Skip to main content

TEXT 40

TEXT 40

Verš

Tekstas

śrī-bhagavān uvāca
pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati
śrī-bhagavān uvāca
pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; pārtha — ó synu Pṛthy; na eva — nikdy tomu tak není; iha — v tomto hmotném světě; na — nikdy; amutra — v příštím životě, v příštím světě; vināśaḥ — zkáza; tasya — jeho; vidyate — existuje; na — nikdy; hi — jistě; kalyāṇa-kṛt — ten, kdo se věnuje příznivým činnostem; kaścit — kdokoliv; durgatim — k úpadku; tāta — Můj příteli; gacchati — spěje.

śrī-bhagavān uvāca — Aukščiausiasis Dievo Asmuo tarė; pārtha — o Pṛṭhos sūnau; na eva — niekada taip nebūna; iha — šiame materialiame pasaulyje; na — niekada; amutra — kitame gyvenime; vināśaḥ — pražūtis; tasya — jo; vidyate — yra; na — niekada; hi — tikrai; kalyāṇa-kṛt — atsidėjęs gera lemiančiai veiklai; kaścit — bet kuris; durgatim — į nuopuolį; tāta — Mano drauge; gacchati — eina.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pṛthy, transcendentalistu, který se věnuje příznivým činnostem, nepotká zkáza ani v tomto, ani v duchovním světě. Toho, kdo koná dobro, Můj příteli, zlo nikdy nepřemůže.

Aukščiausiasis Dievo Asmuo tarė: Pṛṭhos sūnau, transcendentalistas, atliekantis gera lemiančią veiklą, nepražus nei šiame, nei dvasiniame pasaulyje. Kas kuria gėrį, Mano drauge, to niekada neįveikia blogis.

Význam

Purport

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.17) vysvětluje Śrī Nārada Muni Vyāsadevovi:

KOMENTARAS: „Śrīmad-Bhāgavatam“ (1.5.17) Śrī Nārada Munis taip moko Vyāsadevą:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ
tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ

“Pokud se někdo zřekne všech hmotných vyhlídek a beze zbytku přijme útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství, nic neztrácí a nehrozí mu poklesnutí. Naproti tomu neoddaný se může plně věnovat konání své pracovní povinnosti, a přesto nic nezíská.” Hmotné vyhlídky skýtá mnoho činností — jak těch předepsaných v písmech, tak běžných. Od transcendentalisty se očekává, že se zřekne všech hmotných činností v zájmu duchovního pokroku, vědomí Kṛṣṇy. Někdo může tvrdit, že rozvíjením vědomí Kṛṣṇy lze sice dosáhnout nejvyšší dokonalosti, pokud je dovedeno do konce, ale že když osoba nedosáhne dokonalé úrovně, ztratí po hmotné i duchovní stránce. Písma jsou nesmlouvavá: když někdo nekoná předepsané hmotné povinnosti, musí si vytrpět reakce — ten, kdo se nebude náležitě věnovat transcendentálním činnostem, tedy musí být těmto reakcím vystaven. Bhāgavatam však ujišťuje, že neúspěšný transcendentalista se nemá čeho bát. I když může být vystaven reakcím za to, že nesplnil dokonale své předepsané povinnosti, přesto nic neztratí. Vědomí Kṛṣṇy, jež je příznivé, není nikdy zapomenuto a ten, kdo jedná na této úrovni, v tom bude pokračovat, i kdyby se v příštím životě narodil v nízko postavené rodině. Naproti tomu ten, kdo se jen striktně drží předepsaných povinností, aniž by se mu dostávalo vědomí Kṛṣṇy, ještě nemusí dosáhnout příznivých výsledků.

„Jei kas atsižada visų materialių siekių ir visiškai atsiduoda Aukščiausiojo Dievo Asmens globai, tas jokiu būdu nieko nepraranda ir nepatiria nuopuolio. Kita vertus, nebhaktas gali kuo puikiausiai atlikti savo nurodytas pareigas ir vis tiek nieko nelaimėti.“ Materialiems planams įgyvendinti yra daug tiek įprastinių būdų, tiek ir atitinkančių šventraščių nurodymus. Bet iš transcendentalisto reikalaujama atsisakyti bet kokios materialios veiklos vardan dvasinio tobulėjimo su Kṛṣṇos sąmone. Gal kas prieštaraus, kad puoselėjant Kṛṣṇos sąmonę aukščiausią tobulumą galima pasiekti tik tada, kai pasirinktuoju keliu nuosekliai eini iki galo, o nepasiekus tokio tobulumo pakopos, bus pralaimėta ir materialiu, ir dvasiniu požiūriu. Šventraščiai nurodo, kad už neatliktas nurodytas pareigas reikia atkentėti, todėl tas, kuris deramai nevykdo savo transcendentinių pareigų, susilaukia atpildo. Bhāgavatam tikina, kad nevykėliui transcendentalistui nėra pagrindo nerimauti. Jeigu jis ir susilauks atoveikio dėl netobulai atliktų nurodytų pareigų, jis vis tiek nieko nepralaimės, nes gera lemianti Kṛṣṇos sąmonė neprarandama – kas ją turi dabar, turės ją ir kitą gyvenimą, net jei ir gims žemos kilmės. Kita vertus, žmogus, tiksliai vykdantis nurodytas pareigas, nebūtinai gauna teigiamus rezultatus, jeigu jis nėra įsisąmoninęs Kṛṣṇos.

