Skip to main content

TEXT 28

STIH 28

Verš

Tekst

aśraddhayā hutaṁ dattaṁ
tapas taptaṁ kṛtaṁ ca yat
asad ity ucyate pārtha
na ca tat pretya no iha
aśraddhayā hutaṁ dattaṁ
tapas taptaṁ kṛtaṁ ca yat
asad ity ucyate pārtha
na ca tat pretya no iha

Synonyma

Synonyms

aśraddhayā — bez víry; hutam — obětované; dattam — dané; tapaḥ — askeze; taptam — podstoupené; kṛtam — prováděné; ca — také; yat — to, co; asat — nepravé; iti — takto; ucyate — je řečeno, že je; pārtha — ó synu Pṛthy; na — nikdy; ca — také; tat — to; pretya — po smrti; na u — ani; iha — za tohoto života.

aśraddhayā – bez vjere; hutam – ponuđeno u žrtvovanju; dattam – dano; tapaḥ – pokora; taptam – izvršena; kṛtam – vršeno; ca – također; yat – to što; asat – lažno; iti – tako; ucyate – kaže se; pārtha – o Pṛthin sine; na – nikada; ca – također; tat – to; pretya – nakon smrti; na u – niti; iha – u ovom životu.

Překlad

Translation

Každá oběť, dobročinnost nebo askeze prostá víry v Nejvyššího je pomíjivá, synu Pṛthy. Nazývá se asat a nepřináší nic v tomto ani v příštím životě.

O Pṛthin sine, svako žrtvovanje, milostinja ili pokora koji se vrše bez vjere u Svevišnjeg su prolazni. Nazivaju se „asat" i beskorisni su i u ovom i u sljedećem životu.

Význam

Purport

Cokoliv postrádá transcendentální cíl-ať je to oběť, dobročinnost či askeze-je bezcenné. Proto jsou zde takové činnosti prohlášeny za hodné zavržení. Vše je třeba dělat pro Nejvyššího, s vědomím Kṛṣṇy. Bez této víry a správného vedení se nikdy neobjeví žádné výsledky. Víru v Nejvyššího doporučují všechna védská písma a konečným cílem při následování všech védských pokynů je poznat Kṛṣṇu. Nikdo nemůže dosáhnout úspěchu, jestliže opomíjí tuto zásadu. Nejlépe je proto hned zpočátku jednat s vědomím Kṛṣṇy pod vedením pravého duchovního učitele. Potom bude vše úspěšné.

SMISAO: Sve što se čini bez transcendentalnog cilja beskorisno je, bilo da je riječ o žrtvovanju, milostinji ili pokori. Zato je u ovom stihu rečeno da su takve djelatnosti odvratne. Sve djelatnosti trebamo vršiti za Svevišnjeg u svjesnosti Kṛṣṇe. Ako nemamo takvu vjeru i pravilno vodstvo, nikada nećemo steći nikakav rezultat. U svim je vedskim spisima preporučena vjera u Svevišnjeg. Prema vedskim spisima krajnji je cilj razumijevanje Kṛṣṇe. Nitko ne može postići uspjeh bez slijeđenja ovoga načela. Prema tome, najbolje je da od samoga početka djelujemo u svjesnosti Kṛṣṇe, pod vodstvom vjerodostojna duhovnog učitelja. Na taj način možemo u svemu postići uspjeh.

V podmíněném stavu lidi přitahuje uctívání polobohů, duchů nebo Yakṣů, jako je Kuvera. Kvalita dobra je lepší než kvality vášně a nevědomosti, ale ten, kdo se uchýlí přímo k procesu rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, je transcendentální vůči všem třem kvalitám hmotné přírody. I když existuje také proces postupného povznesení, nejlepší je prostřednictvím společnosti čistých oddaných začít ihned rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. To je doporučeno v této kapitole. Aby se tímto způsobem dosáhlo úspěchu, je nutné nejprve nalézt pravého duchovního učitele a podstoupit průpravu pod jeho vedením. Pak je možné získat víru v Nejvyššího. Když tato víra časem dozraje, nazývá se láska k Bohu. Ta je konečným cílem živých bytostí. Proto je třeba přímo začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy-to je poselství sedmnácté kapitoly.

U uvjetovanu stanju ljude privlači obožavanje polubogova, sablasti ili Yakṣa poput Kuvere. Guṇa je vrline bolja od guṇe strasti i neznanja, ali onaj tko neposredno prihvati svjesnost Kṛṣṇe transcendira sve tri guṇe materijalne prirode. Premda postoji proces postupna uzdizanja, ako netko neposredno prihvati svjesnost Kṛṣṇe, družeći se s čistim bhaktama, to je najbolje. To se preporučuje u ovom poglavlju. Da bismo na taj način postigli uspjeh, najprije moramo pronaći pravoga duhovnog učitelja i podvrgnuti se izobrazbi pod njegovim vodstvom. Onda možemo steći vjeru u Svevišnjeg. Kad vjera s vremenom sazrije, naziva se ljubav prema Bogu. Ta je ljubav krajnji cilj živih bića. Zato se trebamo neposredno posvetiti svjesnosti Kṛṣṇe. To je poruka sedamnaestoga poglavlja.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o druzích víry.

Tako se završavaju Bhaktivedantina tumačenja sedamnaestoga poglavlja Śrīmad Bhagavad-gīte pod naslovom „Vrste vjere".