Text 46

Verš

Text

ācāryaṁ māṁ vijānīyān
nāvamanyeta karhicit
na martya-buddhyāsūyeta
sarva-deva-mayo guruḥ

Synonyma

Synonyms

ācāryam — duchovní mistr; mām — Já; vijānīyāt — má být znám; na avamanyeta — nikdo by neměl zneuctít; karhicit — kdykoliv; na — nikdy; martya-buddhyā — s představou, že je to obyčejný člověk; asūyeta — závidět; sarva-deva — všech polobohů; mayaḥ — zástupce; guruḥ — duchovní mistr.

ācāryam — the spiritual master; mām — Myself; vijānīyāt — one should know; na avamanyeta — one should never disrespect; karhicit — at any time; na — never; martya-buddhyā — with the idea of his being an ordinary man; asūyeta — one should be envious; sarva-deva — of all demigods; mayaḥ — representative; guruḥ — the spiritual master.

Překlad

Translation

„Je třeba vědět, že ācārya jsem vlastně Já, a nikdy se mu nesmí projevovat jakákoliv neúcta. Nikdo by ho neměl považovat za obyčejného člověka a závidět mu, protože je zástupcem všech polobohů.“

“One should know the ācārya as Myself and never disrespect him in any way. One should not envy him, thinking him an ordinary man, for he is the representative of all the demigods.”

Význam

Purport

Tento verš pochází ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.17.27). Vyslovil ho Pán Kṛṣṇa, když se Jej Uddhava dotazoval na čtyři třídy a čtyři duchovní stavy ve společnosti. Pán hovořil zvláště o tom, jak by se měl chovat brahmacārī, o kterého se stará duchovní mistr. Duchovní mistr si neužívá věcí, které mu žáci dávají. Je jako rodič. Tak jako dítě nemůže dospět bez pozorné péče svých rodičů, nemůže se nikdo povznést na úroveň transcendentální služby bez péče duchovního mistra.

This is a verse from Śrīmad-Bhāgavatam (11.17.27) spoken by Lord Kṛṣṇa when He was questioned by Uddhava regarding the four social and spiritual orders of society. The Lord was specifically instructing how a brahmacārī should behave under the care of a spiritual master. A spiritual master is not an enjoyer of facilities offered by his disciples. He is like a parent. Without the attentive service of his parents, a child cannot grow to manhood; similarly, without the care of the spiritual master one cannot rise to the plane of transcendental service.

Duchovní mistr se také nazývá ācārya neboli transcendentální profesor duchovní vědy. Manu-saṁhitā (2.140) vysvětluje povinnosti ācāryi takto: pravý duchovní mistr se ujímá svých žáků, učí je védskému poznání se všemi jeho spletitostmi a dává jim druhé zrození. Obřad, který se provádí při zasvěcení žáka do studia duchovní vědy, se nazývá upanīti neboli slavnost, která žáka více sblíží s duchovním mistrem. Ten, kdo se nemůže sblížit s duchovním mistrem, nemůže mít posvátnou šňůru, což naznačuje, že je śūdrou. Posvátná šňůra na těle brāhmaṇy, kṣatriyi nebo vaiśyi je symbolem zasvěcení duchovním mistrem; pokud ji někdo nosí jenom proto, aby dal najevo svůj urozený původ, nemá žádnou hodnotu. Povinností duchovního mistra je zasvětit žáka obřadným předáním posvátné šňůry a teprve po vykonání této saṁskāry neboli očistného obřadu začne duchovní mistr žáka skutečně učit Védy. Ani tomu, kdo se narodil jako śūdra, není tato možnost duchovního zasvěcení upřena za předpokladu, že si získá uznání duchovního mistra, který je řádně autorizovaný udělit žákovi právo být brāhmaṇou, pokud ho k tomu shledá dokonale způsobilým. Ve Vāyu Purāṇě je ācārya definován jako ten, kdo zná význam veškeré védské literatury, dokáže ho vysvětlit, řídí se pravidly Véd a učí žáka jednat stejným způsobem.

