Skip to main content

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Narození krále Parīkṣita

Verš

śaunaka uvāca
aśvatthāmnopasṛṣṭena
brahma-śīrṣṇoru-tejasā
uttarāyā hato garbha
īśenājīvitaḥ punaḥ

Synonyma

śaunakaḥ uvāca — mudrc Śaunaka řekl; aśvatthāmna — Aśvatthāmy (syna Droṇy); upasṛṣṭena — vypuštěním; brahma-śīrṣṇā — nepřemožitelné zbraně, brahmāstry; uru-tejasā — vysokou teplotou; uttarāyāḥ — Uttary (matky Parīkṣita); hataḥ — vypleněné; garbhaḥ — lůno; īśena — Nejvyšším Pánem; ājīvitaḥ — přivedený k životu; punaḥ — opět.

Překlad

Mudrc Śaunaka řekl: Lůno Uttary, matky Mahārāje Parīkṣita, bylo vypleněné působením hrozné a nepřemožitelné brahmāstry, kterou vypustil Aśvatthāmā, ale Mahārāja Parīkṣit byl zachráněn Nejvyšším Pánem.

Význam

Mudrci shromáždění v lese Naimiṣāraṇyi se Sūty Gosvāmīho vyptávali na zrození Mahārāje Parīkṣita, ale v průběhu vyprávění se hovořilo i o jiných věcech: jak syn Droṇy vypustil brahmāstru a jak ho za to Arjuna potrestal, o modlitbách královny Kuntīdevī, o tom, jak Pāṇḍuovci navštívili místo, kde ležel Bhīṣmadeva, jaké byly jeho modlitby a také jak Pán odejel do Dvāraky. Vyprávění pojednávalo o Jeho příjezdu do Dvāraky, o Jeho životě s šestnácti tisíci královnami atd. Mudrci se zcela pohroužili do poslouchání těchto popisů, ale nyní se chtějí vrátit k původnímu námětu. Śaunaka Ṛṣi proto pokládá několik otázek a vrací se k tomu, jak Aśvatthāmā vystřelil zbraň brahmāstru.

Verš

tasya janma mahā-buddheḥ
karmāṇi ca mahātmanaḥ
nidhanaṁ ca yathaivāsīt
sa pretya gatavān yathā

Synonyma

tasya — jeho (Mahārāje Parīkṣita); janma — zrození; mahā-buddheḥ — velké inteligence; karmāṇi — činnosti; ca — rovněž; mahā-ātmanaḥ — velkého oddaného; nidhanam — odchod; ca — také; yathā — jak bylo; eva — jistě; āsīt — k tomu došlo; saḥ — on; pretya — osud po smrti; gatavān — dosáhl; yathā — jak bylo.

Překlad

Jak se velký císař Parīkṣit, který byl velice inteligentní a velký oddaný, zrodil v tomto lůně? Jak došlo k jeho smrti a čeho po smrti dosáhl?

Význam

Král Hastināpuru (nyní Dillí) býval — alespoň do doby, kdy vládl syn císaře Parīkṣita — panovníkem celého světa. Jelikož Mahārāje Parīkṣita Pán zachránil v lůně jeho matky, jistě ho mohl zachránit i před smrtí, kterou předčasně přivolal nahněvaný syn brāhmaṇy. Věk Kali začal působit krátce poté, co se Mahārāja Parīkṣit ujal moci, a to, že došlo k prokletí tak inteligentního a oddaného krále, bylo první známkou blížícího se neštěstí. Král je ochráncem bezmocných obyvatel a na něm závisí jejich dobro, mír a blahobyt. Vliv pokleslého věku Kali však přivedl ubohého syna brāhmaṇy k tomu, aby nevinného Mahārāje Parīkṣita zatratil, a král se tak musel během sedmi dnů připravit na smrt. Mahārāja Parīkṣit je obzvlášť proslulý jako Viṣṇuův chráněnec a mohl se po nepatřičném prokletí od syna brāhmaṇy dovolat Pánovy milosti a být zachráněn, ale neučinil tak, jelikož to byl čistý oddaný. Čistý oddaný po Pánovi nikdy nežádá nějakou nezaslouženou přízeň. Mahārāja Parīkṣit věděl, že prokletí od brāhmaṇova syna bylo nespravedlivé, a věděli to i všichni ostatní. Nechtěl se však proti němu stavět, neboť také věděl, že započal věk Kali a s ním se započal projevovat jeho první příznak, degradace vysoce talentované společnosti brāhmaṇů. Nechtěl měnit chod událostí, a namísto toho se s jasnou myslí náležitě připravoval na smrt. Měl to štěstí, že mu na tuto přípravu zbývalo ještě sedm dní, a on toho času patřičně využil ve společnosti Śukadeva Gosvāmīho, velkého světce a oddaného Pána.

Verš

tad idaṁ śrotum icchāmo
gadituṁ yadi manyase
brūhi naḥ śraddadhānānāṁ
yasya jñānam adāc chukaḥ

Synonyma

tat — všechno; idam — toto; śrotum — slyšet; icchāmaḥ — všichni dychtíme; gaditum — vyprávět; yadi — pokud; manyase — myslíš; brūhi — prosím mluv; naḥ — my; śraddadhānānām — jsouce plni úcty; yasya — jehož; jñānam — transcendentální poznání; adāt — předal; śukaḥ — Śrī Śukadeva Gosvāmī.

Překlad

S úctou chceme naslouchat o něm (o Mahārājovi Parīkṣitovi), jemuž Śukadeva Gosvāmī předal transcendentální poznání. Prosíme, pověz nám o tom.

Význam

Śukadeva Gosvāmī předával Mahārājovi Parīkṣitovi během posledních sedmi dnů jeho života transcendentální poznání a Mahārāja Parīkṣit mu jako správný nadšený student pozorně naslouchal. Výsledek takového pravého naslouchání a přednášení Śrīmad-Bhāgavatamu se potom projevil stejně na přednašeči i na posluchači. Pán v Bhāgavatamu předepisuje devět různých transcendentálních způsobů oddané služby, a jsou-li náležitě vykonávány, mohou buď všechny společně, nebo jen některé z nich, nebo dokonce i jen jeden z nich přinést stejný prospěch. Mahārāja Parīkṣit a Śukadeva Gosvāmī vykonávali první dvě důležité činnosti, jimiž je naslouchání a opěvování, se vší vážností, a proto byli oba ve své chvályhodné snaze úspěšní. Transcendentální realizace je možné dosáhnout takovým vážným nasloucháním a opěvováním a nijak jinak. V tomto věku Kali se velice propaguje zvláštní typ duchovního mistra a učedníka. Hlásá se, že duchovní mistr vytváří elektrický proud, s jehož pomocí svého učedníka osvítí duchovní silou. Žák dostane šok, upadne do bezvědomí, a jeho mistr naříká nad vyčerpáním své takzvané duchovní síly. Taková podvodná propaganda je v tomto věku běžná a nebozí obyčejní lidé se stávají její obětí. Žádné takové pohádky se ovšem netýkají vztahu Śukadeva Gosvāmīho a jeho velkého učedníka Mahārāje Parīkṣita. Mudrc přednášel Śrīmad-Bhāgavatam s oddaností a veliký král mu pozorně naslouchal. Král od svého mistra nedostal žádný elektrický šok a když od něj získával poznání, neupadl do bezvědomí. Nesmíme se proto nechat zmanipulovat takovou neautorizovanou propagandou, kterou vytvářejí nepraví představitelé védského poznání. Mudrci v Naimiṣāraṇyi byli plní úcty, když poslouchali o Mahārājovi Parīkṣitovi, který od Śukadeva Gosvāmīho získal poznání nadšeným poslechem. Nadšené naslouchání pravému duchovnímu mistru je jediný způsob, jak získat transcendentální poznání a není třeba lékařství a okultního mysticismu k vytváření zázraků. Postup je jednoduchý; jedinou podmínkou pro dosažení úspěchu je upřímnost.

Verš

sūta uvāca
apīpalad dharma-rājaḥ
pitṛvad rañjayan prajāḥ
niḥspṛhaḥ sarva-kāmebhyaḥ
kṛṣṇa-pādānusevayā

Synonyma

sūtaḥ uvāca — Śrī Sūta Gosvāmī řekl; apīpalat — dobrou vládou vytvářený blahobyt; dharma-rājaḥ — král Yudhiṣṭhira; pitṛ-vat — stejně jako jeho otec; rañjayan — těšící; prajāḥ — všichni ti, kteří se narodili; niḥspṛhaḥ — bez osobních abmicí; sarva — všeho; kāmebhyaḥ — pro smyslový požitek; kṛṣṇa-pāda — lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy; anusevayā — neustálou službou.

Překlad

Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Král Yudhiṣṭhira byl za své vlády štědrý ke všem. Byl právě jako jeho otec. Neměl žádné osobní ambice a nikdy se nesnažil o uspokojování smyslů, neboť stále sloužil lotosovým nohám Pána Śrī Kṛṣṇy.

Význam

V úvodu je řečeno: “Lidská společnost potřebuje vědu o Kṛṣṇovi pro dobro celého trpícího lidstva světa a my jednoduše žádáme vůdce všech národů, aby přijali tuto vědu o Kṛṣṇovi nejen pro své vlastní dobro, ale i pro dobro společnosti a pro dobro všech lidí na celém světě.” Zde se to potvrzuje na příkladu Mahārāje Yudhiṣṭhira, který byl zosobněním dobra. Snem lidí v Indii je Rāma-rājya, neboť Svrchovaný Pán byl ideálním králem a všichni další králové a panovníci v Indii řídili osud světa takovým způsobem, že každá živá bytost, která se na Zemi narodila, žila v blahobytu. Významné je zde slovo prajā. Jeho doslovný význam je “ten, který se narodil”. Na Zemi existuje mnoho životních druhů, od vodních živočichů po dokonalé lidské bytosti, a těm všem se říká prajāḥ. Pán Brahmā, stvořitel tohoto vesmíru, je označován jako prajāpati, neboť je praotcem všech, kteří se narodili. Slovo prajā má tedy širší smysl, než v jakém se dnes používá. Král zastupuje všechny živé bytosti — vodní živočichy, rostliny, stromy, plazy, ptáky, zvířata a lidi. Ti všichni jsou nedílnými součástmi Nejvyššího Pána (Bg. 14.4) a král, který je představitelem Pána, je zavázán povinností chránit patřičným způsobem každého z nich. To nedělá žádný prezident či diktátor současného demoralizovaného vládního systému, kde nižší zvířata nedostávají ochranu žádnou a vyšší zvířata dostávají takzvanou ochranu. Je to však velká věda, a může se ji naučit jen ten, kdo zná vědu o Kṛṣṇovi. Jakmile někdo zná vědu o Kṛṣṇovi, může se stát tím nejdokonalejším člověkem na světě, a dokud ji nezná, všechny jeho tituly a diplomy, získané po akademických studiích, jsou bezcenné a nepotřebné. Mahārāja Yudhiṣṭhira tuto vědu o Kṛṣṇovi velice dobře znal, neboť je zde uvedeno, že neustálým rozvojem této vědy neboli stálou oddanou službou Pánu Kṛṣṇovi dosáhl způsobilosti pro vládnutí státu. Otec je někdy k synovi zdánlivě krutý, ale to neznamená, že nemá kvalifikace otce. Je vždy otcem, protože má na srdci vždy dobro svého syna. Otec chce, aby každý jeho syn byl lepším člověkem než je on sám. A král jako Mahārāja Yudhiṣṭhira, který byl zosobněným dobrem, chtěl, aby se všichni pod jeho vládou — zvláště lidské bytosti, které mají lépe vyvinuté vědomí — stali oddanými Pána Kṛṣṇy, a tak se osvobodili od nesmyslného hmotného bytí. Motto jeho vlády znělo “vše dobré všem občanům”, neboť jako zosobněné dobro naprosto jasně věděl, co je pro všechny skutečně dobré. Svou vládu vedl podle této zásady, a ne podle démonské (rākṣasī) zásady smyslového požitku. Jako ideální král neměl žádnou osobní ctižádost a nenechával žádný prostor smyslovému požitku, neboť všechny jeho smysly byly neustále zaměstnány v láskyplné službě Nejvyššímu Pánu. Tato služba v sobě zahrnuje částečnou službu všem živým bytostem, které jsou nedílnými částmi úplného celku. Pokud někdo pracně slouží částem a opomíjí celek, pak jen mrhá časem a energií, jako ten, kdo zalévá listí stromu a nezalévá jeho kořen. Jakmile zaléváme kořen, všechno listí dokonale a automaticky oživne, ale když zaléváme pouze listí, všechna energie přichází nazmar. Mahārāja Yudhiṣṭhira proto stále sloužil Pánu a všechny nedílné části Pána, živé bytosti pod jeho vládou, byly dokonale zaopatřené vším pohodlím v tomto životě a zaručeným pokrokem v životě dalším. Tak vypadá dokonalé řízení státu.

Verš

sampadaḥ kratavo lokā
mahiṣī bhrātaro mahī
jambudvīpādhipatyaṁ ca
yaśaś ca tri-divaṁ gatam

Synonyma

sampadaḥ — bohatství; kratavaḥ — oběti; lokāḥ — budoucí osud; mahiṣī — královny; bhrātaraḥ — bratři; mahī — země; jambū-dvīpa — zeměkoule neboli planeta, na níž žijeme; ādhipatyam — svrchovanost; ca — také; yaśaḥ — proslulost; ca — a; tri-divam — nebeské planety; gatam — rozšířena po.

Překlad

Zprávy o pozemském majetku Mahārāje Yudhiṣṭhira, o obětech, jimiž dosáhl lepšího osudu, o jeho královnách, udatných bratrech, rozlehlých zemích a svrchované vládě nad touto planetou, o jeho proslulosti atd. dospěly až na nebeské planety.

Význam

Pouze velký a bohatý člověk je známý po celém světě, a pověst Mahārāje Yudhiṣṭhira se rozšířila až na nebeské planety, díky jeho dobré vládě, pozemskému vlastnictví, slavné ženě Draupadī, síle jeho bratrů Bhīmy a Arjuny a jeho neohroženému panování nad světem, známém jako Jambudvīp. Významné je zde slovo lokā. Po celém nebi, hmotném i duchovním, jsou roztroušeny různé vyšší planety neboli loky. Člověk se na ně může dostat na základě své práce v tomto životě, jak uvádí Bhagavad-gītā (9.25). Vstup na ně si nelze vynutit silou. Nepatrným hmotným vědcům a inženýrům, kteří se svými vynalezenými dopravními prostředky vylétají pár tisíc kilometrů nad zemský povrch, na ně nikdy nebude dovoleno vstoupit. Takto se na vyšší planety dostat nelze. Člověk se musí ke vstupu na tyto šťastné planety kvalifikovat obětí a službou. Ty, kteří hřeší na každém kroku svého života, čeká jedině degradace do zvířecích druhů, kde budou trpět čím dál více bolestmi hmotného bytí, což také uvádí Bhagavad-gītā (16.19). Dobré oběti a kvalifikace Mahārāje Yudhiṣṭhira byly tak ctnostné a vznešené, že dokonce obyvatelé vyšších nebeských planet ho byli připraveni uvítat jako jednoho z nich.

Verš

kiṁ te kāmāḥ sura-spārhā
mukunda-manaso dvijāḥ
adhijahrur mudaṁ rājñaḥ
kṣudhitasya yathetare

Synonyma

kim — co je; te — ty všechny; kāmāḥ — předměty smyslového požitku; sura — obyvatel nebes; spārhāḥ — cíle; mukunda-manasaḥ — toho, který si je již plně vědom Boha; dvijāḥ — ó brāhmaṇové; adhijahruḥ — mohlo uspokojit; mudam — rozkoš; rājñaḥ — krále; kṣudhitasya — hladového; yathā — tak; itare — v jiných věcech.

