), nepodléhají trestu za své minulé činy.” Podle toho nemohl být Bharata Mahārāja potrestán za své dřívější jednání. Závěr je, že Mahārāja Bharata úmyslně nadměrně přilnul k jelínkovi a zanedbal svůj duchovní pokrok. Dostal tedy na krátkou dobu tělo jelena, aby svou chybu okamžitě napravil. Účelem toho bylo zvětšit jeho touhu po zralé oddané službě. I když dostal tělo zvířete, nezapomněl, k čemu došlo kvůli jeho úmyslné chybě. Velice si přál zbavit se jeleního těla, což svědčí o tom, že jeho vztah k oddané službě zesílil, a to do takové míry, že v dalším životě rychle dosáhl dokonalosti v těle brāhmaṇy. Právě s tímto přesvědčením prohlašujeme v našem časopisu Back to Godhead, že oddaní, jako jsou gosvāmī ve Vṛndāvanu, kteří úmyslně páchají hříšné činnosti, se narodí v této svaté zemi v tělech psů, opic a želv. Nakrátko přijmou nižší životní podoby a poté, co tato zvířecí těla opustí, dosáhnou opět duchovního světa. Takový trest trvá jen krátkou dobu a nezpůsobuje ho minulá karma. Může vypadat jako důsledek minulé karmy, ale je dán oddanému za účelem napravit ho a přivést ho k čisté oddané službě.