Bg. 7.8

Tento verš vysvětluje, jak je Pán všudypřítomný prostřednictvím svých rozmanitých hmotných a duchovních energií. Vnímat Nejvyššího Pána v Jeho různých energiích je začátek. Tak se vytváří Jeho neosobní pojetí. Stejně jako bůh Slunce na sluneční planetě je osoba, kterou vnímáme skrze její všepronikající energii, sluneční svit, tak i Pána vnímáme prostřednictvím Jeho energií, které se šíří všude, přestože On sám zůstává ve svém věčném sídle. Typickou vlastností vody je její chuť. Mořská voda nikomu nechutná, protože v ní je čistá chuť vody smíšená se solí. Voda je lákavá svou čistou chutí, a tato čistá chuť je jednou z energií Pána. Impersonalista vnímá přítomnost Pána ve vodě skrze její chuť a personalista Pána oslavuje za to, že laskavě poskytuje chutnou vodu na uhašení žízně. Tak je možné vnímat Nejvyššího. Osobní a neosobní filozofie ve skutečnosti nejsou v rozporu. Ten, kdo zná Boha, ví, že neosobní i osobní pojetí jsou přítomná ve všem současně a že si to neodporuje. Proto Pán Caitanya zavedl své vznešené učení o současné totožnosti a rozdílnosti (acintya bheda a abheda-tattva).

Světlo Slunce a Měsíce také původně pochází z brahma-jyoti, neosobní záře Pána. A praṇava neboli oṁ-kāra, transcendentální zvuk na začátku každého védského hymnu, také oslovuje Nejvyššího. Impersonalisté se bojí oslovovat Nejvyššího Pána Kṛṣṇu Jeho nesčetnými jmény, a proto raději pronášejí transcendentální oṁ, jenže si neuvědomují, že oṁ-kāra je zvukové zastoupení Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy se vztahuje na všechno a ten, kdo ho zná, je požehnaný, zatímco ti, kdo vědomí Kṛṣṇy neznají, jsou pod vlivem iluze. Poznání Kṛṣṇy tedy osvobozuje, zatímco neznalost Kṛṣṇy spoutává.