Text 99
Text 99
Verš
Texto
sei ta’ sumedhā, āra — kali-hata-jana
sei ta’ sumedhā, āra — kali-hata-jana
Synonyma
Palabra por palabra
Překlad
Traducción
„Každý, kdo společným zpíváním uctívá Pána Caitanyu Mahāprabhua, musí být považován za velice inteligentního. Ten, kdo to nedělá, musí být považován za oběť tohoto věku zbavenou veškeré inteligence.“
«Todo el que adora al Señor Caitanya Mahāprabhu mediante el canto en congregación, debe ser considerado muy inteligente. A quien no lo hace, debe considerársele víctima de esta era y carente de toda inteligencia.
Význam
Significado
Darebáci říkají, že si každý může vymyslet svoje vlastní náboženství, ale to se zde odsuzuje. Pokud chce být někdo opravdu zbožný, musí začít zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Skutečný význam náboženství je uveden ve Śrīmad-Bhāgavatamu (6.3.19–22):
Los sinvergüenzas proponen que cada quien puede inventarse su propio proceso religioso; esa proposición se condena en este verso. Quien de verdad desee volverse religioso, debe adoptar el canto del mahā-mantra Hare Kṛṣṇa. El verdadero significado de la religión se explica en el Śrīmad-Bhāgavatam (6.3.19-22):
na vai vidur ṛṣayo nāpi devāḥ
na siddha-mukhyā asurā manuṣyāḥ
kutaś ca vidyādhara-cāraṇādayaḥ
na vai vidur ṛṣayo nāpi devāḥ
na siddha-mukhyā asurā manuṣyāh
kutaś ca vidyādhara-cāraṇādayaḥ
prahlādo janako bhīṣmo balir vaiyāsakir vayam
prahlādo janako bhīṣmo balir vaiyāsakir vayam
guhyaṁ viśuddhaṁ durbodhaṁ yaṁ jñātvāmṛtam aśnute
guhyaṁ viśuddhaṁ durbodhaṁ yaṁ jñātvāmṛtam aśnute
bhakti-yogo bhagavati tan-nāma-grahaṇādibhiḥ
bhakti-yogo bhagavati tan-nāma-grahaṇādibhiḥ
Tyto verše uvádějí, že dharmu neboli náboženství nemůže vytvořit lidská bytost. Náboženství je zákon Pána, a proto je nemohou vytvořit dokonce ani velcí světci, polobozi nebo siddha-mukhyové, o asurech, lidských bytostech, Vidyādharech, Cāraṇech a tak dále ani nemluvě. Zásady dharmy neboli náboženství sestupují skrze systém parampary počínající dvanácti osobnostmi – Pánem Brahmou, velkým světcem Nāradou, Pánem Śivou, čtyřmi Kumāry, Kapilou, synem Devahūti, Svāyambhuvou Manuem, Prahlādem Mahārājem, králem Janakou, praotcem Bhīṣmou, Bali Mahārājem, Śukadevou Gosvāmīm a Yamarājem. Těchto dvanáct osobností zná zásady náboženství. Dharma znamená náboženské zásady, jejichž pomocí lze poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Dharma je velmi důvěrná, neznečištěná hmotnými vlivy a pro obyčejného člověka je velmi obtížně pochopitelná. Pokud však někdo dharmě opravdu porozumí, je okamžitě osvobozen a přemístěn do království Boha. Bhāgavata-dharma neboli náboženský princip předložený paramparou je tou nejvyšší náboženskou zásadou. Dharma jinými slovy znamená věda bhakti-yogy, která začíná tím, že nováček zpívá svaté jméno Pána (tan-nāma-grahaṇādibhiḥ).
El significado de estos versos es que el dharma, la religión, no puede inventarlo un ser humano. La religión es el código de leyes del Señor. Por consiguiente, ni siquiera las grandes personas santas, los semidioses o los siddha-mukhyas, y mucho menos los asuras, los seres humanos, los vidyādharas, los cāraṇas, etc., pueden inventar la religión. Los principios del dharma, los principios de la religión, descienden a través del sistema paramparā que tiene su inicio en doce personalidades: el Señor Brahmā; el gran santo Nārada; el Señor Śiva; los cuatro Kumāras; Kapila, el hijo de Devahūti; Svāyambhuva Manu; Prahlāda Mahārāja; el rey Janaka; el abuelo Bhīṣma; Bali Mahārāja; Śukadeva Gosvāmī; y Yamarāja. Esas doce personalidades conocen los principios de la religión. La palabra dharma se refiere a los principios religiosos que nos permiten entender a la Suprema Personalidad de Dios. El dharma es muy confidencial, libre de toda contaminación de la influencia material, y muy difícil de entender para los hombres corrientes. Sin embargo, quien entiende realmente el dharma alcanza de inmediato la liberación y se eleva al reino de Dios. El bhāgavata-dharma, el principio religioso establecido por el sistema paramparā, es el principio religioso supremo. En otras palabras, el dharma se refiere a la ciencia del bhakti-yoga, que comienza con el canto del santo nombre del Señor (tan-nāma-grahaṇādibhiḥ) por parte del novicio.
Pro tento věk Kali je tedy náboženskou metodou schválenou veškerými védskými písmy zpívání svatého jména Pána, jak doporučuje Caitanya-caritāmṛta (ve verši 98): kali-kāle dharma — kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana. Tato zásada je dále zdůrazněna v příštím verši Caitanya-caritāmṛty, citovaném ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.5.32).
Por eso en la era de Kali, como recomienda aquí el Caitanya-caritāmṛta (Verso 98): kali-kāle dharma — kṛṣṇa-nāma-saṅkīrtana: el canto del santo nombre del Señor es el método religioso aprobado en todas las Escrituras védicas. Este principio se subraya nuevamente en el siguiente texto del Caitanya-caritāmṛta, que es una cita del Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.32).