The spiritual master is also called ācārya, or a transcendental professor of spiritual science. The Manu-saṁhitā (2.140) explains the duties of an ācārya, describing that a bona fide spiritual master accepts charge of disciples, teaches them the Vedic knowledge with all its intricacies, and gives them their second birth. The ceremony performed to initiate a disciple into the study of spiritual science is called upanīti, or the function that brings one nearer to the spiritual master. One who cannot be brought nearer to a spiritual master cannot have a sacred thread, and thus he is indicated to be a śūdra. The sacred thread on the body of a brāhmaṇa, kṣatriya or vaiśya is a symbol of initiation by the spiritual master; it is worth nothing if worn merely to boast of high parentage. The duty of the spiritual master is to initiate a disciple with the sacred thread ceremony, and after this saṁskāra, or purificatory process, the spiritual master actually begins to teach the disciple about the Vedas. A person born a śūdra is not barred from such spiritual initiation, provided he is approved by the spiritual master, who is duly authorized to award a disciple the right to be a brāhmaṇa if he finds him perfectly qualified. In the Vāyu Purāṇa an ācārya is defined as one who knows the import of all the Vedic literatures, abides by their rules and regulations, and teaches his disciples to act in the same way.

Osobnost Božství se projevuje jako duchovní mistr jen díky svému nezměrnému soucitu. V jednání ācāryi proto nenajdeme žádné jiné činnosti než transcendentální láskyplnou službu Pánu. Je tedy Nejvyšší Sloužící Osobnost Božství. Proto je prospěšné se odevzdat takovému neochvějnému oddanému, jenž je nazýván āśraya-vigraha neboli projevení či podoba Pána, u něhož člověk musí přijmout útočiště.

Only out of His immense compassion does the Personality of Godhead reveal Himself as the spiritual master. Therefore in the dealings of an ācārya there are no activities but those of transcendental loving service to the Lord. He is the Supreme Personality of Servitor Godhead. It is worthwhile to take shelter of such a steady devotee, who is called āśraya-vigraha, or the manifestation or form of the Lord of whom one must take shelter.

Vydává-li se někdo za ācāryu, aniž má vůči Pánu služebnický postoj, je považován za provinilce, který se dopustil prohřešku, a tento urážlivý postoj mu znemožňuje být ācāryou. Pravý duchovní mistr se vždy věnuje ryzí oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. Duchovní mistr, který splňuje tato kritéria, je přímým projevem Pána a skutečným zástupcem Śrī Nityānandy Prabhua. Takový duchovní mistr je známý jako ācāryadeva. Světští lidé, kteří jsou ovlivnění závistivou povahou a nespokojení, protože ve všem hledají smyslový požitek, skutečného ācāryu kritizují. Závidět pravému ācāryovi však znamená závidět samotnému Pánu, protože se ve skutečnosti neliší od Osobnosti Božství. Takový postoj bude mít na transcendentální realizaci ničivé účinky.

If one poses himself as an ācārya but does not have an attitude of servitorship to the Lord, he must be considered an offender, and this offensive attitude disqualifies him from being an ācārya. The bona fide spiritual master always engages in unalloyed devotional service to the Supreme Personality of Godhead. By this test he is known to be a direct manifestation of the Lord and a genuine representative of Śrī Nityānanda Prabhu. Such a spiritual master is known as ācāryadeva. Influenced by an envious temperament and dissatisfied because of an attitude of sense gratification, mundaners criticize a real ācārya. In fact, however, a bona fide ācārya is nondifferent from the Personality of Godhead, and therefore to envy such an ācārya is to envy the Personality of Godhead Himself. This will produce an effect subversive of transcendental realization.

