Sloka 48
Text 48
Verš
Text
praṇavaḥ sarva-vāṅmayaḥ
devo nārāyaṇo nānya
eko ’gnir varṇa eva ca
praṇavaḥ sarva-vāṅmayaḥ
devo nārāyaṇo nānya
eko ’gnir varṇa eva ca
Synonyma
Synonyms
ekaḥ — pouze jedna; eva — vskutku; purā — dříve; vedaḥ — kniha transcendentálního poznání; praṇavaḥ — oṁkāra; sarva-vāk-mayaḥ — zahrnující všechny védské mantry; devaḥ — Pán, Bůh; nārāyaṇaḥ — pouze Nārāyaṇa (byl uctíván v Satya-yuze); na anyaḥ — nikdo jiný; ekaḥ agniḥ — pouze jeden druh ohně; varṇaḥ — stav života; eva ca — a jistě.
ekaḥ — only one; eva — indeed; purā — formerly; vedaḥ — book of transcendental knowledge; praṇavaḥ — oṁkāra; sarva-vāk-mayaḥ — consisting of all Vedic mantras; devaḥ — the Lord, God; nārāyaṇaḥ — only Nārāyaṇa (was worshipable in the Satya-yuga); na anyaḥ — no other; ekaḥ agniḥ — one division only for agni; varṇaḥ — order of life; eva ca — and certainly.
Překlad
Translation
V Satya-yuze, prvním věku, byly veškeré védské mantry zahrnuty v jediné, a tou byla praṇava, která je základem všech védských manter. Atharva Veda byla jediným zdrojem všeho védského poznání. Nejvyšší Osobnost Božství Nārāyaṇa byl jediným uctívaným Božstvem; uctívání polobohů se nedoporučovalo. Oheň byl jen jeden a jediný stav života ve společnosti se nazýval haṁsa.
In the Satya-yuga, the first millennium, all the Vedic mantras were included in one mantra — praṇava, the root of all Vedic mantras. In other words, the Atharva Veda alone was the source of all Vedic knowledge. The Supreme Personality of Godhead Nārāyaṇa was the only worshipable Deity; there was no recommendation for worship of the demigods. Fire was one only, and the only order of life in human society was known as haṁsa.
Význam
Purport
V Satya-yuze nebyly čtyři Védy, ale jen jedna. Tato jedna Véda—Atharva Veda (nebo podle některých odborníků Yajur Veda)-byla později, před začátkem Kali-yugy, pro potřeby společnosti rozdělena do čtyř: Sāma, Yajur, Ṛg a Atharva. V Satya-yuze byla jedinou mantrou oṁkāra (oṁ tat sat). Totéž jméno oṁkāra je projeveno v mantře Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Nikdo nemůže pronášet oṁkāru a získat vytoužený výsledek, aniž by byl brāhmaṇou. V Kali-yuze je však téměř každý śūdrou, a proto není způsobilý praṇavu neboli oṁkāru pronášet. Z tohoto důvodu śāstry doporučují zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Oṁkāra je mantra, mahā- mantra, a Hare Kṛṣṇa je také mahā-mantra. Účelem pronášení oṁkāry je oslovit Nejvyšší Osobnost Božství, Vāsudevu (oṁ namo bhagavate vāsudevāya) a účel zpívání Hare Kṛṣṇa mantry je stejný. Hare: “Ó energie Pána!” Kṛṣṇa: “Ó Pane Kṛṣṇo!” Hare: “Ó energie Pána!” Rāma: “Ó Nejvyšší Pane, nejvyšší poživateli!” Jediným Pánem hodným uctívání je Hari, který je cílem Véd (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Uctíváním polobohů člověk uctívá různé části Pána, jako kdyby zaléval větve a výhonky stromu. Uctívat Nārāyaṇa, Nejvyššího Pána, jenž zahrnuje vše, je jako zalévat kořen stromu a tak dodávat vláhu kmeni, větvím, výhonkům, listům, a tak dále. V Satya-yuze lidé věděli, jak si zajistit životní potřeby pouhým uctíváním Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnosti Božství. Stejnému účelu lze v současném věku Kali posloužit zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry, jak doporučuje Bhāgavatam: kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet. Samotným zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry se živá bytost vysvobodí z pout hmotné existence, a získá tak možnost vrátit se domů, zpátky k Bohu.
In Satya-yuga there was only one Veda, not four. Later, before the beginning of Kali-yuga, this one Veda, the Atharva Veda (or, some say, the Yajur Veda), was divided into four — Sāma, Yajur, Ṛg and Atharva — for the facility of human society. In Satya-yuga the only mantra was oṁkāra (oṁ tat sat). The same name oṁkāra is manifest in the mantra Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Unless one is a brāhmaṇa, one cannot utter oṁkāra and get the desired result. But in Kali-yuga almost everyone is a śūdra, unfit for pronouncing the praṇava, oṁkāra. Therefore the śāstras have recommended the chanting of the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra. Oṁkāra is a mantra, or mahā-mantra, and Hare Kṛṣṇa is also a mahā-mantra. The purpose of pronouncing oṁkāra is to address the Supreme Personality of Godhead, Vāsudeva (oṁ namo bhagavate vāsudevāya). And the purpose of chanting the Hare Kṛṣṇa mantra is the same. Hare: “O energy of the Lord!” Kṛṣṇa: “O Lord Kṛṣṇa!” Hare: “O energy of the Lord!” Rāma: “O Supreme Lord, O supreme enjoyer!” The only worshipable Lord is Hari, who is the goal of the Vedas (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). By worshiping the demigods, one worships the different parts of the Lord, just as one might water the branches and twigs of a tree. But worshiping Nārāyaṇa, the all-inclusive Supreme Personality of Godhead, is like pouring water on the root of the tree, thus supplying water to the trunk, branches, twigs, leaves and so on. In Satya-yuga people knew how to fulfill the necessities of life simply by worshiping Nārāyaṇa, the Supreme Personality of Godhead. The same purpose can be served in this Age of Kali by the chanting of the Hare Kṛṣṇa mantra, as recommended in the Bhāgavatam. Kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet. Simply by chanting the Hare Kṛṣṇa mantra, one becomes free from the bondage of material existence and thus becomes eligible to return home, back to Godhead.