ŚB 5.9.6
Dévanágarí
एवं स्वतनुज आत्मन्यनुरागावेशितचित्त: शौचाध्ययनव्रतनियमगुर्वनलशुश्रूषणाद्यौपकुर्वाणककर्माण्यनभियुक्तान्यपि समनुशिष्टेन भाव्यमित्यसदाग्रह: पुत्रमनुशास्य स्वयं तावद् अनधिगतमनोरथ: कालेनाप्रमत्तेन स्वयं गृह एव प्रमत्त उपसंहृत: ॥ ६ ॥
Verš
evaṁ sva-tanuja ātmany anurāgāveśita-cittaḥ śaucādhyayana-vrata-niyama-gurv-anala-śuśrūṣaṇādy-aupakurvāṇaka-karmāṇy anabhiyuktāny api samanuśiṣṭena bhāvyam ity asad-āgrahaḥ putram anuśāsya svayaṁ tāvad anadhigata-manorathaḥ kālenāpramattena svayaṁ gṛha eva pramatta upasaṁhṛtaḥ.
Synonyma
evam — takto; sva — vlastní; tanu-je — ve svém synovi, Jaḍa Bharatovi; ātmani — jehož považoval za sebe samotného; anurāga-āveśita-cittaḥ — brāhmaṇa, který byl zaplaven láskou ke svému synovi; śauca — čistota; adhyayana — studium védské literatury; vrata — přijetí všech slibů; niyama — usměrňující zásady; guru — duchovnímu mistrovi; anala — ohni; śuśrūṣaṇa-ādi — služba atd.; aupakurvāṇaka — brahmacarya-āśramu; karmāṇi — všechny činnosti; anabhiyuktāni api — i když se to jeho synovi nelíbilo; samanuśiṣṭena — dokonale vysvětlil; bhāvyam — má být; iti — takto; asat-āgrahaḥ — s nemístnou zatvrzelostí; putram — svého syna; anuśāsya — poučoval; svayam — sám; tāvat — takto; anadhigata-manorathaḥ — aniž by se splnily jeho touhy; kālena — vlivem času; apramattena — který nezapomíná; svayam — on sám; gṛhe — ke svému domovu; eva — jistě; pramattaḥ — pošetile připoutaný; upasaṁhṛtaḥ — zemřel.
Překlad
Jaḍa Bharata byl pro svého bráhmanského otce vším, a otec k němu byl proto silně připoutaný. Považoval za správné svého syna náležitě vychovat, a zabraný v této neúspěšné snaze se ho pokoušel naučit pravidlům a zásadám brahmacaryi, jako je dodržování védských slibů, čistota, studium Ved, usměrňující metody, služba duchovnímu mistrovi a způsob vykonávání ohňové oběti. Přestože se snažil ze všech sil to vše synovi vštípit, veškeré jeho úsilí selhalo. V srdci doufal, že ze syna bude učenec, ale všechny jeho pokusy byly neúspěšné. Tak jako všichni lidé, byl i tento brāhmaṇa připoutaný ke svému domovu a zapomněl, že jednoho dne zemře. Smrt však nezapomněla — přišla v pravý čas a donutila ho vše opustit.
Význam
Ti, kdo příliš lpí na rodinném životě a zapomínají, že si pro ně v budoucnu přijde smrt, jsou připoutaní a neschopní splnit svou povinnost lidské bytosti. Povinností lidského života je vyřešit všechny životní problémy, ale lidé místo toho zůstávají připoutáni k starostem o rodinu. Zapomínají na smrt, ale smrt nezapomíná na ně a znenadání je vytrhne z jejich poklidného rodinného života. Člověk může zapomenout, že bude muset zemřít, ale smrt nikdy nezapomíná. Přichází vždy v pravý čas. Bráhmanský otec Jaḍa Bharaty chtěl svého syna naučit systému brahmacarya, ale nepodařilo se mu to, jelikož syn odmítal metody védského rozvoje. Jediným zájmem Jaḍa Bharaty bylo vrátit se domů, zpátky k Bohu, vykonáváním oddané služby formou śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Nezajímal se o védské pokyny svého otce. Ten, jehož zájmem je pouze sloužit Pánu, nemusí dodržovat všechny usměrňující zásady uvedené ve Vedách. Pro obyčejného člověka jsou védské zásady povinné; nikdo je nemůže obejít. Avšak pro toho, kdo dosáhl dokonalosti v oddané službě, není dodržování védských zásad příliš důležité. Pán Kṛṣṇa radil Arjunovi, aby se povznesl na úroveň nistraiguṇya, transcendentálního postavení nad védskými zásadami.
traiguṇya-viṣayā vedā
nistraiguṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān
nistraiguṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān
“Vedy převážně pojednávají o třech kvalitách hmotné přírody. Povznes se nad tyto kvality, ó Arjuno; buď jim transcendentální. Osvoboď se od všech dualit a veškeré úzkosti co se týče zisku a bezpečí a spočívej v Nejvyšším Já.” (Bg. 2.45)