TEXTS 4-5
ТЕКСТОВЕ 4 – 5
Verš
Текст
kṣamā satyaṁ damaḥ śamaḥ
sukhaṁ duḥkhaṁ bhavo ’bhāvo
bhayaṁ cābhayam eva ca
кш̣ама̄ сатям̇ дамах̣ шамах̣
сукхам̇ дух̣кхам̇ бхаво 'бха̄во
бхаям̇ ча̄бхаям ева ча
tapo dānaṁ yaśo ’yaśaḥ
bhavanti bhāvā bhūtānāṁ
matta eva pṛthag-vidhāḥ
тапо да̄нам̇ яшо 'яшах̣
бхаванти бха̄ва̄ бхӯта̄на̄м̇
матта ева пр̣тхаг-видха̄х̣
Synonyma
Дума по дума
buddhiḥ — inteligence; jñānam — poznání; asammohaḥ — oproštěnost od pochyb; kṣamā — schopnost odpouštět; satyam — věrnost pravdě; damaḥ — ovládání smyslů; śamaḥ — ovládání mysli; sukham — štěstí; duḥkham — neštěstí; bhavaḥ — zrození; abhāvaḥ — smrt; bhayam — strach; ca — také; abhayam — nepřítomnost strachu; eva — také; ca — a; ahiṁsā — nenásilí; samatā — vyrovnanost; tuṣṭiḥ — spokojenost; tapaḥ — askeze; dānam — dobročinnost; yaśaḥ — sláva; ayaśaḥ — hanba; bhavanti — pocházejí; bhāvāḥ — povahy; bhūtānām — živých bytostí; mattaḥ — ode Mě; eva — jistě; pṛthak-vidhāḥ — různě uspořádané.
буддхих̣ – разум; гя̄нам – знание; асаммохах̣ – свобода от съмнение; кш̣ама̄ – способност да се прощава; сатям – честност; дамах̣ – контрол над сетивата; шамах̣ – контрол над ума; сукхам – щастие; дух̣кхам – нещастие; бхавах̣ – раждане; абха̄вах̣ – смърт; бхаям – страх; ча – също; абхаям – безстрашие; ева – също; ча – и; ахим̇са̄ – ненасилие; самата̄ – уравновесеност; туш̣т̣их̣ – удовлетворение; тапах̣ – аскетичност; да̄нам – благотворителност; яшах̣ – слава; аяшах̣ – позор; бхаванти – стават; бха̄ва̄х̣ – качества; бхӯта̄на̄м – на живите същества; маттах̣ – от мен; ева – несъмнено; пр̣тхак-видха̄х̣ – различно устроени.
Překlad
Превод
Inteligenci, poznání, oproštěnost od pochyb a klamu, schopnost odpouštět, věrnost pravdě, ovládání smyslů, ovládání mysli, štěstí a neštěstí, zrození, smrt, strach, nepřítomnost strachu, nenásilí, vyrovnanost, spokojenost, askezi, dobročinnost, slávu a hanbu, tyto různé stavy živých bytostí nestvořil nikdo jiný než Já sám.
Интелигентност, знание, свобода от съмнение и заблуда, способност да се прощава, честност, контрол над сетивата и ума, щастие и нещастие, раждане, смърт, страх и безстрашие, ненасилие, уравновесеност, удовлетворение, аскетизъм, благотворителност, слава и позор – всички тези качества на живите същества са създадени единствено от мен.
Význam
Пояснение
Všechny takovéto stavy živých bytostí — ať už dobré nebo špatné — stvořil Kṛṣṇa a zde jsou uvedeny.
Различните качества на живите същества, добри или лоши, са създадени от Кр̣ш̣н̣а и са изредени тук.
Inteligence je schopnost analyzovat vše ve správném světle, a poznání znamená chápat, co je duše a co hmota. Obyčejné univerzitní poznání se týká pouze hmoty a to se zde za poznání neuznává. Mít poznání znamená znát rozdíl mezi duší a hmotou. V moderním vzdělávání chybí poznatky o duši — věnuje se tam pozornost pouze hmotným prvkům a potřebám těla. Akademické poznání je proto neúplné.
Интелигентност е способността да се анализират нещата в истинската им светлина, а знанието предполага разбиране на това що е дух и що е материя. Обичайното знание, получено в университетите, е свързано само с материята и тук то не се приема за знание. Знание означава да се прави разлика между духа и материята. Съвременното образование не дава знание за духа. То се занимава с материалните елементи и телесните нужди. Следователно академичното знание е частично.
