TEXT 40

Verš

Text

śrī-bhagavān uvāca
pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; pārtha — ó synu Pṛthy; na eva — nikdy tomu tak není; iha — v tomto hmotném světě; na — nikdy; amutra — v příštím životě, v příštím světě; vināśaḥ — zkáza; tasya — jeho; vidyate — existuje; na — nikdy; hi — jistě; kalyāṇa-kṛt — ten, kdo se věnuje příznivým činnostem; kaścit — kdokoliv; durgatim — k úpadku; tāta — Můj příteli; gacchati — spěje.

śrī-bhagavān uvāca — die Höchste Persönlichkeit Gottes sprach; pārtha — o Sohn Pṛthās; na eva — niemals ist es so; iha — in dieser materiellen Welt; na — niemals; amutra — im nächsten Leben; vināśaḥ — Vernichtung; tasya — seine; vidyate — existiert; na — niemals; hi — gewiß; kalyāṇa-kṛt — jemand, der glückbringenden Tätigkeiten nachgeht; kaścit — jemand; durgatim — zur Erniedrigung; tāta — Mein Freund; gacchati — geht.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pṛthy, transcendentalistu, který se věnuje příznivým činnostem, nepotká zkáza ani v tomto, ani v duchovním světě. Toho, kdo koná dobro, Můj příteli, zlo nikdy nepřemůže.

Die Höchste Persönlichkeit Gottes sprach: O Sohn Pṛthās, ein Transzendentalist, der glückbringenden Tätigkeiten nachgeht, wird weder in dieser Welt noch in der spirituellen Welt Vernichtung erleiden; wer Gutes tut, Mein Freund, wird niemals vom Schlechten besiegt.

Význam

Purport

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.17) vysvětluje Śrī Nārada Muni Vyāsadevovi:

ERLÄUTERUNG: Śrī Nārada Muni gibt Vyāsadeva im Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.17) die folgende Unterweisung:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ

“Pokud se někdo zřekne všech hmotných vyhlídek a beze zbytku přijme útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, nic neztrácí a nehrozí mu poklesnutí. Naproti tomu neoddaný se může plně věnovat konání své pracovní povinnosti, a přesto nic nezíská.” Hmotné vyhlídky skýtá mnoho činností — jak těch předepsaných v písmech, tak běžných. Od transcendentalisty se očekává, že se zřekne všech hmotných činností v zájmu duchovního pokroku, vědomí Kṛṣṇy. Někdo může tvrdit, že rozvíjením vědomí Kṛṣṇy lze sice dosáhnout nejvyšší dokonalosti, pokud je dovedeno do konce, ale že když osoba nedosáhne dokonalé úrovně, ztratí po hmotné i duchovní stránce. Písma jsou nesmlouvavá: když někdo nekoná předepsané hmotné povinnosti, musí si vytrpět reakce — ten, kdo se nebude náležitě věnovat transcendentálním činnostem, tedy musí být těmto reakcím vystaven. Bhāgavatam však ujišťuje, že neúspěšný transcendentalista se nemá čeho bát. I když může být vystaven reakcím za to, že nesplnil dokonale své předepsané povinnosti, přesto nic neztratí. Vědomí Kṛṣṇy, jež je příznivé, není nikdy zapomenuto a ten, kdo jedná na této úrovni, v tom bude pokračovat, i kdyby se v příštím životě narodil v nízko postavené rodině. Naproti tomu ten, kdo se jen striktně drží předepsaných povinností, aniž by se mu dostávalo vědomí Kṛṣṇy, ještě nemusí dosáhnout příznivých výsledků.

„Wenn jemand alle materiellen Erwartungen aufgibt und völlig bei der Höchsten Persönlichkeit Gottes Zuflucht sucht, gibt es für ihn in keiner Hinsicht Verlust oder Erniedrigung. Ein Nichtgottgeweihter hingegen gewinnt nichts, selbst wenn er all seinen vorgeschriebenen Pflichten vollständig nachkommt.“

In materieller Hinsicht gibt es viele Tätigkeiten, die sowohl von den Schriften als auch von der Tradition vorgeschrieben werden, doch ein Transzendentalist sollte alle materiellen Tätigkeiten aufgeben, um spirituellen Fortschritt im Leben zu machen, das heißt um Kṛṣṇa-Bewußtsein zu entwickeln. Hier könnte der Einwand erhoben werden, daß man auf dem Pfad des Kṛṣṇa-Bewußtseins nur dann die höchste Vollkommenheit erreiche, wenn man ihn vollende, daß man aber sowohl in materieller als auch in spiritueller Hinsicht verliere, wenn man diese Stufe der Vollkommenheit nicht erreiche; und wenn es einem nicht gelinge, seine transzendentalen Tätigkeiten in vollkommener Weise auszuführen, sei man den Reaktionen unterworfen, die man laut den Schriften für die Nichterfüllung seiner vorgeschriebenen Pflichten erleiden müsse. Das Bhāgavatam jedoch versichert dem unvollkommenen Transzendentalisten, daß er sich keine Sorgen zu machen brauche. Selbst wenn er Reaktionen erleiden muß, weil er seine vorgeschriebenen Pflichten nicht vollkommen ausführte, ist er kein Verlierer, denn das glückspendende Kṛṣṇa-Bewußtsein wird niemals vergessen, und jemand, der einmal auf diese Weise tätig war, wird damit fortfahren, selbst wenn er im nächsten Leben in einer niedrigen Familie geboren wird. Wer andererseits aber nur streng den vorgeschriebenen Pflichten folgt, ohne Kṛṣṇa- Bewußtsein zu entwickeln, wird nicht unbedingt glückbringende Ergebnisse erreichen.