Překlad

Ó brāhmaṇové, královo bohatství bylo tak okouzlující, že se o ně ucházeli obyvatelé nebes. Jelikož však byl pohroužen do služby Pánu, nic než služba Pánu ho nemohlo uspokojit.

Význam

Na světě jsou dvě věci, které mohou živé bytosti uspokojit. Toho, kdo je zcela zabraný hmotou, uspokojuje jedině smyslový požitek, zatímco toho, kdo je osvobozený od podmínění hmotnými kvalitami, uspokojuje jedině prokazování láskyplné služby pro potěšení Pána. Živá bytost je tedy vždy služebník a nikoli obsluhovaný. Podmínky vytvořené vnější energií dávají člověku iluzorní pocit, že je obsluhovaný, ale ve skutečnosti tomu tak není; on sám je sluhou svého chtíče, touhy, hněvu, lakoty, pýchy, šílenství a nesnášenlivosti. Pokud pomocí duchovního poznání přijde k rozumu, uvědomí si, že není pánem hmotného světa, ale pouze služebníkem smyslů. Tehdy prosí o službu Pánu a tak začíná být šťastný, aniž by byl v iluzi takzvaného hmotného štěstí. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl jednou z osvobozených duší, a nenalézal proto žádnou rozkoš ve svém rozlehlém království, dobré ženě, poslušných bratrech, spokojeném obyvatelstvu a prosperujícím světě. Taková požehnání následují čistého oddaného automaticky, aniž se o ně uchází. Příklad zde uvedený je zcela na místě — je řečeno, že hladového nemůže uspokojit nic než jídlo.

Celý hmotný svět je plný hladových živých bytostí. Nehladoví po dobrém jídle, úkrytu nebo smyslovém požitku. Hladoví po duchovním ovzduší. Někteří lidé si z nevědomosti myslí, že nespokojenost na světě způsobuje nedostatek jídla, úkrytu, obrany a předmětů smyslového požitku. Tomu se říká iluze. Živá bytost ale tento duchovní hlad omylem pokládá za hlad hmotný. Pošetilí vůdci společnosti nevidí, že hladoví jsou i lidé, kteří jsou po hmotné stránce zabezpečeni více než dobře. A v čem spočívá jejich hlad a nouze? Chybí jim duchovní potrava, duchovní úkryt, duchovní obrana a duchovní smyslový požitek. Tyto věci lze získat společností s Nejvyšším Pánem Śrī Kṛṣṇou, a toho, kdo je má, už nemůže přitahovat takzvané jídlo, úkryt, obrana a smyslový požitek ve hmotném světě, přestože obyvatelé nebeských planet si je pochvalují. V Bhagavad-gītě (8.16) proto Pán říká, že ani na nejvyšší planetě ve vesmíru Brahmaloce, kde je život miliónkrát tak dlouhý jako na Zemi, nemůžeme svůj hlad uspokojit. Tento hlad je uspokojen jedině tehdy, když živá bytost dosáhne nesmrtelnosti v duchovním nebi, které je daleko nad Brahmalokou, a ve společnosti Pána Mukundy, který Svým oddaným udílí transcendentální rozkoš osvobození.

Verš

mātur garbha-gato vīraḥ
sa tadā bhṛgu-nandana
dadarśa puruṣaṁ kañcid
dahyamāno ’stra-tejasā

Synonyma

mātuḥ — matka; garbha — lůno; gataḥ — tam umístěný; vīraḥ — velký bojovník; saḥ — dítě Parīkṣit; tadā — tehdy; bhṛgu-nandana — ó synu Bhṛgua; dadarśa — viděl; puruṣam — Nejvyššího Pána; kañcit — jako někoho jiného; dahyamānaḥ — trpící popálením; astrabrahmāstra; tejasā — teplota.

Překlad

Ó synu Bhṛgua (Śaunako), když byl velký bojovník Parīkṣit jako dítě v lůně své matky Uttary a trpěl žhnoucím teplem brahmāstry (kterou vypustil Aśvatthāmā), uviděl, jak k němu přichází Nejvyšší Pán.

Význam

Smrt obvykle přináší sedm měsíců nepřetržitého bezvědomí. Živá bytost může podle svých činů vstoupit prostřednictvím semene otce do lůna matky, kde se vyvíjí tělo, které odpovídá jejím touhám. Takový je zákon narození v určitém těle podle našich minulých činů. Po probuzení z bezvědomí cítí živá bytost nesmírné nepohodlí, jelikož je sevřená v děloze, a chce se dostat ven. V šťastnějším případě se někdy modlí k Pánu o své osvobození. Když byl Mahārāja Parīkṣit v lůně své matky, zasáhla ho brahmāstra, kterou vypustil Aśvatthāmā, a on cítil žhnoucí teplo. Jelikož však byl oddaným Pána, Pán se Svojí všemocnou energií ihned v lůně zjevil a dítě vidělo, že ho někdo přišel zachránit. I v takto beznadějných podmínkách Parīkṣit jako malé dítě vydržel nesnesitelnou teplotu, neboť měl povahu velkého bojovníka. Z tohoto důvodu je v tomto verši použito slovo vīraḥ.

Verš

aṅguṣṭha-mātram amalaṁ
sphurat-puraṭa-maulinam
apīvya-darśanaṁ śyāmaṁ
taḍid vāsasam acyutam

Synonyma

aṅguṣṭha — velikosti palce; mātram — pouze; amalam — transcendentální; sphurat — zářící; puraṭa — zlato; maulinam — helmice; apīvya — velice krásný; darśanam — dívat se na; śyāmam — načernalý; taḍit — blesk; vāsasam — ošacení; acyutam — ten, který nikdy nepoklesne.

Překlad

(Pán) Byl vysoký pouze jako palec, ale byl zcela transcendentální. Měl velice krásné načernalé tělo, které nikdy nepoklesne, a na Sobě šat žluté barvy blesku a helmici ze zářícího zlata.

Verš

śrīmad-dīrgha-catur-bāhuṁ
tapta-kāñcana-kuṇḍalam
kṣatajākṣaṁ gadā-pāṇim
ātmanaḥ sarvato diśam
paribhramantam ulkābhāṁ
bhrāmayantaṁ gadāṁ muhuḥ

Synonyma

śrīmat — ozdobený; dīrgha — protáhlými; catuḥ-bāhum — čtyřmi pažemi; tapta-kāñcana — tavené zlato; kuṇḍalam — náušnice; kṣataja-akṣam — oči zrudlé krví; gadā-pāṇim — ruka s kyjem; ātmanaḥ — vlastní; sarvataḥ — vše; diśam — kolem; paribhramantam — pohybující se; ulkābhām — jako meteory; bhrāmayantam — kroužící; gadām — kyj; muhuḥ — neustále.

Překlad

Pána zdobily čtyři paže, náušnice z taveného zlata a oči krvavě rudé hněvem. Pohyboval se tak, že Jeho kyj kolem Něho stále kroužil jako meteor.

Význam

V Brahma-saṁhitě (kap. 5) je řečeno, že Nejvyšší Pán Govinda vstupuje Svojí úplnou částí dovnitř vesmíru a šíří se jako Paramātmā neboli Nadduše nejen do srdcí všech živých bytostí, ale také do všech atomů hmotných prvků. Pán takto Svojí nepředstavitelnou silou prostupuje vším, a vstoupil také do lůna Uttary, aby zachránil Svého milovaného oddaného Mahārāje Parīkṣita. V Bhagavad-gītě Pán ujistil každého, že Jeho oddaní nebudou nikdy zničeni. Nikdo nemůže zabít Pánova oddaného, protože ho Pán chrání, a nikdo nemůže zachránit osobu, kterou si Pán přeje zabít. Pán je všemocný, a proto zachraňuje a zabíjí podle Svého přání. Ukázal se Svému oddanému Mahārājovi Parīkṣitovi i v nepříjemné situaci (v lůně jeho matky), a to v takové podobě, kterou byl Parīkṣit schopen vnímat. Pán může být větší než tisíce vesmírů a zároveň být menší nežli atom. Ve Své milosti přijímá takovou podobu, v jaké Ho omezená živá bytost může spatřit. On je neomezený. Neomezují Ho žádná měřítka a naše kalkulace. Může se stát větším než si můžeme pomyslet a menším než si dovedeme představit. Za všech okolností je však tímtéž všemocným Pánem. Není rozdíl mezi Viṣṇuem velikosti palce v lůně Uttary a Nārāyaṇem v plné velikosti ve Vaikuṇṭha-dhāmu, v Božím království. Bere na Sebe podobu arcā-vigrahy (uctívaného Božstva), jen aby přijal službu od Svých oddaných, kteří Ho nemohou vidět jinak. Milostí arcā-vigrahy, Pánovy podoby z hmotných prvků, mohou oddaní v hmotném světě s Pánem snadno vejít do styku, přestože Ho nelze vnímat hmotnými smysly. Arcā-vigraha je tedy plně duchovní podoba Pána, kterou mohou vnímat hmotní oddaní; tuto podobu Samotnou ovšem nikdy nesmíme pokládat za hmotnou. Pro Pána není mezi hmotou a duchem žádný rozdíl, i když pro podmíněnou živou bytost je mezi nimi rozdíl obrovský. Pro Pána neexistuje nic než duchovní bytí, a stejně tak nic než duchovní bytí neexistuje pro Jeho čistého oddaného, který má s Pánem důvěrný vztah.

Verš

astra-tejaḥ sva-gadayā
nīhāram iva gopatiḥ
vidhamantaṁ sannikarṣe
paryaikṣata ka ity asau

Synonyma

astra-tejaḥ — radiace brahmāstry; sva-gadayā — Svým vlastním kyjem; nīhāram — kapky rosy; iva — jako; gopatiḥ — slunce; vidhamantam — likvidace; sannikarṣe — poblíž; paryaikṣata — vidící; kaḥ — kdo; iti asau — toto tělo.

Překlad

Pán takto ničil radiaci brahmāstry, stejně jako slunce vysouší kapku rosy. Parīkṣit jako dítě v lůně na Něj hleděl a přemýšlel, kdo to je.

Verš

vidhūya tad ameyātmā
bhagavān dharma-gub vibhuḥ
miṣato daśamāsasya
tatraivāntardadhe hariḥ

Synonyma

vidhūya — zcela smyl; tat — to; ameyātmā — všeprostupující Nadduše; bhagavān — Osobnost Božství; dharma-gup — ochránce spravedlivých; vibhuḥ — Nejvyšší; miṣataḥ — během pozorování; daśamāsasya — toho, který je oblečen všemi směry; tatra eva — právě tehdy; antaḥ — z dohledu; dadhe — stal se; hariḥ — Pán.

Překlad

Když si Ho dítě prohlíželo, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Nadduše každého a ochránce spravedlivých, který se rozpíná do všech směrů a Jehož neomezuje čas a prostor, znenadání zmizel.

Význam

Malý Parīkṣit si neprohlížel živou bytost, kterou omezuje čas a prostor. Mezi Pánem a individuální živou bytostí je obrovský rozdíl. Pán je zde uveden jako svrchovaná živá bytost, neomezená časem a prostorem. Čas a prostor omezují každou živou bytost. Přestože kvalitativně je živá bytost s Pánem totožná, z hlediska kvantity je mezi Nejvyšší Duší a obyčejnou individuální duší veliký rozdíl. V Bhagavad-gītě se říká, že jak živá bytost, tak i Svrchovaná Bytost jsou všepronikající (yena sarvam idaṁ tatam), ale různým způsobem. Obyčejná živá bytost je všeprostupující v rámci svého omezeného těla, ale svrchovaná živá bytost je všeprostupující vším prostorem a vším časem. Obyčejná živá bytost nemůže prostoupit do druhých a uplatňovat tak svůj vliv, ale Svrchovaná Nadduše, Osobnost Božství, projevuje Svůj vliv neomezeně, na všech místech, ve všech dobách a na všechny živé bytosti. Díky tomu, že je Pán všeprostupující a neomezený časem a prostorem, mohl se zjevit i v lůně matky Parīkṣita. Je zde označen jako ochránce spravedlivých. Každá duše, která se odevzdala Nejvyššímu, je spravedlivá, a Pán ji za všech okolností Osobně chrání. Nespravedlivé Pán chrání nepřímo také, neboť prostřednictvím Své vnější síly napravuje jejich hříchy. Pán je zde také označen jako ten, který je oblečen v deseti směrech. To znamená, že má šaty oblečeny na deseti stranách, shora a zdola. Je přítomný všude a Svojí vůlí se může kdekoliv zjevit a může odkudkoliv zmizet. To, že zmizel z očí malého Parīkṣita, neznamená, že tam předtím přišel odjinud. Byl tam a zůstal tam i po Svém odchodu, i když dítě Ho už nemohlo vidět. Hmotné zakrytí zářící nebeskou klenbou je rovněž něco jako lůno matky přírody, do kterého nás všechny vložil Pán, otec všech živých bytostí. Je přítomný všude, i v tomto hmotném lůně matky Durgy, a ti, kteří si to zaslouží, Ho mohou vidět.

Verš

tataḥ sarva-guṇodarke
sānukūla-grahodaye
jajñe vaṁśa-dharaḥ pāṇḍor
bhūyaḥ pāṇḍur ivaujasā

Synonyma

tataḥ — poté; sarva — všechny; guṇa — dobré znaky; udarke — postupně se vyvinuly; sa-anukūla — všechny příznivé; grahodaye — konstelace hvězdných vlivů; jajñe — narodil se; vaṁśa-dharaḥ — královský potomek; pāṇḍoḥ — Pāṇḍua; bhūyaḥ — jsa; pāṇḍuḥ iva — stejný jako Pāṇḍu; ojasā — udatností.

Překlad

Poté, co se postupně vyvinuly všechny příznivé znaky zvěrokruhu, se narodil potomek Pāṇḍua, který bude stejně udatný jako on.

