Śrīmad-bhāgavatam 1.13.8

Jelikož Pāṇḍu zemřel ještě mladý, jeho nezletilým dětem a vdově věnovali zvláštní péči všichni rodinní členové, hlavně Bhīṣmadeva a Mahātmā Vidura. Vidura Pāṇḍuovcům víceméně nadržoval pro jejich politické postavení. I když Dhṛtarāṣṭra všestranně pečoval o nezletilé děti Mahārāje Pāṇḍua, byl jedním ze strůjců všemožných úkladů, kterými chtěl odstranit Pāṇḍuovy potomky a místo nich na královský trůn dosadit své vlastní syny. Mahātmā Vidura tyto úklady Dhṛtarāṣṭry a jeho druhů prohlédl, a přestože svému nejstaršímu bratrovi věrně sloužil, nelíbily se mu jeho politické ambice na povýšení vlastních synů. Velice proto dbal na ochranu Pāṇḍuovců a jejich ovdovělé matky. Můžeme tedy říci, že nadržoval Pāṇḍuovcům a dával jim přednost před syny Dhṛtarāṣṭry, ale ve svých vztazích k nim přitom neviděl rozdíl. Choval stejnou náklonnost k oběma skupinám svých synovců, a proto také Duryodhanu vždy káral za jeho úklady proti vlastním bratrancům. Stále kritizoval svého staršího bratra za jeho povzbuzování svých synů a zároveň se měl neustále na pozoru, aby Pāṇḍuovce chránil. Toto chování v rámci palácové politiky vyneslo Vidurovi pověst, že Pāṇḍuovcům nadržuje. Mahārāja Yudhiṣṭhira se vrací k době předtím, než Vidura odešel z domu na dlouhou poutní cestu. Yudhiṣṭhira mu připomněl, že je ke svým dospělým synovcům stále stejně laskavý a že je jim stále stejně nakloněný i po bitvě na Kurukṣetře, po velké rodinné tragédii.

Před bitvou na Kurukṣetře chtěl Dhṛtarāṣṭra v tichosti zničit své synovce, a proto nařídil Purocanovi, aby postavil dům ve Vāraṇāvatě, a po dokončení stavby si přál, aby tam rodina jeho bratra odešla na nějaký čas žít. Když tam Pāṇḍuovci v přítomnosti všech členů královské rodiny odcházeli, Vidura je takticky informoval o Dhṛtarāṣṭrově plánu. Podrobně to popisuje Mahābhārata (Ādi-parva 114). Nepřímo naznačil: “Zbraň, která není vyrobená z oceli ani jiného hmotného prvku, může být víc než dost ostrá na to, aby zabila nepřítele. Ten, kdo to ví, nebude nikdy zabitý.” Narážel tím na to, že pāṇḍuovská skupina byla poslána do Vāraṇāvaty na smrt, a nabádal tak Yudhiṣṭhira k tomu, aby byl ve svém novém sídle velice opatrný. Zavedl také řeč na oheň a řekl, že oheň nemůže spálit duši, ale může zničit hmotné tělo. Ten, kdo chrání duši, však může žít. Kuntī tento nepřímý rozhovor mezi Mahārājem Yudhiṣṭhirem a Vidurou nechápala, a když se tedy ptala svého syna na jeho význam, Yudhiṣṭhira odpověděl, že podle Vidurových slov to vypadá, že v domě, do kterého jdou, na ně čeká oheň. Později Vidura přišel k Pāṇḍuovcům v převleku a informoval je, že čtrnáctý den po úplňku jim jejich domácí dům podpálí. Dhṛtarāṣṭra tak plánoval, aby všichni Pāṇḍuovci i s matkou zemřeli. Když Pāṇḍuovci dostali varování, utekli podzemním tunelem, aby o jejich útěku nevěděl ani Dhṛtarāṣṭra, a Kuruovci si byli po shoření domu tak jisti jejich smrtí, že Dhṛtarāṣṭra s velikou radostí vykonal poslední posmrtné obřady. Po dobu truchlení nad jejich smrtí všichni obyvatelé paláce hořce naříkali, ale Vidura byl klidný, jelikož věděl, že Pāṇḍuovci jsou naživu. Takových pohrom bylo mnoho, a Vidura pokaždé na jedné straně chránil Pāṇḍuovce a na druhé straně se snažil přesvědčit svého bratra Dhṛtarāṣṭru, aby od takových úkladů upustil. Byl tedy vždy nakloněný Pāṇḍuovcům stejně jako pták, který chrání křídlem svá vejce.