Lidstvo je možné rozdělit na dvě části — na lidi usměrněné a neusměrněné. Ti, kdo se věnují pouze zvířecímu uspokojování smyslů bez poznání o svém příštím životě či duchovním osvobození, patří mezi neusměrněné. A ti, kdo plní povinnosti stanovené v písmech, se řadí k usměrněným. Neusměrnění lidé — civilizovaní i necivilizovaní, vzdělaní i nevzdělaní, silní i slabí — mají mnoho zvířecích sklonů. Jejich činnosti nejsou nikdy příznivé — když se jako zvířata vyžívají v jídle, spánku, obraně a sexu, setrvávají i nadále v hmotné existenci, která vždy přináší utrpení. Na druhou stranu ti, kdo se řídí a jsou usměrněni příkazy písem a tak postupně spějí k vědomí Kṛṣṇy, dosahují v životě pokroku.

Dies soll im folgenden näher erläutert werden. Die Menschen können in zwei Gruppen unterteilt werden: diejenigen, die regulierenden Prinzipien folgen, und diejenigen, die keinen regulierenden Prinzipien folgen. Diejenigen, die nur nach tierischer Sinnenbefriedigung streben, ohne etwas von ihrem nächsten Leben oder von spiritueller Erlösung zu wissen, gehören zu den unregulierten Menschen. Und diejenigen, die den von den Schriften vorgeschriebenen Prinzipien und Pflichten folgen, werden zu den regulierten Menschen gezählt. Die unregulierten Menschen – ob zivilisiert oder unzivilisiert, gebildet oder ungebildet, stark oder schwach – sind voller tierischer Neigungen. Ihre Tätigkeiten sind niemals glückbringend, denn weil sie die tierischen Neigungen, wie Essen, Schlafen, Verteidigung und Geschlechtslust, genießen, bleiben sie fortwährend im materiellen Dasein, das immer leidvoll ist. Diejenigen hingegen, deren Leben durch die Unterweisungen der Schriften reguliert ist, machen zweifellos Fortschritt und erheben sich so allmählich zum Kṛṣṇa-Bewußtsein.

Ti, kdo se vydali příznivou cestou, mohou být rozděleni do tří skupin: 1. ti, kteří se řídí pravidly a usměrněními písem a užívají si hmotného blahobytu; 2. ti, kteří se snaží najít konečné osvobození od hmotné existence; a 3. oddaní mající vědomí Kṛṣṇy. Osoby dodržující pravidla písem, jež vedou k hmotnému štěstí, lze dále rozdělit do dvou skupin: na ploduchtivé konatele a ty, kteří plody práce, jež skýtají uspokojení smyslů, nechtějí. Ti, kdo dychtí po plodech práce, mohou dosáhnout života na vyšší úrovni — dokonce i na nebeských planetách — ale nejsou osvobozeni od hmotné existence, a proto nejdou skutečně příznivou cestou. Jediné příznivé činnosti jsou ty, které vedou k osvobození. Činy, jež nejsou zaměřeny na konečnou seberealizaci či osvobození od hmotného, tělesného pojetí života, nejsou naopak vůbec příznivé. Jednání s vědomím Kṛṣṇy je jediné příznivé jednání a každého, kdo je dobrovolně připraven snášet veškeré nepohodlí v zájmu pokroku na cestě vědomí Kṛṣṇy, lze nazvat dokonalým transcendentalistou, který se podrobuje tvrdé askezi. A vzhledem k tomu, že osmistupňový systém yogy směřuje ke konečné realizaci vědomí Kṛṣṇy, je i tato metoda příznivá a ten, kdo se jí snaží co nejlépe následovat, se nemusí obávat úpadku.

Die Menschen, die dem glückverheißenden Pfad folgen, können ihrerseits in drei Gruppen gegliedert werden: (1) diejenigen, die den Regeln und Regulierungen der Schriften folgen und daher materiellen Wohlstand genießen, (2) diejenigen, die die endgültige Befreiung vom materiellen Dasein suchen, und (3) diejenigen, die Gottgeweihte im Kṛṣṇa-Bewußtsein sind. Diejenigen, die den Regeln und Regulierungen der Schriften folgen, um materielles Glück zu erlangen, können weiter in zwei Gruppen eingeteilt werden: diejenigen, die nach den Früchten ihrer Arbeit streben, und diejenigen, die sich keine fruchttragenden Ergebnisse für Sinnenbefriedigung wünschen. Diejenigen, die um der Sinnenbefriedigung willen nach fruchttragenden Ergebnissen streben, können auf eine höhere Lebensstufe – sogar auf die höheren Planeten – erhoben werden, doch weil sie dadurch nicht aus dem materiellen Dasein befreit werden, ist es nicht der wahrhaft glückbringende Pfad, den sie eingeschlagen haben. Die einzig glückbringenden Tätigkeiten sind diejenigen, die einen zur Befreiung führen. Jede Tätigkeit, die nicht auf endgültige Selbstverwirklichung oder Befreiung von der materiellen, körperlichen Lebensauffassung hinzielt, ist alles andere als glückbringend. Tätigkeiten im Kṛṣṇa-Bewußtsein sind die einzig glückbringenden Tätigkeiten, und jeder, der freiwillig alle körperlichen Unbequemlichkeiten auf sich nimmt, um auf dem Pfad des Kṛṣṇa-Bewußtseins fortzuschreiten, kann als vollkommener Transzendentalist bezeichnet werden, der die höchste Entsagung ausübt. Weil auch das achtfache yoga-System letztlich zur Verwirklichung des Kṛṣṇa- Bewußtseins führt, ist es ebenfalls glückbringend, und niemand, der dabei sein Bestes versucht, muß Erniedrigung befürchten.