Význam

Jak potvrzuje Śrīmad-Bhāgavatam, astronomické výpočty hvězdných vlivů na živou bytost nejsou nikterak domnělé, ale jsou skutečné. Zákony přírody ovládají každou živou bytost každým okamžikem, stejně jako stát ovládá své občany. Státní zákony jsou jasně patrné, ale zákony hmotné přírody, které jsou jemnější povahy, nemůžeme se svým hrubým chápáním vnímat tak jasně. Jak uvádí Bhagavad-gītā (3.9), každá akce v životě přináší reakci, která se na nás váže, a pouze ti, kteří jednají v zájmu Yajñi (Viṣṇua), reakcemi vázáni nejsou. Naše akce posuzují vyšší autority, představitelé Pána, a tak dostáváme těla, která odpovídají našim činnostem. Zákon přírody je tak jemný, že každá část našeho těla podléhá vlivu určitých hvězd, a živá bytost dostává funkční tělo, v němž si odpykává své uvěznění působením těchto astronomických vlivů. Osud člověka je tedy daný konstelací hvězd v době jeho narození, a zkušený astrolog umí sestavit platný horoskop. Je to veliká věda, a to, že se jí zneužívá, ještě neznamená, že je bez užitku. Mahārāja Parīkṣit a dokonce i Osobnost Božství se zjevili v určité dobré konstelaci hvězd, a vliv hvězd se potom rozšířil na těla narozená v tento příznivý okamžik. Nejpříznivější konstelace hvězd nastává v době příchodu Pána do tohoto hmotného světa a nazývá se jayantī, což je slovo, kterého se má používat výhradně při této příležitosti. Mahārāja Parīkṣit byl nejen velkým kṣatriyským králem, ale také velkým oddaným Pána. Nemůže se tedy narodit v nějaký nepříznivý okamžik. Stejně jako k uvítání úctyhodné osobnosti se vybírá správný čas a místo, k uvítání velkého Mahārāje Parīkṣita, o něhož se Osobně stará Nejvyšší Pán, byl vybrán vhodný okamžik, kdy všechny příznivé hvězdy působily na krále svým vlivem. Narodil se jen, aby se proslavil jako hrdina Śrīmad-Bhāgavatamu. Takovéto vhodné uspořádání hvězdných vlivů není nikdy dílem lidské vůle, ale výsledkem vyššího řízení sil Nejvyššího Pána. Je to samozřejmě zařízeno tak, aby vše odpovídalo dobrým či zlým skutkům živé bytosti. V tom spočívá důležitost zbožného jednání. Jedině na základě zbožných činů může živá bytost obdržet velký majetek, dobré vzdělání a krásné tělesné rysy. K vytvoření ovzduší vhodného pro využívání příznivých hvězdných vlivů velice napomáhají saṁskāry, jak je předepisuje sanātana-dharma (věčné lidské zaměstnání). Garbhādhāna-saṁskāra, první očistný proces při dávání semene, který je předepsaný pro vyšší kasty, je tedy začátkem všech zbožných činů, které mohou v lidské společnosti vytvořit dobrou třídu zbožných a inteligentních lidí. Jedině dobré a duševně zdravé obyvatelstvo může světu přinést mír a blahobyt; nechtěné a duševně choré potomstvo, které se nezřízeně oddává pohlavnímu životu, přináší pouze peklo a nepokoj.

Verš

tasya prīta-manā rājā
viprair dhaumya-kṛpādibhiḥ
jātakaṁ kārayām āsa
vācayitvā ca maṅgalam

Synonyma

tasya — jeho; prīta-manāḥ — spokojený; rājā — král Yudhiṣṭhira; vipraiḥ — učenými brāhmaṇy; dhaumya — Dhaumya; kṛpa — Kṛpa; ādibhiḥ — a rovněž další; jātakam — jeden z očistných obřadů, který se vykonává bezprostředně po narození dítěte; kārayām āsa — nechal vykonat; vācayitvā — přednášením; ca — rovněž; maṅgalam — příznivé.

Překlad

Král Yudhiṣṭhira, který byl s narozením Mahārāje Parīkṣita velice spokojen, nechal vykonat příslušný očistný obřad. Učení brāhmaṇové v čele s Dhaumyou a Kṛpou přednášeli příznivé hymny.

Význam

Společnost potřebuje třídu dobrých a inteligentních brāhmaṇů, kteří ovládají vykonávání očistných obřadů předepsaných systémem varṇāśrama-dharmy. Dokud se tyto očistné obřady nevykonávají, není naděje na dobré obyvatelstvo. Ve věku Kali, kdy žádná očista neexistuje, mají všichni lidé na světě vlastnosti śūdrů a nižší. V tomto věku ovšem není možné oživit védský způsob očisty, neboť se nedostává nutného vybavení a dobrých brāhmaṇů. Doporučuje se však systém Pāñcarātrika, který lze použít v jakékoliv nízké lidské třídě; i pro śūdry Kali-yugy. To je předepsaný očistný postup, vhodný pro tento věk. Jeho cílem je výhradně duchovní povznesení a nic jiného. Duchovní povznesení není nikdy omezené vyšším či nižším původem.

Po očistném procesu garbhādhāna následují další saṁskāry jako sīmāntonnayana, sadha-bhakṣaṇam atd., v průběhu těhotenství, a prvním očistným procesem po narození dítěte je jāta-karma. Tento obřad náležitě vykonal Mahārāja Yudhiṣṭhira za pomoci dobrých a učených brāhmaṇů jako byli Dhaumya, královský kněz, a Kṛpācārya, který byl nejen knězem, ale také velkým generálem. Oba tyto učené a dokonalé kněze, kterým pomáhali další dobří brāhmaṇové, zaměstnal Mahārāja Yudhiṣṭhira ve vykonávání obřadu. Saṁskāry neboli očistné procesy tedy nejsou pouhé formality či společenské události. Všechny slouží praktickým účelům, a k jejich úspěšnému vykonání jsou zapotřebí zkušení brāhmaṇové jako Dhaumya a Kṛpa. V tomto věku jsou takoví brāhmaṇové nejen vzácní, ale nelze je ani nalézt, a proto v zájmu duchovního pozdvižení v této pokleslé době dávají Gosvāmī před védskými obřady přednost očistným procesům podle pokynů Pāñcarātriky.

Kṛpācārya je synem velkého Ṛṣiho Sardbana a narodil se v rodině Gautamy. Říká se, že jeho narození bylo náhodné. Velký Ṛṣi Sardban náhodou potkal Janapadī, slavnou nebeskou kurtizánu, a vypustil sémě ve dvou částech. Ihned se z něho narodila dvojčata — z jedné části chlapec a ze druhé části děvče. Chlapec dostal později jméno Kṛpa a děvče dostalo jméno Kṛpī. Mahārāja Śantanu, který byl na honu v džungli, vzal děti k sobě a náležitým očistným procesem je vychoval do bráhmanského postavení. Kṛpācārya se později stal velkým generálem jako Droṇācārya a jeho sestra byla provdána za Droṇācāryu. Kṛpācārya se pak zúčastnil bitvy na Kurukṣetře na straně Duryodhany. Pomohl zabít Abhimanyua, otce Mahārāje Parīkṣita, ale členové pāṇḍuovské rodiny ho přesto měli i nadále v úctě, neboť byl stejně velkým brāhmaṇou jako Droṇācārya. Když byli Pāṇḍuovci posláni po prohře v hazardní hře s Duryodhanou do lesa, Dhṛtarāṣṭra pověřil jejich vedením Kṛpācāryu. Po skončení bitvy se stal Kṛpācārya znovu členem královského shromáždění, a při narození Mahārāje Parīkṣita byl pozván, aby přednášel příznivé védské hymny, které byly nutné k úspěšnému završení obřadu. Když Mahārāja Yudhiṣṭhira odcházel z paláce na svou velkou cestu do Himálaje, svěřil Kṛpācāryovi Mahārāje Parīkṣita jako jeho učedníka, a opouštěl tak domov bez obav. Velcí vládci, králové a císaři podléhali vždy vedení učených brāhmaṇů jako byl Kṛpācārya, a tak byli schopni jednat při plnění svých politických povinností správným způsobem.

Verš

hiraṇyaṁ gāṁ mahīṁ grāmān
hasty-aśvān nṛpatir varān
prādāt svannaṁ ca viprebhyaḥ
prajā-tīrthe sa tīrthavit

Synonyma

hiraṇyam — zlato; gām — krávy; mahīm — půdu; grāmān — vesnice; hasti — slony; aśvān — koně; nṛpatiḥ — král; varān — uděluje; prādāt — dal jako milodar; su-annam — dobré obilí; ca — a; viprebhyaḥbrāhmaṇům; prajā-tīrthe — při rozdávání milodarů u příležitosti zrození syna; saḥ — on; tīrtha-vit — ten, který ví jak, kdy a kde dávat milodary.

Překlad

Král, který dobře věděl jak, kdy a kde je třeba dávat milodary, daroval brāhmaṇům po narození syna zlato, půdu, vesnice, slony, koně a dobré obilí.

Význam

Jedině brāhmaṇové a sannyāsīni jsou oprávněni přijímat milodary od hospodářů. U příležitosti všech různých saṁskār, obzvláště při narození, svatbě a úmrtí, se rozdává majetek brāhmaṇům, neboť brāhmaṇové poskytují služby nejvyšší kvality ve věcech základních lidských potřeb. Milodary zahrnovaly především zlato, půdu, vesnice, koně, slony a obilí společně s dalšími plody a náčiním potřebným k přípravě úplného jídla. Brāhmaṇové tedy nebyli v pravém slova smyslu chudí. Naopak—jelikož vlastnili zlato, půdu, vesnice, koně, slony a dostatek obilí, nemuseli si sami na nic vydělávat. Mohli se tak plně oddat činnostem pro dobro celé společnosti.

Slovo tīrthavit je významné. Král dobře věděl kde a kdy rozdávat milodary. Rozdávání milodarů není v žádném případě nevýnosné nebo slepé. V śāstrách jsou milodary nabízeny osobám, které si je zasluhují na základě svého duchovního osvícení. Nikde v śāstrách nenajdeme, že cílem milodarů má být takzvaný daridra-nārāyaṇa, což je mylná představa Nejvyššího Pána jako chudáka, kterou mají neautorizované osoby. Tyto štědré milodary v podobě koní, slonů, půdy a vesnic také nedostávali žádní zkrachovalí ubožáci. Závěr je takový, že inteligentní lidé neboli brāhmaṇové, kteří se zaměstnávali výhradně ve službě Pánu, byli po všech stránkách zaopatřeni, aby se nemuseli starat o potřeby svého těla. Král a ostatní hospodáři jim s radostí zabezpečovali veškeré pohodlí.

V śāstrách je uvedeno, že dokud dítě spojuje pupeční šňůra s matkou, jeho tělo je totožné s matčiným, ale jakmile tuto šňůru přetneme a dítě se od matky odpojí, je čas vykonat očistný obřad jāta-karma. Na nově narozené dítě se přišli podívat polobozi a dávní rodinní předci, a to se pokládá za správnou příležitost pro rozdávání majetku vhodným osobám v zájmu duchovního rozvoje společnosti.

Verš

tam ūcur brāhmaṇās tuṣṭā
rājānaṁ praśrayānvitam
eṣa hy asmin prajā-tantau
purūṇāṁ pauravarṣabha

Synonyma

tam — jemu; ūcuḥ — oslovili; brāhmaṇāḥ — učení brāhmaṇové; tuṣṭāḥ — velice spokojení; rājānam — králi; praśraya-anvitam — velice zavazující; eṣaḥ — toto; hi — jistě; asmin — v řetězci; prajā-tantau — sestupná řada; purūṇām — Pūruů; paurava-ṛṣabha — hlavní mezi Pūruy.

Překlad

Učení brāhmaṇové, kteří byli s milodary krále velice spokojeni, ho oslovili jako hlavního z Pūruů a dali mu na srozuměnou, že jeho syn také jistě patří k řadě pūruovských potomků.

Verš

daivenāpratighātena
śukle saṁsthām upeyuṣi
rāto vo ’nugrahārthāya
viṣṇunā prabhaviṣṇunā

Synonyma

daivena — nadpřirozenou mocí; apratighātena — tím, proti čemu není obrany; śukle — čistému; saṁsthām — zničení; upeyuṣi — který byl donucen; rātaḥ — navrátil k životu; vaḥ — pro tebe; anugraha-arthāya — aby vyhověl; viṣṇunā — všepronikajícím Pánem; prabhaviṣṇunā — všemocným.

Překlad

Brāhmaṇové řekli: Tohoto neposkvrněného syna navrátil k životu všemocný a všepronikající Pán Viṣṇu, Osobnost Božství, aby ti pomohl. Zachránil ho ve chvíli, kdy byl odsouzený k záhubě působením neodrazitelné nadpřirozené zbraně.

Význam

Všemocný a všepronikající Viṣṇu (Pán Kṛṣṇa) zachránil dítě Parīkṣita ze dvou důvodů. První důvod je ten, že dítě ukryté v lůně své matky bylo neposkvrněné, jelikož bylo čistým oddaným Pána, a druhý důvod je ten, že bylo jediným žijícím mužským potomkem Purua, zbožného předka ctnostného krále Yudhiṣṭhira. Pán si přál pokračování řady zbožných králů, kteří vládli Zemi jako Jeho zástupci a napomáhali tak rozvoji pokojného a zdárného života. Po bitvě na Kurukṣetře nezůstal naživu z generace následovníků Mahārāje Yudhiṣṭhira nikdo, kdo by tak mohl dát velké královské rodině dalšího syna. Mahārāja Parīkṣit, syn Abhimanyua, byl jediným žijícím královským potomkem rodiny, a i on měl být zahuben Aśvatthāmovou nadpřirozenou zbraní brahmāstrou, proti které nebylo obrany. Pán Kṛṣṇa je zde označen jako Viṣṇu, což je také důležité. Pán Kṛṣṇa, původní Osobnost Božství, se ve Své podobě Viṣṇua stará o ochranu a zničení. Pán Viṣṇu je úplnou expanzí Pána Kṛṣṇy a ve Svém rysu Viṣṇua Pán vykonává Své všepronikající činnosti. Malý Parīkṣit je zde popsán jako neposkvrněné bílé dítě, protože je čistým oddaným Pána. Takoví čistí oddaní Pána přicházejí na Zemi jen za tím účelem, aby naplnili poselství Pána. Pán chce pozvat podmíněné duše, které pobývají v hmotném stvoření, zpátky domů, zpátky k Bohu, a pomáhá jim tím, že připravuje transcendentální literaturu jako jsou Vedy, posílá mudrce a světce jako misionáře a pověřuje Svého zástupce, duchovního mistra. Tato transcendentální písma, misionáři a zástupci Pána jsou bez jediné skvrny čistě bílí, neboť znečištění hmotnými kvalitami se jich nemůže ani dotknout. Pán je chrání vždy, když jim hrozí zničení. Tyto pošetilé hrozby jsou dílem hrubých materialistů. Brahmāstra, kterou na Parīkṣita vypustil Aśvatthāmā, měla nepochybně nadpřirozenou moc a nic v hmotném světě nemohlo zabránit její pronikavé síle. Všemocný Pán, který je přítomný všude, uvnitř i vně, ji však Svou všemocností zneškodnil, a zachránil tak opravdového služebníka Pána a potomka oddaného Mahārāje Yudhiṣṭhira, kterému Pán Svojí bezpříčinnou milostí vždy pomáhal.

Verš

tasmān nāmnā viṣṇu-rāta
iti loke bhaviṣyati
na sandeho mahā-bhāga
mahā-bhāgavato mahān

Synonyma

tasmāt — proto; nāmnā — jménem; viṣṇu-rātaḥ — ochraňovaný Viṣṇuem, Osobností Božství; iti — tak; loke — na všech planetách; bhaviṣyati — bude znám; na — ne; sandehaḥ — pochyby; mahā-bhāga — nejšťastnější; mahā-bhāgavataḥ — prvotřídní oddaný Pána; mahān — vybavený všemi dobrými vlastnostmi.

Překlad

Z toho důvodu bude dítě známé na celém světě jako ten, koho chrání Osobnost Božství. Ó nejšťastnější králi, toto dítě se nepochybně stane prvotřídním oddaným a bude mít všechny dobré vlastnosti.

