Sloka 7
Text 7
Verš
Text
śocan vimuhyann upayāti kaśmalam
kvacic ca gandharva-puraṁ praviṣṭaḥ
pramodate nirvṛtavan muhūrtam
śocan vimuhyann upayāti kaśmalam
kvacic ca gandharva-puraṁ praviṣṭaḥ
pramodate nirvṛtavan muhūrtam
Synonyma
Synonyms
śūraiḥ — velmi mocnými nepřáteli; hṛta-svaḥ — jehož veškeré vlastnictví bylo ukradeno; kva ca — někdy; nirviṇṇa-cetāḥ — velmi zasmušilý a usoužený v srdci; śocan — hořce naříkající; vimuhyan — zmatený; upayāti — upadá do; kaśmalam — bezvědomí; kvacit — někdy; ca — také; gandharva-puram — pomyslné město v lese; praviṣṭaḥ — poté, co vstoupí; pramodate — užívá si; nirvṛta-vat — jako člověk, který dosáhl úspěchu; muhūrtam — pouhý okamžik.
śūraiḥ — by very powerful enemies; hṛta-svaḥ — all of whose possessions have been stolen; kva ca — sometimes; nirviṇṇa-cetāḥ — very morose and aggrieved at heart; śocan — deeply lamenting; vimuhyan — becoming bewildered; upayāti — achieves; kaśmalam — unconsciousness; kvacit — sometimes; ca — also; gandharva-puram — an imaginary city in the forest; praviṣṭaḥ — having entered; pramodate — he enjoys; nirvṛta-vat — exactly like a person who has achieved success; muhūrtam — for a moment only.
Překlad
Translation
Někdy živá bytost — poražena či oloupena vyšší mocností — přichází o všechno své vlastnictví. Je z toho velice zasmušilá a z nářku nad svou ztrátou někdy upadá do bezvědomí. Jindy si představuje velké město plné paláců, ve kterém chce šťastně žít se členy své rodiny a se svým bohatstvím. Když se jí to splní, myslí si, že je plně spokojená, ale takové takzvané štěstí trvá pouhý okamžik.
Sometimes, being defeated or plundered by a superior, powerful agent, a living entity loses all his possessions. He then becomes very morose, and lamenting their loss, he sometimes becomes unconscious. Sometimes he imagines a great palatial city in which he desires to live happily with his family members and riches. He thinks himself fully satisfied if this is possible, but such so-called happiness continues only for a moment.
Význam
Purport
Velmi významné je slovo gandharva-puram. Někdy se v lese objeví velký palác — tomu se říká vzdušný zámek. Ve skutečnosti tento zámek neexistuje nikde jinde než v našich představách. Tento jev se nazývá gandharva-pura. V hmotném světě někdy podmíněná duše rozjímá o velkých zámcích a mrakodrapech a ve snaze jich dosáhnout plýtvá svou energií. Přitom sní o tom, že v nich bude pokojně žít se svou rodinou navěky. Zákony přírody to však nedovolí. Když člověk do takového zámku vstoupí, dočasně si myslí, že je velice šťastný, ale jeho štěstí je pomíjivé. Může trvat několik let, ale jelikož vlastník zámku musí v okamžiku smrti zámek opustit, vše je nakonec ztraceno. Tak už to chodí v hmotném světě. Takové štěstí popisuje Vidyāpati jako štěstí z kapky vody na poušti. Poušť je rozpálená žárem slunce a na její ochlazení bychom potřebovali obrovské množství vody — milióny a milióny litrů. Co zmůže jedna kapka? Voda má jistě cenu, ale jediná kapka nemůže zchladit horko pouště. Každý v hmotném světě je velmi ctižádostivý, ale horko spaluje vše. Jak nám pomůže imaginární vzdušný zámek? Śrīla Vidyāpati proto zpívá: tāṭala saikate, vāri-bindu-sama, suta-mita-ramaṇi-samāje. Štěstí rodinného života, přátel a společnosti je přirovnáno ke kapce vody na vyprahlé poušti. Celý hmotný svět se neustále snaží dosáhnout štěstí, protože štěstí je neodvolatelným právem živé bytosti. Živá bytost však bohužel poklesla a dostala se do styku s hmotnou přírodou, a proto pouze bojuje o přežití. I když je někdo na chvíli šťastný, nějaký mocný nepřítel ho může vzápětí o vše oloupit. Je známo mnoho případů, kdy se velký obchodník stal přes noc žebrákem a skončil na ulici. Povaha hmotného světa je však taková, že hloupí lidé jsou přesto k takovému jednání přitahováni a zapomínají, že jejich skutečným úkolem je seberealizace.
The word gandharva-puram is very significant in this verse. Sometimes in the forest a very big castle appears, and this is called a castle in the air. Actually this castle does not exist anywhere but in one’s imagination. This is called gandharva-pura. In the material forest, the conditioned soul sometimes contemplates great castles and skyscrapers, and he wastes his energy for such things, hoping to live in them very peacefully with his family forever. However, the laws of nature do not allow this. When he enters such castles, he temporarily thinks that he is very happy, even though his happiness is impermanent. His happiness may last for a few years, but because the owner of the castle has to leave the castle at the time of death, everything is eventually lost. This is the way of worldly transactions. Such happiness is described by Vidyāpati as the happiness one derives upon seeing a drop of water in the desert. The desert is heated by scorching sunshine, and if we want to reduce the desert temperature, we need huge amounts of water — millions and millions of gallons. What effect will one drop have? Water certainly has value, but one drop of water cannot reduce the heat of the desert. In this material world everyone is ambitious, but the heat is very scorching. What will an imaginary castle in the air do to help? Śrīla Vidyāpati has therefore sung: tāṭala saikate, vāri-bindu-sama, suta-mita-ramaṇi-samāje. The happiness of family life, friends and society is compared to a drop of water in the scorching desert. The entire material world is busy trying to attain happiness because happiness is the prerogative of the living being. Unfortunately, due to falling in contact with the material world, the living entity simply struggles for existence. Even if one becomes happy for a while, a very powerful enemy may plunder everything. There are many instances in which big businessmen suddenly become paupers in the street. Yet the nature of material existence is such that foolish people are attracted to these transactions and they forget the real business of self-realization.