Śrīmad-bhāgavatam 6.3.19
Verš
na vai vidur ṛṣayo nāpi devāḥ
na siddha-mukhyā asurā manuṣyāḥ
kuto nu vidyādhara-cāraṇādayaḥ
Synonyma
dharmam — skutečné náboženské zásady, autorizované zákony náboženství; tu — ale; sākṣāt — přímo; bhagavat — Nejvyšší Osobností Božství; praṇītam — ustanovené; na — ne; vai — vskutku; viduḥ — znají; ṛṣayaḥ — velcí ṛṣiové, jako například Bhṛgu; na — ne; api — také; devāḥ — polobozi; na — ne; siddha-mukhyāḥ — hlavní vůdci Siddhaloky; asurāḥ — démoni; manuṣyāḥ — obyvatelé Bhūrloky, lidské bytosti; kutaḥ — kde; nu — vskutku; vidyādhara — nižší polobozi, známí jako Vidyādharové; cāraṇa — obyvatelé planet, na nichž jsou lidé od přírody velkými hudebníky a zpěváky; ādayaḥ — a tak dále.
Překlad
Skutečné náboženské zásady ustanovuje Nejvyšší Osobnost Božství. Nemohou je zjistit ani velcí ṛṣiové z nejvyšších planet, kteří jsou zcela v kvalitě dobra, ani polobozi či vůdčí osoby Siddhaloky, natož pak asurové, obyčejné lidské bytosti, Vidyādharové a Cāraṇové.
Význam
Když Viṣṇudūtové vyzvali Yamadūty, aby popsali zásady náboženství, Yamadūtové řekli: veda-praṇihito dharmaḥ — náboženské zásady jsou stanoveny ve védské literatuře. Nevěděli však, že védská literatura obsahuje popisy obřadů, které nejsou transcendentální, ale jsou určeny k udržování klidu a pořádku mezi materialisty v hmotném světě. Skutečné náboženské zásady jsou nistraiguṇya, nad třemi kvalitami hmotné přírody neboli transcendentální. Yamadūtové tyto transcendentální náboženské zásady neznali, a proto byli překvapeni, když jim bylo zabráněno zajmout Ajāmila. Materialisty, kteří všechnu svou víru upínají k védským obřadům, popisuje Bhagavad-gītā (2.42), kde Kṛṣṇa říká: veda-vāda-ratāḥ pārtha nānyad astīti vādinaḥ — údajní stoupenci Ved říkají, že neexistuje nic, co by přesahovalo védské obřady. V Indii se skutečně setkáme se skupinou lidí, kteří jsou vyznavači védských obřadů, ale přitom nechápou jejich význam, jímž je povznést člověka postupně na transcendentální úroveň poznání Kṛṣṇy (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Ti, kdo neznají tuto zásadu, ale pouze vkládají svou víru do védských obřadů, se nazývají veda-vāda-ratāḥ.
Zde je řečeno, že skutečný náboženský princip představuje to, co je dáno Nejvyšší Osobností Božství. Tento princip uvádí Bhagavad-gītā. Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — je třeba se vzdát všech ostatních povinností a odevzdat se lotosovým nohám Kṛṣṇy. To je skutečný náboženský princip, kterým by se měli všichni řídit. Je možné, že člověk následuje védská písma, a přesto nemusí tento transcendentální princip znát, neboť ne každý ho zná. Nejsou si ho vědomi dokonce ani polobozi na vyšších planetárních soustavách, o lidských bytostech nemluvě. Tomuto transcendentálnímu náboženskému principu je třeba porozumět buď přímo od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nebo od Jeho zvláštního zástupce, jak uvádějí další verše.