Význam

Pán poskytuje ochranu všem živým bytostem, protože je jejich svrchovaným vůdcem. Védské hymny potvrzují, že Pán je Svrchovaná Osoba mezi všemi osobnostmi. Rozdíl mezi těmito dvěma druhy živých bytostí je ten, že Osobnost Božství zabezpečuje všechny ostatní živé bytosti, a ony mohou poznáním Pána dosáhnout věčného míru (Kaṭha Upaniṣad). Tuto ochranu poskytují živým bytostem na různých úrovních Jeho různé síly, ale pokud jde o Jeho čisté oddané, jim dává ochranu Osobně. Mahārāja Parīkṣit je tedy ochraňován od samého počátku v lůně své matky. A jelikož dostává zvláštní ochranu od Pána, znamená to, že z dítěte jistě vyroste prvotřídní oddaný Pána se všemi dobrými vlastnostmi. Existují tři druhy oddaných: mahā-bhāgavata, madhyama-adhikārī a kaniṣṭha-adhikārī. Ti, kteří navštěvují chrámy Pána a uctivě se klaní Božstvu bez dostatečných znalostí teologické vědy a tím pádem bez úcty k oddaným Pána, se nazývají materialističtí oddaní neboli kaniṣṭha-adhikārīové, oddaní třetího stupně. Dále oddaní, kteří u sebe vyvinuli postoj ryzí služby Pánu a kteří tak udržují přátelství pouze s podobně zaměstnanými oddanými, prokazují přízeň začátečníkům a vyhýbají se ateistům, se nazývají oddaní druhého stupně. Ale ti, kteří vidí vše v Pánu nebo jako Pánovo a ve všem také vidí věčný vztah k Pánu, takže nemají na zřeteli nic než Pána, se nazývají mahā-bhāgavatové neboli Pánovi oddaní prvního stupně. Tito prvotřídní oddaní Pána jsou po všech stránkách dokonalí. Oddaný v kterékoliv z těchto kategorií získává automaticky všechny dobré vlastnosti, a mahā-bhāgavata Mahārāja Parīkṣit byl tudíž jistě naprosto dokonalý. A jelikož se Mahārāja Parīkṣit narodil v rodině Mahārāje Yudhiṣṭhira, je zde Yudhiṣṭhira osloven jako mahā-bhāga neboli největší šťastlivec. Rodina, v níž se narodí mahā-bhāgavata, je šťastná, neboť členy této rodiny — minulé, současné i budoucí, až do sta generací — Pán Svojí milostí z úcty ke Svému milovanému oddanému osvobodí. Nejvyšší prospěch tedy můžeme své rodině přinést jednoduše tím, že se staneme čistým oddaným Pána.

Verš

śrī-rājovāca
apy eṣa vaṁśyān rājarṣīn
puṇya-ślokān mahātmanaḥ
anuvartitā svid yaśasā
sādhu-vādena sattamāḥ

Synonyma

śrī-rājā — všedobrý král (Mahārāja Yudhiṣṭhira); uvāca — řekl; api — zdali; eṣaḥ — tato; vaṁśyān — rodina; rāja-ṛṣīn — svatých králů; puṇya-ślokān — zbožná už svým jménem; mahā-ātmanaḥ — všechny velké duše; anuvartitā — následovník; svit — bude; yaśasā — tím, čeho dosáhne; sādhu-vādena — oslavováním; sat-tamāḥ — ó velké duše.

Překlad

Dobrý král (Yudhiṣṭhira) se otázal: Ó velké duše, bude stejně svatým králem, stejně zbožného jména a stejné pověsti a slávy za to, čeho dosáhne, jako ostatní, kteří se narodili v této velké královské rodině?

Význam

Všichni předkové krále Yudhiṣṭhira byli velcí a zbožní svatí králové, kteří byli za své velké činy oslavováni. Byli to světci na královském trůnu. Všichni členové společnosti byli proto také šťastní, zbožní, měli dobré chování, byli úspěšní a duchovně osvícení. Tito velcí svatí králové byli vychováváni pod přísným vedením velkých duší a podle duchovních pokynů a díky tomu bylo v království mnoho svatých osob a byla to šťastná zem, v níž vzkvétal duchovní život. Mahārāja Yudhiṣṭhira sám byl věrným obrazem svých předchůdců a přál si, aby král, který nastoupí po něm, byl stejný jako jeho velcí předkové. Přineslo mu velkou radost, když slyšel od učených brāhmaṇů, že podle astrologických výpočtů bude dítě prvotřídní oddaný Pána, a chtěl znát ještě další podrobnosti o tom, zda bude dítě kráčet ve šlépějích svých velkých předků. Tímto způsobem funguje monarchie. Vládnoucí král má být zbožný a udatný oddaný Pána a má být zosobněným strachem pro všechny povýšené ničemy. Musí po sobě také zanechat dědice trůnu, který je právě tak kvalifikovaný vládnout nevinným obyvatelům. V demokratických státech je v dnešní době situace taková, že lidé samotní jsou pokleslí na úroveň śūdrů a níže, a vládu vede jejich představitel, který nemá o pokynech písem ohledně vlády a výchovy vladaře ani potuchy. Celé ovzduší je proto plné śūdrovských vlastností, které se projevují chtíčem a lakotou. Takoví vládci se mezi sebou každý den hádají. V ministerském kabinetu dochází k neustálým změnám plynoucím ze skupinového sobectví. Každý chce těžit ze státních zdrojů až do své smrti a nikdo neustoupí z politické scény, dokud k tomu není donucen. Jak mohou takoví nízcí lidé udělat pro lidi něco dobrého? Výsledkem je korupce, intriky a pokrytectví. Každý by se měl poučit ze Śrīmad-Bhāgavatamu o tom, jak má vypadat ideální vláda, a teprve potom dostat možnost nastoupit na vládní místo.

Verš

brāhmaṇā ūcuḥ
pārtha prajāvitā sākṣād
ikṣvākur iva mānavaḥ
brahmaṇyaḥ satya-sandhaś ca
rāmo dāśarathir yathā

Synonyma

brāhmaṇāḥ — dobří brāhmaṇové; ūcuḥ — řekli; pārtha — ó synu Pṛthy (Kuntī); prajā — ti, kteří se narodili; avitā — udržovatel; sākṣāt — přímo; ikṣvākuḥ iva — přesně tak, jako král Ikṣvāku; mānavaḥ — syn Manua; brahmaṇyaḥ — lidé, kteří jsou poslušní a uctiví k brāhmaṇům; satya-sandhaḥ — věrný svému slibu; ca — také; rāmaḥ — Osobnost Božství Rāma; dāśarathiḥ — syn Mahārāje Daśarathy; yathā — jako On.

Překlad

Učení brāhmaṇové řekli: Ó synu Pṛthy, toto dítě se bude starat o všechny, kteří se narodili, stejně dobře jako král Ikṣvāku, syn Manua. A v dodržování bráhmanských zásad — zvláště věrností svému slibu—se bude přesně podobat Rāmovi, Osobnosti Božství, synovi Mahārāje Daśarathy.

Význam

Slovo prajā označuje živou bytost, která se narodila v hmotném světě. Živá bytost se ve skutečnosti nerodí a neumírá, ale jakmile se nezajímá o službu Pánu a touží panovat hmotné přírodě, dostává vhodné tělo pro splnění svých hmotných tužeb. Od té chvíle začíná být podmíněna zákony hmotné přírody a její hmotné tělo se mění podle její vlastní činnosti. Živá bytost tak transmigruje z jednoho těla do druhého v rámci 8 400 000 životních druhů. Jelikož je však nedílnou částí Pána, Pán ji zásobí všemi životními potřebami a zároveň také chrání — jak Sám, tak prostřednictvím Svých zástupců, svatých králů. Tito svatí králové chrání všechny živé bytosti (prajā), aby mohly žít a završit doby svého uvěznění. Mahārāja Parīkṣit byl ideální svatý král. Při objížďce svého království jednou uviděl, jak se zosobněný Kali chystal zabít nebohou krávu, a ihned Kaliho začal trestat jako vraha. To poukazuje na skutečnost, že svatí vládci chránili i zvířata, a to nikoliv ze sentimentálních důvodů, ale proto, že všichni, kteří se narodili v hmotném světě, mají právo žít. Všechny svaté krále, od krále Slunce až po krále na Zemi, k takovému jednání vede védská literatura. Védskému poznání se vyučuje i na vyšších planetách, což dokazuje Bhagavad-gītā (4.1) zmínkou o tom, jak Pán učil boha Slunce (Vivasvāna). Tyto lekce pak byly předávány učednickou posloupností, jako tomu bylo v případě boha Slunce, který je předal svému synu Manuovi a Manu potom Mahārājovi Ikṣvākuovi. V jednom dni Brahmy se vystřídá čtrnáct Manuů a zde se hovoří o sedmém Manuovi, který je jedním z prajāpatiů (což jsou ti, kteří vytvářejí potomstvo) a je synem boha Slunce. Jeho jméno je Vaivasvata Manu. Měl deset synů a Mahārāja Ikṣvāku je jedním z nich. Mahārāja Ikṣvāku se také od svého otce Manua učil bhakti-yogu, jak ji podává Bhagavad-gītā, a Manu toto poznání získal od svého otce, boha Slunce. Dále sestupovalo učení Bhagavad-gīty učednickou posloupností od Mahārāje Ikṣvākua, ale během času byl řetězec nesvědomitými osobami přerušen, a proto bylo vyřčeno znovu Arjunovi na Kuruovském bitevním poli. Všechna védská literatura je tedy přítomná od samotného počátku stvoření hmotného světa, a proto se védská písma nazývají apauruṣeya (“nevytvořená člověkem”). Védské poznání pronesl Pán a jako první ho vyslechl Brahmā, který je první stvořenou živou bytostí ve vesmíru.

Mahārāja Ikṣvāku: Jeden ze synů Vaivasvaty Manua. Sám měl sto synů. Zakázal jedení masa. Dalším králem po jeho smrti se stal jeho syn Śaśāda.

Manu: Manu uvedený v tomto verši jako otec Ikṣvākua je sedmý Manu jménem Vaivasvata Manu, syn boha Slunce Vivasvāna, kterému Pán Kṛṣṇa vyložil učení Bhagavad-gīty dříve nežli je vyložil Arjunovi. Lidstvo je Manuovým potomstvem. Tento Vaivasvata Manu měl deset synů, kteří se jmenovali Ikṣvāku, Nabhaga, Dhṛṣṭa, Śaryāti, Nariṣyanta, Nābhāga, Diṣṭa, Karūṣa, Pṛṣadhra a Vasumān. Inkarnace Pána Matsya (obrovská ryba) sestoupila na začátku vlády Vaivasvaty Manua. Naučil se zásady Bhagavad-gīty od svého otce Vivasvāna, boha Slunce, a o tomtéž pak poučil svého syna Mahārāje Ikṣvākua. Bůh Slunce učil Manua oddané službě na začátku Tretā-yugy a Manu, když přišel jeho čas, poučil Ikṣvākua pro dobro celé lidské společnosti.

Pán Rāma: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se inkarnoval jako Śrī Rāma. Stal se tak synem Svého čistého oddaného Mahārāje Daśarathy, krále Ayodhyi. Pán Rāma sestoupil společně se Svými úplnými částmi, které se zjevily jako Jeho mladší bratři. Pán se zjevil v Tretā-yuze v měsíci Caitra na devátý den po nově a učinil tak jako obvykle proto, aby stanovil zásady náboženství a zničil rušivé prvky. Když byl ještě mladý chlapec, pomohl velkému mudrci Viśvāmitrovi tím, že zabil Subāhua a polapil Mārīcu, démonici, která rušila mudrce v plnění jejich každodenních povinností. Brāhmaṇové a kṣatriyové mají správně spolupracovat pro dobro lidu. Bráhmanští mudrci se snaží osvítit lid dokonalým poznáním a kṣatriyové jsou od toho, aby je ochraňovali. Pán Rāmacandra je ideálním králem, který udržoval a ochraňoval nejvyšší lidskou kulturu, zvanou brahmaṇya-dharma. Pán zvláště ochraňuje krávy a brāhmaṇy, a tím zvyšuje prosperitu světa. Prostřednictvím Viśvāmitry dával vládnoucím polobohům účinné zbraně pro potírání démonů. Byl přítomný na oběti krále Janaky, a když zlomil Šivův nepřemožitelný luk, oženil se s Janakovou dcerou Sītou.

Po svatbě se podle nařízení Svého otce, Mahārāje Daśarathy, odebral na čtrnáct let do vyhnanství v lese. Aby pomohl vládě polobohů, zabil čtrnáct tisíc démonů, a trikem démonů se Rāvaṇovi podařilo unést Jeho ženu Sītu. Spřátelil se se Sugrīvou, kterému pomohl zabít jeho bratra Valiho. S pomocí Pána Rāmy se Sugrīva stal králem Vānarů (gorilí rasy). Pán postavil v Indickém oceánu plovoucí most z kamenů a dostal se tak na Laṅku, do království Rāvaṇy, který unesl Sītu. Později Rāvaṇu zabil a na trůn Laṅky byl dosazen Rāvaṇův bratr Vibhīṣaṇa. Vibhīṣaṇa byl jeden z bratrů Rāvaṇy a tedy démon, ale požehnání Pána Rāmy mu přineslo nesmrtelnost. Po vypršení čtrnácti let a urovnání situace na Laṅce se Pán vrátil do Svého království Ayodhyi v květinovém letadle. Dal pokyny Svému bratrovi Śatrughnovi aby napadl Lavaṇāsuru, který vládl v Mathuře, a démon byl zabit. Vykonal deset obětí aśvamedha a později odešel z tohoto světa při koupeli v řece Śarayu. Velký epos Rāmāyaṇa je dějinami skutků Pána Rāmy na Zemi; je to autoritativní dílo, které sepsal velký básník Vālmīki.

Verš

eṣa dātā śaraṇyaś ca
yathā hy auśīnaraḥ śibiḥ
yaśo vitanitā svānāṁ
dauṣyantir iva yajvanām

Synonyma

eṣaḥ — toto dítě; dātā — dárce milodarů; śaraṇyaḥ — ochránce odevzdaných; ca — a; yathā — jako; hi — jistě; auśīnaraḥ — země jménem Uśīnara; śibiḥ — Śibi; yaśaḥ — proslulost; vitanitā — šiřitel; svānām — příbuzných; dauṣyantiḥ iva — jako Bharata, syn Duṣyanty; yajvanām — těch, kteří vykonali mnoho obětí.

Překlad

Toto dítě bude stejně velkodušným dárcem milodarů a ochráncem odevzdaných duší, jako slavný král Śibi ze země Uśīnara. Jméno a slávu své rodiny bude šířit jako Bharata, syn Mahārāje Duṣyanty.

Význam

Král je slavný tím, jak rozdává milodary, vykonává yajñi, chrání odevzdané duše atd. Kṣatriyský král je pyšný na to, jak poskytuje ochranu odevzdaným duším. Takový královský postoj se nazývá īśvara-bhāva neboli opravdová moc chránit správnou věc. V Bhagavad-gītě Pán nabádá všechny živé bytosti, aby se Mu odevzdaly, a slibuje jim veškerou ochranu. Pán je všemocný a věrný Svému slovu, a proto nikdy nenechá Své oddané bez ochrany. Král, který je zástupcem Pána, musí mít také tento přístup — za každou cenu poskytovat ochranu odevzdaným duším. Mahārāja Śibi, král Uśīnary, byl blízkým přítelem Mahārāje Yayātiho, a oba se dostali na nebeské planety. Mahārāja Śibi znal nebeskou planetu, na kterou bude po smrti přemístěn, a její popis podává Mahābhārata (Ādi-parva, 96.6-9). Byl tak velkomyslný, že chtěl svoje výsadní místo v nebeském království přenechat Yayātimu, který ho však nepřijal. Yayāti se odebral na nebeskou planetu společně s velkými ṛṣii jako byl Aṣṭaka a další. Na cestě k nebi ṛṣiové požádali Yayātiho, aby jim popsal Śibiho zbožné skutky. Stal se členem shromáždění Yamarāje, kterého začal uctívat jako své božstvo. Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě, ti, kteří uctívají polobohy, jdou na planety polobohů (yānti deva-vratā devān); Mahārāja Śibi se tedy stal společníkem velké vaiṣṇavské autority Yamarāje na jeho planetě. Dokud pobýval na Zemi, byl známý jako ochránce odevzdaných duší a dárce milodarů, a byl tím velice proslulý. Král nebes na sebe jednou vzal podobu ptáka lovícího holuby (orla), a Agni, bůh ohně, na sebe vzal podobu holuba. Holub, kterého orel pronásledoval, se uchýlil do náruče Mahārāje Śibiho, a dravý orel chtěl holuba od krále získat. Král mu nabídl k jídlu jiné maso, jen ať holuba nezabíjí. Dravec odmítl královu nabídku přijmout, ale nakonec se dohodli, že se orel spokojí s tím, když mu král dá maso z vlastního těla, které bude vážit stejně jako celý holub. Král si začal odřezávat maso z těla, aby vyvážil holuba, ale mystický holub byl vždy o něco těžší. Nakonec se král nechal s holubem zvážit celý, a tento čin oba polobohy velice potěšil. Odhalili svou skutečnou totožnost jako král nebes a bůh ohně, a králi požehnali. Za jeho velké činy opěvoval Mahārāje Śibiho také Devarṣi Nārada; zvláště za jeho milodary a poskytování ochrany. Mahārāja Śibi obětoval v zájmu lidských bytostí svého království i vlastního syna. Parīkṣit se tedy měl stát druhým Śibim v rozdávání milodarů a poskytování ochrany.

