Bg. 15.3-4
Dévanágarí
न रूपमस्येह तथोपलभ्यते
नान्तो न चादिर्न च सम्प्रतिष्ठा ।
अश्वत्थमेनं सुविरूढमूल-
मसङ्गशस्त्रेण दृढेन छित्त्वा ॥ ३ ॥
तत: पदं तत्परिमार्गितव्यं
यस्मिन्गता न निवर्तन्ति भूय: ।
तमेव चाद्यं पुरुषं प्रपद्ये
यत: प्रवृत्ति: प्रसृता पुराणी ॥ ४ ॥
नान्तो न चादिर्न च सम्प्रतिष्ठा ।
अश्वत्थमेनं सुविरूढमूल-
मसङ्गशस्त्रेण दृढेन छित्त्वा ॥ ३ ॥
तत: पदं तत्परिमार्गितव्यं
यस्मिन्गता न निवर्तन्ति भूय: ।
तमेव चाद्यं पुरुषं प्रपद्ये
यत: प्रवृत्ति: प्रसृता पुराणी ॥ ४ ॥
Verš
na rūpam asyeha tathopalabhyate
nānto na cādir na ca sampratiṣṭhā
aśvattham enaṁ su-virūḍha-mūlam
asaṅga-śastreṇa dṛḍhena chittvā
nānto na cādir na ca sampratiṣṭhā
aśvattham enaṁ su-virūḍha-mūlam
asaṅga-śastreṇa dṛḍhena chittvā
tataḥ padaṁ tat parimārgitavyaṁ
yasmin gatā na nivartanti bhūyaḥ
tam eva cādyaṁ puruṣaṁ prapadye
yataḥ pravṛttiḥ prasṛtā purāṇī
yasmin gatā na nivartanti bhūyaḥ
tam eva cādyaṁ puruṣaṁ prapadye
yataḥ pravṛttiḥ prasṛtā purāṇī
Synonyma
na — ne; rūpam — podobu; asya — tohoto stromu; iha — v tomto světě; tathā — také; upalabhyate — lze vnímat; na — nikdy; antaḥ — konec; na — nikdy; ca — také; ādiḥ — začátek; na — nikdy; ca — také; sampratiṣṭhā — základ; aśvattham — banyánu; enam — tohoto; su-virūḍha — pevně; mūlam — zakořeněného; asaṅga-śastreṇa — zbraní odpoutanosti; dṛḍhena — silnou; chittvā — po skácení; tataḥ — potom; padam — místo; tat — to; parimārgitavyam — je třeba vyhledat; yasmin — kam; gatāḥ — odešedší; na — nikdy; nivartanti — vracejí se; bhūyaḥ — znovu; tam — Jemu; eva — zajisté; ca — také; ādyam — původnímu; puruṣam — Pánu, Osobnosti Božství; prapadye — odevzdají se; yataḥ — z něhož; pravṛttiḥ — počátek; prasṛtā — rozšířený; purāṇi — prastarý.
Překlad
Skutečnou podobu tohoto stromu není možné v tomto světě vnímat. Nikdo neví, kde končí, kde začíná a na čem spočívá. Člověk ale musí s odhodláním skácet tento pevně zakořeněný strom zbraní odpoutanosti. Pak musí najít to místo, odkud se už nikdy nevrátí, a odevzdat se Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, v němž má všechno svůj počátek a z něhož se už od nepaměti všechno šíří.
Význam
Tady je jasně řečeno, že skutečnou podobu tohoto banyánu nemůžeme v hmotném světě poznat. Jeho kořeny jsou nahoře, a to znamená, že skutečný strom ční na druhé straně. Když jsme zapletení v jeho hmotné expanzi, nevidíme, jak daleko strom sahá ani kde je jeho počátek. Proto musíme najít příčinu: „Jsem syn mého otce, můj otec je syn toho a toho, a tak dál,“ – tímto hledáním se dostaneme až k Brahmovi, kterého vytvořil Garbhodakaśāyī Viṣṇu. Když takto dospějeme k Nejvyšší Osobnosti Božství, naše bádání končí. Původ tohoto stromu, Nejvyšší Osobnost Božství, musíme vyhledat ve společnosti těch, kdo Nejvyššího Pána znají. S tímto porozuměním se začneme postupně odpoutávat od iluzorního odrazu skutečnosti a pomocí poznání můžeme odseknout své spojení s ním a usídlit se ve skutečném stromě.
Důležité je v této souvislosti slovo asaṅga – naše připoutanost ke smyslovému požitku a k ovládání hmotné přírody je totiž velmi silná. Proto se musíme naučit odpoutanosti z diskusí o duchovní vědě na základě autoritativních písem, od lidí, kteří mají skutečné poznání. Když nás tyto diskuse ve společnosti oddaných dovedou k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, pak první, co musíme udělat, je se Mu odevzdat. A v těchto verších najdeme popis toho místa, odkud se nikdo z těch, kdo ho dosáhnou, nevrací k iluzornímu odrazu stromu. Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je původní kořen, z něhož všechno vzešlo. Aby člověk získal přízeň této Osobnosti Božství, musí se jen odevzdat, a to tak, že se bude věnovat oddané službě, která spočívá v naslouchání, opěvování a tak dále. Pán je příčinou tohoto expandovaného hmotného světa, jak už sám vysvětlil: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ – „Já jsem původ všeho.“ Z toho plyne, že cestou ze spleti mohutného banyánu hmotného života je odevzdat se Kṛṣṇovi. Jakmile se člověk odevzdá Kṛṣṇovi, automaticky se od této hmotné expanze původního banyánu odpoutá.