KAPITOLA DESÁTÁ

Rozhovor mezi Jaḍa Bharatou a Mahārājem Rahūgaṇou

V této kapitole Bharatu Mahārāje — nyní jako Jaḍa Bharatu — úspěšně přijal král Rahūgaṇa, vládce států Sindhu a Sauvīry. Král nejprve nutil Jaḍa Bharatu nést jeho královská nosítka a káral ho, že je nenese správně. Pro nosítka krále Rahūgaṇy bylo třeba jednoho nosiče a hlavní nosiči pro tento účel shledali Jaḍa Bharatu nejvhodnější osobou. Byl tedy donucen nést královská nosítka. Jaḍa Bharata proti tomuto pyšnému rozkazu neprotestoval a pokorně se práce ujal. Když však nosítka nesl, dával pozor, aby nešlápl na mravence, a jakmile nějakého uviděl, zastavil se, aby ho nechal přejít. Kvůli tomu nedokázal udržet krok s ostatními nosiči, což krále v nosítkách nesmírně rozčilovalo a hrubě mu za to vynadal. Jaḍa Bharata byl však zcela oproštěný od tělesného pojetí, a proto neprotestoval a nesl nosítka dále. Když jednal stejně jako předtím, král mu pohrozil potrestáním. V odpověď na jeho hrozbu začal Jaḍa Bharata hovořit. Ohradil se proti hrubým slovům, která král použil, když ho káral, a jakmile král slyšel jeho pokyny, byl probuzen ke skutečnému poznání. Jakmile procitl, pochopil, že urazil velkého, učeného světce. Tehdy se na Jaḍa Bharatu obrátil s pokornou a uctivou modlitbou — chtěl pochopit hluboký smysl jeho filozofických slov a upřímně ho prosil o odpuštění. Přiznal, že když někdo spáchá přestupek vůči lotosovým nohám čistého oddaného, čeká ho potrestání trojzubcem Pána Śivy.

Sloka 1:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, král Rahūgaṇa, vládce států Sindhu a Sauvīry, cestoval krátce poté do Kapilāśramu. Když dospěl k břehům řeky Ikṣumatī, hlavní nosiči jeho královských nosítek potřebovali dalšího nosiče. Vydali se proto někoho najít a shodou okolností narazili na Jaḍa Bharatu. Vzali v úvahu, že je mladý, silný a má pevné údy, a proto usoudili, že je zcela schopný nosit náklady jako krávy a osli. Nezdráhali se ho tedy donutit, aby nesl nosítka, přestože se Jaḍa Bharata, velká duše, na takovou práci vůbec nehodil.

Sloka 2:: Kvůli svému sklonu k nenásilí však Jaḍa Bharata nesl královská nosítka velmi nerovnoměrně. Při každém kroku se podíval metr dopředu, aby nešlápl na mravence, a nebyl schopný držet krok s ostatními nosiči. Nosítka se začala kymácet a král Rahūgaṇa se okamžitě zeptal: “Proč s těmi nosítky tak házíte? Neste je normálně!”

Sloka 3:: Když nosiči slyšeli výhružná slova Mahārāje Rahūgaṇy, začali se velice obávat trestu a promluvili k němu následujícím způsobem.

Sloka 4:: Ó pane, prosím věz, že vykonávání svých povinností ani v nejmenším nezanedbáváme. Svědomitě neseme nosítka podle tvého přání, ale tento muž, kterého jsme nedávno přivedli, aby s námi pracoval, neumí chodit rychle. Nemůžeme s ním proto nosítka nést.

Sloka 5:: Král Rahūgaṇa rozuměl slovům nosičů, kteří se báli, že budou potrestáni. Bylo mu také jasné, že se nosítka kymácela vinou jen jednoho z nich. S tímto vědomím a po vyslechnutí jejich stížnosti se mírně rozhněval, a to i přesto, že měl hluboké znalosti politické vědy a velké zkušenosti. Hněv se v něm probudil kvůli jeho vrozené povaze krále. Mysl krále Rahūgaṇy zahalovala kvalita vášně, a proto promluvil k Jaḍa Bharatovi, jehož záři Brahmanu nebylo zřetelně vidět, jelikož byla zakrytá jako oheň popelem.