Dauṣyanti Bharata: V dějinách se objevuje mnoho Bharatů, a nejslavnější z nich jsou Bharata — bratr Pána Rāmy, Bharata — syn krále Ṛṣabhy a Bharata — syn Mahārāje Duṣyanty. Všichni tito Bharatové jsou historické osobnosti známé v celém vesmíru. Tato planeta Země se nazývá Bhārata nebo Bhārata-varṣa podle krále Bharaty, syna Ṛṣabhy; i když podle některých názorů se tato Země nazývá Bhārata podle vlády syna Duṣyanty. My jsme osobně toho přesvědčení, že název Bhārata-varṣa se odvozuje od vlády syna krále Ṛṣabhy. Před ním se Země jmenovala Ilāvṛta-varṣa, ale bezprostředně po korunovaci Bharaty, syna Ṛṣabhy, proslula jako Bhārata-varṣa.

To vše ovšem neznamená, že Bharata — syn Mahārāje Duṣyanty je méně významný. Je synem slavné krasavice Śakuntaly. Mahārāja Duṣyanta se v lese zamiloval do Śakuntaly a došlo k početí Bharaty. Poté Mahārāja kletbou Kaṇvy Muniho na svou ženu Śakuntalu zapomněl a malého Bharatu vychovávala matka sama v lese. Už v dětství byl tak mocný, že vyzýval k boji lvy a slony v lese a zápasil s nimi jako když si malé děti hrají s kočkami a psy. Tento silný chlapec, který byl silnější než novodobý Tarzan, dostal od ṛṣiů v lese jméno Sarvadamana neboli ten, který dokáže ovládnout každého. Úplný popis Mahārāje Bharaty podává Mahābhārata, Ādi-parva. Pāṇḍuovci či Kuruovci jsou někdy oslovováni Bhārata, neboť se narodili v dynastii slavného Mahārāje Bharaty, syna krále Duṣyanty.

Verš

dhanvinām agraṇīr eṣa
tulyaś cārjunayor dvayoḥ
hutāśa iva durdharṣaḥ
samudra iva dustaraḥ

Synonyma

dhanvinām — z velkých lučištníků; agraṇīḥ — přední; eṣaḥ — toto dítě; tulyaḥ — stejně dobrý; ca — a; arjunayoḥ — z Arjunů; dvayoḥ — ze dvou; hutāśaḥ — oheň; iva — jako; durdharṣaḥ — nezastavitelný; samudraḥ — oceán; iva — jako; dustaraḥ — nepřekonatelný.

Překlad

Mezi velkými lučištníky bude toto dítě stejně dobré jako Arjuna. Bude nezastavitelný jako oheň a nepřekonatelný jako oceán.

Význam

V dějinách se objevují dva Arjunové. Jedním je Kārtavīrya Arjuna, král Haihayi, a druhým je praotec nově narozeného dítěte. Oba Arjunové byli proslulí lučištníci a malému Parīkṣitovi je předpovězeno, že se jim oběma vyrovná, zvláště v boji. Nyní podáme krátký popis Arjuny—Pāṇḍuovce.

Pāṇḍuovec Arjuna je veliký hrdina Bhagavad-gīty. Je kṣatriyským synem Mahārāje Pāṇḍua. Královna Kuntīdevī si mohla zavolat jakéhokoliv poloboha a zavolala Indru, který v ní počal Arjunu. Arjuna je tedy úplnou částí nebeského krále Indry. Narodil se v měsíci Phālguna (únor — březen), a proto se mu také říká Phālguni. Když přišel na tento svět jako syn Kuntī, vzduchem se nesla zpráva o jeho velikosti a uvítacího obřadu se zúčastnily všechny významné osobnosti z různých částí vesmíru — polobozi, Gandharvové, Ādityové (obyvatelé Slunce), Rudrové, Vasuové, Nāgové, různí důležití ṛṣiové (mudrci), Apsary (nebeské kurtizány) a další. Apsary způsobovaly všem potěšení svými nebeskými tanci a písněmi. Vasudeva, otec Pána Kṛṣṇy a Arjunův strýc z matčiny strany, poslal svého kněze Kaśyapu, aby Arjunu očistil všemi předepsanými saṁskārami, očistnými obřady. Saṁskāra, při které dostal jméno, byla vykonána v přítomnosti ṛṣiů obývajících Śataśṛṅgu. Oženil se se čtyřmi manželkami, Draupadī, Subhadrou, Citraṅgadou a Ulūpī, od kterých dostal čtyři syny, kteří se jmenovali Śrutakīrti, Abhimanyu, Babhruvāhana a Irāvān.

Během svého studentského života byl společně s ostatními Pāṇḍuovci a Kuruovci svěřen do péče velkého profesora Droṇācāryi. Svojí intenzitou studia ovšem všechny předčil a Droṇācārya byl s jeho disciplínou a náklonností spokojen — uznal ho za prvotřídního učence a s láskou a radostí mu udělil všechna požehnání vojenské vědy. Arjuna byl tak horlivým studentem, že se cvičil ve střelbě z luku dokonce i v noci, a profesor Droṇācārya se proto rozhodl udělat z něho nejlepšího lučištníka na světě. Složil úžasným způsobem zkoušku ze střelby na terč a Droṇācārya byl nesmírně potěšen. Královské rodiny v Maṇipuru a Tripuru patří k potomstvu Arjunova syna Babhruvāhana. Arjuna zachránil Droṇācāryu před útokem krokodýla a ācārya s ním byl tak spokojen, že ho obdaroval zbraní zvanou brahmaśiras. Mahārāja Drupada byl nepřítelem Droṇācāryi, a když na ācāryu zaútočil, Arjuna ho zajal a přivedl před svého mistra. Obléhal město Ahicchatru, které patřilo Mahārājovi Drupadovi, a po jeho obsazení ho předal Droṇācāryovi. Když od něho dostal tajné pokyny, jak používat zbraň brahmaśiras, Arjuna slíbil Droṇācāryovi, že tuto zbraň použije tehdy, když se on (Droṇācārya) stane osobně jeho nepřítelem. Ācārya tak předpovídal bitvu na Kurukṣetře, v níž bojoval na opačné straně. Mahārāja Drupada, přestože byl poražen Arjunou ve jménu jeho učitele Droṇācāryi, se rozhodl dát svému mladému protivníkovi svoji dceru Draupadī, ale byl zklamán nepravdivými zprávami, že Arjuna uhořel v domě z šelaku, což bylo úkladem Duryodhany. Uspořádal proto soutěž při Draupadině osobním výběru ženicha, na níž se měli princové pokusit prostřelit oko ryby visící na stropě. Tato podmínka byla zvolená schválně, jelikož Arjuna byl jediný, kdo ji mohl splnit. Tak se králi podařilo provdat svoji dceru za Arjunu, kterému byla rovnocennou partnerkou. Pāṇḍuovští bratři tehdy žili podle dohody s Duryodhanou v nepoznání a přišli na námluvy k Draupadī v šatech brāhmaṇů. Když všichni shromáždění kṣatriyští králové viděli, jak Draupadī ověnčuje jako svého pána chudého brāhmaṇu, Śrī Kṛṣṇa prozradil jeho totožnost Balarāmovi.

S Ulūpī se setkal v Haridvāru (Hardwaru) a byl touto dívkou z Nāgaloky okouzlen. Tak se narodil Iravān. Podobně se také setkal s Citrāṅgadou, dcerou krále Maṇipuru, a narodil se Babhruvāhana. Pán Śrī Kṛṣṇa naplánoval, jak může Arjuna unést Jeho sestru Subhadru, neboť Baladeva ji chtěl dát Duryodhanovi. Yudhiṣṭhira se Śrī Kṛṣṇou souhlasil a Arjuna tedy násilím unesl Subhadru a oženil se s ní. Synem Subhadry je Abhimanyu, otec Parīkṣita Mahārāje, který se však už narodil jako pohrobek. Arjuna uspokojil boha ohně tím, že zapálil les Khāṇḍava, a dostal od něho za to jednu zbraň. Zapálení lesa Khāṇḍava rozhněvalo Indru, a ten začal s pomocí všech ostatních polobohů proti Arjunovi za jeho velkou opovážlivost bojovat. Arjuna je porazil a Indradeva se vrátil do svého nebeského království. Arjuna také slíbil veškerou ochranu jednomu Mayāsurovi, a ten mu daroval vzácnou lasturu, která byla slavná pod jménem Devadatta. Dostal také mnoho jiných cenných zbraní od Indradeva, jehož uspokojila jeho udatnost.

Když Mahārāja Yudhiṣṭhira už ztrácel naději, že porazí krále Magadhy Jarāsandhu, byl to právě Arjuna, kdo ho ujistil o vítězství, a společně s Bhīmou a Pánem Kṛṣṇou se vydal do Magadhy Jarāsandhu zabít. Když vyjel, aby všechny krále světa přivedl pod nadvládu Pāṇḍuovců (což se dělávalo vždy po korunovaci nového panovníka), dobyl zemi jménem Kelinda a podrobil si krále Bhagadattu. Pak projížděl zeměmi Antagiri, Ulūkapurem, Modāpurem a dalšími a podrobil všechny tamní panovníky.

Jednou se podrobil přísným pokáním a Indradeva ho později odměnil. Také Pán Śiva chtěl vyzkoušet Arjunovu sílu a vydal se za ním v podobě domorodce. Došlo mezi nimi k velkému boji a Pán Śiva s ním byl nakonec spokojen a odhalil svou totožnost. Arjuna se k němu modlil se vší pokorou a potěšený polobůh ho obdaroval zbraní pāśupata. Získal mnoho jiných důležitých zbraní od různých polobohů, jako byla daṇḍāstra od Yamarāje, pāśāstra od Varuṇy a antardhānāstra od Kuvery, strážce pokladů nebeského království. Indra ho pozval do své říše, na planetu Indraloku, která se nachází nad planetou Měsícem. Byl zde srdečně přivítán jejími obyvateli a byl mu umožněn přístup do Indradevova nebeského parlamentu. Pak se setkal s Indradevem, který ho nejen obdaroval svojí zbraní vajra, ale také ho naučil vojenské a hudební vědě známé na této nebeské planetě. Indra je vlastně skutečným otcem Arjuny, a nepřímo ho proto chtěl pobavit slavnou nebeskou kurtizánou Urvaśī, proslulou krasavicí. Nebeské kurtizány jsou vždy chtivé a Urvaśī velice toužila po spojení s Arjunou, nejsilnější lidskou bytostí. Navštívila ho v jeho pokoji a vyjádřila svoji touhu, ale Arjuna si zachoval svůj bezúhonný charakter tím, že před ní zavřel oči, oslovil ji jako matku kuruovské dynastie a zařadil ji do kategorie svých matek ke Kuntī, Mādrī a Śacīdevī, manželce Indradeva. Zklamaná Urvaśī Arjunu proklela a odešla. Na nebeské planetě se také setkal s velkým proslulým asketou Lomaśou a modlil se k němu za ochranu Mahārāje Yudhiṣṭhira.

Když se jeho nepřátelský bratranec Duryodhana dostal do spárů Gandharvů, chtěl ho zachránit a žádal Gandharvy, aby Duryodhanu propustili. Oni však odmítli a Arjuna s nimi bojoval a Duryodhanu osvobodil. Když všichni Pāṇḍuovci žili inkognito, představil se na dvoře krále Virāṭa jako eunuch a byl zaměstnán jako hudební učitel Uttary, své budoucí snachy. Na Virāṭově dvoře vystupoval pod jménem Bṛhannala. Jako Bṛhannala bojoval za Uttaru, syna krále Virāṭa, a porazil tak Kuruovce v boji nepoznán. Jeho tajné zbraně byly bezpečně uschovány ve stromu somi, a on nařídil Uttaře, aby je přinesla. Uttarā byla později seznámena s jeho totožností a s totožností jeho bratrů. Droṇācārya dostal zprávy o přítomnosti Arjuny v boji mezi Kuruovci a Virāṭovci. Arjuna také zabil mnoho velkých generálů v bitvě na Kurukṣetře — jeho rukou padl Karṇa a další. Po skončení této bitvy potrestal Aśvatthāmu, který zabil všech pět synů Draupadī. Poté se všichni bratři odebrali za Bhīṣmadevem.

* Virāṭův syn se jmenuje Uttara a dcera má jméno Uttarā. (Pozn. překl.)

Jen kvůli Arjunovi Pán na Kuruovském bitevním poli znovu přednesl velkou filozofickou rozpravu známou jako Bhagavad-gītā. Jeho podivuhodné činy na Kuruovském bitevním poli poutavě popisuje Mahābhārata. Arjunu ovšem porazil v Manipuru jeho syn Babhruvāhana. Upadl do bezvědomí a Ulūpī ho zachránila. Po odchodu Pána Kṛṣṇy z tohoto světa doručil Arjuna vzkaz Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi. Navštívil také Dvāraku a všechny vdovy Pána Kṛṣṇy tam před ním naříkaly. Přivedl je všechny za Vasudevem a uklidnil je. Později, když Vasudeva odešel, vykonal v nepřítomnosti Kṛṣṇy jeho pohřební obřad. Když odváděl všechny Kṛṣṇovy ženy do Indraprasthy, byl na cestě přepaden a nepodařilo se mu je ubránit. Nakonec se všichni bratři vydali na radu Vyāsadeva do Mahāprasthāny. Cestou se na požádání svého bratra vzdal všech svých důležitých zbraní a zahodil je do vody jako zbytečné.

Verš

mṛgendra iva vikrānto
niṣevyo himavān iva
titikṣur vasudhevāsau
sahiṣṇuḥ pitarāv iva

Synonyma

mṛgendraḥ — lev; iva — jako; vikrāntaḥ — silný; niṣevyaḥ — hoden, aby se k němu uchýlili; himavān — Himálaj; iva — jako; titikṣuḥ — snášenlivost; vasudhā iva — jako Země; asau — dítě; sahiṣṇuḥ — shovívavý; pitarau — rodiče; iva — jako.

Překlad

Toto dítě bude silné jako lev a bude stejně příhodným útočištěm jako je Himálaj. Bude snášenlivý jako Země a právě tak shovívavý, jako byli jeho rodiče.

