ŚB 1.12.2

Král Hastināpuru (nyní Dillí) býval — alespoň do doby, kdy vládl syn císaře Parīkṣita — panovníkem celého světa. Jelikož Mahārāje Parīkṣita Pán zachránil v lůně jeho matky, jistě ho mohl zachránit i před smrtí, kterou předčasně přivolal nahněvaný syn brāhmaṇy. Věk Kali začal působit krátce poté, co se Mahārāja Parīkṣit ujal moci, a to, že došlo k prokletí tak inteligentního a oddaného krále, bylo první známkou blížícího se neštěstí. Král je ochráncem bezmocných obyvatel a na něm závisí jejich dobro, mír a blahobyt. Vliv pokleslého věku Kali však přivedl ubohého syna brāhmaṇy k tomu, aby nevinného Mahārāje Parīkṣita zatratil, a král se tak musel během sedmi dnů připravit na smrt. Mahārāja Parīkṣit je obzvlášť proslulý jako Viṣṇuův chráněnec a mohl se po nepatřičném prokletí od syna brāhmaṇy dovolat Pánovy milosti a být zachráněn, ale neučinil tak, jelikož to byl čistý oddaný. Čistý oddaný po Pánovi nikdy nežádá nějakou nezaslouženou přízeň. Mahārāja Parīkṣit věděl, že prokletí od brāhmaṇova syna bylo nespravedlivé, a věděli to i všichni ostatní. Nechtěl se však proti němu stavět, neboť také věděl, že započal věk Kali a s ním se započal projevovat jeho první příznak, degradace vysoce talentované společnosti brāhmaṇů. Nechtěl měnit chod událostí, a namísto toho se s jasnou myslí náležitě připravoval na smrt. Měl to štěstí, že mu na tuto přípravu zbývalo ještě sedm dní, a on toho času patřičně využil ve společnosti Śukadeva Gosvāmīho, velkého světce a oddaného Pána.