TEXT 40

VERSO 40

Verš

Texto

śrī-bhagavān uvāca
pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati

Synonyma

Sinônimos

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; pārtha — ó synu Pṛthy; na eva — nikdy tomu tak není; iha — v tomto hmotném světě; na — nikdy; amutra — v příštím životě, v příštím světě; vināśaḥ — zkáza; tasya — jeho; vidyate — existuje; na — nikdy; hi — jistě; kalyāṇa-kṛt — ten, kdo se věnuje příznivým činnostem; kaścit — kdokoliv; durgatim — k úpadku; tāta — Můj příteli; gacchati — spěje.

śrī-bhagavān uvāca — a Suprema Personalidade de Deus disse; pārtha — ó filho de Pṛthā; na eva — nunca é assim; iha — neste mundo material; na — nunca; amutra — na próxima vida; vināśaḥ — destruição; tasya — dele; vidyate — existe; na — nunca; hi — decerto; kalyāṇa-kṛt — alguém que se ocupa em atividades auspiciosas; kaścit — alguém; durgatim — à degradação; tāta — Meu amigo; gacchati — vai.

Překlad

Tradução

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pṛthy, transcendentalistu, který se věnuje příznivým činnostem, nepotká zkáza ani v tomto, ani v duchovním světě. Toho, kdo koná dobro, Můj příteli, zlo nikdy nepřemůže.

A Suprema Personalidade de Deus disse: Filho de Pṛthā, um transcendentalista ocupado em atividades auspiciosas não se depara com a destruição nem neste mundo nem no mundo espiritual; quem faz o bem, Meu amigo, jamais é vencido pelo mal.

Význam

Comentário

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.17) vysvětluje Śrī Nārada Muni Vyāsadevovi:

No Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.17), Śrī Nārada Muni dá a seguinte instrução a Vyāsadeva:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ

“Pokud se někdo zřekne všech hmotných vyhlídek a beze zbytku přijme útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, nic neztrácí a nehrozí mu poklesnutí. Naproti tomu neoddaný se může plně věnovat konání své pracovní povinnosti, a přesto nic nezíská.” Hmotné vyhlídky skýtá mnoho činností — jak těch předepsaných v písmech, tak běžných. Od transcendentalisty se očekává, že se zřekne všech hmotných činností v zájmu duchovního pokroku, vědomí Kṛṣṇy. Někdo může tvrdit, že rozvíjením vědomí Kṛṣṇy lze sice dosáhnout nejvyšší dokonalosti, pokud je dovedeno do konce, ale že když osoba nedosáhne dokonalé úrovně, ztratí po hmotné i duchovní stránce. Písma jsou nesmlouvavá: když někdo nekoná předepsané hmotné povinnosti, musí si vytrpět reakce — ten, kdo se nebude náležitě věnovat transcendentálním činnostem, tedy musí být těmto reakcím vystaven. Bhāgavatam však ujišťuje, že neúspěšný transcendentalista se nemá čeho bát. I když může být vystaven reakcím za to, že nesplnil dokonale své předepsané povinnosti, přesto nic neztratí. Vědomí Kṛṣṇy, jež je příznivé, není nikdy zapomenuto a ten, kdo jedná na této úrovni, v tom bude pokračovat, i kdyby se v příštím životě narodil v nízko postavené rodině. Naproti tomu ten, kdo se jen striktně drží předepsaných povinností, aniž by se mu dostávalo vědomí Kṛṣṇy, ještě nemusí dosáhnout příznivých výsledků.

“Se alguém abandona todas as perspectivas materiais e se refugia por completo na Suprema Personalidade de Deus, ele não sofrerá nenhum tipo de perda ou degradação. Por outro lado, embora se ocupe plenamente em seus deveres ocupacionais, o não-devoto pode acabar não ganhando nada.” Há muitas atividades, tanto aquelas relatadas nas escrituras quanto as costumeiras, que propiciam um bom desempenho material. Supõe-se que um transcendentalista abandone todas as atividades materiais e prefira o progresso na vida espiritual, na consciência de Kṛṣṇa. Talvez argumente-se que através da consciência de Kṛṣṇa, o devoto desenvolvendo-a por completo, possa conseguir a perfeição mais elevada, mas se ele não atinge esta etapa de perfeição, então, perde tanto material quanto espiritualmente. Consta nas escrituras que todos têm que sofrer a reação decorrente do fato de não executarem os deveres prescritos; portanto, alguém que deixe de executar adequadamente as atividades transcendentais sujeita-se a estas reações. O Bhāgavatam garante que o transcendentalista malsucedido não precisa preocupar-se. Embora ele possa se sujeitar à reação por não executar perfeitamente os deveres prescritos, mesmo assim, ele não sai perdendo, porque a auspiciosa consciência de Kṛṣṇa nunca é esquecida, e alguém envolvido nesta ocupação, continuará a executá-la, mesmo que na próxima vida tenha um nascimento inferior. Por outro lado, quem simplesmente segue à risca os deveres prescritos não alcança necessariamente resultados auspiciosos se lhe está faltando consciência de Kṛṣṇa.