Oproštění od pochyb a klamu (asammoha) může dosáhnout ten, kdo není nerozhodný a chápe transcendentální filozofii. Jedná pomalu ale jistě — to naznačuje, že bude prostý zmatenosti. Nic se nemá přijímat slepě; vše musíme nejprve pozorně zvážit. Je třeba se učit toleranci a odpouštění (kṣamā) — měli bychom být snášenliví a promíjet zanedbatelné přestupky druhých. Věrnost pravdě (satyam) znamená, že fakta se mají předkládat, jak jsou — bez překrucování, ku prospěchu ostatních. Společenská pravidla učí, že pravda se má říkat jedině tehdy, když je druhým příjemná. To však není věrnost pravdě. Pravdu je třeba říkat nepokrytě, aby druzí pochopili pravý stav věcí. Pokud někdo krade a lidé jsou varováni, že je zloděj, je to pravda. I když je někdy nepříjemná, není správné ji zamlčovat. Věrnost pravdě znamená předkládat fakta tak, jak jsou, druhým ku prospěchu.
Асаммоха, свободата от съмнение и илюзия, се постига, когато човек не се колебае и разбира трансценденталната философия. Бавно, но сигурно той се освобождава от заблудата. Нищо не бива да се приема на сляпо; към всичко трябва да се подхожда с внимание и предпазливост. Кш̣ама̄, търпимостта и способността да прощаваш, трябва да се прилагат на практика; би трябвало да сме търпеливи и да прощаваме дребните обиди. Сатям, честността, означава фактите да се представят такива, каквито са за доброто на другите. Те не бива да се представят невярно. Светските условности допускат истината да се казва само когато е приятна за другите. Но това не е честност. Истината трябва да се казва направо, така че другите да разберат каква е действителността. Ако някой е крадец и хората са предупредени, че той е крадец, това е истина. Макар понякога истината да е неприятна, човек не трябва да я спестява. Честността изисква фактите да се представят такива, каквито са за доброто на другите. Това е определението за истина.
Ovládáním smyslů (damaḥ) se rozumí, že se nemají používat k nadbytečnému osobnímu požitku. Není zakázáno uspokojovat jejich skutečné potřeby, ale smyslový požitek, který není nutný, škodí duchovnímu pokroku. Proto se smysly nemají používat zbytečně. Stejně tak je třeba nenechávat mysl, aby se zabývala zbytečnými myšlenkami. Toto ovládání se nazývá śama. Není správné trávit čas přemýšlením, jak vydělat peníze. Tím se zneužívá schopnost myslet. Mysl se má používat k pochopení toho, co je hlavní potřebou lidských bytostí, a to má být autoritativně předloženo. Schopnost myslet je třeba rozvíjet ve styku s osobami, které jsou autoritami na učení písem, se světci a duchovními učiteli. Radost či štěstí (sukham) spočívá v tom, co je příznivé rozvoji duchovního poznání, vědomí Kṛṣṇy. A bolest či neštěstí (duḥkham) spočívá v tom, co je nepříznivé rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Vše příznivé rozvoji vědomí Kṛṣṇy je třeba přijmout a vše nepříznivé odmítnout.
Контрол над сетивата означава сетивата да не се използват ненужно за наслаждение. Задоволяването на естествените сетивни нужди не е забранено, но ненужното наслаждение е пагубно за духовния напредък. Затова сетивата трябва да се възпират от произволно използване. По същия начин и умът трябва да се възпира от ненужни мисли. Това се нарича шама. Не бива да си губим времето в размишления как да спечелим пари. Това е прахосване на мисловната сила. Умът трябва да се използва, за да се разбере основната необходимост на човешките същества по един авторитетен начин. Силата на мисълта трябва да се усъвършенства в общуване с авторитети върху писанията – святи личности, духовни учители и личности с високо развито мислене. Сукхам, удоволствие или щастие, трябва да се търси в това, което е благоприятно за духовно просветление в Кр̣ш̣н̣а съзнание. И обратното – мъчително или причиняващо страдание е всичко неблагоприятно за развитието на Кр̣ш̣н̣а съзнание. Благоприятното за Кр̣ш̣н̣а съзнание трябва да се приема, а неблагоприятното – да се отхвърля.
