Sloka 44
ТЕКСТ 44
Verš
Текст
adhruvaṁ vā na cobhayam
sarvathā na hi śocyās te
snehād anyatra mohajāt
адхрувам̇ ва̄ на чобхаям
сарватха̄ на хи шочя̄с те
снеха̄д анятра мохаджа̄т
Synonyma
Дума по дума
yat — i tehdy, když; manyase — si myslíš; dhruvam — Absolutní Pravda; lokam — osoby; adhruvam — to, co je neskutečné; vā — ani; na — ne; ca — také; ubhayam — nebo obojí; sarvathā — za všech okolností; na — nikdy; hi — jistě; śocyāḥ — předmět nářku; te — oni; snehāt — z náklonnosti; anyatra — nebo jinak; moha-jāt — kvůli zmatení.
ят – въпреки че; манясе – мислиш; дхрувам – Абсолютната Истина; локам – личности; адхрувам – нереалност; ва̄ – или; на – или не; ча – също; убхаям – или и двете; сарватха̄ – при всички обстоятелства; на – никога; хи – несъмнено; шочя̄х̣ – причина за скръб; те – те; снеха̄т – поради привързаността; анятра – или иначе; моха-джа̄т – поради заблуждението.
Překlad
Превод
Ó králi, ať už si myslíš, že duše je věčnou podstatou nebo že hmotné tělo je dočasné, že vše existuje v neosobní Absolutní Pravdě nebo že vše je nevysvětlitelnou kombinací hmoty a ducha, pocity odloučení jsou vždy jen výsledkem citové náklonnosti a ničím jiným.
О, царю, независимо дали смяташ душата за вечната движеща сила, а материалното тяло за тленно, или мислиш, че всичко съществува в безличностната Абсолютна Истина, или пък че всичко е необяснимо съчетание от материя и дух, при всички обстоятелства усещането за раздяла се дължи единствено на илюзорната привързаност и на нищо повече.
Význam
Пояснение
Skutečností je, že každá živá bytost je individuální nedílnou částí Nejvyšší Bytosti a jejím přirozeným postavením je být podřízeným služebníkem a tak spolupracovat s Pánem. Ať už v podmíněné hmotné existenci nebo v osvobozeném stavu plného poznání a věčnosti, živá bytost je věčně pod vládou Nejvyššího Pána. Ti, kteří nejsou seznámeni se skutečným poznáním, však předkládají mnoho vyspekulovaných teorií o pravém postavení živé bytosti. Všechny filozofické školy ovšem uznávají, že živá bytost je věčná a že tělesný obal z pěti hmotných prvků je pomíjivý a dočasný. Věčná živá bytost transmigruje podle zákona karmy z jednoho hmotného těla do druhého, a hmotná těla jsou svojí povahou pomíjivá. Není tedy nad čím naříkat, když se duše přemístí do jiného těla nebo když hmotné tělo v jisté fázi zaniká. Jiní zase věří ve splynutí duše s Nejvyšším Duchem po odstranění hmotného uvěznění, a další vůbec nevěří v existenci ducha či duše, ale věří v hmatatelnou hmotu. Každý den vidíme mnoho příkladů, jak hmota mění svoji podobu, a nikdy nad těmito změnami nenaříkáme. Ve všech případech je však síla božské energie nezadržitelná; nikdo ji nedokáže ovlivnit, a proto není žádný důvod ke smutku.
Всяко живо същество е индивидуална частица, неотделима от Върховното същество, и естественото му положение е доброволно да отдава служене. Това е несъмнен факт. Живото същество винаги се намира под властта на Върховния Бог, независимо дали е обусловено в материалното битие или е в освободеното си състояние на пълно знание и вечност. Но тези, които не притежават истинско знание, измислят всякакви безпочвени предположения за истинската позиция на живото същество. Всички философски школи обаче признават, че живото същество е вечно, а тялото, съставено от петте материални елемента, е тленна и временна обвивка. По силата на закона на кармата вечното живо същество се мести от тяло в тяло, а материалните тела по своята природа са временни. Следователно няма нищо тъжно, когато душата се премества в друго тяло или когато материалното тяло умира, щом му дойде времето. Има хора, които вярват в сливането на душата с Върховния Дух след освобождаването ѝ от затворничеството на материята; други не вярват в съществуването на духа, или на душата, но вярват в осезаемата материя. В ежедневието си виждаме толкова много преобразувания на материята от една форма в друга, но това не ни кара да страдаме. Във всеки от споменатите случаи силата на божествената енергия не може да бъде спряна – това не е по силите на никого и затова е излишно да се скърби.