ŚB 5.13.20
Dévanágarí
रहूगण त्वमपि ह्यध्वनोऽस्य
सन्न्यस्तदण्ड: कृतभूतमैत्र: ।
असज्जितात्मा हरिसेवया शितं
ज्ञानासिमादाय तरातिपारम् ॥ २० ॥
सन्न्यस्तदण्ड: कृतभूतमैत्र: ।
असज्जितात्मा हरिसेवया शितं
ज्ञानासिमादाय तरातिपारम् ॥ २० ॥
Verš
rahūgaṇa tvam api hy adhvano ’sya
sannyasta-daṇḍaḥ kṛta-bhūta-maitraḥ
asaj-jitātmā hari-sevayā śitaṁ
jñānāsim ādāya tarāti-pāram
sannyasta-daṇḍaḥ kṛta-bhūta-maitraḥ
asaj-jitātmā hari-sevayā śitaṁ
jñānāsim ādāya tarāti-pāram
Synonyma
rahūgaṇa — ó králi Rahūgaṇo; tvam — ty; api — také; hi — jistě; adhvanaḥ — cesty hmotné existence; asya — této; sannyasta-daṇḍaḥ — poté, co se vzdáš královského žezla pro trestání zločinců; kṛta-bhūta-maitraḥ — poté, co se staneš přítelem všech; asat-jita-ātmā — jehož mysl nelákají hmotné radosti života; hari-sevayā — láskyplnou službou Nejvyššímu Pánu; śitam — nabroušený; jñāna-asim — meč poznání; ādāya — vezmeš do ruky; tara — překonej; ati-pāram — ke konečnému cíli duchovní existence.
Překlad
Můj milý králi Rahūgaṇo, i ty jsi obětí vnější energie, neboť se nacházíš na cestě připoutanosti k hmotným radostem. Radím ti nyní, aby ses vzdal svého královského postavení a žezla, kterým trestáš zločince, neboť tak se můžeš stát přítelem všech živých bytostí. Vzdej se připoutanosti ke smyslovým předmětům a chop se meče poznání nabroušeného oddanou službou. Pak dokážeš přeseknout pevný uzel iluzorní energie a překonat oceán nevědomosti.
Význam
V Bhagavad-gītě Pán Kṛṣṇa přirovnává hmotný svět ke stromu iluze, ze kterého je třeba se vysekat:
na rūpam asyeha tathopalabhyate
nānto na cādir na ca sampratiṣṭhā
aśvattham enaṁ suvirūḍha-mūlam
asaṅga-śastreṇa dṛḍhena chittvā
nānto na cādir na ca sampratiṣṭhā
aśvattham enaṁ suvirūḍha-mūlam
asaṅga-śastreṇa dṛḍhena chittvā
tataḥ padaṁ tat parimārgitavyaṁ
yasmin gatā na nivartanti bhūyaḥ
tam eva cādyaṁ puruṣaṁ prapadye
yataḥ pravṛttiḥ prasṛtā purāṇī
yasmin gatā na nivartanti bhūyaḥ
tam eva cādyaṁ puruṣaṁ prapadye
yataḥ pravṛttiḥ prasṛtā purāṇī
“Skutečnou podobu tohoto stromu nelze v tomto světě vnímat. Nikdo neví, kde končí, kde začíná a kde má svůj základ. Živá bytost však musí tento strom s odhodláním skácet zbraní neulpívání. Přitom musí vyhledat ono místo, ze kterého se po jeho dosažení již nikdy nevrátí, a tam se odevzdat Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, v Němž má vše svůj počátek a v Němž od nepaměti vše spočívá.” (Bg. 15.3-4)