Význam

Člověk je přirovnáván ke lvu, je-li velice silný a důsledný při pronásledování nepřítele. Člověk má být doma beránkem, ale při honu má být lvem. Lev nikdy nenechá svou oběť utéci a stejně tak hlavě státu by nikdy neměl uniknout žádný nepřítel. Himálaj je proslulý svým bohatstvím. Je v něm bezpočet obyvatelných jeskyní, bezpočet stromů plodících dobré plody k jídlu, prameny dobré pitné vody a byliny a minerály na léčení nemocí. Každý člověk, který hmotně není příliš na výši, se může do těchto velkých hor uchýlit a dostane se mu tam všeho co potřebuje. Velkého úkrytu v Himálaji mohou využít materialisté i spiritualisté. Obyvatelé Země narušují její povrch mnoha způsoby, v poslední době dokonce různými atomovými výbuchy, a Země své obyvatele přesto snáší, jako matka, která odpouští malým dětem. Rodiče jsou k dětem vždy shovívaví i přes všechny jejich nezbednosti. Ideální král by měl mít všechny tyto dobré vlastnosti a malému Parīkṣitovi je předpovězeno, že je bude mít v plné míře a dokonalosti.

Verš

pitāmaha-samaḥ sāmye
prasāde giriśopamaḥ
āśrayaḥ sarva-bhūtānāṁ
yathā devo ramāśrayaḥ

Synonyma

pitāmaha — praotec, Brahmā; samaḥ — stejně dobrý; sāmye — ve věcech; prasāde — štědrosti a velkorysosti; giriśa — Pán Śiva; upamaḥ — podobně vyrovnaný; āśrayaḥ — útočiště; sarva — všech; bhūtānām — živých bytostí; yathā — jako; devaḥ — Nejvyšší Pán; ramā-āśrayaḥ — Osobnost Božství.

Překlad

Toto dítě bude mít vyrovnanou mysl jako jeho děd Yudhiṣṭhira nebo jako praotec Brahmā. Bude velkorysý jako Śiva, pán hory Kailāsa. A bude útočištěm pro každého, jako Nejvyšší Osobnost Božství Nārāyaṇa, k Němuž se uchyluje i bohyně štěstí.

Význam

Vyrovnanost mysli se vztahuje jak na Mahārāje Yudhiṣṭhira, tak na Brahmu, praotce všech živých bytostí. Podle Śrīdhara Svāmīho tento verš odkazuje na Brahmu, ale podle Viśvanātha Cakravartīho jde přímo o děda dítěte Mahārāje Yudhiṣṭhira. V obou případech je však přirovnání stejně dobré, jelikož oba jsou to uznaní zástupci Nejvyššího Pána, a oba proto musejí zachovávat vyrovnanost mysli, neboť pracují pro dobro živých bytostí. Každý zodpovědný představitel nejvyšších složek vlády musí snášet různé druhy náporu od samotných lidí, pro které pracuje. Brahmājīho kritizovaly i gopī, nejdokonalejší oddané Pána. Gopī byly nespokojené s prací Brahmājīho proto, že Pán Brahmā jako stvořitel tohoto vesmíru stvořil oční víčka, která jim bránila vidět Pána Kṛṣṇu neustále. Nedokázaly snášet okamžik mrknutí, při kterém byl pohled na jejich milovaného Pána Kṛṣṇu zakrytý. Co potom říci o jiných, kteří se staví kriticky ke všemu, co zodpovědný člověk dělá? Také Mahārāja Yudhiṣṭhira se musel vypořádat s mnoha obtížnými situacemi, které mu připravili jeho nepřátelé, a ve všech kritických chvílích dokázal, že si umí zachovávat vyrovnanost mysli tím nejdokonalejším způsobem. Oba praotcové jsou tedy dobrým příkladem ohledně vyrovnanosti mysli.

Pán Śiva je slavný polobůh, který obdarovává žebráky. Nazývá se proto Āśutoṣa neboli ten, jehož je velice snadné potěšit. Jeho jménem je rovněž Bhūtanātha, pán obyčejných lidí, kteří k němu tíhnou pro jeho velkorysé dary, aniž by uvažovali o následcích. Rāvaṇa byl velice připoutaný k Pánu Śivovi, a jelikož ho snadno potěšil, stal se tak mocným, že chtěl vyzvat autoritu Pána Rāmy. Śiva samozřejmě nikdy nepomohl Rāvaṇovi v boji proti Rāmovi, který byl Nejvyšší Osobností Božství a Pánem Śivy. Vṛkāsurovi udělil Śiva požehnání, které bylo nejen nevhodné, ale také nebezpečné. Vṛkāsura získal milostí Śivy moc rozbít komukoliv hlavu pouze tím, že se jí dotkne. Přestože Śiva ho touto mocí obdařil, vychytralý démon chtěl ihned udělat pokus a dotknout se Śivovy hlavy. Pán Śiva se musel zachránit tím, že utekl k Viṣṇuovi, a Pán Viṣṇu za pomoci Své iluzorní energie požádal Vṛkāsuru, aby pokus provedl se svojí hlavou. Vṛkāsura tak učinil, čímž zničil sám sebe a svět byl zachráněn před mnoha problémy, které mohl tento prohnaný žebrák u polobohů způsobit. Je důležité si uvědomit, že Pán Śiva nikdy nikomu neodepře žádný dar. Je tedy absolutně štědrý, přestože někdy je to chybou.

Ramā znamená bohyně štěstí a jejím útočištěm je Pán Viṣṇu. Pán Viṣṇu je udržovatelem všech živých bytostí. Existuje bezpočet živých bytostí, a to nejen na této planetě, ale i ostatních planetách. Všechny jsou zaopatřeny všemi životními potřebami, které jsou nezbytné pro jejich postupný pokrok k vrcholu seberealizace. Pokud se však věnují uspokojování smyslů, působením māyi, iluzorní energie, se dostávají do nesnází a putují po cestě ubírající se za vidinou hospodářského rozvoje. Takovýto hospodářský rozvoj ovšem nikdy neskončí úspěchem, jelikož je iluzorní. Tito lidé vždy vyhledávají milost iluzorní bohyně štěstí a nevědí, že bohyně štěstí může žít jedině pod ochranou Viṣṇua. Bez Viṣṇua je bohyně štěstí iluzí. Musíme proto vyhledávat ochranu Viṣṇua a neobracet se přímo na bohyni štěstí. Pouze Viṣṇu a oddaní Viṣṇua mohou poskytnout ochranu všem. A jelikož Mahārāja Parīkṣit byl sám pod ochranou Viṣṇua, mohl plně ochránit každého, kdo si přál žít pod jeho vládou.

Verš

sarva-sad-guṇa-māhātmye
eṣa kṛṣṇam anuvrataḥ
rantideva ivodāro
yayātir iva dhārmikaḥ

Synonyma

sarva-sat-guṇa-māhātmye — oslavený všemi božskými vlastnostmi; eṣaḥ — toto dítě; kṛṣṇam — jako Pán Kṛṣṇa; anuvrataḥ — kráčející v Jeho stopách; rantidevaḥ — Rantideva; iva — jako; udāraḥ — svojí velkodušností; yayātiḥ — Yayāti; iva — jako; dhārmikaḥ — ve věcech náboženství.

Překlad

Toto dítě bude téměř stejně dobré jako Pán Śrī Kṛṣṇa, neboť půjde v Jeho šlépějích. Svojí velkodušností bude proslulý jako král Rantideva a ve věcech náboženství bude jako Mahārāja Yayāti.

Význam

Posledním pokynem Pána Śrī Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě je, že člověk se má vzdát všeho a má pouze kráčet v Pánových stopách. Méně inteligentní lidé s tímto velikým pokynem bohužel nesouhlasí, ale je-li někdo skutečně inteligentní, pak tento vznešený pokyn přijme a získá nesmírný prospěch. Pošetilí lidé nevědí, že vlastnosti se vyvíjejí podle toho, s kým se člověk stýká a v jaké společnosti se nachází. Ve styku s ohněm se předmět rozžhaví a to platí i v hmotném smyslu. Ve styku s Nejvyšší Osobností Božství člověk získá stejné vlastnosti jako Pán. Jak jsme již dříve rozebrali, důvěrnou společností s Pánem může člověk získat sedmdesát osm procent božských vlastností. Stýkat se s Pánem znamená dodržovat Pánovy pokyny. Pán není hmotný předmět, se kterým se můžeme stýkat jedině v jeho bezprostřední přítomnosti. Pán je přítomný vždy a všude. Můžeme být v Jeho společnosti jednoduše tím, že budeme dodržovat Jeho pokyny, protože Pán a Jeho pokyny a Pán a Jeho jméno, sláva, vlastnosti a příslušenství se navzájem neliší a představují absolutní poznání. Mahārāja Parīkṣit se s Pánem setkal už v lůně své matky a stýkal se s Ním do posledního dne svého vzácného života a tak získal všechny nezbytné dobré vlastnosti Pána v plné dokonalosti.

Rantideva: Král dávných věků, žijící ještě před obdobím Mahābhāraty. Mluvil o něm Nārada Muni, když poučoval Sañjayu, jak uvádí Mahābhārata (Droṇa-parva 67). Byl to veliký král, který štědře nabízel pohostinství a rozdával jídlo. Dokonce i Pán Śrī Kṛṣṇa chválil jeho dobročinnost a pohostinnost. Velký Vasiṣṭha Muni krále požehnal za to, že mu dal studenou vodu, a umožnil mu tak dosáhnout nebeské planety. Dával ovoce, kořeny a listy ṛṣiům a oni mu požehnali splněním jeho přání. Přestože se narodil jako kṣatriya, za celý život nesnědl ani kousek masa. Zvláště pohostinný byl k Vasiṣṭhovi Munimu a díky jeho požehnáním se dostal na vyšší planety. Je jedním ze zbožných králů, na které se lidé upamatovávají ráno a večer.

Yayāti: Velký světový panovník a původní otec všech velkých národů, které patří k āryanské a indoevropské rase. Je synem Mahārāje Nahuṣe a vládcem světa se stal díky tomu, že z jeho staršího bratra vyrostl velký a osvobozený svatý mystik. Vládl světu několik tisíc let a vykonal mnoho obětí a zbožných činů, které se zapsaly do dějin, i když v raném mládí byl velice chtivý a byl hrdinou mnoha romantických příběhů. Zamiloval se do Devayānī, nejmilovanější dcery Śukrācāryi. Devayānī si ho přála za svého manžela, ale on ji nejprve odmítl, jelikož byla dcerou brāhmaṇy. Podle śāster se s dcerou brāhmaṇy může oženit pouze brāhmaṇa. Lidé byli velice opatrní, aby na světě nepřibývala varṇa-saṅkara. Śukrācārya pozměnil tento zákon o zakázaném manželství a přiměl císaře Yayātiho k tomu, aby Devayānī přijal jako svoji manželku. Devayānī měla přítelkyni jménem Śarmiṣṭhā, která se do krále také zamilovala a šla proto společně s Devayānī. Śukrācārya zakázal císaři Yayātimu volat Śarmiṣṭhu do své ložnice, ale Yayāti nedovedl jeho nařízení důsledně dodržet. Oženil se potají i s ní a počal s ní syny. Když se to dozvěděla Devayānī, šla si ke svému otci stěžovat. Yayāti byl k Devayānī velice připoutaný a když navštívil svého tchána, aby ji zavolal zpět, Śukrācārya se na něho hněval a proklel ho k impotenci. Yayāti prosil tchána, aby stáhl svoji kletbu, ale mudrc mu řekl, že bude opět potentní jedině tehdy, když si vyžádá mládí od svých synů a je nechá zestárnout. Yayāti měl pět synů; dva s Devayānī a tři se Śarmiṣṭhou. Těchto pět synů, kteří se jmenovali Yadu, Turvasu, Druhyu, Anu a Pūru, započalo pět slavných dynastií, které se rozšířily po celém světě — (1) dynastie Yaduovců, (2) dynastie Yavanů (Turků), (3) dynastie Bhoja, (4) dynastie Mleccha (Řeků) a (5) dynastie Paurava. Svými zbožnými činy dosáhl nebeských planet, ale poklesl odtamtud, protože se příliš vychvaloval a jiné velké duše kritizoval. Po tomto pádu mu jeho dcera a vnuk věnovali svou zásobu ctnosti a on byl za pomoci svého vnuka a přítele Śibiho znovu povýšen do nebeského království, kde se stal členem shromáždění Yamarāje, se kterým dodnes pobývá jako oddaný. Vykonal více než tisíc různých obětí, velice štědře rozdával milodary a byl velice vlivným králem. Jeho majestátní moc působila po celém světě. Jeho nejmladší syn se mu nakonec rozhodl věnovat své mládí, když ho trápily chtivé touhy, třebaže to bylo na tisíc let. Nakonec se odpoutal od světského života a vrátil mladost svému synovi Pūruovi. Chtěl Pūruovi předat celé království, ale jeho šlechtici a poddaní nesouhlasili. Když však svým poddaným vylíčil velikost Pūrua, svolili ho přijmout za krále, a Yayāti se tak zřekl rodinného života a odešel do lesa.

Verš

dhṛtyā bali-samaḥ kṛṣṇe
prahrāda iva sad-grahaḥ
āhartaiṣo ’śvamedhānāṁ
vṛddhānāṁ paryupāsakaḥ

Synonyma

dhṛtyā — trpělivostí; bali-samaḥ — jako Bali Mahārāja; kṛṣṇe — k Pánu Śrī Kṛṣṇovi; prahrāda — Prahlāda Mahārāja; iva — jako; sat-grahaḥ — oddaný; āhartā — vykonavatel; eṣaḥ — toto dítě; aśvamedhānām — obětí Aśvamedha; vṛddhānām — starých a zkušených mužů; paryupāsakaḥ — následovník.

Překlad

Toto dítě bude trpělivé jako Bali Mahārāja, bude věrným oddaným Pána Kṛṣṇy jako Prahlāda Mahārāja, vykoná mnoho obětí aśvamedha a bude následovat staré a zkušené muže.

Význam

Bali Mahārāja: Jedna ze dvanácti autorit na oddanou službu Pánu. Bali Mahārāja je velkou autoritou na oddanou službu, protože obětoval vše pro potěšení Pána a přerušil spojení se svým takzvaným duchovním mistrem, který mu bránil v tom, aby riskoval vše pro službu Pánu. Nejvyšší dokonalostí náboženského života je dosáhnout stupně bezvýhradné a bezdůvodné oddané služby Pánu, které nebrání žádné světské závazky. Bali Mahārāja byl odhodlaný vzdát se pro uspokojení Pána všeho a o žádné překážky se nestaral. Je vnukem Prahlāda Mahārāje, další autority na oddanou službu Pánu. Baliho Mahārāje a příběh o jeho setkání s Viṣṇuem Vāmanadevem popisuje osmý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu (kapitoly 11Ä24).

Prahlāda Mahārāja: Dokonalý oddaný Pána Kṛṣṇy (Viṣṇua). Jeho otec Hiraṇyakaśipu ho tvrdě trestal ve věku pouhých pěti let za to, že se stal čistým oddaným Pána. Byl prvním synem Hiraṇyakaṣipua a jeho matka se jmenovala Kayādhu. Prahlāda Mahārāja byl autoritou na oddanou službu Pánu, protože nechal svého otce zabít Pánem Nṛsiṁhadevem, čímž dal příklad, že i otec má být odstraněn z cesty oddané služby, je-li na této cestě překážkou. Měl čtyři syny a nejstarší z nich, Virocana, je otcem Baliho Mahārāje, o kterém jsme mluvili předtím. Příběh o činnostech Prahlāda Mahārāje popisuje sedmý zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu.

