Sloka 21
Text 21
Verš
Text
samṛddhibhiḥ pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām
akalpa eṣām adhiroḍhum añjasā
paraṁ padaṁ dveṣṭi yathāsurā harim
samṛddhibhiḥ pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām
akalpa eṣām adhiroḍhum añjasā
paraṁ padaṁ dveṣṭi yathāsurā harim
Synonyma
Synonyms
pāpacyamānena — planoucím; hṛdā — se srdcem; ātura-indriyaḥ — kdo trpí; samṛddhibhiḥ — zbožnou pověstí a podobně; pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām — těch, kdo jsou neustále pohrouženi do myšlenek na Nejvyššího Pána; akalpaḥ — neschopný; eṣām — těchto osobností; adhiroḍhum — povýšit se; añjasā — rychle; param — jenom; padam — na úroveň; dveṣṭi — závist; yathā — jako; asurāḥ — démoni; harim — Nejvyšší Osobnosti Božství.
pāpacyamānena — burning; hṛdā — with a heart; ātura-indriyaḥ — who is distressed; samṛddhibhiḥ — by the pious reputation, etc.; pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām — of those who are always absorbed in thought of the Supreme Lord; akalpaḥ — being unable; eṣām — of those persons; adhiroḍhum — to rise; añjasā — quickly; param — merely; padam — to the standard; dveṣṭi — envy; yathā — as much as; asurāḥ — the demons; harim — the Supreme Personality of Godhead.
Překlad
Translation
Ten, kdo je ovládán falešným egem a následkem toho se neustále mentálně i tělesně trápí, nesnese vznešené vlastnosti seberealizovaných osobností. Jelikož sám není schopen dosáhnout úrovně seberealizace, závidí takovým osobám, stejně jako démoni závidí Nejvyšší Osobnosti Božství.
One who is conducted by false ego and thus always distressed, both mentally and sensually, cannot tolerate the opulence of self-realized persons. Being unable to rise to the standard of self-realization, he envies such persons as much as demons envy the Supreme Personality of Godhead.
Význam
Purport
Zde je vysvětlený skutečný důvod nepřátelství mezi Pánem Śivou a Dakṣou. Dakṣa Pánu Śivovi záviděl jeho vysoké postavení inkarnace jedné z kvalit Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán Śiva byl v přímém styku s Nadduší, a proto také dostal lepší místo k sezení než Dakṣa. Existovalo i mnoho jiných důvodů. Dakṣa byl pyšný na své hmotné vlastnictví a nesnesl vysoké postavení Pána Śivy. Jeho hněv, který byl způsobený tím, že Pán Śiva v jeho přítomnosti nevstal, byl tedy jen vyvrcholením závisti. Pán Śiva je neustále pohroužený v meditaci a nepřetržitě vnímá Nadduši. To zde naznačují slova pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām. Postavení toho, jehož inteligence je stále pohroužena v meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství, je velmi vysoké, a nikdo, zvláště ne obyčejný člověk, nemůže něco takového napodobovat. Když Dakṣa vstoupil do obětní arény, Pán Śiva právě meditoval a je možné, že Dakṣu neviděl. Dakṣa však této situace využil k tomu, aby Śivu proklel, neboť mu již dlouhou dobu záviděl. Skutečně seberealizovaná duše vidí každé tělo jako chrám Nejvyšší Osobnosti Božství, protože Nejvyšší Osobnost Božství ve Svém aspektu Paramātmy sídlí v těle každého.
The real reason for the enmity between Lord Śiva and Dakṣa is explained here. Dakṣa was envious of Lord Śiva because of Śiva’s high position as an incarnation of a quality of the Supreme Personality of Godhead and because Śiva was directly in contact with the Supersoul and was therefore honored and given a better sitting place than he. There were many other reasons also. Dakṣa, being materially puffed up, could not tolerate the high position of Lord Śiva, so his anger at Lord Śiva’s not standing up in his presence was only the final manifestation of his envy. Lord Śiva is always in meditation and always perceives the Supersoul, as expressed here by the words pūruṣa-buddhi-sākṣiṇām. The position of one whose intelligence is always absorbed in meditation upon the Supreme Personality of Godhead is very great and cannot be imitated by anyone, especially an ordinary person. When Dakṣa entered the arena of yajña, Lord Śiva was in meditation and might not have seen Dakṣa enter, but Dakṣa took the opportunity to curse him because Dakṣa had maintained an envious attitude towards Lord Śiva for a long time. Those who are actually self-realized see every individual body as a temple of the Supreme Personality of Godhead because the Supreme Personality of Godhead, in His Paramātmā feature, is residing in everyone’s body.
Vzdáváme-li někomu úctu, nevzdáváme ji hmotnému tělu, ale přítomnosti Nejvyššího Pána. Proto ten, kdo nepřetržitě medituje o Nejvyšším Pánovi, se Mu neustále klaní. Dakṣa však nebyl příliš pokročilý, a proto si myslel, že poklony se skládají hmotnému tělu. Jelikož Pán Śiva neprojevil úctu jeho hmotnému tělu, Dakṣa mohl puknout závistí. Ti, kdo nejsou schopni dosáhnout postavení seberealizované duše, jako je Pán Śiva, jsou stále závistiví. O tom svědčí tento příběh. Asurové, démoni a ateisté, neustále závidí Nejvyššímu Pánu a chtěli by Ho zabít. Ještě dnes se najdou takzvaní učenci, kteří komentují Bhagavad-gītu a přitom závidí Kṛṣṇovi. Když Kṛṣṇa říká: man-manā bhava mad-bhaktaḥ (Bg. 18.65) — “Vždy na Mne mysli, staň se Mým oddaným a odevzdej se Mi” — tito takzvaní učenci tvrdí, že to není Kṛṣṇa, komu se musíme odevzdat. Tomu se říká závist. Asurové, ateisté a démoni, závidí Nejvyšší Osobnosti Božství bez jediného důvodu. Stejně tak hlupáci, kteří nejsou schopni dosáhnout nejvyšší úrovně seberealizace, neustále bezdůvodně závidí seberealizovaným duším, místo aby jim projevovali úctu.
When one offers respect to the body, it is not to the material body but to the presence of the Supreme Lord. Thus one who is always in meditation upon the Supreme Lord is always offering Him obeisances. But since Dakṣa was not very elevated, he thought that obeisances were offered to the material body, and because Lord Śiva did not offer respect to his material body, Dakṣa became envious. Such persons, being unable to rise to the standard of self-realized souls like Lord Śiva, are always envious. The example given here is very suitable. Asuras, demons or atheists, are always envious of the Supreme Personality of Godhead; they simply want to kill Him. Even in this age we find some so-called scholars commenting on Bhagavad-gītā who are envious of Kṛṣṇa. When Kṛṣṇa says, man-manā bhava mad-bhaktaḥ (Bg. 18.65) — “Always think of Me, become My devotee, and surrender unto Me” — the so-called scholars comment that it is not to Kṛṣṇa that we have to surrender. That is envy. The asuras or atheists, the demons, without reason or cause, are envious of the Supreme Personality of Godhead. Similarly, instead of offering respect to self-realized persons, foolish men who cannot approach the highest standard of self-realization are always envious, although there is no reason.