Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.7.6

Verš

sampracaratsu nānā-yāgeṣu viracitāṅga-kriyeṣv apūrvaṁ yat tat kriyā-phalaṁ dharmākhyaṁ pare brahmaṇi yajña-puruṣe sarva-devatā-liṅgānāṁ mantrāṇām artha-niyāma-katayā sākṣāt-kartari para-devatāyāṁ bhagavati vāsudeva eva bhāvayamāna ātma-naipuṇya-mṛdita-kaṣāyo haviḥṣv adhvaryubhir gṛhyamāṇeṣu sa yajamāno yajña-bhājo devāṁs tān puruṣāvayaveṣv abhyadhyāyat.

Synonyma

sampracaratsu — když začínal vykonávat; nānā-yāgeṣu — různé druhy obětí; viracita-aṅga-kriyeṣu — při kterých byly vykonávány dodatečné obřady; apūrvam — vzdálený; yat — cokoliv; tat — to; kriyā-phalam — výsledek takové oběti; dharma-ākhyam — jménem náboženství; pare — transcendenci; brahmaṇi — Nejvyšší Pán; yajña-puruṣe — příjemce všech obětí; sarva-devatā-liṅgānām — které projevují všechny polobohy; mantrāṇām — védských hymnů; artha-niyāma-katayā — jelikož je vládcem předmětů; sākṣāt-kartari — přímo vykonavatel; para-devatāyām — původ všech polobohů; bhagavati — Nejvyšší Osobnost Božství; vāsudeve — Kṛṣṇovi; eva — jistě; bhāvayamānaḥ — vždy považoval; ātma-naipuṇya-mṛdita-kaṣāyaḥ — oproštěný od všeho chtíče a hněvu díky zkušenosti v takovém uvažování; haviḥṣu — předměty, které měly být obětovány; adhvaryubhiḥ — když kněží, zkušení ve vykonávání obětí uvedených v Atharva Vedě; gṛhyamāṇeṣu — brali; saḥ — Mahārāja Bharata; yajamānaḥ — vykonavatel oběti; yajña-bhājaḥ — příjemci výsledků oběti; devān — všechny polobohy; tān — je; puruṣa-avayaveṣu — za různé části a údy těla Nejvyšší Osobnosti Božství, Govindy; abhyadhyāyat — považoval.

Překlad

Po dokončení příprav na různé oběti nabízel Mahārāja Bharata ve jménu náboženství jejich výsledky Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Jinými slovy, všechny yajñi vykonával pro uspokojení Pána Vāsudeva, Kṛṣṇy. Uvažoval, že když jsou polobozi různé části Vāsudevova těla, Pán tyto polobohy (kteří jsou popisováni védskými mantrami) nesporně ovládá. Tímto uvažováním se zbavil všeho hmotného znečištění, jako je připoutanost, chtíč a chamtivost. Když se kněží chystali nabídnout obětiny do ohně, jasně si uvědomoval, že obětování různým polobohům je jen obětování různým údům Osobnosti Božství; Indra je například paží Nejvyššího Pána a Sūrya (Slunce) je Jeho okem. Mahārāja Bharata tedy věděl, že obětiny nabízené polobohům byly ve skutečnosti obětovány částem těla Pána Vāsudeva.

Význam

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, říká, že člověk musí vykonávat své předepsané povinnosti do té doby, než vyvine čistou oddanou službu v podobě naslouchání a opěvování (śravaṇaṁ kīrtanam). Jelikož byl Mahārāja Bharata velký oddaný, je možné se ptát, proč vykonával tolik obětí, které jsou vlastně určeny pro karmī. Skutečnost je taková, že se jednoduše řídil pokyny Vāsudeva. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě: sarva dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — “Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej.” (Bg. 18.66) Při všem, co děláme, bychom měli neustále vzpomínat na Vāsudeva. Lidé se obvykle klaní různým polobohům, ale Bharata Mahārāja chtěl pouze těšit Pána Vāsudeva. V Bhagavad-gītě je uvedeno: bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka maheśvaram (Bg. 5.29). Yajñu lze vykonávat pro uspokojení určitého poloboha, ale když je nabídnuta yajña-puruṣovi, Nārāyaṇovi, polobozi jsou tím uspokojeni. Účelem vykonávání různých yajñí je uspokojit Nejvyššího Pána. Je možné je vykonávat jménem různých polobohů nebo přímo — nabídneme-li obětiny přímo Nejvyšší Osobnosti Božství, polobozi budou také spokojení. Zaléváme-li kořen stromu, jsou větve, výhonky, plody a květy rovněž automaticky spokojeny. Když nabízíme oběti různým polobohům, měli bychom mít na paměti, že polobozi jsou pouze části těla Nejvyššího. Uctíváme-li něčí ruku, máme v úmyslu uspokojit jejího majitele, a masírujeme-li někomu nohy, nesloužíme ve skutečnosti nohám, ale tomu, komu patří. Všichni polobozi jsou různé části Pána, a sloužíme-li jim, sloužíme tím Samotnému Pánu. Uctívání polobohů je zmíněné v Brahma-saṁhitě, ale tyto sloky ve skutečnosti zastávají uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství, Govindy. O uctívání bohyně Durgy se například v Brahma-saṁhitě (5.44) pojednává takto:

