ŚB 6.17.9
Dévanágarí
श्रीशुक उवाच
भगवानपि तच्छ्रुत्वा प्रहस्यागाधधीर्नृप ।
तूष्णीं बभूव सदसि सभ्याश्च तदनुव्रता: ॥ ९ ॥
भगवानपि तच्छ्रुत्वा प्रहस्यागाधधीर्नृप ।
तूष्णीं बभूव सदसि सभ्याश्च तदनुव्रता: ॥ ९ ॥
Verš
śrī-śuka uvāca
bhagavān api tac chrutvā
prahasyāgādha-dhīr nṛpa
tūṣṇīṁ babhūva sadasi
sabhyāś ca tad-anuvratāḥ
bhagavān api tac chrutvā
prahasyāgādha-dhīr nṛpa
tūṣṇīṁ babhūva sadasi
sabhyāś ca tad-anuvratāḥ
Synonyma
śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; bhagavān — Pán Śiva; api — také; tat — to; śrutvā — slyšel; prahasya — usmíval se; agādhadhīḥ — jehož inteligence je bezmezná; nṛpa — ó králi; tūṣṇīm — tichý; babhūva — zůstal; sadasi — ve shromáždění; sabhyāḥ — všichni přítomní; ca — a; tat-anuvratāḥ — následovali Pána Śivu (mlčeli).
Překlad
Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj drahý králi, Pán Śiva—nejmocnější osobnost, jejíž poznání je nezměrné — se poté, co slyšel Citraketuova slova, pouze usmíval a neřekl ani slovo. Všichni členové shromáždění ho následovali a také mlčeli.
Význam
Důvod, proč chtěl Citraketu kritizovat Pána Śivu, je poněkud tajemný a obyčejný člověk ho nepochopí. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ovšem učinil následující postřehy: Pán Śiva jakožto nejvznešenější vaiṣṇava a jeden z nejmocnějších polobohů může dělat, cokoliv chce. Přestože se navenek choval jako obyčejný člověk a nedodržoval etiketu, takové jednání nemůže snížit jeho vznešené postavení. Potíž spočívá v tom, že když obyčejný člověk uvidí Śivovo chování, může následovat jeho příklad. Bhagavad-gītā (3.21) uvádí:
yad yad ācarati śreṣṭhas
tat tad evetaro janaḥ
sa yat pramāṇaṁ kurute
lokas tad anuvartate
tat tad evetaro janaḥ
sa yat pramāṇaṁ kurute
lokas tad anuvartate
“Cokoliv koná velký člověk, konají i ostatní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví.” Obyčejný člověk by mohl Pána Śivu také kritizovat; jako Dakṣa, který za to nesl těžké důsledky. Král Citraketu si proto přál, aby Pán Śiva zanechal tototo vnějšího chování a aby tak druzí byli zachráněni před jeho kritizováním a pácháním přestupků. Myslet si, že Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je jediná dokonalá osobnost, zatímco polobozi — dokonce i takoví, jako je Pán Śiva — mají sklony k nesprávnému společenskému jednání, je přestupek. To vše vzal král Citraketu v úvahu, a proto se k Pánu Śivovi zachoval poněkud hrubě.
Pán Śiva, jehož poznání je vždy hluboké, chápal Citraketuův záměr, a proto se vůbec nehněval; naopak se pouze usmíval a zachovával mlčení. Členové shromáždění obklopující Pána Śivu také chápali, co bylo Citraketuovým cílem. Po vzoru Pána Śivy tedy neprotestovali, a mlčeli stejně jako jejich pán. Kdyby si členové shromáždění mysleli, že Citraketu Pána Śivu urazil, jistě by si zacpali uši a ihned by odešli.