VERSO 42

Sloka 42

Texto

Verš

aham ātmātmanāṁ dhātaḥ
preṣṭhaḥ san preyasām api
ato mayi ratiṁ kuryād
dehādir yat-kṛte priyaḥ

Sinônimos

Synonyma

aham — Eu sou; ātmā — a Superalma; ātmanām — de todas as outras almas; dhātaḥ — diretor; preṣṭhaḥ — o mais querido; san — ser; preyasām — de todas as coisas queridas; api — certamente; ataḥ — portanto; mayi — a Mim; ratim — apego; kuryāt — deve-se fazer; deha-ādiḥ — o corpo e a mente; yat-kṛte — por causa dos quais; priyaḥ — muito queridos.

aham — Já jsem; ātmā — Nadduše; ātmanām — všech ostatních duší; dhātaḥ — vládce; preṣṭhaḥ — nejdražší; san — jsem; preyasām — ze všeho, co je drahé; api — jistě; ataḥ — proto; mayi — ke Mně; ratim — připoutanost; kuryāt — měl by dělat; deha-ādiḥ — tělo a mysl; yat-kṛte — na jehož účet; priyaḥ — velice drahý.

Tradução

Překlad

Eu sou a Superalma de todos os indivíduos. Eu sou o diretor supremo e o mais querido. As pessoas estão erroneamente apegadas aos corpos grosseiro e sutil, mas deviam se apegar apenas a Mim.

Jsem Nadduší každého. Jsem nejvyšší vládce a jsem nejdražší ze všeho. Lidé jsou mylně připoutáni k hrubohmotným a jemnohmotným tělům, ale měli by být připoutáni pouze ke Mně.

Comentário

Význam

O Senhor Supremo, a Personalidade de Deus, é o mais querido tanto no estado condicionado quanto no estado liberado. Uma pessoa que não sabe que o Senhor é o único objeto mais querido está no estado condicionado da vida, e uma pessoa que sabe perfeitamente bem que o Senhor é o único objeto mais querido é considerada liberada. Há graus de conhecimento de nosso relacionamento com o Senhor, dependendo do grau de compreensão quanto ao porquê de o Senhor Supremo ser o objeto mais querido de todo ser vivo. O verdadeiro motivo é claramente afirmado na Bhagavad-gītā (15.7). Mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ: as entidades vivas são eternamente partes integrantes do Senhor Supremo. A entidade viva é chamada de ātmā, e o Senhor é chamado de Paramātmā. A entidade viva chama-se Brahman, e o Senhor chama-Se Parabrahma, ou o Parameśvara. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. As almas condicionadas, que não têm autorrealização, aceitam o corpo material como o objeto mais querido. A ideia do mais querido é então espalhada por todo o corpo, tanto sob forma concentrada quanto sob forma mais ampla. O apego ao próprio corpo e a suas extensões, tais como filhos e parentes, desenvolve-se com base na entidade viva em si. Assim que a própria entidade viva sai do corpo, mesmo o corpo do filho mais querido perde todos os seus atrativos. Portanto, a centelha viva, ou a parte eterna do Supremo, é a verdadeira base da afeição, e não o corpo. Porque as entidades vivas também são partes da entidade viva total, essa entidade viva suprema é a base real de afeição por todos. Quem se esquece do princípio básico de seu amor por tudo só tem amor oscilante, pois está em māyā. Quanto mais somos afetados pelo princípio de māyā, mais nos desapegamos do princípio básico do amor. Não podemos amar nada realmente sem que sejamos totalmente desenvolvidos no serviço amoroso ao Senhor.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nejdražší, ať už jsme v podmíněném, nebo v osvobozeném stavu. Když někdo neví, že Pán je jediný nejdražší objekt, pak se nachází v podmíněném stavu života, a když to velmi dobře ví, pak je považován za osvobozeného. Existují různé stupně poznání našeho vztahu k Pánu, které závisejí na tom, nakolik víme, proč je Pán každé živé bytosti nejdražší. Skutečný důvod je jasně uveden v Bhagavad-gītě (15.7). Mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ: živé bytosti jsou věčně nedílné části Nejvyššího Pána. Živá bytost se nazývá ātmā a Pán se nazývá Paramātmā. Živá bytost se nazývá Brahman a Pán se nazývá Parabrahman neboli Parameśvara. Īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ. Pro podmíněné duše, které neznají své postavení, je nejdražší ze všeho hmotné tělo. Představa nejdražšího se pak vztahuje na celé tělo, soustředěné i rozšířené. Připoutanost k vlastnímu tělu a k jeho rozšíření v podobě dětí a příbuzných se vyvíjí na základě přítomnosti skutečné živé bytosti. Jakmile skutečná živá bytost opustí tělo, ani tělo nejmilejšího syna už není přitažlivé. Láska se tedy ve skutečnosti vztahuje na živou jiskru neboli nedílnou část Nejvyššího, a nikoliv na tělo. Jelikož jsou živé bytosti zároveň části živého celku, nejvyšší živá bytost je skutečným předmětem lásky pro všechny. Ten, kdo zapomněl na tento základní princip své lásky ke všemu, cítí pouze doutnající lásku, protože mu vládne māyā. Čím více je člověk ovlivněn māyou, tím více je vzdálen od základního principu lásky. Nic nemůžeme skutečně milovat, dokud plně nevyvineme láskyplnou službu Pánu.

