Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 5.14.40

Verš

yad api dig-ibha-jayino yajvino ye vai rājarṣayaḥ kiṁ tu paraṁ mṛdhe śayīrann asyām eva mameyam iti kṛta-vairānubandhāyāṁ visṛjya svayam upasaṁhṛtāḥ.

Synonyma

yat api — ačkoliv; dik-ibha-jayinaḥ — kteří jsou vítězní na všech stranách; yajvinaḥ — zkušení ve vykonávání velkých obětí; ye — kteří všichni; vai — vskutku; rāja-ṛṣayaḥ — velcí svatí králové; kim tu — ale; param — pouze tuto Zemi; mṛdhe — v bitvě; śayīran — položili; asyām — na této (Zemi); eva — vskutku; mama — moje; iyam — toto; iti — takto uvažující; kṛta — na které je stvořen; vaira-anu-bandhāyām — nepřátelství s druhými; visṛjya — vzdali se; svayam — svého života; upasaṁhṛtāḥ — zabiti.

Překlad

Žilo mnoho velkých králů, kteří byli zkušení ve vykonávání obětních obřadů a úspěšně dobývali jiná království, ale přestože měli takovou moc, nebyli schopni dosáhnout láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Důvodem bylo, že nedokázali překonat ani falešné vědomí “jsem toto tělo a toto je mé vlastnictví”. Proto jen vytvářeli nepřátelství se soupeřícími králi, bojovali s nimi a zemřeli, aniž by naplnili skutečné životní poslání.

Význam

Skutečným posláním života podmíněné duše je znovu ustanovit zapomenutý vztah s Nejvyšší Osobností Božství a zaměstnat se v oddané službě, aby po opuštění těla mohla obnovit vědomí Kṛṣṇy. Člověk se nemusí vzdávat své pozice brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi, śūdry a podobně. V jakémkoliv postavení může při vykonávání svých předepsaných povinností rozvíjet vědomí Kṛṣṇy tím, že se bude stýkat s oddanými — zástupci Kṛṣṇy, kteří učí této vědě. Velcí politici a vůdci v hmotném světě bohužel jen vytvářejí nepřátelství a nezajímají se o duchovní pokrok. Obyčejný člověk může mít z hmotného pokroku velikou radost, ale nakonec ho čeká prohra, protože se ztotožňuje s hmotným tělem a považuje vše, co je s ním spojené, za své vlastnictví. To je nevědomost. Ve skutečnosti mu nepatří nic, dokonce ani tělo. Dostává určité tělo na základě své karmy, a pokud ho nevyužívá k potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou všechny jeho činnosti marné. Skutečný smysl života je popsán ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.13):

ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam

Skutečně nezáleží na tom, jakou činnost člověk vykonává. Dokáže-li uspokojovat Nejvyššího Pána, jeho život je úspěšný.