Sloka 6:: Král Rahūgaṇa řekl Jaḍa Bharatovi: Jak je to těžké, můj milý bratře! Jsi jistě velice unavený, neboť již dlouhou dobu a dalekou cestu neseš tato nosítka sám, bez cizí pomoci. Kromě toho jsi již starý a máš velké potíže. Můj milý příteli, vidím, že tvé tělo není příliš odolné, a nejsi ani silný a zdatný. Což s tebou ostatní nosiči nespolupracují?

Sloka 7:: Když král poté viděl, že nosiči jeho nosítky i nadále kymácejí, velice se rozhněval a řekl: Ty darebáku, co to děláš? Jsi mrtvý, přestože máš život v těle? Ty nevíš, že jsem tvůj pán? Nebereš mě na vědomí a neplníš můj příkaz; za tuto neposlušnost tě nyní potrestám stejně, jako Yamarāja, vládce smrti, trestá hříšné lidi. Udělím ti náležitou lekci, abys přišel k rozumu a jednal, jak se patří.

Sloka 8:: Král Rahūgaṇa, který se považoval za krále, žil v tělesném pojetí a byl pod vlivem hmotných kvalit vášně a nevědomosti. Ve svém šílenství tedy káral Jaḍa Bharatu nemístnými a rozporuplnými slovy. Jaḍa Bharata byl prvotřídním oddaným a milovaným sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství. Přestože se král považoval za velice učeného, neznal postavení ani vlastnosti pokročilého oddaného, zaměstnaného oddanou službou. Jaḍa Bharata byl sídlem Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť ve svém srdci neustále nosil podobu Pána. Byl drahým přítelem všech živých bytostí a neměl žádné tělesné pojetí. Usmál se tedy a pronesl následující slova.

Sloka 9:: Velký brāhmaṇa Jaḍa Bharata pravil: Můj milý králi a hrdino, vše, co jsi tak sarkasticky řekl, je bezpochyby pravda. Nejedná se o pouhá káravá slova, neboť nosičem je ve skutečnosti tělo. Náklad, který nese tělo, nepatří mně, protože já jsem duše. Tvé výroky si neodporují, jelikož se liším od těla. Já nejsem nosičem těchto nosítek; je jím tělo. Nenamáhal jsem se nosit královská nosítka, jak jsi naznačil, protože jsem od těla odpoutaný. Řekl jsi, že nejsem zdatný a silný, a z těchto slov vyplývá, že ten, kdo je vyslovil, nezná rozdíl mezi tělem a duší. Tělo může být tlusté či tenké, ale žádný učený člověk by takové věci neřekl o duši. Co se týče duše, nejsem tlustý ani hubený; proto máš pravdu, když říkáš, že nejsem příliš zdatný. Kdyby cíl této výpravy a cesta, která k němu vede, byly mé, měl bych mnoho problémů; jelikož však nemají vztah ke mně, ale k mému tělu, žádný problém zde nenastává.

Sloka 10:: Otylost, hubenost, tělesné a mentální utrpení, žízeň, hlad, strach, neshody, touhy po hmotném štěstí, stáří, spánek, připoutanost k hmotnému vlastnictví, hněv, nářek, iluze a ztotožňování těla s vlastním já — to vše jsou proměny hmotného obalu duše. Na toho, kdo je pohroužený v hmotném tělesném pojetí, mají tyto věci vliv, ale já jsem od všech tělesných pojetí osvobozený. Nejsem proto ani tlustý, ani hubený, ani nic dalšího z toho, o čem jsi hovořil.

Sloka 11:: Můj milý králi, zbytečně jsi mě nařkl, že jsem mrtvý zaživa. K tomu mohu jen říci, že tak je tomu se vším, protože vše hmotné má svůj počátek a konec. Tvá představa, že jsi král a pán, na základě které se mi snažíš rozkazovat, je také nesprávná, protože tato postavení jsou dočasná. Dnes jsi král a já tvůj služebník, ale zítra se mohou naše pozice vyměnit a ty můžeš být můj služebník a já tvůj pán. Jedná se o dočasné okolnosti, které jsou dílem osudu.

