Sloka 1

VERSO 1

Verš

Texto

rājovāca
priyavrato bhāgavata
ātmārāmaḥ kathaṁ mune
gṛhe ’ramata yan-mūlaḥ
karma-bandhaḥ parābhavaḥ

Synonyma

Sinônimos

rājā uvāca — král Parīkṣit řekl; priya-vrataḥ — král Priyavrata; bhāgavataḥ — velký oddaný; ātma-ārāmaḥ — ten, kdo nachází potěšení v seberealizaci; katham — proč; mune — ó velký mudrci; gṛhe — doma; aramata — užíval si; yat-mūlaḥ — což je hlavní příčinou; karma-bandhaḥ — pouta plodonosných činností; parābhavaḥ — zmaření svého lidského poslání.

rājā uvāca — o rei Parīkṣit disse; priya-vrataḥ — rei Priyavrata; bhāgavataḥ — grande devoto; ātma-ārāmaḥ — que sente prazer na autorrealização; katham — por que; mune — ó grande sábio; gṛhe — no lar; aramata — desfrutou; yat-mūlaḥ — tendo isso como a causa fundamental; karma-bandhaḥ — o cativeiro às atividades fruitivas; parābhavaḥ — o fracasso da missão humana.

Překlad

Tradução

Král Parīkṣit se otázal Śukadeva Gosvāmīho: Ó vznešený mudrci, proč král Priyavrata, velký seberealizovaný oddaný Pána, zůstával ve stavu hospodáře, který je hlavní příčinou zapletení do karmy (plodonosných činností) a maří poslání lidského života?

O rei Parīkṣit perguntou a Śukadeva Gosvāmī: Ó grande sábio, por que o rei Priyavrata, que era um grande devoto autorrealizado do Senhor, permaneceu na vida familiar, que é a causa fundamental do cativeiro do karma [atividades fruitivas] e que faz fracassar a missão da vida humana?

Význam

Comentário

Ve čtvrtém zpěvu Śrīla Śukadeva Gosvāmī vysvětlil, že Nārada Muni krále Priyavratu dokonale poučil o poslání lidského života. Tímto posláním je realizovat své vlastní já a potom jít postupně zpátky domů, zpátky k Bohu. Král dostal na toto téma od Nārady dostatečné pokyny — proč tedy znovu začal žít životem hospodáře, který je hlavní příčinou hmotného otroctví? Mahārāja Parīkṣit velice žasl nad tím, že král Priyavrata zůstal v postavení hospodáře; divil se zvláště proto, že král Priyavrata byl nejen seberealizovanou duší, ale také prvotřídním oddaným Pána. Oddaného rodinný život nijak nepřitahuje, ale král Priyavrata se v něm kupodivu velice vyžíval. Někdo může namítat: “Co je na tom špatného, užívat si rodinného života?” Odpovědí je, že rodinný život člověka poutá výsledky plodonosných činností. Život hospodáře se zakládá na uspokojování smyslů, a dokud je jeho mysl upřena na těžkou práci pro smyslový požitek, poutají ho reakce za plodonosné činnosti. Taková nevědomost co se týče seberealizace je největší porážkou v lidském životě. Osvobodit se z pout plodonosných činností je zvláštním posláním lidské životní podoby, ale dokud člověk na toto poslání zapomíná a jedná jako obyčejné zvíře — jí, spí, páří se a brání se — musí pokračovat v podmíněném životě hmotné existence. To se nazývá svarūpa-vismṛti, zapomnění na své skutečné, přirozené postavení. Ve védské civilizaci proto chlapec na začátku života prochází přípravou brahmacārīna. Brahmacārī se musí podrobovat askezi a zdržet se sexu. Je-li tedy někdo dokonale vytrénovaný v zásadách brahmacaryi, obvykle se nestává hospodářem. Nazývá se potom naiṣṭhika-brahmacārī, což znamená naprostý celibát. Krále Parīkṣita proto udivilo, že i když velký král Priyavrata ovládal zásady naiṣṭhika-brahmacaryi, přesto začal žít jako hospodář.