Zrození (bhava) se vztahuje k tělu. Duše se nerodí ani neumírá — to jsme si vyjasnili na začátku Bhagavad-gīty; zrození a smrt se týkají vtělení živé bytosti v hmotném světě. Strach (bhayam) spočívá ve starostech o budoucnost. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, strach nemá, protože jeho jednání mu zaručuje návrat do duchovního nebe — zpátky domů, zpátky k Bohu. Čeká ho tedy slibná budoucnost. Jiní však svou budoucnost neznají. Nevědí nic o příštím životě; neustále je tedy svírá úzkost. Nejlepším způsobem, jak se zbavit úzkosti, je poznat Kṛṣṇu a mít vždy vědomí Kṛṣṇy. Tak budeme prosti veškerého strachu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.37) stojí: bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt — příčinou strachu je naše pohrouženost do matoucí energie. Ti, kdo jsou od vlivu matoucí energie osvobozeni, přesvědčeni o tom, že nejsou hmotným tělem, nýbrž duchovními částmi Nejvyššího, a zaměstnávají se proto transcendentální službou Jemu, se však nemají čeho bát. Jejich budoucnost je příznivá. Strach je příznačný pro ty, kdo si nejsou vědomi Kṛṣṇy, a naopak jedině ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, je strachu zbaven (abhayam).
Трябва да разберем, че бхава, раждането, е свързано с тялото. За душата няма нито раждане, нито смърт, както вече обсъдихме в началото на Бхагавад-гӣта̄. Раждането и смъртта са валидни за въплъщението в материалния свят. Страхът се дължи на безпокойство за бъдещето. Кр̣ш̣н̣а осъзнатият не се страхува, защото чрез дейностите си със сигурност ще се завърне обратно в духовното небе, обратно вкъщи, при Бога. Бъдещето му е много светло. Но останалите не знаят какво ги очаква в бъдеще, какво ги чака в следващия живот. Затова живеят в постоянно безпокойство. Най-добрият път за освобождение от безпокойството е да разберем Кр̣ш̣н̣а и да се установим завинаги в Кр̣ш̣н̣а съзнание. Така ще се освободим от всякакъв страх. В Шрӣмад Бха̄гаватам (11.2.37) се казва: бхаям̇ двитӣя̄бхинивешатах̣ ся̄т – страхът се поражда от затъване в илюзорната енергия, но освободените от тази енергия, убедени, че не са това материално тяло, а духовни частици от Върховната Божествена Личност, се заемат с трансцендентално служене на Бога; те няма от какво да се страхуват. Очаква ги светло бъдеще. Страхът е състояние на личностите, които не са в Кр̣ш̣н̣а съзнание. Абхаям, безстрашието, е възможно единствено за този, който е в Кр̣ш̣н̣а съзнание.
Nenásilí (ahiṁsā) znamená nedělat nic, co by způsobilo druhým utrpení či zmatenost. Hmotné činnosti propagované tolika politiky, sociology, filantropy a podobnými lidmi nepřinášejí příliš dobré výsledky, protože těmto lidem chybí transcendentální pohled; nevědí, co lidské společnosti skutečně přináší prospěch. Ahiṁsou se rozumí, že se lidem má dostávat takové výchovy, aby mohli dokonale použít svého lidského těla, které má sloužit zájmu duchovní realizace. Všechna hnutí a úřady, které nepomáhají dosáhnout tohoto cíle, se tedy dopouštějí násilí. Nenásilí je to, co lidi přibližuje k budoucímu duchovnímu štěstí.
Ахим̇са̄, ненасилие, означава да не се прави нищо, причиняващо страдание или смущение на другите. Материалните дейности, предлагани от толкова политици, социолози, филантропи и т.н., не дават добри резултати, защото политиците и филантропите нямат трансцендентално виждане; те не знаят кое е наистина добро за човешкото общество. Ахим̇са̄ означава хората да бъдат възпитавани така, че да оползотворят човешкото си тяло. Това тяло е предназначено за духовно осъзнаване и всяко движение или постъпка, неводещи към тази цел, са насилие върху човешкото тяло. Това, което подпомага бъдещото духовно щастие на всички хора, се нарича ненасилие.
Vyrovnanost (samatā) je stav, kdy je živá bytost prostá ulpívání a odporu. Být příliš připoutaný nebo příliš odpoutaný není nejlepší. K hmotnému světu se je třeba stavět jak bez připoutanosti, tak bez averze. Je třeba přijmout to, co je příznivé rozvoji vědomí Kṛṣṇy, a zavrhnout to, co je nepříznivé. To se nazývá samatā, vyrovnanost. Ten, kdo si je Kṛṣṇy stále vědom, nemá, co by zavrhoval nebo přijímal z jiných důvodů, než z hlediska užitečnosti pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy.
