Skip to main content

Text 274

Text 274

Texto

Verš

sthāvara-jaṅgama dekhe, nā dekhe tāra mūrti
sarvatra haya nija iṣṭa-deva-sphūrti
sthāvara-jaṅgama dekhe, nā dekhe tāra mūrti
sarvatra haya nija iṣṭa-deva-sphūrti

Palabra por palabra

Synonyma

sthāvara-jaṅgama — móviles e inertes; dekhe — él ve; — no; dekhe — ve; tāra — suya; mūrti — forma; sarvatra — en todas partes; haya — hay; nija — su propio; iṣṭa-deva — Señor adorable; sphūrti — manifestación.

sthāvara-jaṅgama — pohyblivé i nehybné; dekhe — vidí; — ne; dekhe — vidí; tāra — toho; mūrti — podobu; sarvatra — všude; haya — je; nija — jeho; iṣṭa-deva — uctívaný Pán; sphūrti — projev.

Traducción

Překlad

«El mahā-bhāgavata, el devoto avanzado, ve, por supuesto, todas las cosas móviles e inmóviles, pero lo que ve no son exactamente sus formas, sino que inmediatamente ve en todas partes manifestada la forma del Señor Supremo.»

„Mahā-bhāgavata, pokročilý oddaný, samozřejmě vidí vše pohyblivé i nehybné, ale nevidí přímo podoby těchto objektů. Spíše všude okamžitě vidí projevenou podobu Nejvyššího Pána.“

Significado

Význam

Debido a su profundo amor extático por Kṛṣṇa, el mahā-bhāgavata ve en todas partes a Kṛṣṇa, y no ve nada más. Así lo confirma la Brahma-saṁhitā (5.38): premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti.

Mahā-bhāgavata vidí díky své hluboké extatické lásce ke Śrī Kṛṣṇovi všude pouze Kṛṣṇu a nic jiného. To je potvrzeno v Brahma-saṁhitě (5.38): premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti.

El devoto, tan pronto como ve algo, móvil o inerte, inmediatamente recuerda a Kṛṣṇa. El devoto avanzado es avanzado en conocimiento. Ese conocimiento es muy natural para el devoto, pues ya ha leído en la Bhagavad-gītā la forma de despertar su conciencia de Kṛṣṇa. Según el Señor Kṛṣṇa en la Bhagavad-gītā:

Jakmile oddaný něco vidí, ať pohyblivého či nehybného, okamžitě si vzpomene na Kṛṣṇu. Pokročilý oddaný má pokročilé poznání. Toto poznání je pro oddaného zcela přirozené, protože v Bhagavad-gītě četl, jak probouzet vědomí Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.8) říká:

raso ’ham apsu kaunteyaprabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu
raso 'ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu

«¡Oh, hijo de Kuntī! [Arjuna], Yo soy el sabor del agua, la luz del Sol y de la Luna, la sílaba om en los mantras védicos; Yo soy el sonido en el éter y la habilidad en el hombre» (Bg. 7.8).

„Ó synu Kuntī (Arjuno), jsem chuť vody, světlo slunce a měsíce, slabika oṁ ve védských mantrách, zvuk v éteru a schopnost v člověku.“

Así, el devoto, cuando bebe agua u otro líquido, recuerda inmediatamente a Kṛṣṇa. El devoto no tiene dificultad en despertar su conciencia de Kṛṣṇa las veinticuatro horas del día. Por ello Caitanya Mahāprabhu dice en este verso:

Jakmile tedy oddaný pije vodu nebo jakoukoliv jinou tekutinu, okamžitě si vzpomene na Kṛṣṇu. Pro oddaného na tom není nic těžkého probouzet vědomí Kṛṣṇy dvacet čtyři hodin denně. Proto zde Caitanya Mahāprabhu říká:

sthāvara jaṅgama dekhe nā dekhe tāra mūrti
sarvatra haya nija iṣṭa-deva-sphūrti
sthāvara jaṅgama dekhe nā dekhe tāra mūrti
sarvatra haya nija iṣṭa-deva-sphūrti

La persona santa, el devoto avanzado, ve a Kṛṣṇa y nada más que a Kṛṣṇa las veinticuatro horas del día. En lo que se refiere a las cosas móviles e inertes, el devoto las ve todas como transformaciones de la energía de Kṛṣṇa. Como afirma el Señor Kṛṣṇa en la Bhagavad-gītā:

Svatá osoba, pokročilý oddaný, vidí dvacet čtyři hodin denně Kṛṣṇu a nic jiného. Co se týče pohyblivých a nehybných věcí, oddaný je všechny vidí jako proměny Kṛṣṇovy energie. V Bhagavad-gītě (7.4) Pán Kṛṣṇa říká:

bhūmir āpo ’nalo vāyuḥkhaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā
bhūmir āpo 'nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā

«La tierra, el agua, el fuego, el aire, el éter, la mente, la inteligencia y el ego falso; estos ocho elementos en conjunto constituyen Mis energías materiales separadas» (Bg. 7.4).

„Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego – všech těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené energie.“

En realidad, nada está separado de Kṛṣṇa. Al ver un árbol, el devoto sabe que ese árbol es una combinación de dos energías: la material y la espiritual. La energía inferior, que es material, forma el cuerpo del árbol; sin embargo, dentro del árbol se encuentra la entidad viviente, la chispa espiritual, que es parte integral de Kṛṣṇa. Ésa es la energía superior de Kṛṣṇa en este mundo. Cualquier entidad viviente que veamos, no es más que la combinación de esas dos energías. El devoto avanzado, cuando piensa en esas energías, entiende de inmediato que son manifestaciones del Señor Supremo. Tan pronto como vemos salir el Sol por la mañana, nos levantamos y nos ponemos a practicar nuestros deberes matutinos. Del mismo modo, el devoto, tan pronto como ve la energía del Señor, inmediatamente recuerda al Señor Śrī Kṛṣṇa. Así se explica en este verso: sarvatra haya nija iṣṭa-deva-sphūrti.

Nic není ve skutečnosti od Kṛṣṇy oddělené. Když oddaný vidí strom, ví, že je to spojení dvou energií: hmotné a duchovní. Nižší, hmotná energie tvoří tělo stromu, ale uvnitř stromu přebývá živá bytost, duchovní jiskra, která je nedílnou částí Kṛṣṇy. Ta je Kṛṣṇovou vyšší energií v tomto světě. Vše živé, co vidíme, je spojením těchto dvou energií. Když pokročilý oddaný myslí na tyto energie, je si vědom toho, že se jedná o projevy Nejvyššího Pána. Jakmile ráno vidíme vycházet slunce, vstaneme a jdeme vykonat své ranní povinnosti. Stejně tak oddaný, jakmile vidí Pánovu energii, si okamžitě vzpomene na Pána Śrī Kṛṣṇu. To je vysvětleno v tomto verši: sarvatra haya nija iṣṭa-deva-sphūrti.

El devoto que ha purificado su existencia mediante el servicio devocional ve solamente a Kṛṣṇa en cada paso de la vida. Esto se explica también en el verso siguiente, que es una cita del Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.45).

Oddaný, který se očistil oddanou službou, ve svém životě na každém kroku vidí pouze Kṛṣṇu. To je také vysvětleno v dalším verši, citovaném ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.45).