Lidstvo je možné rozdělit na dvě části — na lidi usměrněné a neusměrněné. Ti, kdo se věnují pouze zvířecímu uspokojování smyslů bez poznání o svém příštím životě či duchovním osvobození, patří mezi neusměrněné. A ti, kdo plní povinnosti stanovené v písmech, se řadí k usměrněným. Neusměrnění lidé — civilizovaní i necivilizovaní, vzdělaní i nevzdělaní, silní i slabí — mají mnoho zvířecích sklonů. Jejich činnosti nejsou nikdy příznivé — když se jako zvířata vyžívají v jídle, spánku, obraně a sexu, setrvávají i nadále v hmotné existenci, která vždy přináší utrpení. Na druhou stranu ti, kdo se řídí a jsou usměrněni příkazy písem a tak postupně spějí k vědomí Kṛṣṇy, dosahují v životě pokroku.

O significado pode ser entendido da seguinte maneira: pode-se dividir a humanidade em duas seções, a saber, as pessoas reguladas e as
não-reguladas. Aqueles que só se ocupam em gozos sensoriais animalescos, sem conhecimento sobre sua próxima vida ou sobre a salvação espiritual, pertencem à seção não-regulada. E aqueles que seguem princípios, conhecendo os deveres prescritos nas escrituras, incluem-se na seção regulada. A seção não-regulada, tanto civilizada quanto incivilizada, instruída e não-instruída, forte e fraca, está cheia de propensões animalescas. Suas atividades nunca são auspiciosas, porque, enquanto gozam das propensões animais, ou seja, comer, dormir, defender-se e acasalar-se, estas pessoas permanecem perpetuamente na existência material, que é sempre miserável. Por outro lado, aqueles que são regulados pelos preceitos das escrituras e que assim aos poucos elevam-se à consciência de Kṛṣṇa, com certeza progridem na vida.

Ti, kdo se vydali příznivou cestou, mohou být rozděleni do tří skupin: 1. ti, kteří se řídí pravidly a usměrněními písem a užívají si hmotného blahobytu; 2. ti, kteří se snaží najít konečné osvobození od hmotné existence; a 3. oddaní mající vědomí Kṛṣṇy. Osoby dodržující pravidla písem, jež vedou k hmotnému štěstí, lze dále rozdělit do dvou skupin: na ploduchtivé konatele a ty, kteří plody práce, jež skýtají uspokojení smyslů, nechtějí. Ti, kdo dychtí po plodech práce, mohou dosáhnout života na vyšší úrovni — dokonce i na nebeských planetách — ale nejsou osvobozeni od hmotné existence, a proto nejdou skutečně příznivou cestou. Jediné příznivé činnosti jsou ty, které vedou k osvobození. Činy, jež nejsou zaměřeny na konečnou seberealizaci či osvobození od hmotného, tělesného pojetí života, nejsou naopak vůbec příznivé. Jednání s vědomím Kṛṣṇy je jediné příznivé jednání a každého, kdo je dobrovolně připraven snášet veškeré nepohodlí v zájmu pokroku na cestě vědomí Kṛṣṇy, lze nazvat dokonalým transcendentalistou, který se podrobuje tvrdé askezi. A vzhledem k tomu, že osmistupňový systém yogy směřuje ke konečné realizaci vědomí Kṛṣṇy, je i tato metoda příznivá a ten, kdo se jí snaží co nejlépe následovat, se nemusí obávat úpadku.

Aqueles que seguem o caminho da prosperidade podem dividir-se em três seções, que são: (1) os seguidores das regras e regulações das escrituras que estão gozando prosperidade material; (2) aqueles que estão tentando encontrar a maneira de liberar-se definitivamente da existência material; e (3) aqueles que são devotos em consciência de Kṛṣṇa. Continuando, aqueles que seguem as regras e regulações das escrituras em troca de felicidade material podem ser divididos em duas classes: os que são trabalhadores fruitivos e os que não desejam desfrutar de gozo dos sentidos. Aqueles que estão buscando resultados fruitivos que lhes propiciem gozo dos sentidos, podem elevar-se a um padrão de vida mais elevado — podendo até ser admitidos nos planetas superiores — mas mesmo assim, porque não estão livres da existência material, não seguem o caminho verdadeiramente auspicioso. As únicas atividades auspiciosas são as que nos levam à liberação. Nenhuma atividade que não vise à auto-realização última ou não nos libere do conceito de vida corpórea material não é nada auspiciosa. A atividade em consciência de Kṛṣṇa é a única atividade auspiciosa, e qualquer um que voluntariamente aceite todos os incômodos físicos para progredir no caminho da consciência de Kṛṣṇa pode chamar-se um transcendentalista perfeito que se submete a rigorosas austeridades. E porque o sistema óctuplo de yoga presta-se a que se compreenda definitivamente a consciência de Kṛṣṇa, essa prática também é auspiciosa, e alguém que esteja se empenhando a fundo nesse empreendimento não precisa temer a degradação.