SIGNIFICADO—No quarto canto, Śrīla Śukadeva Gosvāmī explica que Nārada Muni instruiu perfeitamente ao rei Priyavrata sobre a missão da vida humana. A missão da vida humana consiste em compreender o eu e então, aos poucos, voltar ao lar, voltar ao Supremo. Já que Nārada Muni havia dado instruções suficientes ao rei sobre esse assunto, por que ele retomou a vida familiar, que é a principal causa do cativeiro material? Mahārāja Parīkṣit estava muito atônito com o fato de o rei Priyavrata voltar à vida familiar, especialmente por ele ser, não somente uma alma autorrealizada, mas também um devoto de primeira classe. De fato, o devoto não tem atração pela vida familiar, mas, surpreendentemente, o rei Priyavrata gozou muito da vida familiar. Pode ser que alguém pergunte: “O que há de errado em desfrutar da vida familiar?” A resposta é que a vida familiar ata o indivíduo aos efeitos das atividades fruitivas. A essência da vida familiar é o gozo dos sentidos, e, enquanto alguém embrutece a mente no árduo trabalho em troca de gozo dos sentidos, deixa-se atar pelas reações de suas atividades fruitivas. Essa ignorância da autorrealização é o maior fracasso na vida humana. A forma humana de vida se destina especialmente a escapar do cativeiro das atividades fruitivas, mas, enquanto alguém se mantém esquecido de sua missão na vida e age como um animal comum – comendo, dormindo, acasalando-se e defendendo-se –, é obrigado a continuar sua vida condicionada na existência material. Essa espécie de vida se chama svarūpa-vismṛti, esquecimento da verdadeira posição constitucional. Portanto, na civilização védica, as pessoas são treinadas desde o começo da vida como brahmacārīs. O brahmacārī deve realizar austeridades e abster-se da prática sexual. Portanto, se alguém é bem treinado nos princípios de brahmacarya, geralmente não adota a vida familiar. Então, ele se chama naiṣṭhika-brahmacārī, o que indica perfeito celibato. Por isso, o rei Parīkṣit estava atônito de ver que o grande rei Priyavrata, embora treinado nos princípios de naiṣṭhika-brahmacarya, tivesse adotado a vida familiar.

Slova bhāgavata ātmārāmaḥ jsou zde velice významná. Nazývá se tak ten, kdo je sám v sobě spokojený stejně jako Nejvyšší Osobnost Božství. Existují různé druhy spokojenosti. Karmī jsou spokojeni se svými plodonosnými činnostmi, jñānī se spokojí se splynutím se září Brahmanu a oddané uspokojuje služba Pánu. Pán je spokojený Sám v Sobě, protože vlastní veškeré bohatství, a ten, koho uspokojuje služba Jemu, se nazývá bhāgavata ātmārāmaḥ. Manuṣyāṇāṁ sahasreṣu — z mnoha tisíců lidí se možná jeden uchází o osvobození a z mnoha tisíců těch, kteří o to usilují, se možná jeden osvobodí od úzkostí hmotné existence a dosáhne vnitřní spokojenosti. Ani toto uspokojení však není konečné. Jñānī, karmī i yogīni mají různé touhy, ale oddaní žádné touhy nemají. Spokojenost ve službě Pánu se nazývá akāma, osvobození od tužeb, a to je tím nejvyšším uspokojením. Mahārāja Parīkṣit se proto ptal: “Jak mohl být ten, kdo dosáhl plného uspokojení na nejvyšší úrovni, spokojený s rodinným životem?”

As palavras bhāgavata ātmārāmaḥ são muito significativas neste verso. Se alguém vive satisfeito consigo mesmo, como acontece com a Suprema Personalidade de Deus, ele se chama bhāgavata ātmārāmaḥ. Existem diferentes classes de satisfação. Os karmīs contentam-se com suas atividades fruitivas, os jñānīs contentam-se com a imersão na refulgência do Brahman, mas os devotos ficam satisfeitos quando podem ocupar-se a serviço do Senhor. O Senhor está sempre satisfeito conSigo mesmo porque é plenamente opulento, e alguém que fica satisfeito servindo-O chama-se bhāgavata ātmārāmaḥ. Manuṣyāṇāṁ sahasreṣu: dentre milhares e milhares de pessoas, talvez uma queira esforçar-se pela liberação, e, dentre milhares de pessoas que tentam libertar-se, talvez uma se livre das ansiedades da existência material e passe a viver satisfeita consigo mesma. Mesmo essa satisfação, contudo, não é a satisfação final. Os jñānīs e os karmīs têm desejos, como os têm os yogīs, mas os devotos não têm desejos. A satisfação de servir ao Senhor se chama ākāma, isenção de desejos, e essa é a satisfação última. Portanto, Mahārāja Parīkṣit perguntou: “Como alguém plenamente satisfeito na plataforma superior poderia satisfazer-se com a vida familiar?”

Rovněž významné je slovo parābhavaḥ. Když je někdo spokojený v rodinném životě, je odsouzený ke zkáze, neboť nepochybně zapomněl na svůj vztah s Pánem. Prahlāda Mahārāja popisuje, jak se činnostmi v rodinném životě člověk více a více zaplétá. Ātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam—život hospodáře je jako temná studna, a pokud do ní někdo spadne, má zaručenu duchovní smrt. Jak Mahārāja Priyavrata zůstával osvobozeným paramahaṁsou i během rodinného života, popisuje následující verš.

A palavra parābhavaḥ, neste verso, também é significativa. Quem se contenta com a vida familiar está perdido porque já deve ter esquecido sua relação com o Senhor. Prahlāda Mahārāja diz que as atividades da vida familiar nos enredam cada vez mais. Ātma-pātaṁ gṛham andha-kūpam: a vida familiar é como um poço escuro. Se uma pessoa cai nesse poço, sua morte espiritual é inevitável. O verso seguinte descreve como Priyavrata Mahārāja permaneceu como um paramahaṁsa liberado mesmo dentro da vida familiar.