sṛṣṭi-sthiti-pralaya-sādhana-śaktir ekā
chāyeva yasya bhuvanāni vibharti durgā
icchānurūpam api yasya ca ceṣṭate sā
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Bohyně Durgā tvoří, udržuje a ničí na příkaz Śrī Kṛṣṇy. To Śrī Kṛṣṇa potvrzuje též v Bhagavad-gītě: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram — “Tato hmotná příroda jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé i nehybné bytosti.” (Bg. 9.10)

Polobohy bychom měli uctívat s tímto přístupem. Bohyně Durgā uspokojuje Kṛṣṇu, a proto bychom se jí měli klanět. Pán Śiva není ničím jiným než funkčním tělem Kṛṣṇy, a z toho důvodu bychom se měli klanět i jemu. Stejně tak bychom se měli klanět Brahmovi, Agnimu a Sūryovi. Existuje mnoho obětí určených různým polobohům a je třeba mít vždy na paměti, že tyto oběti jsou obvykle určeny k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. Bharata Mahārāja se nesnažil získat nějaké požehnání od polobohů; jeho cílem bylo potěšit Nejvyššího Pána. V Mahābhāratě je mezi tisíci jmen Viṣṇua uvedeno: yajña-bhug yajña-kṛd yajñaḥ. Svrchovaný Pán je příjemcem yajñi, vykonavatelem yajñi i yajñou samotnou. Nejvyšší Osobnost Božství koná vše, ale živá bytost si v nevědomosti myslí, že konatelem je ona sama. Dokud se považujeme za konatele, vytváříme si tím připoutanost k činnosti (karma-bandha). Jednáme-li pro Yajñu, pro Kṛṣṇu, žádná karma-bandha nevzniká. Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ — “Všechny činy je třeba konat jako oběť Viṣṇuovi, neboť jiné jednání živou bytost poutá k hmotnému světu.” (Bg. 3.9)

Měli bychom se řídit pokyny Bharaty Mahārāje a jednat nikoliv pro své osobní uspokojení, ale pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (17.28) je rovněž řečeno:

aśraddhayā hutaṁ dattaṁ
tapas taptaṁ kṛtaṁ ca yat
asad ity ucyate pārtha
na ca tat pretya no iha

Oběti, askeze a dobročinné skutky vykonávané bez víry v Nejvyšší Osobnost Božství nejsou trvalé. Nazývají se asat, dočasné, bez ohledu na to, o jaké obřady se jedná. Nepřinášejí užitek v tomto ani v příštím životě.

Králové jako Mahārāja Ambarīṣa a mnoho dalších rājarṣiů, kteří byli čistými oddanými Pána, trávili svůj čas výhradně službou Nejvyššímu Pánu. Vykonává-li čistý oddaný nějakou službu prostřednictvím jiné osoby, nemá za to být kritizován, neboť jeho činnosti jsou určeny pro uspokojení Nejvyššího Pána. Oddaný může nechat kněze, který možná není prvotřídním vaiṣṇavou, vykonávat určitou karma-kāṇḍu, ale jelikož záměrem oddaného je potěšit Nejvyššího Pána, není správné ho za to kritizovat. Velmi významné je slovo apūrva — tak se nazývají výsledky karmy. Jednáme-li zbožně či bezbožně, výsledky nepřijdou okamžitě. Musíme si na ně počkat, neboť se projeví v budoucnosti. Tuto apūrvu přijímají dokonce i smārtové. Čistí oddaní však jednají jen pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, a výsledky jejich činností jsou proto duchovní, trvalé. Liší se od výsledků karmīch, které jsou dočasné. To potvrzuje Bhagavad-gītā (4.23):

gata-saṅgasya muktasya
jñānāvasthita-cetasaḥ
yajñāyācarataḥ karma
samagraṁ pravilīyate

“Činy toho, kdo není poután ke kvalitám hmotné přírody a dokonale setrvává na úrovni transcendentálního poznání, se zcela rozplynou v transcendenci.”

Oddaný je vždy prostý hmotného znečištění. Jedná s poznáním, a proto jsou jeho oběti určeny k uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.