Skip to main content

Sloka 12

Text 12

Verš

Texto

sarvatrāskhalitādeśaḥ
sapta-dvīpaika-daṇḍa-dhṛk
anyatra brāhmaṇa-kulād
anyatrācyuta-gotrataḥ
sarvatrāskhalitādeśaḥ
sapta-dvīpaika-daṇḍa-dhṛk
anyatra brāhmaṇa-kulād
anyatrācyuta-gotrataḥ

Synonyma

Palabra por palabra

sarvatra — všude; askhalita — neodvolatelný; ādeśaḥ — příkaz; sapta-dvīpa — sedm ostrovů; eka — jeden; daṇḍa-dhṛk — vládce, který třímá žezlo; anyatra — kromě; brāhmaṇa-kulāt — brāhmaṇů a světců; anyatra — kromě; acyuta-gotrataḥ — potomků Nejvyšší Osobnosti Božství (vaiṣṇavů).

sarvatra — por todas partes; askhalita — irrevocable; ādeśaḥ — orden; sapta-dvīpa — siete islas; eka — uno; daṇḍa-dhṛk — el gobierno que sostiene el cetro; anyatra — excepto; brāhmaṇa-kulāt — brāhmaṇas y personas santas; anyatra — excepto; acyuta-gotrataḥ — descendiente de la Suprema Personalidad de Dios (vaiṣṇavas).

Překlad

Traducción

Mahārāja Pṛthu neměl jako král soupeře a třímal žezlo vlády nad všemi sedmi ostrovy Země. Kromě světců, brāhmaṇů a potomků Nejvyšší Osobnosti Božství (vaiṣṇavů) si nikdo nemohl dovolit neuposlechnout jeho neodvolatelných příkazů.

Mahārāja Pṛthu no tenía rival como rey, y con su cetro gobernó las siete islas que hay sobre la superficie del globo. Sus órdenes eran irrevocables, y nadie podía desobedecerlas, a excepción de las personas santas, los brāhmaṇas y los descendientes de la Suprema Personalidad de Dios [los vaiṣṇavas].

Význam

Significado

Sapta-dvīpa je sedm velkých ostrovů — kontinentů: (1) Asie, (2) Evropa, (3) Afrika, (4) Severní Amerika, (5) Jižní Amerika, (6) Austrálie a (7) Oceánie. V moderní době si lidé myslí, že ve védském či prehistorickém období nebyla Amerika a mnoho dalších částí světa známé, ale to není pravda. Pṛthu Mahārāja vládl světu mnoho tisíc let před začátkem takzvané historické doby a zde se jasně uvádí, že tehdy byly všechny části světa nejen známy, ale navíc podléhaly vládě jednoho krále, Mahārāje Pṛthua. Zemí, ve které Mahārāja Pṛthu žil, byla očividně Indie, jelikož v jedenáctém verši této kapitoly je řečeno, že žil na území mezi řekami Gangou a Yamunou. Toto území zvané Brahmāvarta je v moderní době známé jako určité části Pandžábu a severní Indie. Je zřejmé, že indičtí králové kdysi vládli celému světu a že jejich kultura byla védská.

Sapta-dvīpa se refiere a las siete grandes islas o continentes que hay sobre la superficie del globo: (1) Asia, (2) Europa, (3) África, (4) América del Norte, (5)Sudamérica, (6) Australia, y (7) Oceanía. En la actualidad suele creerse que durante el período védico o las épocas prehistóriccas, América y muchas otras partes del mundo todavía no habían sido descubiertas, pero no es así. Pṛthu Mahārāja gobernó el mundo muchos miles de años antes de la supuesta época prehistórica, y en este verso se menciona claramente que en aquellos días ya se conocían todas las partes del mundo, que además eran gobernadas por un solo rey, Mahārāja Pṛthu. El país de residencia de Pṛthu Mahārāja debe de haber sido la India, según se desprende del verso once de este capítulo Pṛthu Mahārāja vivió en las tierras comprendidas entre el Ganges y el Yamunā; donde se dijo que esa extensión de tierra recibe el nombre de Brahmāvarta, y comprende partes de lo que en la actualidad es la región de Punjab y el norte de la India. Está claro que hubo una época en que los reyes de la India gobernaban el mundo entero y seguían la cultura védica.

Slovo askhalita vyjadřuje, že nikdo na celém světě si nemohl dovolit neuposlechnout králových příkazů. Tyto příkazy však nebyly nikdy vydávány s cílem ovládat světce či potomky Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua. Nejvyšší Pán se nazývá Acyuta a Arjuna tak oslovuje Pána Kṛṣṇu v Bhagavad-gītě (senayor ubhayor madhye rathaṁ sthāpaya me 'cyuta). Acyuta je označení toho, kdo nepoklesne, protože není nikdy ovlivněn kvalitami hmotné přírody. Když živá bytost poklesne ze svého původního postavení do hmotného světa, stává se cyutou, což znamená, že zapomíná na svůj vztah s Acyutou. Každá živá bytost je ve skutečnosti nedílnou částí, synem Nejvyšší Osobnosti Božství. Když je ovlivněna kvalitami hmotné přírody, zapomíná na tento vztah a uvažuje v rámci různých životních druhů. Jakmile však znovu získá své původní vědomí, již si takových tělesných označení nevšímá. Bhagavad-gītā (5.18) to popisuje slovy paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ.