Neste verso, dá-se ênfase a focalizar o amor na Suprema Personalidade de Deus. A palavra kuryāt é significativa nesta passagem. Esta palavra significa “deve-se deixar de lado”. Ela aparece apenas para enfatizar que devemos ter cada vez mais apego ao princípio do amor. A influência de māyā é experimentada pela entidade, parte integrante espiritual, mas māyā não pode influenciar a Superalma, o Paramātmā. Os filósofos māyāvādīs, aceitando a influência de māyā sobre a entidade viva, querem tornar-se unos com Paramātmā. Todavia, por não terem amor verdadeiro por Paramātmā, eles permanecem eternamente enredados pela influência de māyā e não são capazes de se aproximar da vizinhança do Paramātmā. Essa incapacidade se deve à sua falta de afeição por Paramātmā. Um homem avaro não sabe como utilizar sua riqueza, em razão do que, apesar de ser muito rico, seu comportamento avaro o mantém perpetuamente como um homem pobre. Por outro lado, uma pessoa que sabe como utilizar a riqueza pode tornar-se rica sem demora, mesmo que tenha apenas um pequeno saldo bancário.

V tomto verši se zdůrazňuje nutnost zaměřit svoji lásku na Nejvyšší Osobnost Božství. Významné je zde slovo kuryāt, které znamená “každý musí mít” a které zdůrazňuje, že musíme být k principu lásky čím dál více připoutáni. Vliv māyi působí na nepatrnou duchovní bytost, ale nemůže ovlivnit Nadduši, Paramātmu. Māyāvādští filozofové uznávají vliv māyi na živou bytost, ale zároveň chtějí splynout s Paramātmou. Jelikož však necítí k Paramātmě žádnou skutečnou lásku, zůstávají věčně pod vlivem māyi a nemohou se k Paramātmě ani přiblížit. Bohatý lakomec neví, jak použít svůj majetek, a přestože je velice bohatý, jeho lakomé chování z něho dělá věčného chudáka. Na druhé straně ten, kdo ví, jak majetek použít, se může stát rychle boháčem, i když bude začínat z mála.

Os olhos e o Sol estão muito intimamente relacionados, porque, sem a luz do Sol, os olhos não são capazes de enxergar. Porém, as outras partes do corpo, por estarem ligadas ao Sol apenas como uma fonte de calor, tiram mais proveito do Sol do que os olhos. Sem ter afeição pelo Sol, os olhos não podem suportar os raios do Sol; ou, em outras palavras, tais olhos não têm capacidade de entender a utilidade dos raios do Sol. Analogamente, os filósofos empíricos, a despeito de seu conhecimento teórico sobre Brahman, não podem se utilizar da misericórdia do Brahman Supremo por falta de afeição. Muitos filósofos impersonalistas permanecem perpetuamente sob a influência de māyā porque, embora se entreguem ao conhecimento teórico do Brahman, não desenvolvem afeição pelo Brahman, nem têm possibilidade de desenvolvê-la por causa de seu método deficiente. Mesmo sendo desprovido de visão, um devoto do deus do Sol pode vê-lo tal como ele é, inclusive a partir deste planeta, ao passo que alguém que não seja devoto do Sol não pode sequer suportar a brilhante luz do Sol. Analogamente, através do serviço devocional, mesmo que não esteja no nível de um jñānī, a pessoa pode ver a Personalidade de Deus no âmago de si mesmo devido ao desenvolvimento do amor puro. Sob todas as circunstâncias, devemos tentar desenvolver amor por Deus, e isso resolverá todos os problemas contraditórios.

Oči a slunce jsou spolu velice blízce spjaté, protože bez slunečního světla nemohou oči nic vidět. Ale jiné části těla, pro něž je slunce zdrojem tepla, ho využívají ještě více než oči. Oči, které ke slunci nechovají lásku, nesnesou sluneční paprsky — jinými slovy, tyto oči nemohou pochopit užitečnost slunečních paprsků. Stejně tak empiričtí filozofové navzdory jejich teoretickému poznání o Brahmanu nemohou využít milost Nejvyššího Brahmanu, protože jim chybí láska. Mnoho neosobních filozofů tedy zůstává navěky pod vlivem māyi, protože i když se zabývají teoretickým poznáním Brahmanu, nevyvíjejí k Němu lásku. Svojí nedokonalou metodou ani žádnou lásku vyvinout nemohou. Oddaný boha Slunce, i kdyby byl slepý, může vidět boha Slunce takového, jaký je, i z této planety, zatímco ten, kdo není oddaným Slunce, nesnese ani oslnivé sluneční světlo. Stejně tak každý, kdo se věnuje oddané službě, i když možná není na úrovni jñānīho, může vidět Osobnost Božství ve svém srdci díky čisté lásce, kterou vyvíjí. Člověk by se měl za všech okolností snažit vyvinout lásku k Bohu, a to vyřeší všechny jeho spory a problémy.