Lidstvo je možné rozdělit na dvě části — na lidi usměrněné a neusměrněné. Ti, kdo se věnují pouze zvířecímu uspokojování smyslů bez poznání o svém příštím životě či duchovním osvobození, patří mezi neusměrněné. A ti, kdo plní povinnosti stanovené v písmech, se řadí k usměrněným. Neusměrnění lidé — civilizovaní i necivilizovaní, vzdělaní i nevzdělaní, silní i slabí — mají mnoho zvířecích sklonů. Jejich činnosti nejsou nikdy příznivé — když se jako zvířata vyžívají v jídle, spánku, obraně a sexu, setrvávají i nadále v hmotné existenci, která vždy přináší utrpení. Na druhou stranu ti, kdo se řídí a jsou usměrněni příkazy písem a tak postupně spějí k vědomí Kṛṣṇy, dosahují v životě pokroku.

Pasakytų žodžių prasmė tokia: žmoniją galima padalyti į dvi grupes – tuos, kurie laikosi reguliuojamųjų principų, ir tuos, kurie jų nesilaiko. Tie, kurie paprasčiausiai gyvuliškai tenkina jusles ir nieko neišmano apie kitą gyvenimą bei dvasinį išsigelbėjimą, skiriami prie nesilaikančių reguliuojamųjų principų. O tie, kurie laikosi šventraščiuose nurodytų principų, priklauso antrajai grupei. Kad ir kokie būtų pirmosios grupės žmonės – civilizuoti ar necivilizuoti, išsilavinę ar ne, stiprūs ar silpni – juos valdo vien gyvuliški polinkiai. Jų veiksmai nežada nieko gera, nes jie, tenkindami gyvuliškus polinkius (valgyti, miegoti, poruotis ir gintis) amžinai lieka kančių perpildytoje materialioje būtyje. O tie, kurie gyvenimą tvarko pagal šventraščių nurodymus ir palengva artėja prie Kṛṣṇos sąmonės, be abejonės, daro gyvenime pažangą.

Ti, kdo se vydali příznivou cestou, mohou být rozděleni do tří skupin: 1. ti, kteří se řídí pravidly a usměrněními písem a užívají si hmotného blahobytu; 2. ti, kteří se snaží najít konečné osvobození od hmotné existence; a 3. oddaní mající vědomí Kṛṣṇy. Osoby dodržující pravidla písem, jež vedou k hmotnému štěstí, lze dále rozdělit do dvou skupin: na ploduchtivé konatele a ty, kteří plody práce, jež skýtají uspokojení smyslů, nechtějí. Ti, kdo dychtí po plodech práce, mohou dosáhnout života na vyšší úrovni — dokonce i na nebeských planetách — ale nejsou osvobozeni od hmotné existence, a proto nejdou skutečně příznivou cestou. Jediné příznivé činnosti jsou ty, které vedou k osvobození. Činy, jež nejsou zaměřeny na konečnou seberealizaci či osvobození od hmotného, tělesného pojetí života, nejsou naopak vůbec příznivé. Jednání s vědomím Kṛṣṇy je jediné příznivé jednání a každého, kdo je dobrovolně připraven snášet veškeré nepohodlí v zájmu pokroku na cestě vědomí Kṛṣṇy, lze nazvat dokonalým transcendentalistou, který se podrobuje tvrdé askezi. A vzhledem k tomu, že osmistupňový systém yogy směřuje ke konečné realizaci vědomí Kṛṣṇy, je i tato metoda příznivá a ten, kdo se jí snaží co nejlépe následovat, se nemusí obávat úpadku.

Einantys geros lemties keliu gali būti suskirstyti į tokias tris grupes: (1) tie, kurie laikosi šventraščių taisyklių ir yra pasiekę materialią gerovę, (2) tie, kurie stengiasi galutinai išsivaduoti iš materialios būties, ir (3) Kṛṣṇą įsisąmoninę bhaktai. Tie, kurie siekdami materialios laimės laikosi šventraščių taisyklių, skirstomi dar į dvi grupes: tuos, kurie siekia mėgautis savo veiklos rezultatais, ir tuos, kurie nesiekia savo veiklos vaisių. Pirmieji gali pasiekti aukštesnį pragyvenimo lygį, pakilti net į aukštesnes planetas, ir vis dėlto jie neištrūksta iš materialios būties, todėl kelias, kuriuo jie eina, nėra gera lemiantis. Iš tikrųjų gera lemianti veikla yra ta, kuri veda į išsivadavimą, o veikla, kurios tikslas nėra savęs pažinimas, t.y. atsisakymas materialios, kūniškos gyvenimo sampratos, apskritai nieko gera nežada. Gera lemianti veikla yra tiktai veikla su Kṛṣṇos sąmone, todėl kiekvieną, kuris savo valia pakelia visus kūno nepatogumus vardan tobulėjimo Kṛṣṇos sąmonės kelyje, galima pavadinti tikru transcendentalistu, pasirinkusiu griežtą asketišką gyvenimą. O kadangi aštuonialypės yogos sistema galų gale nukreipia žmogų perprasti Kṛṣṇos sąmonę, ją praktikuoti taip pat palanku, ir jei šiam reikalui atiduodamos visos jėgos, nuopuolio bijoti nereikia.