La palabra askhalita indica que nadie en el mundo entero podía desobedecer las órdenes del rey. Sin embargo, esas órdenes nunca iban dirigidas a controlar a las personas santas o a los descendientes de la Suprema Personalidad de Dios, Viṣṇu. El Señor Supremo recibe el nombre de Acyuta, y Arjuna, en el Bhagavad-gītā se dirige al Señor Kṛṣṇa con ese nombre (senayor ubhayor madhye rathaṁ sthāpaya me´cyuta). Acyuta se refiere a aquel que no cae porque nunca está bajo la influencia de las modalidades de la naturaleza material. La entidad viviente que cae de su posición original y viene al mundo material es cyuta, lo cual significa que olvida su relación con Acyuta. En realidad, toda entidad viviente es una parte integral, un hijo de la Suprema Personalidad de Dios. Bajo la influencia de las modalidades de la naturaleza material, la entidad viviente olvida esa relación y piensa en función de la diversidad de especies de vida; sin embargo, cuando recupera su conciencia original, deja de tener en cuenta esas designaciones corporales. Esto se indica en el Bhagavad-gītā (5.18) con las palabras paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ.

Hmotná označení vedou k rozlišování podle kasty, barvy pleti, vyznání, národnosti a podobně. Různé gotry neboli rodinná označení se liší podle hmotného těla, ale ten, kdo přijme proces vědomí Kṛṣṇy, se okamžitě stává jedním z členů Acyuta-gotry, potomků Nejvyšší Osobnosti Božství, a od té chvíle je transcendentální všem hlediskům co se týče kasty, vyznání, barvy pleti a národnosti.

Las designaciones materiales crean diferencias que se basan en la casta, el color de la piel, el credo, la nacionalidad, etc. Los diversos gotras, es decir, las designaciones familiares, son distinciones que se basan en el cuerpo material, pero la persona que se vuelve consciente de Kṛṣṇa para a ser de imediato un Acyuta-gotra, es decir, un descendiente de la Suprema Personalidad de Dios, de manera que se vuelve trascendental a toda consideración de casta, credo, color y nacionalidad.

Pṛthu Mahārāja neměl moc nad brāhmaṇa-kulou — nad znalci védských písem — ani nad vaiṣṇavy, kteří se vymykají hlediskům Ved. Proto je řečeno:

Los brāhmaṇa-kula, es decir, los eruditos doctos en el conocimiento védico, y los vaiṣṇavas, que están por encima de las consideraciones del conocimiento védico, no estaban bajo el control de Pṛthu Mahārāja. Por esa razón, las Escrituras dicen:

arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhir
viṣṇor vā vaiṣṇavānāṁ kali-mala-mathane pāda-tīrthe 'mbu-buddhiḥ
śrī-viṣṇor nāmni mantre sakala-kaluṣa-he śabda-sāmānya-buddhir
viṣṇau sarveśvareśe tad-itara-sama-dhīr yasya vā nārakī saḥ
arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhir
viṣṇor vā vaiṣṇavānāṁ kali-mala-mathane pāda-tīrthe ’mbu-buddhiḥ
śrī-viṣṇor nāmni mantre sakala-kaluṣa-he śabda-sāmānya-buddhir
viṣṇau sarveśvareśe tad-itara-sama-dhīr yasya vā nārakī saḥ

“Ten, kdo považuje Božstvo v chrámu za výtvor ze dřeva či kamene, duchovního mistra v učednické posloupnosti za obyčejného člověka, vaiṣṇavu v Acyuta-gotře za člena určité kasty či stoupence určitého vyznání a caraṇāmṛtu či vodu z Gangy za obyčejnou vodu, je pokládán za obyvatele pekla.” (Padma Purāṇa)

«La persona que piensa que la Deidad del templo está hecha de piedra o de madera, que el maestro espiritual que representa a la sucesión discipular es un hombre corriente, que el vaiṣṇava situado en el Acyuta-gotra pertenece a una determinada casta o credo, o que el caraṇāmṛta y el agua del Ganges no son más que agua, debe ser considerada un habitante del infierno» (Padma Purāṇa).

Z údajů této sloky je zřejmé, že obyčejným lidem má král vládnout do té doby, než dosáhnou úrovně vaiṣṇavů a brāhmaṇů, kteří nepodléhají nikomu. Brāhmaṇa je ten, kdo zná Brahman, neosobní rys Absolutní Pravdy, a vaiṣṇava ten, kdo slouží Nejvyšší Osobnosti Božství.

De los hechos que en este verso se exponen se desprende que la gente en general debe estar bajo el control de un rey hasta que lleguen al plano de los vaiṣṇavas o los brāhmaṇas, que no están bajo el control de nadie. Brāhmaṇa se refiere a la persona que conoce el Brahman, es decir, el aspecto impersonal de la Verdad Absoluta, y el vaiṣṇava es aquel que sirve a la Suprema Personalidad de Dios.