Sloka 12:: Můj milý králi, jestli si i přesto stále myslíš, že jsi král a já tvůj služebník, měl bys mi dát nějaký příkaz, který bych měl vykonat. V takovém případě mohu říci, že tento rozdíl je dočasný a vychází jen ze zvyku či konvence. Žádnou jinou příčinu nevidím. Kdo je tedy pánem a kdo služebníkem? Každého ovládají zákony hmotné přírody; nikdo proto není pán a nikdo není ani služebník. Pokud však přesto považuješ sebe za pána a mě za služebníka, přijímám to. Prosím, rozkaž mi — co pro tebe mohu udělat?

Sloka 13:: Můj milý králi, řekl jsi: “Ty darebáku, ty tupý blázne! Potrestám tě, abys přišel k rozumu.” V této souvislosti mi dovol, abych ti oznámil, že i když žiji jako tupý, hluchý a němý člověk, jsem ve skutečnosti seberealizovanou osobou. Co získáš tím, když mě potrestáš? Je-li tvá domněnka správná a já jsem skutečně blázen, pak tvůj trest bude připomínat bití mrtvého koně. Nebude mít žádné účinky. Trest blázna z jeho šílenství nevyléčí.

Sloka 14:: Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó Mahārāji Parīkṣite, když král Rahūgaṇa káral vznešeného oddaného Jaḍa Bharatu hrubými slovy, tento mírumilovný světec vše toleroval a náležitě mu odpověděl. Nevědomost pochází z tělesného pojetí a Jaḍa Bharata nebyl tímto falešným pojetím ovlivněný. Ze své přirozené pokory se nikdy nepovažoval za velkého oddaného a souhlasil, že si vytrpí výsledky své minulé karmy. Jako obyčejný člověk si myslel, že nese-li nosítka, ničí tím reakce za své minulé špatné jednání. S těmito myšlenkami se chopil králových nosítek a nesl je dál jako předtím.

Sloka 15:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó nejlepší z pāṇḍuovské dynastie (Mahārāji Parīkṣite), král států Sindhu a Sauvīry (Mahārāja Rahūgaṇa) měl velkou víru v rozhovory o Absolutní Pravdě. Jelikož byl takto kvalifikovaný, vyslechl od Jaḍa Bharaty onen filozofický výklad, jehož pravdivost potvrzují všechna písma týkající se procesu mystické yogy a který povoluje uzel v srdci. Jeho hmotné pojetí sebe sama jako krále tak bylo zničeno. Okamžitě sestoupil ze svých nosítek a padl na zem, s hlavou u lotosových nohou Jaḍa Bharaty, aby tak požádal o odpuštění za svá urážlivá slova proti velkému brāhmaṇovi. Poté se k němu začal modlit.

Sloka 16:: Král Rahūgaṇa řekl: Ó brāhmaṇo, vypadá to, že se pohybuješ tímto světem skrytý a druhými nepoznán. Kdo jsi? Jsi učený brāhmaṇa a světec? Vidím, že nosíš posvátnou šňůru. Jsi jeden z těch vznešených, osvobozených světců, jako je Dattātreya a další, vysoce pokročilí učenci? Mohu se tě zeptat, čí jsi žák? Kde žiješ? Proč jsi přišel na toto místo? Je tvým posláním přinést nám prospěch? Prozraď mi prosím, kdo jsi.

Sloka 17:: Můj drahý pane, vůbec se nebojím blesku krále Indry ani hadovitého, ostrého trojzubce Pána Śivy. Nedělám si starosti ohledně trestu od Yamarāje, vládce smrti, a nebojím se ani ohně, palčivého slunce, měsíce, větru či zbraní Kuvery. Bojím se však urazit brāhmaṇu. Z toho mám velký strach.

Sloka 18:: Můj drahý pane, zdá se, že vliv tvého velkého duchovního poznání je skrytý. Ve skutečnosti nemáš žádné styky s hmotným světem a jsi plně pohroužený v myšlenkách na Nejvyššího; proto jsi neomezeně pokročilý v duchovním poznání. Řekni mi prosím, proč se touláš po kraji jako blázen. Ó velký světče, pronesl jsi slova, jejichž pravdivost potvrzuje jógový proces, ale my je nedokážeme pochopit. Podej nám proto laskavě jejich vysvětlení.

