ŚB 3.2.16

मां खेदयत्येतदजस्य जन्म-
विडम्बनं यद्वसुदेवगेहे ।
व्रजे च वासोऽरिभयादिव स्वयं
पुराद् व्यवात्सीद्यदनन्तवीर्य: ॥ १६ ॥
māṁ khedayaty etad ajasya janma-
viḍambanaṁ yad vasudeva-gehe
vraje ca vāso ’ri-bhayād iva svayaṁ
purād vyavātsīd yad-ananta-vīryaḥ

Synonyma

mām; khedayatizarmucuje mě; etattoto; ajasyanezrozeného; janmazrození; viḍambanammatoucí; yatto; vasudeva-gehev domě Vasudeva; vrajeve Vṛndāvanu; cataké; vāsaḥbydlení; arinepřítel; bhayātze strachu; ivajako kdyby; svayamSamotný; purātz Mathury Purī; vyavātsītutekl; yatten, který je; ananta-vīryaḥneomezeně mocný.

Překlad

Když myslím na Pána Kṛṣṇu a Jeho podivuhodné a matoucí činy — jak se narodil v cele Vasudeva, přestože je nezrozený; jak opustil ochranu Svého otce a odešel do Vraji, kde žil v nepoznání ze strachu před nepřítelem, a jak strachem utekl z Mathury, přestože je neomezeně mocný — zmocní se mě zármutek.

Význam

Jelikož Pán Śrī Kṛṣṇa je původní osoba, ze které všechno a všichni pochází — ahaṁ sarvasya prabhavaḥ (Bg. 10.8), janmādy asya yataḥ (Vs. 1.1.2) — nic se Mu nemůže vyrovnat ani Ho předčit. Pán je nanejvýš dokonalý, a když předvádí Své transcendentální zábavy jako syn, soupeř nebo něčí nepřítel, hraje Svou roli tak dokonale, že jsou zmateni i čistí oddaní, jako je Uddhava. Uddhava například dobře věděl, že Pán Śrī Kṛṣṇa existuje věčně a nemůže zemřít ani nadobro zmizet, a přesto pro Něho naříkal. Všechny tyto události byly předem připraveny tak, aby Jeho zábavy a požitek byly dokonalé. Je to za účelem požitku. Když si otec hraje se svým malým synem a lehne si na zem jako poražený, nic to neznamená — pouze chce, aby jeho syn měl radost. Jelikož je Pán všemocný, může spojit protiklady, jako zrození a nezrození, moc a porážku, strach a nebojácnost. Čistý oddaný dobře ví, jak Pán dokáže spojit protiklady, ale je nešťastný kvůli neoddaným, kteří neznají svrchovanou slávu Pána a považují Ho za výplod představivosti jenom proto, že v písmech je mnoho zdánlivě protikladných údajů. Ve skutečnosti si nic neodporuje. Vše je možné, když pochopíme Pána jako Pána, a nikoliv jako jednoho z nás se všemi našimi nedostatky.