Jak již bylo řečeno, žák by měl duchovního mistra vždy ctít jako projevení Śrī Kṛṣṇy, ale zároveň by měl mít vždy na paměti, že duchovní mistr není nikdy oprávněn napodobovat transcendentální zábavy Pána. Falešní duchovní mistři se vydávají za totožné se Śrī Kṛṣṇou ve všech ohledech, aby zneužívali sentimenty svých žáků. Tito impersonalisté však své žáky pouze matou, protože jejich konečným cílem je splynout s Pánem. To je v rozporu s principy oddané služby.

As mentioned previously, a disciple should always respect the spiritual master as a manifestation of Śrī Kṛṣṇa, but at the same time one should always remember that a spiritual master is never authorized to imitate the transcendental pastimes of the Lord. False spiritual masters pose themselves as identical with Śrī Kṛṣṇa in every respect to exploit the sentiments of their disciples, but such impersonalists can only mislead their disciples, for their ultimate aim is to become one with the Lord. This is against the principles of the devotional cult.

Skutečnou védskou filosofií je acintya-bhedābheda-tattva, která učí, že vše je s Pánem, Osobností Božství, totožné, a zároveň se od Něho vše liší. Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī potvrzuje, že toto je opravdové postavení pravého duchovního mistra, a říká, že bychom na duchovního mistra měli vždy myslet v rámci jeho důvěrného vztahu s Mukundou (Śrī Kṛṣṇou). Śrīla Jīva Gosvāmī ve svém díle Bhakti-sandarbha (213) jasně vysvětluje, že když se čistý oddaný dívá na duchovního mistra a na Pána Śivu jako na osoby rovné Osobnosti Božství, je to proto, že je vidí jako velice drahé Pánu, ne s Ním totožné ve všech ohledech. Stejná fakta potvrdili, kráčejíce ve stopách Śrīly Raghunātha dāse Gosvāmīho a Śrīly Jīvy Gosvāmīho, i pozdější ācāryové, jako je Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura. Ten ve svých modlitbách k duchovnímu mistrovi potvrzuje, že všechna zjevená písma pokládají duchovního mistra za totožného s Osobností Božství, protože je velice drahým a důvěrným společníkem Pána. Gauḍīya-vaiṣṇavové proto Śrīlu Gurudevu (duchovního mistra) uctívají v tomto světle – jako služebníka Osobnosti Božství. Duchovní mistr je tedy ve všech dávných písmech o oddané službě i v novějších písních Śrīly Narottama dāse Ṭhākura, Śrīly Bhaktivinoda Ṭhākura a dalších ryzích vaiṣṇavů, vždy považován buď za jednu z důvěrných společnic Śrīmatī Rādhārāṇī, nebo za projevené zastoupení Śrīly Nityānandy Prabhua.

The real Vedic philosophy is acintya-bhedābheda-tattva, which establishes everything to be simultaneously one with and different from the Personality of Godhead. Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī confirms that this is the real position of a bona fide spiritual master and says that one should always think of the spiritual master in terms of his intimate relationship with Mukunda (Śrī Kṛṣṇa). Śrīla Jīva Gosvāmī, in his Bhakti-sandarbha (213), has clearly explained that a pure devotee’s observation of the spiritual master and Lord Śiva as being one with the Personality of Godhead exists in terms of their being very dear to the Lord, not identical with Him in all respects. Following in the footsteps of Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī and Śrīla Jīva Gosvāmī, later ācāryas like Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura have confirmed the same truths. In his prayers to the spiritual master, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura confirms that all the revealed scriptures accept the spiritual master to be identical with the Personality of Godhead because he is a very dear and confidential servant of the Lord. Gauḍīya Vaiṣṇavas therefore worship Śrīla Gurudeva (the spiritual master) in the light of his being the servitor of the Personality of Godhead. In all the ancient literatures of devotional service and in the more recent songs of Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura and other unalloyed Vaiṣṇavas, the spiritual master is always considered either one of the confidential associates of Śrīmatī Rādhārāṇī or a manifested representation of Śrīla Nityānanda Prabhu.