Sloka 19:: Mám za to, že jsi tím nejvznešenějším vládcem mystických sil. Dokonale znáš duchovní vědu. Jsi nejlepší ze všech učených mudrců, který sestoupil pro dobro celé lidské společnosti. Přicházíš udílet duchovní poznání a jsi přímým zástupcem Kapiladeva, inkarnace Boha a úplné části poznání. Proto se tě ptám, ó duchovní mistře, co je nejbezpečnějším útočištěm v tomto světě?

Sloka 20:: Není to tak, že jsi přímým zástupcem Kapiladeva, inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství? Vydáváš se za hluchou a němou osobu, abys zkoumal lidi a viděl, kdo je skutečně člověkem a kdo nikoliv. Necestuješ snad takto po povrchu světa? Já velice lpím na rodinném životě a světských činnostech a jsem slepý k duchovnímu poznání; nicméně nyní tu stojím před tebou a žádám tě, abys mě osvítil. Jak mohu pokročit v duchovním životě?

Sloka 21:: Řekl jsi: “Nejsem unavený z práce.” I když se duše liší od těla, tělesná práce způsobuje únavu, a ta se zdá být únavou duše. Když neseš nosítka, jistě to pro duši znamená práci. To je má domněnka. Řekl jsi také, že vnější chování projevené mezi pánem a služebníkem není skutečné, ale přestože ve světě jevů není skutečné, výtvory tohoto světa mohou různé věci skutečně ovlivnit. To vidíme a prožíváme. Proto i když nejsou hmotné činnosti trvalé, nemůžeme říci, že jsou nepravdivé.

Sloka 22:: Král Rahūgaṇa pokračoval: Můj drahý pane, řekl jsi, že označení, jako je otylost a hubenost těla, nejsou charakteristiky duše. To nemůže být pravda, protože duše nepochybně vnímá označení, jako je bolest a radost. Když postavíme hrnec s mlékem a rýží na oheň, zahřeje se automaticky mléko a po něm i rýže. Podobně jsou smysly, mysl a duše ovlivněny tělesnými bolestmi a radostmi. Duše se nemůže od tohoto podmínění zcela odpoutat.

Sloka 23:: Můj drahý pane, řekl jsi, že vztah mezi králem a poddaným nebo mezi pánem a služebníkem není věčný, ale i přes pomíjivost těchto vztahů je povinností toho, kdo zaujme postavení krále, vládnout občanům a trestat ty, kdo se neřídí zákony státu. Tím, že je trestá, učí občany poslušnosti vůči zákonům. Dále jsi řekl, že trestat člověka, který je hluchý a němý, je totéž jako žvýkat již přežvýkané nebo drtit již rozmělněnou drť — nepřináší to žádný prospěch. Pokud však člověk vykonává svou předepsanou povinnost, jak nařizuje Nejvyšší Pán, nepochybně to omezí jeho hříšné jednání. Je-li tedy násilím zaměstnán plněním své povinnosti, získá z toho prospěch, neboť tak může zničit všechny své hříšné činnosti.

Sloka 24:: Vše, co jsi řekl, mi připadá rozporuplné. Ó nejlepší příteli nešťastných, dopustil jsem se velkého přestupku tím, že jsem tě zneuctil. Byl jsem falešně pyšný na své tělo krále, a to mě dohnalo k urážkám. Modlím se proto, abys na mě laskavě pohlédl a prokázal mi svou bezpříčinnou milost. Jestliže tak učiníš, přinese mi to úlevu od mého hříšného jednání, kterého jsem se dopustil urážlivými slovy vůči velké osobnosti.

Sloka 25:: Ó můj drahý pane, jsi přítel Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Jenž je přítelem všech živých bytostí. Stavíš se proto ke každému stejně a jsi prostý tělesného pojetí. I když jsem spáchal přestupek tím, že jsem tě urazil, vím, že pro tebe má urážka neznamená ztrátu ani zisk. Jsi pevný ve svém odhodlání, ale já jsem se dopustil přestupku. I kdybych byl stejně silný jako Pán Śiva, za můj přestupek u lotosových nohou vaiṣṇavy mě čeká okamžitá zkáza.