Самата̄, уравновесеност, означава свобода от привързаност и омраза. Да си твърде привързан или съвсем непривързан, не е най-доброто. Този материален свят трябва да се приема без привързаност или омраза. Благоприятното за живот в Кр̣ш̣н̣а съзнание трябва да се приема, а неблагоприятното – да се отхвърля. Това се нарича самата̄, уравновесеност. Кр̣ш̣н̣а осъзнатият не приема нищо и нищо не отхвърля, освен ако не е полезно за дейността му в Кр̣ш̣н̣а съзнание.
Spokojenost (tuṣṭi) znamená neusilovat zbytečnými činnostmi o získávání stále více hmotných statků. Každý by se měl spokojit s tím, co dostává milostí Nejvyššího Pána — to je skutečná spokojenost. Tapas značí askezi a ve Vedách je v tomto ohledu mnoho usměrňujících pravidel, například to, že člověk má vstávat brzy ráno a poté se vykoupat. Někdy je velmi těžké brzy ráno vstávat, ale veškeré takto dobrovolně snášené nepohodlí je prospěšné a nazývá se askeze. Dále je stanoveno se některé dny v měsíci postit. Člověk možná netíhne k zachovávání těchto půstů, ale na základě svého odhodlání dosahovat pokroku ve vědeckém rozvoji vědomí Kṛṣṇy by se měl rozhodnout doporučené nepohodlí snášet. Neměl by se však postit tehdy, když je to zbytečné či v rozporu s védskými pokyny. Nikdo se nemá postit z politických důvodů. Bhagavad-gītā učí, že takový půst patří ke kvalitě nevědomosti, a cokoliv se dělá pod vlivem nevědomosti nebo vášně, nevede k duchovnímu pokroku. Zato vše, co je vykonáno na úrovni kvality dobra, živou bytost pozvedne, a půst podle védských pokynů ji obohacuje duchovním poznáním.
Туш̣т̣и, удовлетворението, предполага нежелание да се трупат все повече и повече материални неща чрез ненужни дейности. Човек трябва да е удовлетворен от полученото по милостта на Върховния Бог; това се нарича удовлетворение. Тапас означава въздържание, или аскетизъм. Тук са включени редица ведически правила и предписания – например ставането рано сутрин и къпането. Понякога е много трудно да се става рано сутрин, но всяка доброволно приета трудност се нарича аскетизъм. Съществуват и предписания за постене в определени дни на месеца. Човек може да няма склонност към подобни пости, но поради решителността си да напредва в науката за Кр̣ш̣н̣а съзнание би трябвало да приема неприятните за тялото действия, когато му се препоръчват. Той обаче не бива да гладува ненужно или в разрез с ведическите предписания, нито пък с някаква политическа цел. Това е описано в Бхагавад-гӣта̄ като гладуване в невежество, а направеното в страст и невежество не води до духовен напредък. Обратно, всичко, извършено в гун̣ата на доброто, води към напредък, затова гладуването според ведическите предписания обогатява с духовно знание.
Co se týče dobročinnosti (dāna), člověk má věnovat polovinu svého výdělku na nějakou dobrou věc. Co je taková správná věc? Cokoliv, co je spojené s vědomím Kṛṣṇy. To je nejen dobrá, ale ta nejlepší věc. Jelikož je dobrý Kṛṣṇa, jsou dobré i věci s Ním spojené. Milodary se proto mají dávat těm, kdo jednají vědomi si Kṛṣṇy. Ve védské literatuře je stanoveno dávat milodary brāhmaṇům. To se dodnes dělá, i když bohužel ne příliš přesně podle védských pokynů. Proč je třeba dávat milodary brāhmaṇům? Protože se věnují rozvíjení vyššího, duchovního poznání. Brāhmaṇa má celý svůj život zasvětit poznávání Brahmanu. Brahma jānātīti brāhmaṇaḥ — ten, kdo zná Brahman, je nazýván brāhmaṇa. Milodary se tedy věnují brāhmaṇům, jelikož jsou neustále zaměstnáni vyšší, duchovní službou a nemají čas si vydělávat na živobytí. Vedy rovněž uvádějí, že milodary má dostávat také sannyāsī — ten, kdo přijal stav odříkání. Sannyāsīni nechodí žebrat od domu k domu kvůli penězům. Navštěvují hospodáře proto, aby je probudili z nevědomosti. Hospodáři se věnují rodinným záležitostem a zapomínají na skutečný smysl života, probudit své vědomí Kṛṣṇy — a proto je starostí sannyāsīnů chodit k nim jako žebrající a k vědomí Kṛṣṇy je povzbuzovat. Ve Vedách stojí, že člověk má procitnout a dosáhnout toho, co se od něho v lidské podobě očekává. Sannyāsīni rozdávají toto poznání i předepsanou metodu, a proto se mají milodary dávat jim, brāhmaṇům a na jakoukoliv další správnou věc; ne ve prospěch nejrůznějších vrtochů.