Verš

rājarṣīṇāṁ janayitā
śāstā cotpatha-gāminām
nigrahītā kaler eṣa
bhuvo dharmasya kāraṇāt

Synonyma

rāja-ṛṣīnām — králové s vlastnostmi mudrců; janayitā — původce; śāstā — ten, kdo trestá; ca — a; utpatha-gāminām — povýšence; nigrahītā — ten, kdo obtěžuje; kaleḥ — hádavé; eṣaḥ — tohoto; bhuvaḥ — světa; dharmasya — náboženství; kāraṇāt — kvůli.

Překlad

Toto dítě bude otcem králů, kteří budou mít vlastnosti mudrců. V zájmu světového míru a náboženství bude trestat povýšené a hádavé.

Význam

Nejmoudřejší člověk na světě je oddaný Pána. O mudrcích se říká, že jsou moudří, a různé skupiny moudrých lidí se zabývají různými druhy poznání. Dokud tedy král nebo hlava státu není nejmoudřejším člověkem, nemůže ovládat moudré lidi ve svém státě. Všichni králové, kteří patřili ke královskému rodu Mahārāje Yudhiṣṭhira, byli bez výjimky nejmoudřejšími lidmi své doby, a totéž se předpovídá Mahārājovi Parīkṣitovi a jeho synovi Mahārājovi Janamejayovi, který se měl teprve narodit. Takoví moudří králové byli schopni trestat povýšence a vyhánět Kaliho neboli hádavé elementy. Jak se ukáže v příštích kapitolách, Mahārāja Parīkṣit chtěl zabít zosobněného Kaliho, který se pokoušel zabít krávu, symbolu míru a náboženství. Příznaky věku Kali jsou (1) víno, (2) ženy, (3) hazardní hry a (4) jatka. Moudří vládci všech států by se měli naučit od Mahārāje Parīkṣita jak udržovat mír a morálku pokořením povýšených a hádavých lidí, kteří holdují vínu, nedovolenému styku se ženami, hazardním hrám a jedení masa dodávaného z legálně vedených jatek. V tomto věku Kali je činnost všech těchto zdrojů hádek legálně povolena. Jak potom můžeme v takovém státě očekávat mír a morálku? Otcové státu se proto musí držet zásad moudrosti a být oddaní Pánu, trestat narušitele pořádku a potírat zdroje hádek, které jsme výše uvedli. Pokud chceme, aby oheň hořel, musíme přikládat suché palivo. Oheň a mokré dříví jdou špatně dohromady. Mír a morálka mohou vzkvétat pouze na zásadách Mahārāje Parīkṣita a jeho následovníků.

Verš

takṣakād ātmano mṛtyuṁ
dvija-putropasarjitāt
prapatsyata upaśrutya
mukta-saṅgaḥ padaṁ hareḥ

Synonyma

takṣakāt — okřídleným hadem; ātmanaḥ — jeho vlastního já; mṛtyum — smrt; dvija-putra — syn brāhmaṇy; upasarjitāt — poslaný od; prapatsyate — nalezne útočiště u; upaśrutya — když uslyší; mukta-saṅgaḥ — osvobozený od všech pout; padam — postavení; hareḥ — Pána.

Překlad

Až uslyší o své smrti, kterou způsobí uštknutí okřídleného hada, poslaného synem brāhmaṇy, osvobodí se ode všech hmotných pout a odevzdá se Osobnosti Božství. U Pána nalezne své útočiště.

Význam

Hmotná pouta a odevzdání se lotosovým nohám Pána nejdou dohromady. Hmotná pouta znamenají nevědomost ohledně transcendentálního štěstí pod ochranou Pána. Oddaná služba Pánu, kterou oddaný vykonává v hmotném světě, je vlastně postupné praktikování jeho transcendentálního vztahu k Pánu a když uzraje, úplně oddaného očistí od hmotné připoutanosti a umožní mu vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu. Mahārāja Parīkṣit, který byl zvláštně připoután k Pánu od počátku svého těla v lůně matky, měl nad sebou neustále Pánovu ochranu a takzvané varování před jeho smrtí během sedmi dnů od chvíle prokletí synem brāhmaṇy pro něho bylo darem, který mu umožnil, aby se připravil na návrat domů, zpátky k Bohu. Jelikož ho Pán vždy chránil, mohl se Jeho milostí účinkům takové kletby vyhnout, ale on nevyužíval svého privilegia bezdůvodně. Raději se snažil zachovat se co nejlépe a vytěžit co nejvíce i z nepříznivé situace. Po sedm dní nepřetržitě naslouchal Śrīmad-Bhāgavatamu ze správného zdroje, a tím získal útočiště u lotosových nohou Pána.

Verš

jijñāsitātma-yāthārthyo
muner vyāsa-sutād asau
hitvedaṁ nṛpa gaṅgāyāṁ
yāsyaty addhākutobhayam

Synonyma

jijñāsita — až se bude dotazovat; ātma-yāthārthyaḥ — správné poznání o vlastním já; muneḥ — od učeného filozofa; vyāsa-sutāt — syna Vyāsy; asau — on; hitvā — opustí; idam — tato hmotná pouta; nṛpa — ó králi; gaṅgāyām — na břeh Gangy; yāsyati — půjde; addhā — přímo; akutaḥ-bhayam — život beze strachu.

Překlad

Až se bude dotazovat syna Vyāsadeva, který bude velkým filozofem, na náležité sebepoznání, zřekne se všech hmotných pout a dosáhne života beze strachu.

Význam

Hmotné poznání znamená nevědomost o poznání vlastního já. Filozofie znamená hledání pravého poznání vlastního já, tedy poznání seberealizace. Bez seberealizace je filozofie suchou spekulací nebo ztrátou času a energie. Śrīmad-Bhāgavatam poskytuje správné poznání vlastního já a nasloucháním Śrīmad-Bhāgavatamu se člověk může osvobodit od hmotných pout a vstoupit do království, ve kterém neexistuje strach. Tento hmotný svět je plný strachu. Lidé, kteří jsou v něm uvěznění, mají vždy strach jako vězňové. Nikdo ve věznici nemůže narušovat vězeňská pravidla a předpisy a jakmile je někdo naruší, bude to znamenat, že jeho pobyt ve věznici se prodlouží. Podobně se i my v hmotném světě neustále bojíme. Této ustrašenosti se také říká úzkost. Tomuto strachu se říká úzkost. Každý v hmotném životě, ve všech druzích a různých životních podobách je sužován úzkostí, ať už porušuje přírodní zákony nebo ne. Osvobození neboli mukti znamená úlevu od této neustálé úzkosti. To je možné jedině tehdy, když se úzkost změní v oddanou službu Pánu. Śrīmad-Bhāgavatam nám dává příležitost k tomu, abychom změnili hmotnou úzkost na duchovní. K tomu dojde ve společnosti učeného filozofa jako je seberealizovaný Śukadeva Gosvāmī, veliký syn Śrī Vyāsadeva. Když Mahārāja Parīkṣit dostal varování, že zemře, využil této příležitosti k tomu, aby svůj zbývající čas strávil se Śukadevem Gosvāmīm a dosáhl vytouženého výsledku.

Někdy se toto přednášení a naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu snaží napodobovat různí profesionálové, a jejich pošetilé obecenstvo si myslí, že se osvobodí ze spárů hmotných pout a dosáhne života beze strachu. Takové imitované naslouchání Śrīmad-Bhāgavatamu je pouhou neumělou napodobeninou a člověk se nesmí nechat zmást, když směšní chamtivci pořádají takovou bhāgavatam saptāhu, aby se mohli nerušeně dále věnovat svému smyslovému požitku.

Verš

iti rājña upādiśya
viprā jātaka-kovidāḥ
labdhāpacitayaḥ sarve
pratijagmuḥ svakān gṛhān

Synonyma

iti — takto; rājñe — králi; upādiśya — poradili; viprāḥ — osoby dobře znalé Ved; jātaka-kovidāḥ — odborníci na astrologii a vykonávání obřadů při narození dítěte; labdha-apacitayaḥ — ti, kteří byli bohatě odměněni; sarve — oni všichni; pratijagmuḥ — odešli zpátky; svakān — do svých; gṛhān — domů.

Překlad

Tak tedy odborníci na astrologii a na vykonávání obřadů při narození dítěte poučili krále Yudhiṣṭhira o budoucnosti jeho vnuka. Poté se s bohatou odměnou všichni vrátili do svých domovů.

Význam

Vedy jsou studnicí poznání, hmotného i duchovního. Toto poznání se však zaměřuje na dokonalost seberealizace. Můžeme tedy říci, že Vedy poskytují civilizovanému člověku vedení ve všech ohledech. Lidský život je příležitostí osvobodit se od všeho hmotného strádání, a proto má být veden poznáním Ved ve věcech hmotných potřeb i duchovního osvobození. Zvláštní třída inteligentních lidí, kteří se plně zaměřovali na poznání Ved, se nazývala viprové neboli znalci védského poznání. Védské poznání má různá odvětví, z nichž dvě — astrologie a věda o léčení nemocí — jsou pro obyčejného člověka nezbytná. Inteligentní lidé, obecně nazývaní jako brāhmaṇové, se tedy ujímali různých odvětví védského poznání, aby mohli vést společnost. Tito inteligentní lidé studovali dokonce i oddíly týkající se vojenského vzdělání (Dhanur-veda), a proto učiteli tohoto druhu poznání byli rovněž viprové, jako například Droṇācārya a Kṛpācārya.

Slovo vipra, které se zde uvádí, je významné. Mezi vipry a brāhmaṇy je malý rozdíl. Viprové jsou odborníci na karma-kāṇḍu neboli plodonosné činnosti a vedou společnost při zajišťování hmotných životních nezbytností, zatímco brāhmaṇové jsou odborníky na duchovní poznání o transcendenci. Tento oddíl poznání se nazývá jñāna-kāṇḍa a ještě výše je upāsanā-kāṇḍa. Upāsanā-kāṇḍa vrcholí oddanou službou Pánu Viṣṇuovi a brāhmaṇové, kteří dosáhli dokonalosti, se nazývají vaiṣṇavové. Uctívání Viṣṇua je nejvyšším druhem uctívání. Vyspělí brāhmaṇové jsou vaiṣṇavové zaměstnaní transcendentální láskyplnou službou Pánu a Śrīmad-Bhāgavatam, který podává vědu oddané služby, je vaiṣṇavům velice drahý. Jak je vysvětleno na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, jedná se o zralý plod védského poznání a o svrchovaný námět převyšující všechny tři kāṇḍy (karma, jñāna a upāsanā).

Mezi odborníky na karma-kāṇḍu byli zkušení jātaka-viprové, kteří byli dobrými astrology a dokázali jednoduše na základě astrálních výpočtů času (lagna) předpovědět celou budoucnost právě narozeného dítěte. Takoví zkušení jātaka-viprové byli přítomni během narození Mahārāje Parīkṣita, a jeho děd Mahārāja Yudhiṣṭhira je obdaroval v hojnosti zlatem, zemí, vesnicemi, obilím a jinými cennými životními potřebami včetně krav. Tito viprové jsou ve společenské struktuře potřební a je povinností státu zaopatřit je vším pohodlím, jak předepisuje védský systém. Stát dříve dostatečně platil zkušené vipry a oni mohli zdarma poskytovat služby obyčejným lidem a tak bylo toto védské poznání dostupné všem.

Verš

sa eṣa loke vikhyātaḥ
parīkṣid iti yat prabhuḥ
pūrvaṁ dṛṣṭam anudhyāyan
parīkṣeta nareṣv iha

Synonyma

saḥ — on; eṣaḥ — v tomto; loke — světě; vikhyātaḥ — slavný; parīkṣit — ten, který zkouší; iti — takto; yat — co; prabhuḥ — ó můj králi; pūrvam — předtím; dṛṣṭam — viděl; anudhyāyan — neustále rozjímající; parīkṣeta — bude zkoušet; nareṣu — každého člověka; iha — zde.

Překlad

Jeho syn se tedy proslaví po celém světě jako Parīkṣit (zkoušející), neboť bude hledat osobnost, kterou viděl před narozením, a bude proto zkoušet všechny lidské bytosti. Tak bude neustále rozjímat o Pánu.

Význam

Mahārāja Parīkṣit měl to štěstí, že viděl Pána už v lůně své matky, a proto nikdy nepřestával o Pánovi rozjímat. Ten, kdo má ve své mysli obraz transcendentální podoby Pána, nemůže na Pána nikdy zapomenout. Od té doby, kdy malý Parīkṣit vyšel z lůna matky, zkoušel každého, zda to není ona osobnost, kterou poprvé viděl v matčině lůně. Nikdo se však Pánovi nevyrovnal svojí přitažlivostí a nikdo Ho nikdy nepředčil, proto Parīkṣit nikoho takového nenašel. Pán ho však vždy doprovázel díky jeho hledání a Mahārāja Parīkṣit se tak neustále věnoval oddané službě Pánu vzpomínáním.

Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti poznamenává, že každé dítě, kterému bude dáno už v nejútlejším dětství ponětí o Pánu, se jistě stane velkým oddaným Pána jako byl Mahārāja Parīkṣit. Ne každý má to štěstí jako Mahārāja Parīkṣit, aby mohl vidět Pána v lůně své matky, ale rodiče mohou svému dítěti takové štěstí dát, pokud si to přejí. V mém vlastním životě se odehrála podobná věc. Můj otec byl čistý oddaný Pána a když mi bylo zhruba pět let, daroval mi malá Božstva Rādhy a Kṛṣṇy. Společně s mojí sestrou jsme napodobovali obřady z nedalekého chrámu Rādhā-Govindy a takto jsme si jako děti hráli. Díky častým návštěvám tohoto chrámu a napodobováním tamních obřadů s mými Božstvy na hraní se u mě vyvinula přirozená náklonnost k Pánu. Můj otec pečlivě dodržoval všechny obřady, odpovídající mému postavení. Později jsem těchto činností na nějaký čas zanechal vlivem společnosti na škole a na fakultě a úplně jsem vyšel ze cviku, ale ještě v době svého mládí jsem se setkal se svým duchovním mistrem Śrī Śrīmad Bhaktisiddhāntou Sarasvatīm Gosvāmīm Mahārājem a obnovil jsem svůj starý zvyk. Božstva, se kterými jsem si dříve hrál, jsem nyní začal pravidelně uctívat podle všech pravidel a zásad. Pokračoval jsem v tom do té doby, dokud jsem nepřerušil styky s rodinou, a jsem vděčný svému šlechetnému otci za to, že mi dal první impuls, který se později vyvinul v usměrněnou oddanou službu díky Jeho Božské Milosti. Také Mahārāja Prahlāda doporučoval, aby děti už v raném věku získaly ponětí o transcendentálních záležitostech, jinak by mohly promarnit příležitost, kterou jim dává lidská životní podoba, jež je sice stejně dočasná jako všechny ostatní, ale zároveň velice cenná.

Verš

sa rāja-putro vavṛdhe
āśu śukla ivoḍupaḥ
āpūryamāṇaḥ pitṛbhiḥ
kāṣṭhābhir iva so ’nvaham

Synonyma

saḥ — ten; rāja-putraḥ — královský syn; vavṛdhe — vyrostl; āśu — velice brzy; śukle — dorůstající měsíc; iva — jako; uḍupaḥ — měsíc; āpūryamāṇaḥ — bujně; pitṛbhiḥ — pod opatrovateli; kāṣṭhābhiḥ — úplný vývin; iva — jako; saḥ — on; anvaham — den za dnem.

Překlad

Stejně jako měsíc po novu narůstá každým dnem, tak královský syn (Parīkṣit) velice brzy vyrostl za péče a plné ochrany svých předků.

