Sloka 22

Text 22

Verš

Text

pratyudgama-praśrayaṇābhivādanaṁ
vidhīyate sādhu mithaḥ sumadhyame
prājñaiḥ parasmai puruṣāya cetasā
guhā-śayāyaiva na deha-mānine

Synonyma

Synonyms

pratyudgama — zdvihnutí se ze sedadla; praśrayaṇa — přivítání; abhivādanam — vzdání úcty; vidhīyate — jsou určené; sādhu — správné; mithaḥ — vzájemně; su-madhyame — má drahá mladá ženo; prājñaiḥ — moudrými; parasmai — Nejvyššímu; puruṣāya — Nadduši; cetasā — s inteligencí; guhā-śayāya — sídlící v těle; eva — jistě; na — ne; deha-mānine — osobě, která se ztotožňuje s tělem.

pratyudgama — standing up from one’s seat; praśrayaṇa — welcoming; abhivādanam — obeisances; vidhīyate — are intended; sādhu — proper; mithaḥ — mutually; su-madhyame — my dear young wife; prājñaiḥ — by the wise; parasmai — unto the Supreme; puruṣāya — unto the Supersoul; cetasā — with the intelligence; guhā-śayāya — sitting within the body; eva — certainly; na — not; deha-mānine — to the person identifying with the body.

Překlad

Translation

Má drahá mladá ženo! Přátelé a příbuzní se zdraví tím, že povstanou, uvítají se a vzájemně se pokloní. Inteligentní osoby, jež jsou na transcendentální úrovni, však tyto projevy úcty vzdávají Nadduši sídlící v těle, a nikoliv osobě, která se ztotožňuje s tělem.

My dear young wife, certainly friends and relatives offer mutual greetings by standing up, welcoming one another and offering obeisances. But those who are elevated to the transcendental platform, being intelligent, offer such respects to the Supersoul, who is sitting within the body, not to the person who identifies with the body.

Význam

Purport

Je možné namítat, že Dakṣa byl Śivův tchán, a proto bylo povinností Pána Śivy se mu poklonit. Jako odpověď na tuto námitku je zde však vysvětleno, že pokud vzdělaná osobnost povstane nebo se pokloní na pozdrav, její úcta je určena Nadduši, která je v srdci každého. Mezi vaiṣṇavy proto můžeme vidět, že dokonce když žák vzdává poklony svému duchovnímu mistrovi, duchovní mistr mu je okamžitě opětuje, neboť vzájemné projevy úcty nejsou určeny tělu, ale Nadduši. Duchovní mistr tedy také vzdává úctu Nadduši, která se nachází v žákově těle. Pán ve Śrīmad-Bhāgavatamu praví, že vzdávání úcty Jeho oddaným je cennější než vzdávání úcty Jemu Samotnému. Oddaní se neztotožňují s tělem, a vzdávat úctu vaiṣṇavovi proto znamená vzdávat úctu Viṣṇuovi. Součástí etikety je, že když spatříme vaiṣṇavu, musíme mu okamžitě vzdát úctu ve vztahu k Nadduši v jeho srdci. Vaiṣṇava vidí tělo jako chrám Viṣṇua. Jelikož Pán Śiva již vzdal úctu Nadduši meditací ve vědomí Kṛṣṇy, automaticky tím vzdal úctu i Dakṣovi, který se ztotožňoval se svým tělem. Nebylo třeba vzdávat úctu tělu, jelikož Vedy nic takového nepřikazují.

It may be argued that since Dakṣa was the father-in-law of Lord Śiva, it was certainly the duty of Lord Śiva to offer him respect. In answer to that argument it is explained here that when a learned person stands up or offers obeisances in welcome, he offers respect to the Supersoul, who is sitting within everyone’s heart. Among Vaiṣṇavas, therefore, it is seen that even when a disciple offers obeisances to his spiritual master, the spiritual master immediately returns the obeisances because they are mutually offered not to the body but to the Supersoul. Therefore the spiritual master also offers respect to the Supersoul situated in the body of the disciple. The Lord says in Śrīmad-Bhāgavatam that offering respect to His devotee is more valuable than offering respect to Him. Devotees do not identify with the body, so offering respect to a Vaiṣṇava means offering respect to Viṣṇu. It is stated also that, as a matter of etiquette, as soon as one sees a Vaiṣṇava one must immediately offer him respect, indicating the Supersoul sitting within. A Vaiṣṇava sees the body as a temple of Viṣṇu. Since Lord Śiva had already offered respect to the Supersoul in Kṛṣṇa consciousness, offering respect to Dakṣa, who identified with his body, was already performed. There was no need to offer respect to his body, for that is not directed by any Vedic injunction.