Що се отнася до благотворителността, човек трябва да дава петдесет процента от печалбата си за някаква добра кауза. А какво означава добра кауза? Всичко, което се извършва в Кр̣ш̣н̣а съзнание. Това е не просто добра, но най-добрата кауза. Тъй като Кр̣ш̣н̣а е доброто, неговата кауза е също добра. Милостиня трябва да се дава на личност, заета с Кр̣ш̣н̣а съзнание. Според ведическата литература милостиня трябва да се дава на бра̄хман̣ите. Тази практика все още съществува, макар и не точно така, както се препоръчва във Ведите. Все пак предписанието е милостиня да се дава на бра̄хман̣ите. Защо? Защото те са се отдали на духовното знание. Предполага се, че един бра̄хман̣а посвещава целия си живот на това да разбере Брахман. Брахма джа̄на̄тӣти бра̄хман̣ах̣ – този, който познава Брахман, се нарича бра̄хман̣а. И така, милостиня се дава на бра̄хман̣ите; те са постоянно заети с висше духовно служене и нямат време да изкарват прехраната си. Според ведическата литература милостиня се дава и на отреклия се от света, сання̄сӣ. Сання̄сӣте просят от врата на врата не за пари, а за да проповядват. Всъщност те обикалят, за да будят семейните от съня на невежеството; заети със семейните си дела, семейните забравят истинската цел на живота – да събудят своето Кр̣ш̣н̣а съзнание. И задължение на сання̄сӣте е да ходят като просяци при семейните и да ги насърчават да станат Кр̣ш̣н̣а осъзнати. Както се казва във Ведите, човек трябва да се пробуди и да постигне целта на човешката си форма на живот. Това знание и методът за постигането му се разпространяват от сання̄сӣте. Следователно милостиня трябва да се дава на отреклите се от света, на бра̄хман̣ите и за други подобни добри каузи, а не за лични прищевки.
Slávu (yaśas) je třeba chápat podle definice Pána Caitanyi — ten řekl, že člověk je slavný tehdy, když je o něm známo, že je velký oddaný. Tak vypadá skutečná sláva. Pokud někdo dosáhl velkého pokroku v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy a je to o něm známo, je doopravdy slavný. Ten, kdo takto slavný není, je naopak neblaze proslulý.
Яшас, слава; според Бог Чайтаня прославен е този, който е известен като велик предан. Това е истинска слава. Ако някой стане велика и известна личност в Кр̣ш̣н̣а съзнание, тогава той наистина е прославен. Ако не притежава такава слава, той е просто обикновена личност.
Všechny tyto rysy jsou projeveny v celém vesmíru, v lidské společnosti a ve společnosti polobohů. Na jiných planetách je mnoho lidských forem života a tyto aspekty lze najít i tam. Všechny je vytváří Kṛṣṇa, ale každý, kdo usiluje o pokrok v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, je vyvíjí sám ve svém nitru. Ten, kdo prokazuje oddanou službu Nejvyššímu Pánu, vyvíjí Jeho řízením všechny dobré vlastnosti.
Всички тези качества се проявяват из цялата Вселена, в човешкото общество и в обществото на полубоговете. Съществуват множество човешки форми и по други планети и тези качества се срещат и там. Кр̣ш̣н̣а е създал тези качества, а желаещият да напредва в Кр̣ш̣н̣а съзнание ги развива вътрешно. Този, който извършва предано служене на Върховния Бог, придобива всички добри качества според волята на Върховния.
Kṛṣṇa je původem všeho — dobrého i špatného. V tomto hmotném světě se nemůže samo projevit něco, co by nebylo u Kṛṣṇy. To je skutečné poznání — i když víme, že věci mají různou hodnotu a funkci, měli bychom si uvědomit, že vše pochází od Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána.
Каквото и да видим, добро или лошо, източникът е Кр̣ш̣н̣а. Нищо, което не е в Кр̣ш̣н̣а, не може да се прояви в този материален свят. Това е знание. Макар и да виждаме, че нещата са различно установени, трябва да осъзнаем, че всичко води началото си от Кр̣ш̣н̣а.