Verš

yakṣyamāṇo ’śvamedhena
jñāti-droha-jihāsayā
rājā labdha-dhano dadhyau
nānyatra kara-daṇḍayoḥ

Synonyma

yakṣyamāṇaḥ — přející si vykonat; aśvamedhena — obětí koně; jñāti-droha — boj proti příbuzným; jihāsayā — osvobodit se; rājā — král Yudhiṣṭhira; labdha-dhanaḥ — získat bohatství; dadhyau — přemýšlel o tom; na anyatra — ne jinak; kara-daṇḍayoḥ — daně a pokuty.

Překlad

Tehdy král Yudhiṣṭhira uvažoval o tom, že vykoná oběť koně, aby se osvobodil od hříchů napáchaných bojem proti příbuzným. Nevěděl však, jak získat potřebné jmění, neboť jeho jediné fondy tvořilo vybírání pokut a daní.

Význam

Stejně jako brāhmaṇové a viprové měli právo na podporu od státu, hlava státu měla právo vybírat od občanů daně a pokuty. Po bitvě na Kurukṣetře byla státní pokladnice vyčerpaná a nebyly v ní žádné jiné fondy než to, co se vybralo na daních a pokutách. Tyto fondy hradily pouze státní rozpočet a jelikož král neměl žádný majetek navíc, hledal jiné možnosti, jak získat prostředky, aby vykonal oběť koně. Mahārāja Yudhiṣṭhira chtěl tuto oběť vykonat podle pokynu Bhīṣmadeva.

Verš

tad abhipretam ālakṣya
bhrātaro ’cyuta-coditāḥ
dhanaṁ prahīṇam ājahrur
udīcyāṁ diśi bhūriśaḥ

Synonyma

tat — jeho; abhipretam — přání mysli; ālakṣya — když viděli; bhrātaraḥ — jeho bratři; acyuta — neomylný (Pán Śrī Kṛṣṇa); coditāḥ — na Jeho radu; dhanam — bohatství; prahīṇam — nahromadit; ājahruḥ — vydali se; udīcyām — severní; diśi — směr; bhūriśaḥ — dostatek.

Překlad

Když jeho bratři pochopili královo hluboké přání, nahromadili na radu neomylného Pána Kṛṣṇy dostatek bohatství ze severních zemí (z toho, co zůstalo po králi Maruttovi).

Význam

Mahārāja Marutta: Jeden z velkých světových panovníků. Vládl světu dlouho před obdobím Mahārāje Yudhiṣṭhira. Byl synem Mahārāje Avikṣita a velkým oddaným syna boha Slunce Yamarāje. Jeho bratr Samvarta byl kněžským oponentem velkého Bṛhaspatiho, učeného kněze polobohů. Vykonal jednu oběť zvanou Saṅkara-yajña, se kterou byl Pán tak spokojený, že mu s radostí svěřil do užívání horu ze samého zlata. Tato zlatá hora je někde v Himálaji a moderní dobrodruzi se ji mohou pokusit nalézt. Byl to tak mocný císař, že navečer po vykonání oběti navštěvovali jeho palác polobozi z jiných planet, jako Indra, Candra a Bṛhaspati. A jelikož měl k dispozici zlatou horu, neměl nikdy nouzi o zlato. Celý baldachýn nad jeho obětním oltářem byl ze zlata. Na jeho každodenní oběti byli zváni někteří obyvatelé Vāyuloky (vzdušných planet), aby se urychlilo vaření, které bylo součástí obřadu. Shromáždění polobohů na obřadu vedl Viśvadeva.

Svojí neustálou zbožnou činností se mu podařilo vypudit za hranice svého království veškeré choroby. Svými velkými obětními obřady potěšil všechny obyvatele vyšších planet jako je Devaloka a Pitṛloka. Každý den dával učeným brāhmaṇům milodary v podobě přikrývek, sedátek, dostatečného množství zlata a zajišťoval jim dopravu. Pro jeho štědré milodary a vykonávání mnoha obětí s ním byl král nebes Indradeva plně spokojený a vždy si přál jeho dobro. Díky svým zbožným činnostem zůstával po celý život mladíkem a vládl světu jeden tisíc let, obklopen spokojenými poddanými, ministry, manželkou, syny a bratry. Jeho sklony ke zbožným činnostem chválil dokonce i Pán Śrī Kṛṣṇa. Svoji jedinou dceru dal Maharṣimu Aṅgirovi a jeho požehnáním byl povýšen do nebeského království. Nejprve chtěl nabídnout vykonávání svých obětí učenému knězi Bṛhaspatimu, ale tento polobůh nabídku odmítl, neboť král byl pouze pozemskou lidskou bytostí. Marutta toho velice litoval, ale na radu Nārady Muniho svěřil oběti Samvartovi, který byl ve své práci úspěšný.

Úspěch vykonání každé oběti závisí zcela na knězi, který ji vede. V tomto věku jsou všechny oběti zakázány, jelikož mezi takzvanými brāhmaṇy, kteří se pouze narodili jako synové brāhmaṇů, ale nemají žádné bráhmanské kvalifikace, nezůstal žádný učený kněz. V tomto věku Kali se tedy doporučuje jediná oběť — saṅkīrtana-yajña, jak ji zavedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Verš

tena sambhṛta-sambhāro
dharma-putro yudhiṣṭhiraḥ
vājimedhais tribhir bhīto
yajñaiḥ samayajad dharim

Synonyma

tena — s tím bohatstvím; sambhṛta — nahromaděným; sambhāraḥ — vše potřebné; dharma-putraḥ — zbožný král; yudhiṣṭhiraḥ — Yudhiṣṭhira; vājimedhaiḥ — oběťmi koně; tribhiḥ — třikrát; bhītaḥ — mající veliké obavy po bitvě na Kurukṣetře; yajñaiḥ — oběti; samayajat — dokonale uctíval; harim — Osobnost Božství.

Překlad

S tímto bohatstvím král mohl opatřit vše potřebné pro tři oběti koně. Tak zbožný král Yudhiṣṭhira, který měl veliké obavy po bitvě na Kurukṣetře, potěšil Pána Hariho, Osobnost Božství.

Význam

Mahārāja Yudhiṣṭhira byl ideální a oslavovaný zbožný král celého světa a přesto měl po skončení bitvy na Kurukṣetře veliké obavy, protože v boji došlo k hromadnému zabíjení jen proto, aby on mohl usednout na trůn. Vzal na sebe veškerou zodpovědnost za hříchy napáchané ve válce a aby se všech těchto hříchů zbavil, chtěl vykonat tři oběti, při nichž se na oltáři obětuje kůň. Taková oběť je velice nákladná. I Mahārāja Yudhiṣṭhira musel nahromadit potřebné množství zlata z pozůstalosti po Mahārājovi Maruttovi a od brāhmaṇů, kterým král Marutta dával zlato milodarem. Učení brāhmaṇové nebyli schopni celé náklady zlata darované Mahārājem Maruttou odnést, a nechávali proto větší část daru na místě. A Mahārāja Marutta už hromady zlata, které jednou daroval, nechtěl znovu sbírat. Navíc všechny zlaté tácy a nádobí použité při oběti se vyhazovaly do odpadu a to vše byly kupy zlata, k nimž se dlouhou dobu nikdo nehlásil. Až potom je Mahārāja Yudhiṣṭhira shromáždil a použil pro vlastní účely. Pán Śrī Kṛṣṇa poradil bratrům Mahārāje Yudhiṣṭhira, aby shromáždili toto jmění, k němuž se nikdo nehlásil, protože patřilo králi. Zvláštní je, že žádný obyvatel státu nezačal toto zlato využívat k průmyslovému podnikání nebo něčemu podobnému. Znamená to, že občané státu byli všestranně zaopatřeni životními potřebami a spokojeni a neměli tedy žádný zájem o nepotřebné továrny na smyslový požitek. Mahārāja Yudhiṣṭhira také uplatnil svůj nárok na hromady zlata proto, aby vykonal oběti a uspokojil s nimi Nejvyšší Osobnost Božství Hariho. Jinak nikterak netoužil po tom, aby je hromadil do státní pokladnice.

Z jednání Mahārāje Yudhiṣṭhira bychom si měli vzít příklad. Dělal si starosti s hříchy napáchanými na bojišti a chtěl proto uspokojit svrchovanou autoritu. To naznačuje, že i my se při každodenním vykonávání daných povinností neúmyslně dopouštíme hříchů, a abychom tyto nechtěné přestupky odčinili, musíme vykonávat oběti doporučované ve zjevených písmech. Pán říká v Bhagavad-gītě (yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ), že musíme vykonávat oběti doporučované v písmech, abychom se zbavili následků všeho svého neoprávněného jednání i nezáměrných přestupků, ke kterým máme sklony. Tím se můžeme osvobodit od všech hříchů. Ti, kteří tak nečiní, ale jednají ve vlastním zájmu nebo pro uspokojení svých smyslů, musejí podstoupit všechny strasti, které jim za jejich hříchy náleží. Hlavním cílem vykonávání obětí je tedy potěšit Svrchovanou Osobnost Hariho. Způsob vykonávání oběti se může lišit podle času, místa a vykonavatele, ale cíl těchto obětí je stejný ve všech dobách a za všech okolností—uspokojení Nejvyššího Pána Hariho. To je ústředním bodem zbožného života a tímto způsobem je možné dosáhnout všeobecného míru a blahobytu na světě. Mahārāja Yudhiṣṭhira to vše dělal. Byl to ideální zbožný vládce světa.

Jestliže Mahārāja Yudhiṣṭhira hřešil při plnění svých denních povinností vladaře, při kterých je zabíjení lidí či zvířat a válečnictví uznávaným uměním, pak si stěží můžeme představit množství hříchů napáchaných vědomě či nevědomě nevzdělaným obyvatelstvem v Kali-yuze, které nemá žádnou možnost vykonávat oběti pro potěšení Nejvyššího Pána. Proto Bhāgavatam říká (1.2.13), že nejdůležitější povinností lidské bytosti je uspokojovat Nejvyššího Pána plněním povinností toho zaměstnání, které člověku přísluší.

Člověk může pocházet z jakéhokoliv místa či společnosti, náležet k jakékoliv kastě či vyznání a vykonávat zaměstnání libovolného druhu, ale každý musí být ochotný provádět oběti, které pro dané místo, čas a osobu doporučují písma. Ve védské literatuře se doporučuje, že v Kali-yuze mají lidé oslavovat Pána zpíváním svatých jmen Kṛṣṇy (kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet), a to bez přestupků. Tím se člověk může osvobodit od všech hříchů a může tak dosáhnout nejvyšší životní dokonalosti, kterou je návrat domů, zpátky k Bohu. To jsme již nejednou probírali na různých místech v tomto velkém díle, zvláště v úvodní části pojednávající o životě Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a stejnou věc opakujeme znovu, neboť chceme napomoci míru a blahobytu ve společnosti.

Pán říká v Bhagavad-gītě otevřeně, jak Ho můžeme potěšit, a totéž prakticky předvedl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu ve Svém životě a kazatelské práci. Dokonalou obětí neboli yajñou pro potěšení Osobnosti Božství Hariho (Nejvyššího Pána, který nás osvobozuje od všeho strádání našeho bytí) je v tomto temném věku hádek a rozporů následovat Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

V době, kdy byl všeho dostatek, musel Mahārāja Yudhiṣṭhira shromažďovat hory zlata, aby mohl vykonat oběť koně. V dnešní době je nedostatek všeho a zlata zvlášť, takže stěží můžeme uvažovat o takových obětech. V současnosti máme hromady papírů a slibů, že se tyto papíry promění ve zlato hospodářským rozvojem moderní civilizace, ale pořád máme daleko k tomu, abychom utráceli takové bohatství jako Mahārāja Yudhiṣṭhira, ať už individuálně, kolektivně nebo pod patronací státu. Pro tento věk se tedy přesně hodí metoda, kterou ve shodě se śāstrami doporučil Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Nic nestojí a zároveň může přinést větší prospěch, než jiné metody provádění yajñi, které jsou nákladné.

Nesmíme se mylně domnívat, že oběť koně a oběť krávy, vykonávané podle védských pravidel, znamenaly zabíjení zvířat. Naopak, obětovaná zvířata získala transcendentální silou védských hymnů nový život. Tyto hymny, jsou-li pronášeny správným způsobem, se vymykají představám obyčejných lidí. Veda-mantry jsou velice praktické a omlazení obětního zvířete je toho důkazem.

Takového účinného pronášení védských hymnů již nejsou takzvaní brāhmaṇové neboli kněží v současné době schopni. Neznalí a nepřipravení potomci rodin dvojzrozenců se už nevyrovnají svým otcům a jsou proto započítáváni mezi śūdry neboli jednozrozené. Jednozrození lidé nejsou k pronášení védských hymnů způsobilí, a proto recitování původních hymnů už nepřináší žádný užitek.

Aby všechny spasil, šířil Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu saṅkīrtanové hnutí neboli yajñu, která slouží všem praktickým cílům, a lidem současného věku je silně doporučováno, aby se drželi této jisté a uznávané cesty.

Verš

āhūto bhagavān rājñā
yājayitvā dvijair nṛpam
uvāsa katicin māsān
suhṛdāṁ priya-kāmyayā

Synonyma

āhūtaḥ — pozvaný od; bhagavān — Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství; rājñā — od krále; yājayitvā — způsobil, že se konaly; dvijaiḥ — učenými brāhmaṇy; nṛpam — jménem krále; uvāsa — pobýval; katicit — několik; māsān — měsíců; suhṛdām — kvůli příbuzným; priya-kāmyayā — pro potěšení.

Překlad

Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, kterého Mahārāja Yudhiṣṭhira pozval na obětní obřady, dohlédl na to, aby je vykonali kvalifikovaní (dvojzrození) brāhmaṇové. Potom, aby potěšil Své příbuzné, se Pán zdržel ještě několik měsíců.

Význam

Mahārāja Yudhiṣṭhira pozval Pána Śrī Kṛṣṇu, aby dohlédl na vykonání yajñi, a Pán poslechl Svého staršího bratrance a zařídil, aby yajñu vykonali učení dvojzrození brāhmaṇové. Pouhé zrození v rodině brāhmaṇy nikoho nekvalifikuje k vykonávání yajñi. Je nutné narodit se podruhé náležitou přípravou a zasvěcením od pravého ācāryi. Jednozrození potomci rodin brāhmaṇů jsou si rovní s jednozrozenými śūdry, a takovým brahma-bandhuům neboli nekvalifikovaným jednozrozeným potomkům nemůže být dovoleno vykonávat žádné náboženské či védské obřady. Pán Śrī Kṛṣṇa byl pověřen dohledem nad organizací obětí a ve Své dokonalosti zařídil, aby je vykonali praví dvojzrození brāhmaṇové, kteří byli zárukou úspěchu.

Verš

tato rājñābhyanujñātaḥ
kṛṣṇayā saha-bandhubhiḥ
yayau dvāravatīṁ brahman
sārjuno yadubhir vṛtaḥ

Synonyma

tataḥ — potom; rājñā — od krále; abhyanujñātaḥ — se svolením; kṛṣṇayā — také od Draupadī; saha — společně s; bandhubhiḥ — dalšími příbuznými; yayau — odešel do; dvāravatīm — Dvārakā-dhāmu; brahman — ó brāhmaṇové; sa-arjunaḥ — společně s Arjunou; yadubhiḥ — se členy yaduovské dynastie; vṛtaḥ — obklopený.

Překlad

Ó Śaunako, poté Pán dal Své sbohem králi Yudhiṣṭhirovi, Draupadī a dalším příbuzným, a vydal se do města Dvāraky, doprovázen Arjunou a ostatními členy yaduovské dynastie.

Význam

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke dvanácté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Narození krále Parīkṣita”.